3 VSPH 1477/2014-B-12
KSUL 71 INS 10165/2014 3 VSPH 1477/2014-B-12

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D. v insolvenční věci dlužníka Milana anonymizovano , anonymizovano , bytem v Kadani, Klášterecká 1293, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 71 INS 10165/2014-B-5 ze dne 10. července 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 71 INS 10165/2014-B-5 ze dne 10. července 2014 se z r u š u j e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem (insolvenční soud) neschválil oddlužení dlužníka (bod I. výroku), prohlásil na dlužníkův majetek konkurs s tím, že jej bude řešit jako konkurs nepatrný (body II. a III. výroku), vyslovil, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku (bod IV. výroku), deklaroval, že působnost věřitelského výboru bude až do okamžiku zvolení věřitelského výboru vykonávat soud (bod V. výroku) a uložil insolvenčnímu správci povinnost podávat insolvenčnímu soudu a věřitelskému orgánu každé tři měsíce zprávy o stavu insolvenčního řízení, přičemž lhůtu k podání další zprávy stanovil do 10.10.2014 (bod VI. výroku).

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že mu byl doručen 11.4.2014 dlužníkův insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Uvedl, že usnesením č.j. KSUL 71 INS 10165/2014-A-8 ze 23.4.2014 zjistil dlužníkův úpadek a povolil jeho řešení oddlužením a současně nařídil první přezkumné jednání, svolal schůzi věřitelů a ustanovil dlužníkovi správce majetkové podstaty v osobě Ing. Oldřicha Valty (Správce). Konstatoval, že 10.7.2014 proběhlo přezkumné jednání, na němž bylo přezkoumáno 19 přihlášek nezajištěných pohledávek od 19 věřitelů a všechny byly zjištěny; poté se konala první schůze insolvenčních věřitelů. Vyšel ze zjištění učiněného ze zprávy Správce (z 24.6.2014), výpovědi dlužníka při přezkumném jednání a na schůzi věřitelů, podle kterého dlužník v insolvenčním návrhu (seznamu závazků) uvedl, že má nezajištěné závazky vůči 4 věřitelům o celkové výši 400.029,--Kč, přičemž do insolvenčního řízení se přihlásilo 19 věřitelů s pohledávkami o celkové výši 876.778,85 Kč. Dlužník nemá žádnou vyživovací povinnost a jeho příjem ze starobního důchodu činí měsíčně 11.422,--Kč, je nemajetný, neboť není vlastníkem žádné nemovitosti, a pokud vlastní movitý majetek, je nezpeněžitelný. Na základě svých skutkových zjištění učinil insolvenční soud následující závěry:

K oddlužení plněním splátkového kalendáře uvedl, že by dlužník musel nabídnout nezajištěným věřitelům 30 % jejich pohledávek, tj. 263.033,65 Kč. Jeho skutečná nabídka nezajištěným věřitelům činí 3.488,--Kč měsíčně (zabavitelná částka z příjmu 11.422,--Kč), tj. za 60 měsíců trvání splátkového kalendáře 209.280,--Kč, z níž však třeba nejdříve odečíst odměnu insolvenčního správce a náhradu hotových výdajů, jež činí za 5 let trvání splátkového kalendáře 65.340,--Kč včetně DPH (měsíčně odměna 750,--Kč a náhrada hotových výdajů 150,--Kč bez DPH), takže k rozdělení mezi nezajištěné věřitele zůstává rozdíl, tj. 140.940,--Kč představující uspokojení jejich nezajištěných pohledávek jen v rozsahu necelých 17 % namísto zákonem požadovaných 30 % (§ 395 InsZ).

K oddlužení dlužníka zpeněžením majetkové podstaty uzavřel, že tento dlužník nedisponuje majetkem, jehož zpeněžením by byly uspokojeny pohledávky nezajištěných věřitelů v rozsahu alespoň 30 %.

K naplnění předpokladů oddlužení ve smyslu § 395 InsZ insolvenční soud dovodil zároveň, že vedle nenaplnění dostatečné dlužníkovy nabídky na uspokojení jeho nezajištěných věřitelů, dlužník podal návrh na povolení veden nepoctivým záměrem (§ 395 odst. 1 písm. a/ InsZ), resp. že dosavadní výsledky insolvenčního řízení dokládají dlužníkův lehkomyslný nebo nedbalý přístup k plnění povinností v insolvenčním řízení (§ 395 odst. 2 InsZ). Takový závěr pramení ze zjištění, že dlužník v insolvenčním návrhu s návrhem na povolení oddlužení, resp. v seznamu závazků neuvedl všechny své věřitele, jak plyne z konečného seznamu přihlášek pohledávek, přičemž dlužníkovo vysvětlení této situace tím, že o svých závazcích vůči dalším věřitelům nevěděl, neshledal uspokojivým a vyvracejícím výše uvedené závěry. Poukázal na to, že schválení oddlužení si zaslouží jen dlužník, který se soudem a insolvenčním správcem spolupracuje a nic před nimi neskrývá a včas a pravdivě je informuje o svých majetkových poměrech. Okolnost, že o řadě svých závazků vůči svým věřitelům nevěděl, může dlužník přičítat jen ke své tíži pro svou nedbalost (vědomou nebo nevědomou).

Poté, co konstatoval, že schůze věřitelů 10.7.2014 se nezúčastnil žádný z přihlášených věřitelů, cituje § 389 odst. 1, § 395 odst. 1 a § 405, § 314 a § 245 InsZ dospěl k závěru, že tu nejsou dány nejen předpoklady pro schválení oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře nebo zpeněžením majetkové podstaty (pro nedostatečnou dlužníkovu nabídku), když dlužník mu nepředložil darovací smlouvu, na jejímž základě by za přispění třetí osoby naplnil kvantitativní předpoklad pro uspokojení nezajištěných věřitelů, ale ani (bez ohledu na uvedené) pro nepoctivý záměr dlužníka, neboť v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Na základě uvedených závěrů proto insolvenční soud rozhodl v bodu I.-III. výroku, jak uvedeno výše. Bod IV. výroku odůvodnil ustanovením § 245 odst. 1 InsZ, bod V. výroku § 56 a 61 InsZ a bod VI. výroku ustanovením § 36 odst. 1 InsZ.

Toto usnesení napadl dlužník v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud změnil a schválil oddlužení plněním splátkového kalendáře, přičemž doložil darovací smlouvu z 10.7.2014 uzavřenou s Ingrid anonymizovano , bytem v Kadani, Na Podlesí 1448, která jako dárce se zavázala po dobu trvání splátkového kalendáře přispívat dlužníkovi 2.300,--Kč. Dlužník namítl, že nepřistupoval k insolvenčnímu řízení lehkomyslně, resp. nedbale a nesledoval podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, neboť neuvedení všech věřitelů nastalo v důsledku jeho zdravotního stavu, kdy v roce 2003 a v roce 2005 opakovaně prodělal mozkovou cévní příhodu, byl opakovaně hospitalizován na neurologii a jeho zdravotní stav je komplikován přetrvávající poruchou paměti, jak plyne z přiložené zprávy MUDr. Jolany Hrbkové z 21.7.2014. Darovací smlouvu připojil až v rámci odvolání, neboť dříve nebyl s to opatřit ověření podpisů.

Vrchní soud přezkoumal napadené usnesení a po zjištění z lékařské zprávy a darovací smlouvy z 10.7.2014 dospěl k závěru, že tu nejsou důvody pro potvrzení napadeného usnesení.

Z darovací smlouvy uzavřené mezi dlužníkem jako obdarovaným a Ingrid anonymizovano , anonymizovano , bytem v Kadani, Na Podlesí 1448 z 10.7.2014 jako dárcem odvolací soud zjistil, že se dárce zavázal dlužníkovi po dobu trvání splátkového kalendáře počínaje následujícím měsícem po měsíci, v němž bude splátkový kalendář schválen, přispívat vždy k 1. dni v měsíci 2.300,--Kč a dárce prohlásil, že dar přijímá. Podpisy na smlouvě jsou ověřeny 10.7.2014.

Ze zprávy ošetřujícího lékaře z 21.7.2014 odvolací soud zjistil, že dlužník byl opakovaně hospitalizován pro mozkové příhody v letech 2003 a 2005 na neurologii. Jeho zdravotní stav je komplikován přetrvávající poruchou paměti.

Jestliže dlužník hodlá navrhnout, aby jeho úpadek, popř. hrozící úpadek, byl řešen oddlužením, je povinen podat návrh na povolení oddlužení spolu s insolvenčním návrhem (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 InsZ).

Podle § 395 InsZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat a) že je jím sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí (odst. 1). Insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení i tehdy, jestliže dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení (odst. 2).

K dikci § 395 odst. 1 písm. a) InsZ Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sen. zn. 29 NSČR 14/2009 publikovaném pod číslem 14/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek uvedl, že patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Vedle okolností příkladmo vypočtených (jako ty, z nichž lze usuzovat na dlužníkův nepoctivý záměr při podání návrhu na povolení oddlužení) v ustanovení § 395 odst. 3 insolvenčního zákona, s nimiž je soud povinen se vypořádat (vyjdou-li v insolvenčním řízení najevo) vždy, tak bude závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, závislý vždy na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení.

Podle § 396 InsZ jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Podle § 405 InsZ insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení (odst. 1). Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (odst. 2).

Požadavek dlužníkova poctivého záměru a požadavek minimální 30% míry uspokojení pohledávek jeho nezajištěných věřitelů pojatých do oddlužení (§ 395 odst. 1 písm. a/ a b/ InsZ) představují esenciální podmínky přípustnosti oddlužení, které jsou (při řádném a včasném splnění všech dlužníkových povinností podle schváleného způsobu oddlužení) předpokladem naplnění účelu oddlužení-osvobození dlužníka od placení zbytku jeho dluhů dle § 414 a násl. InsZ (viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSHK 45 INS 8999/2009, 3 VSPH 535/2010-B ze dne 24.8.2010).

Z insolvenčního spisu plynou skutečnosti, jež uvedl insolvenční soud v napadeném usnesení, ze zprávy Správce z 24.6.2014 (dok. B-3) plyne, že dlužník nevlastní žádný majetek, že Správce neshledal žádné skutečnosti odůvodňující zamítnutí návrhu na povolení oddlužení a že jeho nabídka nezajištěným věřitelům by uspokojila jejich pohledávky jen v rozsahu 16,41 %, zatímco při pomoci třetí osoby, měsíčně 2.300,--Kč by byl s to je uspokojit v rozsahu 32,15 %. Při přezkumném jednání nepopřel dlužník žádnou z přezkoumávaných pohledávek.

Odvolací soud konstatuje, že pro posouzení věci je pro něj rozhodující stav v době rozhodování o dlužníkově odvolání a má za to, že pomoci třetí osoby nabízí dlužník svým nezajištěným věřitelům za 60 měsíců trvání splátkového kalendáře jednak 209.280,--Kč, jež by mu byly sráženy (měsíčně 3.488,--Kč na rok 2014), jednak částku 138.000,--Kč na základě smlouvy o darování (měsíčně 2.300,--Kč), tj. celkem 347.280,--Kč, po odečtení nároků insolvenčního správce ve výši 65.340,--Kč zbývá pro nezajištěné věřitele částka 281.940,--Kč představující cca 32 % celkových pohledávek nezajištěných věřitelů ve výši 876.778,85 Kč, takže dlužník by splňoval jeden ze základních předpokladů pro schválení oddlužení. Závěr insolvenčního soudu o nepoctivém záměru dlužníka při podání návrhu na povolení oddlužení za výše uvedeného zjištění ze zprávy ošetřujícího lékaře odvolací soud nesdílí. K opačnému závěru jej vedou i další okolnosti budící pochybnosti o dlužníkově nepoctivém záměru při podání návrhu na povolení oddlužení; podpisy na darovací smlouvě byly ověřeny v den, kdy došlo k přezkumnému jednání a dlužník proti pohledávkám dalších věřitelů nikterak nebrojil a všechny byly zjištěny, zatímco by bylo lze očekávat, že je bude popírat. Za uvedené situace tak odvolací soud má pochybnosti o tom, že dlužník podával návrh na povolení oddlužení veden nepoctivým záměrem, přičemž tyto pochybnosti by neměly jít k tíži dlužníka. Považuje proto v této věci za odůvodněné, aby mu byla dána šance schválením oddlužení plněním splátkového kalendáře k vyřešení jeho finanční situace, neboť vyšlo-li by najevo po schválení oddlužení, že tu dlužníkův nepoctivý záměr zjevně byl, resp. pochybnosti o tom by byly odstraněny, bylo by to důvodem ke zrušení schváleného oddlužení podle § 418 odst. 1 písm. a) InsZ (blíže rozhodnutí Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 45/2010).

Na základě výše uvedeného proto odvolací soud napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení, v němž znovu zváží splnění podmínek pro schválení oddlužení ve smyslu § 395 InsZ.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR, prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem.

V Praze dne 20. července 2015

JUDr. Michal K u b í n, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová