3 VSPH 1481/2011-A-11
KSPL 27 INS 20098/2011 3 VSPH 1481/2011-A-11

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců Mgr. Ivany Mlejnkové a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenční věci dlužníka: Miroslav anonymizovano , anonymizovano , bytem Kynšperk nad Ohří, Nádražní 530, zahájené k insolvenčnímu návrhu dlužníka spojeného s návrhem na povolení oddlužení, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 23. listopadu 2011, č.j. KSPL 27 INS 20098/2011-A-6,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. listopadu 2011, č.j. KSPL 27 INS 20098/2011-A-6, se m ě n í tak, že se dlužníku ukládá povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000,-Kč ve lhůtě 10 dnů ode dne právní moci usnesení.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Plzni (insolvenční soud) uložil dlužníku zaplatit ve lhůtě 7 dnů od jeho doručení 15.000,-Kč na náklady insolvenčního řízení na uvedený účet insolvenčního soudu s tím, že nebude-li záloha ve stanovené lhůtě zaplacena, bude částka vymáhána nebo řízení zastaveno. Cituje ustanovení § 108 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ), dospěl k závěru, že dlužník z jediného příjmu z invalidního důchodu třetího stupně ve výši 9.098,-Kč měsíčně při neexistenci fakticky žádného zpeněžitelného majetku nebude schopen svým věřitelům uhradit minimálně 30 % jejich pohledávek, jež podle dlužníkem předloženého seznamu závazků činí 422.174,-Kč. Uzavřel, že z uvedených důvodů lze důvodně předpokládat, že dlužníkův úpadek bude řešen toliko konkursem, v němž odměna insolvenčního správce představuje podstatnou část nákladů insolvenčního řízení, již však nebude možné z dlužníkova majetku pokrýt, a proto uložil dlužníku zaplatit zálohu v požadované výši.

Toto usnesení dlužník napadl v zákonem stanovené lhůtě odvoláním, v němž uvedl, že není v jeho silách zaplatit požadovanou částku v uvedené výši najednou, neboť jeho příjem tvoří invalidní důchod ve výši 9.098,-Kč a dále přiznaný příspěvek na péči ve výši 4.000,-Kč. Z těchto příjmů však s ohledem na povinnost platit dluhy nebyl schopen si vytvořit finanční rezervu, nemá hodnotný majetek, který by mohl zpeněžit, ani příbuzné, jež by mohl požádat o zapůjčení finančních prostředků.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je částečně opodstatněné. Podle § 108 IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak (odst. 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč (odst. 2). Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit (odst. 3). Účelem institutu zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a překlenout tak nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů a odměny insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Při stanovení výše zálohy na náklady insolvenčního řízení, zahájeného návrhem dlužníka spojeným s návrhem na povolení oddlužení insolvenční soud vždy přihlíží k tomu, zda dlužník splňuje podmínky pro povolení oddlužení a zda jeho majetkové a výdělečné poměry svědčí pro možnost přijetí způsobu oddlužení formou plnění splátkového kalendáře, kdy se odměna a hotové výdaje správce rovněž hradí cestou pravidelných měsíčních splátek (blíže R 22/2010 Sbírky rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu).

Podle § 395 odst. 1 písm. a) IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Podle § 398 odst. 3 IZ při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (§ 279 odst. 2 občanského soudního řádu). Z citované právní úpravy vyplývá, že zásadním předpokladem pro povolení oddlužení (vedle dalších předpokladů) je schopnost dlužníka za zákonných podmínek splatit svým nezajištěným věřitelům nejméně 30 % jejich pohledávek za dobu 5 let.

Insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení se dlužník domáhá zjištění svého úpadku a jeho řešení oddlužením plněním splátkového kalendáře. Z obsahu seznamů majetku a závazků odvolací soud zjistil, že dlužník má závazky vůči 8 věřitelům v rozsahu cca 422 tis. Kč, jeho měsíční příjem činí invalidní důchod 9.098,-Kč a jeho majetek tvoří jen běžné vybavení domácnosti bez uvedení hodnoty s tím, že se jedná o zařízení staré 20 až 30 let. Dlužník nemá manželku, ani jakoukoli vyživovací povinnost, takže ze starobního důchodu lze pro oddlužení použít částku 2.171,-Kč, což představuje celkový příjem do podstaty 130.260,-Kč (60 měsíců po 2.171,-Kč), po odečtení odměny insolvenčního správce a jeho hotových výdajů (750,-Kč + 150,-Kč měsíčně), tj. 54 tis. Kč, by pro uspokojení věřitelů činila ekonomická nabídka dlužníka celkem 76.260,-Kč, a byl-li by insolvenční správce plátcem DPH činila by odměna celkem 64.800,-Kč, takže by pro věřitele zbývalo 65.460,-Kč. Pro splnění limitu 30 % úhrady věřitelům (126.651,-Kč) s připočtením odměny insolvenčního správce (64.800,-Kč) by musel dlužník uhradit cca 192 tis. Kč za období pěti let splátkového kalendáře, tedy dlužníku zatím chybí na měsíčních splátkách cca 1.020,-Kč (rozdíl minimální splátky 3.190,-Kč a nabídnutého plnění 2.171,-Kč). Pokud by však byl zohledněn dlužníkův příjem ve formě příspěvku na péči 4.000,-Kč, jak uvedl v odvolání (bez jakýchkoliv bližších údajů a doložení této skutečnosti), lze předpokládat, že by dlužník se svým návrhem na oddlužení realizovaného formou splátkového kalendáře mohl uspět (měsíční splátka by činila 4.838,-Kč a celkový příjem za 60 měsíců by činil 290.280,-Kč), avšak jeho dosavadní ekonomická nabídka k tomu, jak správně dovodil soud prvního stupně, nepostačuje.

Protože dlužník nemá žádný zpeněžitelný nemovitý majetek použitelný k úhradě nákladů insolvenčního řízení a movitý majetek s ohledem na jeho stáří a skladbu se jeví jako nezpeněžitelný, nelze spravedlivě požadovat, aby tyto náklady nesl stát, proto insolvenční soud nepochybil, když dlužníku povinnost hradit zálohu uložil.

Při úvaze o tom, v jaké výši zálohu třeba určit, odvolací soud akcentuje skutečnost, že tvrzení dlužníka uvedené v odvolání dává předpoklad, že při doložení dalšího příjmu, by na oddlužení plněním splátkového kalendáře dosáhl. Protože za popsaného stavu věci zatím nelze mít za vyloučené, že úpadek dlužníka bude možno řešit oddlužením, a to ve formě splátkového kalendáře, považoval odvolací soud v dané fázi řízení za postačující požadovat po dlužníku zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení jen ve výši 5.000,-Kč. Vycházel přitom z toho, že jakkoli jsou nároky insolvenčního správce při splátkovém kalendáři hrazeny v měsíčních splátkách, je třeba zajistit úhradu jeho nároků či případných dalších nákladů insolvenčního řízení i za období od rozhodnutí o úpadku do schválení oddlužení. K uvedenému dospěl odvolací soud též na základě vyjádření Správního a sociálního odboru Městského úřadu v Kynšperku nad Ohří, z něhož se podává, že prováděl sociální šetření u dlužníka, jenž je osobu upoutanou na invalidní vozík a s ohledem na jeho neuspokojivou sociální situaci mu bylo doporučeno podat návrh na povolení oddlužení s tím, že dlužník tomuto orgánu předložil doklady o další exekuci vedené na jeho majetek, jež k vyjádření tento orgán předložil. Zda se jedná o nařízenou exekuci týkající se dlužníkem uvedených závazků či nikoliv nelze přímo z předložených dokladů zjistit. Závazky z nich vyplývající představují cca 130 tis. Kč, což by event. znamenalo navýšení původně uvedených závazků na částku 552 tis. Kč (v oddlužení by pak věřitelé museli obdržet cca 165 tis. Kč), přesto by shora uvedené příjmy byly dostatečnou ekonomickou nabídkou dlužníka k oddlužení splátkovým kalendářem.

Z uvedených důvodů bude na soudu prvního stupně, aby dlužníka vyzval k doložení v odvolání tvrzeného příjmu a vysvětlení sdělené shora jmenovaným úřadem o jeho dalších závazcích, a pokud dlužník uvedené skutečnosti nedoloží, vyzve ho k doplacení zálohy, jež by kryla očekávané náklady nepatrného konkursu. Pro úplnost odvolací soud poznamenává, že v případě, že nebude dosaženo žádného výtěžku zpeněžení (protože tu nebylo zpeněženého majetku sloužícího k zajištění a nejsou tu finanční prostředky podstaty, ať již získané zpeněžením majetku podstaty či představované dlužníkovými finančními prostředky na hotovosti nebo na jeho účtech, nebo tyto postačují jen k uspokojování pohledávek za podstatou dle § 168 IZ), jde o situaci, kdy nelze odměnu insolvenčního správce určit dle § 1 vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů (Vyhláška), ale o situaci, kdy ji určí insolvenční soud úvahou podle § 5 Vyhlášky, podle kriterií v tomto ustanovení uvedených. Dále pak je třeba přihlédnout k tomu, že do příjmů majetkové podstaty dlužníka budou náležet i jeho příjmy v rozsahu stanoveném v § 207 odst. 2 IZ.

Proto odvolací soud postupoval podle ust. § 220 odst. 1 a § 167 odst. 2 občanského soudního řádu a napadené usnesení v tomto smyslu změnil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 30. srpna 2012

JUDr. Michal K u b í n, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva