3 VSPH 1473/2013-A-11
KSUL 71 INS 23090/2013 3 VSPH 1473/2013-A-11

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Michala Kubína v insolvenční věci dlužníka: Jaroslav anonymizovano , anonymizovano , bytem Teplice, Pražská 3003, zahájené k návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 71 INS 23090/2013-A-6 ze dne 23. srpna 2013,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 71 INS 23090/2013-A-6 ze dne 23. srpna 2013 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem (insolvenční soud) odmítl insolvenční návrh dlužníka. V odůvodnění usnesení insolvenční soud uvedl, že mu Jaroslav anonymizovano (dlužník) dne 20.8.2013 doručil návrh na zahájení insolvenčního řízení spojený s návrhem na povolení oddlužení na předepsaném formuláři (dále jen formulář) a s úředně ověřeným podpisem dlužníka. Konstatoval, že dlužník v kolonce č. 06 formuláře navrhuje, aby soud rozhodl o jeho úpadku a zároveň rozhodl o povolení oddlužení. V popise rozhodujících skutečností osvědčující úpadek/hrozící úpadek dlužník uvedl toliko celkovou výši závazků a svůj zdravotní stav. Z toho dovodil, že dlužník zcela nedostatečně tuto kolonku vyplnil, neboť v ní musí být uvedeno, kolik věřitelů vůči němu uplatňuje své pohledávky, v jaké výši, kdy nastala splatnost jednotlivých pohledávek, jaké jsou celkové měsíční splátky, z jakého důvodu se dlužník nachází v úpadku. Současně v této kolonce musí shrnout, jaké jsou jeho příjmy, finanční prostředky na účtech a v hotovosti, a proč jeho příjmy a finanční prostředky nepostačují k uspokojování splatných závazků.

Insolvenční soud cituje § 3 odst. 1 a 2, § 128 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ), dospěl k závěru, že dlužník v insolvenčním návrhu neuvedl žádné konkrétní skutečnosti osvědčující jeho úpadek, tedy zejména uvedení kolik má věřitelů, data splatnosti jednotlivých peněžitých závazků vůči konkrétním věřitelům a uvedení skutečností prokazujících, že své závazky není schopen plnit, přičemž jde o rozhodující skutečnosti pro naplnění podmínky úpadku ve formě platební neschopnosti podle § 3 odst. 1 IZ; absence vylíčení rozhodujících skutečností o počtu věřitelů, závazcích dlužníka a splatnosti peněžitých závazků dlužníka je vadou insolvenčního návrhu, pro který nelze v řízení pokračovat. Uzavřel, že pro výše uvedené vady návrhu nelze v řízení pokračovat, a proto rozhodl podle § 128 odst. 1 IZ a insolvenční návrh odmítl.

Nad rámec doplnil, že dlužníkem přiložený seznam závazků je nedostatečně vyplněn, neboť obsahuje neúplné označení věřitelů a není uvedena splatnost jednotlivých závazků, seznam majetku, závazků a zaměstnanců není dlužníkem podepsán, takže z nich nelze vycházet a vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v těchto seznamech, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a) až c) IZ) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné-tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet. V daném případě k těmto nedostatečně vyplněným seznamům však přihlížet nelze.

Toto usnesení napadl dlužník v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. Zdůraznil, že se domáhal zjištění svého hrozícího úpadku, jak vyznačil v kolonce 06 formuláře, kdy se do této situace dostal v důsledku změny zdravotního stavu, neboť v době zpracování insolvenčního návrhu byl a doposud je hospitalizován s diagnózou stavu po cévní mozkové příhodě s následným těžkým poškozením hybnosti levostranných končetin s tím, že jedinou možností jeho budoucích příjmů je invalidní důchod, jak dokládal v příloze. Konstatoval, že finanční prostředky na jeho účtech v době podání insolvenčního návrhu byly do částky jeho invalidního důchodu, na nějž je odkázán, jiný majetek než základní vybavení domácnosti a osobní vozidlo stáří 12 let v pořizovací hodnotě 86 tis. Kč nevlastní, jak uvedl v návrhu. Počet věřitelů a výši jimi uplatněných pohledávek uvedl v příloze 2 návrhu a v kolonce 18 formuláře, splatnost jednotlivých pohledávek neuvedl, neboť v době zpracování insolvenčního návrhu neměl pohledávky po splatnosti.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející (§ 212a odst. 6 občanského soudního řádu-o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Z § 97 odst. 1 a 3 IZ (ve znění účinném do 31.12.2013, jež bude použito v citaci v následujícím textu) plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník. Soud správně vycházel z toho, že domáhá-li se dlužník insolvenčním návrhem zjištění svého úpadku nebo hrozícího úpadku (§ 97 odst. 3 IZ), je podle § 103 odst. 1 a 2 IZ povinen v insolvenčním návrhu uvést i rozhodující skutečnosti, které jeho tvrzený úpadek nebo hrozící úpadek osvědčují. Současně dlužník podle § 104 odst. 1 IZ musí k insolvenčnímu návrhu připojit především seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (seznam majetku) a seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (seznam závazků), jež musejí být opatřeny náležitostmi stanovenými v § 104 odst. 2 až 4 IZ.

Insolvenční návrh musí být rovněž opatřen úředně ověřeným podpisem osoby, která jej podala, nebo jejím zaručeným elektronickým podpisem; jinak se k němu nepřihlíží (§ 97 odst. 2 IZ).

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 3 odst. 4 IZ o hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků.

Chce-li dlužník navrhnout, aby jeho úpadek, popř. hrozící úpadek, byl řešen oddlužením, je povinen podat návrh na oddlužení spolu s insolvenčním návrhem (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 IZ). Návrh na povolení oddlužení lze podle § 391 odst. 3 IZ podat pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis (vyhláška č. 311/2007 Sb.) a jehož podoba je bezplatně zveřejněna Ministerstvem spravedlnosti ČR na adrese www.insolvencni-zakon.cz. Formulář návrhu na povolení oddlužení ve smyslu § 391 IZ umožňuje, aby byl využit k současnému podání insolvenčního návrhu, a to prostřednictvím jeho kolonky č. 07 (dříve 06), jež v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v § 103 odst. 2 IZ předpokládá vyplnění údaje o tom, čeho se jím dlužník domáhá, a uvedení důvodů tohoto návrhu, tj. vylíčení rozhodujících skutečností, které úpadek či hrozící úpadek dlužníka osvědčují.

Z uvedeného plyne, že dlužník, který hodlá podat insolvenční návrh a současně navrhnout povolení oddlužení, může insolvenční návrh podat buď s využitím formuláře, anebo tak může učinit samostatným podáním, přičemž v obou případech se tak musí stát předepsaným způsobem, jenž popsán shora. Nutno zdůraznit, že zákonné náležitosti insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení dlužníka zahajuje, nelze zaměňovat se zákonnými náležitostmi návrhu na povolení oddlužení, jenž představuje pouze dlužníkův návrh na způsob řešení úpadku, jehož zjištění se insolvenčním návrhem domáhá. Proto nedostatky insolvenčního návrhu nemohou být obsahem návrhu na povolení oddlužení či jeho přílohami nahrazeny.

Požadavky stran povinnosti insolvenčního navrhovatele vylíčit v insolvenčním návrhu skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka jsou ustáleny judikaturou Nejvyššího soudu uveřejněnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek-viz jeho usnesení sen. zn. 29 NSČR 7/2008 ze dne 26.2.2009

(91/2009), usnesení sen. zn. 29 NSČR 1/2008 ze dne 27.1.2010 (R 88/2010), usnesení sen. zn. 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010 (R 26/2011) a usnesení sen. zn. 29 NSČR 14/2011 ze dne 21.12.2011 (R 44/2012). Z této judikatury plyne, že v insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o jeho hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá. Rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, se tak rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. U insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, proto, že mu úpadek hrozí (§ 3 odst. 4 IZ) se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují hrozící úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít (se zřetelem ke všem okolnostem případu), že lze důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků v budoucnu. Jinak řečeno, že v budoucnu nastane dlužníkova platební neschopnost ve smyslu § 3 odst.1 IZ, přičemž k podmínce, aby dlužník i v tomto případě měl nejméně dva věřitele s pohledávkami, jež se v budoucnu stanou splatnými, se v takovém případě pojí i požadavek, aby se neschopnost v budoucnu plnit pohledávky věřitelů týkala podstatné části dlužníkových peněžitých závazků.

Jakkoli povinnost vylíčit skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka podle citovaného R 91/2009 nelze mít za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, je soudní praxe ustálena v závěru, že taková skutková tvrzení může dlužník-navrhovatel nabídnout i prostřednictvím připojeného řádného seznamu majetku a závazků. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ a b/ IZ) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné, tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

K tomu nutno zdůraznit, že ke splnění povinnosti předložit předmětné seznamy neslouží údaje o majetku a závazcích obsažené v kolonkách č. 16-21 formuláře návrhu na povolení oddlužení (či v jiných částech formuláře), jejichž vyplněním dlužník naplňuje jen obsahové požadavky tohoto návrhu. Seznamy majetku a závazků formulář výslovně avizuje jako jednu z povinných příloh insolvenčního návrhu. Proto platný formulář v kolonkách č. 16-21 (ani v jiné své části) splnění speciálních náležitostí, jež příslušejí těmto seznamům, nepředepisuje a údaje vyplněné v kol. č. 18 až 21 náležitosti seznamů závazků nemá.

To znamená, že insolvenční návrh musí ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 IZ obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, nejen konkrétní údaje o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Dlužník, který označením bodu 7 (dříve bodu 6) ve formuláři projeví navenek úmysl podat návrh na povolení oddlužení zároveň jako insolvenční návrh a který současně rezignuje na uvedení ( popis ) jakýchkoliv rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek , předkládá insolvenčnímu soudu zásadně neprojednatelný insolvenční návrh, jenž má být bez dalšího odmítnut podle § 128 odst. 1 IZ.

Ustanovení § 128 odst. 1 IZ stanoví, že insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Z obsahu spisu plyne, že v kolonce č. 06 návrhu na povolení oddlužení dlužník vyznačil, že navrhuje, aby soud rozhodl o jeho hrozícím úpadku. Uvedl, že celkové dluhy činí ke dni podání návrhu cca 953.718,-Kč, že je v současné době hospitalizován po cévní mozkové příhodě s následným těžkým poškozením hybnosti levostranných končetin. Pobírá částečný invalidní důchod 7.543,-Kč a nemocenskou, avšak s největší pravděpodobností jeho budoucím příjmem bude jen plný invalidní důchod. Jiný majetek než základní vybavení domácnosti a osobní auto Xsara Picasso stáří 12 let v pořizovací hodnotě 85.899,-Kč nevlastní.

Z uvedeného vyplývá, že dlužník v insolvenčním návrhu neuvedl žádného ze svých věřitelů s uvedením jejich pohledávek a jejich splatnosti, a neučinil tak ani v připojeném seznamu závazků, který je vadný i pro absenci řádného označení věřitelů a podpisu dlužníka. Dlužník tedy neuvedl skutečnosti podstatné pro závěr, že se nachází ve stavu hrozícího úpadku dle § 3 odst. 4 IZ, tedy že v budoucnu nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků-že v budoucnu nastane v takovémto rozsahu jeho platební neschopnost ve smyslu § 3 odst. 1 IZ. Lze tedy uzavřít, že dlužník v insolvenčním návrhu-ani prostřednictvím připojených seznamů-nevylíčil řádně skutečnosti, jež by jeho hrozící úpadek ve smyslu § 3 odst. 4 IZ, popř. existující úpadek dle § 3 odst. 1 IZ osvědčovaly.

Za této situace dospěl odvolací soud shodně jako insolvenční soud k závěru, že insolvenční návrh dlužníka vykazuje nedostatky, pro něž nelze v řízení pokračovat, a protože § 128 odst. 1 IZ pro ten případ vylučuje užití § 43 o.s.ř., insolvenční soud postupoval správně, když dlužníkovi neurčil lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu a napadeným usnesením ho bez dalšího odmítl. Vady insolvenčního návrhu může insolvenční navrhovatel odstranit, jen dokud insolvenční soud nevydá usnesení o odmítnutí návrhu podle § 128 odst. 1 IZ, a proto i kdyby dlužník učinil k odstranění těchto nedostatků v rámci odvolacího řízení nějaká doplnění návrhu, neměla by z hlediska posouzení věcné správnosti napadeného usnesení žádného významu.

Z těchto důvodů odvolací soud postupoval podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil. Pro úplnost považuje odvolací soud za vhodné poukázat na správné poučení insolvenčního soudu, že pravomocné odmítnutí insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení končí, nebrání tomu, aby dlužník insolvenční návrh (opatřený předepsanými obsahovými náležitostmi, včetně jeho povinných příloh) znovu podal a aby se spolu s ním domáhal řešení svého úpadku oddlužením.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 3. listopadu 2014

JUDr. Jindřich H a v l o v e c , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková