3 VSPH 1469/2015-A-19
KSPH 65 INS 10013/2015 3 VSPH 1469/2015-A-19

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D. v insolvenční věci dlužníků: a) Tomáš anonymizovano , anonymizovano , bytem Kutná Hora, Chedrbí 197, b) Mgr. Renáta anonymizovano , nar. 13.4.1976, bytem Kutná Hora, Chedrbí 197, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. června 2015, č.j. KSPH 65 INS 10013/2015-A-14,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. června 2015, č.j. KSPH 65 INS 10013/2015-A-14, se zr u š u j e a věc se vr a c í soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením insolvenční soud změnil své rozhodnutí ze dne 14.5.2015, kterým dlužníkům uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč tak, že tuto snížil na 20.000,-Kč.

Odkazuje na ust. § 95 z.č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, dále jen InsZ, své rozhodnutí odůvodnil tím, že vzhledem k tomu, že rozhodnutí ze dne 14.5.2015 dlužníci napadli z důvodů v odvolání uvedených včasným odvoláním, dlužníkům povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení stanovil ve výši 20.000,-Kč. Vyšel přitom z toho, že dlužníci disponují velmi nízkým příjmem, a darovací smlouvy, díky kterým by dlužníci mohli zaplatit 33,97% pohledávek nezajištěných věřitelů, se jeví jako spekulativní . Nelze předjímat, jak budou věřitelé hlasovat o formě úpadku a není postaveno najisto, zda nemovitosti dlužníků jsou prodejné a zda by byly pokryty náklady na hotové výdaje správce, když není důvod, aby těmito výdaji byl zatěžován státní rozpočet.

Proti tomuto usnesení se dlužníci včas odvolali. Poukazují na to, že plněním splátkového kalendáře hodlají zaplatit nezajištěným věřitelům více než 33% jejich pohledávek z vlastních příjmů. Sjednané darovací smlouvy jim vedle toho samy o sobě umožní zaplatit 33,97% pohledávek nezajištěných věřitelů. Mají za to, že se jedná o předběžné rozhodnutí a nelze předpokládat další postup insolvenčního správce .

Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro jeho potvrzení či změnu.

Podle § 108 odst. 1,2 InsZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč.

Podle § 169 odst. 2 z.č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř., vyhotovení každého usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu na předběžné opatření, návrhu na zajištění důkazu, návrhu na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví nebo jinému návrhu, jemuž nikdo neodporoval, nebo usnesení, které se týká vedení řízení, anebo usnesení podle § 104a, nemusí obsahovat odůvodnění. Odůvodnění nemusí obsahovat rovněž usnesení, kterým bylo rozhodnuto nikoli ve věci samé, připouští-li to povaha této věci a je-li z obsahu spisu zřejmé, na základě jakých skutečností bylo rozhodnuto; v tomto případě se ve výroku usnesení uvedou zákonná ustanovení, jichž bylo použito, a důvod rozhodnutí.

Ačkoli je usnesení o uložení povinnosti hradit zálohu na náklady insolvenčního řízení rozhodnutím nemeritorním, nejde o usnesení, jímž by se upravovalo vedení řízení, ani o usnesení vydávané v rámci dohlédací činnosti insolvenčního soudu dle § 11 InsZ. Tímto usnesením soud ve smyslu § 10 písm. a) InsZ rozhoduje o povinnosti insolvenčního navrhovatele zaplatit zálohu (ukládá mu platební povinnost a rozhoduje o její výši v mezích zákonného limitu), pokud jsou k tomu vzhledem k okolnostem věci splněny podmínky vymezené v § 108 odst. 1 InsZ. Odtud plyne, že proti tomuto rozhodnutí je přípustné odvolání a že ovšem také-s ohledem na povahu věci-nelze dovodit, že jde o rozhodnutí, jež by nebylo nutno odůvodnit.

Je třeba totiž vyjít z toho, že povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení lze uložit insolvenčnímu navrhovateli (který není osobou uvedenou v druhé větě § 108 odst. 1 InsZ, či v § 368 odst. 1 InsZ) jedině pokud v daném případě nelze předpokládat, že budoucí náklady insolvenčního řízení bude možno zcela uhradit z majetkové podstaty (tj. prostředky k jejich krytí nelze zajistit jinak než zálohou). Při nedostatku volných finančních prostředků dlužníka je požadavek zálohy odůvodněn též jako zdroj úhrady prvotních nákladů, jež si insolvenční řízení (aby mohlo zákonem stanoveným způsobem pokračovat) vyžádá v období následující po rozhodnutí o úpadku.

Pro posouzení, zda je namístě zaplacení zálohy po navrhovateli požadovat a v jaké výši, je tudíž nutné vzít v úvahu skutkové a právní okolnosti dané věci, jež jsou podstatné především pro úsudek o tom, jaký způsob řešení dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku lze očekávat, jaké náklady, k jejichž krytí záloha slouží, si tento způsob pravděpodobně vyžádá a zda či do jaké míry lze předpokládat uspokojení těchto nákladů z majetkové podstaty, popř. zda je třeba zajistit úhradu prvotních nákladů insolvenčního řízení. Je přitom zřejmé, že výše nákladů insolvenčního řízení se odvíjí nejen od samotné povahy konkrétního způsobu řešení dlužníkova úpadku (konkursu, reorganizace nebo zvolené formy oddlužení), ale i v rámci téhož způsobu řešení úpadku je navíc ještě ovlivněna specifickými poměry dané věci. To platí i pro hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce, které vždy patří mezi náklady insolvenčního řízení a jejichž výše je pro jednotlivé způsoby řešení úpadku upravena ve vyhlášce č. 313/2007 Sb. odlišně.

Z uvedených důvodů je namístě závěr, že rozhodnutí o povinnosti k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení dle § 108 InsZ musí být (v zájmu zajištění transparentnosti výkonu soudnictví a ochrany práva na spravedlivý proces ve smyslu § 1 o.s.ř.) odůvodněno, a to způsobem zákonem předepsaným (dle § 157 odst. 2 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř.) tak, aby z něj bylo patrné, z jakých konkrétních skutkových a právních závěrů soud při svém závěru o důvodech k zaplacení zálohy a o její potřebné výši vycházel, a na jakém podkladě tyto závěry učinil.

Těmto požadavkům však soud prvního stupně v napadeném usnesení zjevně nedostál, když v jeho odůvodnění řádně nevysvětlil, z jakých důvodů shledal, že podmínky pro uložení povinnosti k zaplacení zálohy vymezené v § 108 odst. 1 InsZ jsou dány, a že je zálohy zapotřebí právě ve výši 20.000,-Kč.

Soud prvního stupně se v odůvodnění svého rozhodnutí omezil pouze na výše uvedená konstatování. Odůvodnění jeho rozhodnutí postrádá relevantní úvahu o očekávané formě řešení úpadku dlužníka, s tím související úvahu o předpokládané výši nákladů insolvenčního řízení, jakož i konkrétní skutkové závěry, jež by se týkaly nejen majetkových poměrů dlužníka, pokud jde o jeho aktiva, nýbrž také konkrétních závazků dlužníka a jejich výše. Nelze také přehlédnout, že jeho rozhodnutí postrádá jakékoli právní posouzení věci.

Z procesního hlediska navíc soud prvního stupně sice odkazuje na ust. § 95 InsZ, nevysvětluje však už dostatečně, v čem spatřuje naplnění všech v něm uvedených podmínek pro jeho použití. Zejména pak z pohledu jeho požadavku na to, aby podanému odvolání bylo plně vyhověno, odůvodnění napadeného rozhodnutí postrádá jakoukoli argumentaci.

Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně odůvodnění výroku svého rozhodnutí formuloval nepřezkoumatelným způsobem, odvolací soud nemá na jakém podkladě vystavět a formulovat své úvahy o věci a přezkoumat správnost napadeného rozhodnutí. Proto odvolací soud napadené usnesení podle § 7 a § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. zrušil a věc dle § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž bude postupovat v intencích vysloveného právního názoru odvolacího soudu (§ 226 odst. 1 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 25. srpna 2015 JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková