3 VSPH 1464/2014-B-11
KSLB 54 INS 30768/2013 3 VSPH 1464/2014-B-11

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Ivany Mlejnkové a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenčním řízení dlužníka Aleše anonymizovano , anonymizovano , bytem Jižní 367, 471 12 Stráž pod Ralskem, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci č.j. KSLB 54 INS 30768/2013-B-5 ze dne 1. července 2014,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci č.j. KSLB 54 INS 30768/2013-B-5 ze dne 1. července 2014 se zrušuje a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci usnesením č.j. KSLB 54 INS 30768/2013-B-5 ze dne 1.7.2014 v bodě I. výroku neschválil oddlužení dlužníka Aleše anonymizovano (dále jen dlužník) a v bodech II. a III. výroku na jeho majetek prohlásil konkurs s tím, že bude projednáván jako nepatrný.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že na základě insolvenčního návrhu dlužníka, který spojil s návrhem na povolení oddlužení, bylo dne 1.11.2013 zahájeno jeho insolvenční řízení. V něm pak soud usnesením č.j. KSLB 54 INS 30768/2013-A-16 ze dne 17.4.2014 rozhodl o řešení úpadku dlužníka oddlužením, insolvenčním správcem ustanovil AK2H insolvence, v.o.s. (dále též jen insolvenční správce nebo správce), vyzval věřitele k podávání přihlášek pohledávek, nařídil přezkumné jednání a svolal první schůzi věřitelů.

Ve stanovené lhůtě byly do insolvenčního řízení přihlášeny nezajištěné a nepodmíněné pohledávky 6 věřitelů v celkové výši 587.452,32 Kč. Dlužník popřel pohledávku P4 ve výši 1.191,-Kč co do pravosti; ostatní-nikým nepopřené-pohledávky byly zjištěny v přihlášené výši 586.261,32 Kč. Pro neúčast věřitelů na svolané schůzi věřitelů, která se konala bezprostředně po přezkumném jednání, soud rozhodl, že do potvrzení volby členů věřitelského výboru bude sám vykonávat jeho působnost.

Soud odkázal na § 395 odst. 1 a § 405 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a pokračoval zjištěním, že dlužník je v současně době veden v evidenci uchazečů o zaměstnání a pobírá podporu ve výši 4.898,-Kč měsíčně a že má soudem stanovenu vyživovací povinnost vůči 4 nezaopatřeným dětem v celkové výši 800,-Kč měsíčně. Proto nelze z jeho příjmů provést srážku pro nepřednostní pohledávky, a tudíž není schopen uhradit 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů.

Na schůzi věřitelů konané dne 16.4.2014 (správně dne 16.6.2014) dlužník předložil důchodovou smlouvu, již uzavřel dne 13.6.2014 s Ninou Surmajovou a z níž by mu měl plynout pro plnění splátkového kalendáře mimořádný příjem ve výši 4.500,-Kč měsíčně. Předložil výplatní pásky plátkyně, podle kterých její průměrná čistá mzda činí cca 15.000,-Kč, přičemž má vyživovací povinnost vůči 4 osobám.

Dále soud prvního stupně vysvětloval, že je obecně přípustné, aby dalším zdrojem příjmů dlužníka bylo pravidelné finanční plnění, které se mu pro dobu trvání schváleného oddlužení splátkovým kalendářem zaváže poskytovat třetí osoba (např. prostřednictvím smlouvy o důchodu nebo smlouvy darovací, opatřené úředně ověřenými podpisy stran smlouvy), a že takový příjem se posuzuje jako mimořádný příjem dlužníka ve smyslu § 412 odst. 1 písm. b) IZ, který jen pro plnění splátkového kalendáře použitelný v plné výši. O schopnosti a ochotě osoby plnit darovací či důchodovou smlouvu uzavřenou s dlužníkem ale nesmí být žádné pochybnosti. Dlužník musí doložit, že tato osoba má dostatečný příjem k poskytování sjednané finanční částky. Ta nesmí být vyšší než částka, kterou by při výkonu rozhodnutí bylo možno třetí osobě z jejího příjmu srazit, tj. této osobě vždy musí zůstat tzv. nezabavitelná částka ve smyslu § 278 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.).

Na základě těchto úvah dospěl soud k závěru, že majetkové poměry N. Surmajové zjevně neumožňují poskytovat částku 4.500,-Kč měsíčně, která hrubě neodpovídá jejím finančním možnostem za situace, kdy srážka z její mzdy pro nepřednostní pohledávky-a tedy i pro případné plnění důchodové smlouvy-představuje jen 874,-Kč. I kdyby však byl zohledněn mimořádný příjem v celé výši 4.500,-Kč měsíčně, nepostačoval by k úhradě pohledávek nezajištěných věřitelů v rozsahu alespoň 30 %. Celková výše těchto příjmů za trvání splátkového kalendáře by činila 270.000,-Kč, z čehož by po odečtení paušální odměny správce a náhrady jeho hotových výdajů (včetně DPH) v celkové výši 65.340,-Kč a pohledávek na výživném v celkové výši 48.000,-Kč (60 × 800,-Kč) zbývalo 156.660,-Kč, takže míra uspokojení pohledávek by činila pouze 26,72 %.

Na schůzi věřitelů soud ve smyslu výše uvedeného poučil dlužníka o neschopnosti třetí osoby poskytovat plnění dle důchodové smlouvy s tím, že takto absentuje dlužníkův dostatečný mimořádný příjem. Proto mu poskytl k nápravě lhůtu 14 dní. Podáním došlým soudu dne 27.6.2014 dlužník předložil dvě smlouvy o důchodu: smlouvu uzavřenou dne 20.6.2014 s Ninou Surmajovou na částku 2.000,-Kč měsíčně, která ale-jak soud již vysvětlil-přesahuje finanční možnosti této plátkyně (může poskytovat plnění 800,-Kč až 900,-Kč měsíčně), a dále smlouvu uzavřenou dne 20.6.2014 s Davidem Danzerem na částku 2.500,-Kč měsíčně. Ani mimořádný příjem v celkové výši 4.500,-Kč by ovšem-jak již řečeno-k uspokojení nezajištěných pohledávek v předepsaném minimálním rozsahu nestačil. Dlužník tedy-jak soud shledal-jeho výzvu nesplnil, resp. zcela ignoroval jeho poučení poskytnuté na schůzi věřitelů.

Soud prvního stupně uzavřel, že zjištěné majetkové poměry dlužníka neodůvodňují předpoklad, že by byl schopen v rámci oddlužení plněním splátkového kalendáře uhradit pohledávky nezajištěných věřitelů alespoň v rozsahu 30 %, a žádný z věřitelů s nižším plněním souhlas nevyslovil. Proto soud rozhodl, že oddlužení dlužníka neschvaluje a podle § 405 odst. 2 IZ na jeho majetek prohlásil konkurs s tím, že při splnění podmínek dle § 314 odst. 1 IZ, jelikož dlužník není podnikatelem, bude konkurs projednáván jako nepatrný.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal s požadavkem, aby je odvolací soud změnil a oddlužení formou splátkového kalendáře schválil, nebo aby toto usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dlužník vysvětloval, že při navyšování svých příjmů použitelných k plnění splátkového kalendáře postupoval v souladu s pokyny insolvenčního správce. Ten ve své zprávě ze dne 5.6.2014 (B-2) uvedl, že dlužník musí své příjmy (nejpozději do přezkumného jednání) navýšit o 3.800,-Kč, tedy na celkovou částku 4.500,-Kč, se kterou pak bude schopen uspokojit pohledávky nezajištěných věřitelů v rozsahu 34,7%. Proto dlužník na přezkumném jednání a schůzi věřitelů konaných dne 16.6.2014 dodal soudu smlouvu o důchodu uzavřenou s Ninou Surmajovou na částku 4.500,-Kč, a to spolu s doklady o příjmech této plátkyně, z nichž plyne, že uvedenou částku je schopna poskytovat. Nepřesně přitom správce uváděl, že dlužník má s Davidem Danzerem uzavřenu smlouvu o důchodu na částku 700,-Kč, ačkoli ta byla shodnou vůlí stran zrušena a nahrazena smlouvou ze dne 14.11.2013 znějící na částku 1.000,-Kč. Jestliže ale soud na schůzi konstatoval, že tato smlouva nemůže být zrušena ujednáním dlužníka a N. Surmajové, pak musel vycházet z toho, že i tato smlouva na částku 1.000,-Kč nadále platí. Potom ovšem dlužník v době konání schůze věřitelů zjevně splňoval podmínky pro schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, neboť disponoval příjmy ze smluv o důchodu v celkové výši 5.500,-Kč (4.500,-Kč + 1.000,-Kč), které by za 60 měsíců činily 330.000,-Kč a tudíž umožnily-při zapravení odměny a náhrady hotových výdajů insolvenčního správce v celkové výši 1.089,-Kč měsíčně a soudem stanoveného výživného 800,-Kč (celkem 1.889,-Kč)-uhradit více než 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů (což činí 176.593,-Kč), když k tomu by s uvedenými přednostními platbami bylo zapotřebí plnění v celkové výši 289.933,-Kč.

Přestože soud za popsané situace měl navržené oddlužení na schůzi schválit, uložil dlužníku, aby do 14 dnů doložil svoji schopnost uhradit nejméně 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů, jakož i to, že N. Surmajová je schopna poskytovat částku 4.500,-Kč ze smlouvy o důchodu ze dne 13.6.2014 a že byla účinně zrušena dlužníkova smlouva o důchodu uzavřená s D. Danzerem. Této výzvě dlužník nerozuměl (protože vše již bylo doloženo, i příjmy N. Surmajové prokazující její schopnost poskytovat sjednané plnění), ani se tomuto usnesení (s přípustným odvoláním) nemohl nijak bránit a správce mu nezvedal telefon.

Dlužník považuje za nesprávný názor soudu prvního stupně, že sjednaný smluvní důchod nesmí být vyšší než částka, kterou by při výkonu rozhodnutí bylo možno třetí osobě z jejího příjmu srazit (že třetí osobě vždy musí zůstat tzv. nezabavitelná částka ve smyslu § 278 o.s.ř.). Takový názor je v rozporu se zásadami insolvenčního řízení a ustálenou rozhodovací praxí soudů vyššího stupně, vyjádřenou např. v rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č.j. KSLB 57 INS 7359/2012, 3 VSPH 1327/2012-B-18 ze dne 30.4.2013 (v něm odvolací soud nepřitakal názoru, že plátci důchodu musí zůstávat základní nezabavitelná částka, a naopak kalkuloval pro plnění splátkového kalendáře celý smluvní důchod ve výši 9.000,-Kč, i když jediným příjmem plátce byl pouze starobní důchod ve výši 11.828,-Kč).

IZ ani jiný právní předpis nestanoví, že plátci smluvního důchodu musí z příjmů zůstávat základní nezabavitelná částka-ta musí být v insolvenčním řízení zachována pouze dlužníku samotnému (což v dané věci je splněno). Je na dobrovolném rozhodnutí třetí osoby, zda bude dlužníku prostřednictvím smlouvy o důchodu přispívat na plnění jeho oddlužení a v jaké výši (zda jí zůstane dostatek finančních prostředků k zajištění jejích životních nákladů). IZ neukládá insolvenčnímu soudu zkoumat, jaká je celková finanční situace poskytovatele důchodu. Je věcí této osoby, aby svoji schopnost poskytovat sjednaný příspěvek zhodnotila. Jestliže se později ukáže, že toho schopna není, musí si dlužník opatřit k plnění splátkového kalendáře jiný zdroj příjmů, a pokud tak neučiní, musí se podvolit prohlášení konkursu na jeho majetek. V dlužníkově případě pak příjmy obou poskytovatelů důchodu výrazně přesahují výši sjednaných důchodů, což bylo soudu doloženo.

Dlužník citoval další soudní judikaturu na podporu svého názoru, že postup soudu prvního stupně v jeho věci je v rozporu s účelem insolvenčního řízení, zvláště pak jeho institutu oddlužení a zásady, že insolvenční řízení má být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů. Z dosavadních výsledků dlužníkova insolvenčního řízení je zřejmé, že při oddlužení splátkovým kalendářem je schopen splnit základní podmínku jeho přípustnosti, totiž uhradit nejméně 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů, dokonce lze reálně předpokládat jejich plné uspokojení (vč. nároků správce), pokud se dlužníku podaří najít si zaměstnání, o což se usilovně snaží a v nejbližší době by se mu to mělo zdařit. Naproti tomu v rámci konkursu by dlužníkovi věřitelé-s ohledem na rozsah jeho majetku-patrně žádného uspokojení nedosáhli. Žádný z nich se ostatně nijak nevyslovil proti řešení dlužníkova úpadku oddlužením. Rozhodnutí o konkursu by ostatně nebylo v souladu ani se zásadou hospodárnosti řízení, když jeho náklady by vzhledem k dlužníkově nemajetnosti nesl na svých bedrech stát (resp. daňoví poplatníci).

Z uvedených důvodů je dlužník přesvědčen o tom, že soud prvního stupně porušil jeho procesní práva, neboť mu nepředestřel svůj závěr, že předpoklady schválení oddlužení nesplňuje a jeho úpadek tak není možno řešit jinak než konkursem a tak mu nedal příležitost nepříznivý výsledek insolvenčního řízení odvrátit.

Přestože dlužník s postupem soudu prvního stupně nesouhlasí, je z něj bezradný a nemá možnost konzultoval věc s insolvenčním správcem, který s ním nekomunikuje, rozhodl se vyhovět výzvě soudu tím, že s plátci uzavřel nové dvě smlouvy o důchodu, které (jako dokument B-6) soudu předložil: smlouvu uzavřenou s D. Danzerem na částku 3.000,-Kč a N. Surmajovou na částku 2.300,-Kč. Takto rozvržené částky smluvního důchodu snad budou pro soud akceptovatelné. V opačném případě již dlužník neví, čeho více pro úspěch svého oddlužení učinit.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro jeho potvrzení či změnu.

Dlužník, který splňuje podmínky subjektivní přípustnosti oddlužení vymezené v § 389 IZ, může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením.

Podle § 398 odst. 1 IZ lze oddlužení provést zpeněžením majetkové podstaty (viz odstavec 2) nebo plněním splátkového kalendáře (viz odstavec 3).

Dle § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud návrh na povolení oddlužení zamítne, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. Podle § 395 odst. 2 IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení i tehdy, jestliže dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení.

Požadavek dlužníkova poctivého záměru a požadavek minimální 30% míry uspokojení pohledávek jeho nezajištěných věřitelů pojatých do oddlužení (§ 395 odst. 1 písm. a/ a b/ IZ) představují esenciální podmínky přípustnosti oddlužení, které jsou (při řádném a včasném splnění všech dlužníkových povinností podle schváleného způsobu oddlužení) předpokladem naplnění účelu oddlužení-osvobození dlužníka od placení zbytku jeho dluhů dle § 414 a násl. IZ (viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSHK 45 INS 8999/2009, 3 VSPH 535/2010-B ze dne 24.8.2010).

Závěr o nedosažitelnosti minimální zákonné míry uspokojení nezajištěných věřitelů při oddlužení může být založen jen na zjištění, že takové plnění nelze předpokládat ani v případě oddlužení splátkovým kalendářem, ani v případě oddlužení provedeného zpeněžením majetkové podstaty. V tom směru přitom není podstatné, jaký způsob oddlužení navrhl dlužník, neboť o něm rozhodují na schůzi svým hlasováním nezajištění věřitelé, popř. insolvenční soud (§ 402 odst. 3 a 5 IZ).

Přípustnost oddlužení ve smyslu § 389 IZ a jeho přípustnost z hlediska splnění podmínek vymezených v § 395 IZ insolvenční soud zkoumá jak ve stadiu rozhodování o návrhu na povolení oddlužení (se zřetelem ke skutečnostem, které dlužník uvedl v návrhu na povolení oddlužení a v insolvenčním návrhu, popřípadě se zřetelem ke skutečnostem doloženým věřiteli), tak ve fázi insolvenčního řízení následující po povolení oddlužení (na podkladě stávajícího skutkového stavu věci vyplývajícího z dosavadních výsledků insolvenčního řízení). K tomu srovnej závěry usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 6/2008 ze dne 29.9.2010, uveřejněného pod č. 61/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a jeho usnesení sen. zn. 29 NSČR 20/2009 ze dne 31.3.2011, uveřejněné pod č. 113/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Podle § 405 IZ insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení (odstavec 1). Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (odstavec 2).

Soud prvního stupně postavil napadené usnesení o neschválení oddlužení na závěru, že je podle § 395 odst. 1 písm. b) IZ nepřípustné, neboť při něm nelze předpokládat minimální třicetiprocentní uspokojení zjištěných pohledávek nezajištěných věřitelů. Nejenže soud tento svůj závěr vztáhl jen k oddlužení v navržené formě splátkového kalendáře, aniž by jakkoli zkoumal předpoklad naplnění dané podmínky přípustnosti oddlužení pro případ jeho provedení zpeněžením majetkové podstaty, ale navíc jeho závěr o nedostatečné ekonomické nabídce dlužníka pro splátkový kalendář zjevně nemůže obstát.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že insolvenční řízení dlužníka bylo zahájeno dne 1.11.2013 na základě jeho insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení, které navrhl provést splátkovým kalendářem. Usnesením č.j. KSLB 54 INS 30768/2013-A-16 ze dne 17.4.2014 soud prvního stupně zjistil dlužníkův úpadek a povolil jeho řešení oddlužením; přitom dlužníku také uložil, aby ustanovenému insolvenčnímu správci od tohoto rozhodnutí platil zálohy na jeho odměnu (750,-Kč) a náhradu hotových výdajů (150,-Kč) v celkové výši 1.089,-Kč měsíčně vč. DPH, a to vždy nejpozději k 15. dni každého následujícího měsíce. Správce posléze ve zprávě ze dne 5.6.2014 (B-2) potvrdil, že stanovené dosavadní zálohy za duben a květen 2014 mu dlužník zaplatil.

V daném insolvenčním řízení (po zpětvzetí popřené pohledávky P4 ve výši 1.191,-Kč) byly zjištěny-jako nezajištěné a nepodmíněné-všechny přihlášené pohledávky v celkové výši 586.261,32 Kč, z čehož 30 % činí 175.878,-Kč. Tomu v případě navrženého oddlužení plněním splátkového kalendáře odpovídá minimální měsíční plnění ve výši 2.932,-Kč s tím, že přednostně by musely být zcela hrazeny pohledávky v režimu za majetkovou podstatou v celkové výši 1.889,-Kč měsíčně, a to soudem stanovené výživné na 4 děti v celkové výši 800,-Kč plus odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce v paušální výši celkem 1.089,-Kč vč. DPH (náležející správci od povolení oddlužení až do jeho skončení dle § 3 písm. a/ a § 7 odst. 4 vyhlášky č. 313/2007 Sb., avšak za mezidobí od povolení oddlužení již byly tyto nároky dlužníkem zálohově uhrazeny). Minimální měsíční splátka dlužníka by tak musela činit alespoň 4.821,-Kč.

Z obsahu spisu potvrzeného zjištěními insolvenčního správce dále plyne, že dlužník je svobodný, vlastní jen movité věci malé hodnoty. V době zahájení insolvenčního řízení měl zaměstnání, o které však posléze přišel; od 27.1.2014 je veden u úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání s podporou v nezaměstnanosti ve výši 4.898,-Kč přiznanou na podpůrčí dobu 5 měsíců. Jiný pravidelný příjem, z něhož by bylo možno provést pro oddlužení splátkovým kalendářem zákonnou srážku, ani dosud nepobírá.

Ještě před rozhodnutím o úpadku a povolením oddlužení dlužník soudu předložil smlouvu o důchodu (s úředně ověřenými podpisy stran) uzavřenou dne 14.11.2013 s Davidem Danzerem, který se dlužníku zavázal poskytovat pro účely plnění oddlužení ve formě splátkového kalendáře měsíčně částku 1.000,-Kč s tím, že strany současně zrušily a touto smlouvou nahradily svoji předchozí smlouvu o poskytování důchodu k témuž účelu v měsíční výši 700,-Kč. Insolvenční správce pak ve své zprávě ze dne 5.6.2014 (B-2), upozorniv na dlužníkovu ztrátu zaměstnání a absenci jeho postižitelných příjmů, konstatoval, že musí doložit navýšení smluvního důchodu na částku 4.500,-Kč, se kterou by pak bylo možno předpokládat uspokojení nezajištěných pohledávek (při úhradě přednostních nároků) ve výši 34,7 %. To ovšem byla kalkulace nesprávná, neboť-jak plyne z výše uvedeného-nutná splátka by musela činit alespoň 4.821,-Kč. Na to soud prvního stupně dlužníka na schůzi věřitelů konané dne 16.6.2014 také upozornil, když ten (ve smyslu správcových pokynů) předložil smlouvu o důchodu (s úředně ověřenými podpisy stran) uzavřenou dne 13.6.2014, jíž se mu plátkyně Nina Surmajová (jeho družka) zavázala pro oddlužení plněním splátkového kalendáře poskytovat měsíčně částku 4.500,-Kč.

Správně soud také na schůzi věřitelů poukázal na bezúčinnost ujednání, že se touto smlouvou uzavřenou s N. Surmajovou ruší a nahrazuje předchozí smlouva o důchodu uzavřená dlužníkem s D. Danzerem dne 14.11.2013 na částku 1.000,-Kč, ač tu mohli dohodou měnit jen dané smluvní strany, tj. dlužník s D. Danzerem, nikoli s jinou osobou.

Z toho ovšem současně také plyne, že v době konání schůze věřitelů měl dlužník pro účely oddlužení plněním splátkového kalendáře uzavřeny dvě smlouvy o důchodu: smlouvu s D. Danzerem na částku 1.000,-Kč (u níž její zánik nebyl doložen, fakticky ani tvrzen) a smlouvu s N. Surmajovou na částku 4.500,-Kč. Smluvní důchod v celkové výši 5.500,-Kč byl pro předpoklad 30% uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů při splátkovém kalendáři zjevně dostačující. Soud prvního stupně se však dlužníka netázal, zda za těchto okolností hodlá ponechat poslední smlouvu uzavřenou s D. Danzerem (bez níž předepsaného uspokojení věřitelů nelze dosáhnout) v platnosti, a místo toho mu stanovil lhůtu 14 dnů k doložení zrušení této smlouvy, jakož i k doložení schopnosti N. Surmajové poskytovat sjednaný smluvní důchod 4.500,-Kč nebo k jinému dokladu o příjmech dlužníka dávajících předpoklad uspokojení věřitelů v rozsahu 30 %.

Soud prvního stupně totiž-jak dlužník sdělil na schůzi věřitelů a poté vysvětloval i v napadeném usnesení-vycházel z toho, že smluvní důchod sice může být pro plnění splátkového kalendáře použit (jako mimořádný příjem dle § 412 odst. 1 písm. b/ IZ), avšak důchod sjednaný dlužníkem s N. Surmajovou ve výši 4.500,-Kč nelze jako součást jeho nabídky pro splátkový kalendář akceptovat. Tento závěr stavěl soud na tom, že smluvní důchod může být sjednán s třetí osobou jen ve výši nepřesahující částku, již lze této osobě při výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy srazit z jejího příjmu pro nepřednostní pohledávky (musí jí zbýt tzv. nezabavitelná částka ve smyslu § 278 o.s.ř.). Dle kalkulace soudu by ale N. Surmajové z jejího doloženého příjmu (mzdy) bylo možno takto srazit jen částku 874,-Kč. Tyto úvahy soudu prvního stupně jsou však zjevně nesprávné a dlužník jim v odvolání důvodně oponoval.

Vrchní soud v Praze v řadě svých rozhodnutí (viz např. usnesení č.j. KSHK 45 INS 12804/2011, 3 VSPH 848/2012-B-20 ze dne 27.8.2012 či usnesení č.j. KSUL 71 INS 24372/2013, 3 VSPH 1686/2013-A-14 ze dne 27.3.2014) opakovaně vysvětlil, že dlužníku, jehož momentální ekonomická nabídka pro oddlužení plněním splátkového kalendáře není dostatečná (nemá žádné postižitelné příjmy, anebo tyto k zákonnému minimálnímu uspokojení nezajištěných pohledávek dle § 395 odst. 1 písm. b/ IZ nepostačují), může finančně pomoci třetí osoba, a to závazkem poskytovat dlužníku po dobu oddlužení určité pravidelné peněžní plnění prostřednictvím smlouvy o důchodu nebo smlouvy darovací. Dané závěry pak našly výslovné vyjádření ve znění § 392 odst. 3 věty druhé IZ účinném od 1.1.2014. Takovéto finanční plnění, k němuž se třetí osoba dobrovolně zavázala, je tedy zcela legitimním příjmem dlužníka, jenž proto může být pro plnění splátkového kalendáře použit, a to v plné výši, nikoli však v režimu mimořádného příjmu dle § 412 odst. 1 písm. b) IZ, jak soud prvního stupně v dané věci nesprávně dovozoval. Dar nebo smluvní důchod sjednaný pro účely plnění splátkového kalendáře není příjmem mimořádným, nýbrž jedním z pravidelných příjmů, které dlužník k plnění tohoto oddlužení nabízí.

Přitom ale není povinností dlužníka dopředu osvědčovat schopnost oné třetí osoby-dárce či plátce smluvního důchodu-dostát svému závazku finanční pomoci při splátkovém kalendáři, a není úkolem insolvenčního soudu takový předpoklad zkoumat, natož-jak soud učinil v dané věci-dovozovat, že třetí osoba se může k předmětnému finančnímu příspěvku zavázat jedině v rozsahu nepřevyšujícím částku, kterou by její příjem podléhal výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy. S ničím takovým IZ v žádném svém ustanovení nikterak nepočítá.

Pravidelné finanční plnění, které si dlužník k zajištění uskutečnitelnosti jeho oddlužení splátkovým kalendářem (ve smyslu výše uvedené judikatury a nynějšího znění § 392 odst. 3 věty druhé IZ) prostřednictvím darovací smlouvy nebo smlouvy o důchodu sjednal, představuje závazek daného dárce či plátce, který dobrovolně přijal. Na takový závazek tudíž nelze nahlížet jako na nějaký nucený postih příjmů této osoby (v rámci výkonu rozhodnutí), který pak v zájmu zajištění základních potřeb takové osoby lze vést jen v omezeném rozsahu. Je pouze na zvážení třetí osoby, zda a v jaké výši je schopna a ochotna dlužníku pro účely oddlužení plněním splátkového kalendáře finančně přispívat, a jen jí náleží rozhodnutí, zda se k takovému plnění zaváže. Je také jen její věcí, z jakých zdrojů hodlá tento svůj závazek vůči dlužníku plnit. Zda takové plnění bude vskutku poskytovat, stejně jako to, zda budou zachovány stávající příjmy dlužníka, nelze mít nikdy za jisté. Schválení oddlužení splátkovým kalendářem stojí vždy na kalkulaci s momentální ekonomickou nabídkou pro jeho plnění, která v průběhu splátkového kalendáře může doznat změny. Jestliže po schválení tohoto oddlužení dojde k rozhodnému výpadku v příjmech dlužníka, ať již je jejich zdrojem jeho vlastní výdělečná činnost, podpora státu nebo závazek peněžní pomoci třetí osoby, a jestliže se dlužníku tento nepříznivý vývoj hrozící nesplněním splátkového kalendáře nepodaří odvrátit, dojde dle § 418 odst. 1 písm. b) IZ ke zrušení schváleného oddlužení a jeho přeměně v konkurs. S tímto rizikem musí dlužník počítat, a to zvláště pokud má být plnění splátkového kalendáře založeno zčásti nebo dokonce zcela na finanční pomoci třetí osoby, jejíž schopnost či ochotu plnit přijatý závazek nemůže dlužník sám zajistit. Nelze ale dlužníku předem odpírat schválení oddlužení splátkovým kalendářem jen pro obavu, že by se nemusel naplnit předpoklad příjmů, které má pro takové oddlužení nyní legitimně (právně) zajištěny.

Navzdory tomu, že v projednávané věci-jak již řečeno-dlužník ve skutečnosti na schůzi věřitelů konané dne 16.6.2014 měl zajištěny dostatečné příjmy pro oddlužení splátkovým kalendářem (prostřednictvím zmíněných dvou smluv o důchodu, pokud by trvání smlouvy s D. Danzerem potvrdil), snažil se dlužník vyhovět výzvě soudu (třebaže ji měl právem za neopodstatněnou) a dne 27.6.2014 (B-4) předložil soudu nové dvě smlouvy o důchodu ze dne 20.6.2014 (opatřené úředně ověřenými podpisy stran): první uzavřenou s D. Danzerem na částku 2.500,-Kč a druhou uzavřenou s N. Surmajovou na částku 2.000,-Kč. Obě smlouvy obsahovaly ujednání, že se novou smlouvou ruší a nahrazuje předchozí smlouva uzavřená s D. Danzerem ze dne 14.11.2013 znějící na částku 1.000,-Kč. To ovšem bylo ujednání právně účinné jen v rámci první smlouvy (uzavřené mezi týmiž stranami). Takto dlužník soudu doložil závazek uvedených osob poskytovat mu během splátkového kalendáře smluvní důchody v celkové výši 4.500,-Kč. Navíc ale-což asi nebylo dlužníkovým úmyslem-zůstala nedotčena i předchozí smlouva o důchodu uzavřená s N. Surmajovou dne 13.6.2014 na částku 4.500,-Kč (její zrušení nebylo doloženo ani tvrzeno).

Jelikož ale dlužník z napadeného usnesení zjistil, že soud prvního stupně nepovažoval z hlediska jeho nabídky pro splátkový kalendář za dostatečné ani posledně předložené smlouvy, po vydání tohoto usnesení dne 14.7.2014 (B-6) předložil jiné smlouvy o důchodu ze dne 30.6.2014: smlouvu uzavřenou s D. Danzerem na částku 3.000,-Kč s ujednáním, že se touto smlouvou ruší a nahrazuje předchozí jejich smlouva ze dne 20.6.2014 znějící na částku 2.500,-Kč, a smlouvu uzavřenou s N. Surmajovou na částku 2.300,-Kč s ujednáním, že se touto smlouvou ruší a nahrazuje předchozí jejich smlouva ze dne 20.6.2014 znějící na částku 2.000,-Kč (její původní smlouva na částku 4.500,-Kč zůstala stále nedotčena, i když dlužník ji má podle všeho za zrušenou).

Lze tedy uzavřít, že soud prvního stupně při projednání podmínek přípustnosti oddlužení-veden svým nesprávným právním názorem-neměl za dostatečnou tehdejší dlužníkovu nabídku pro oddlužení splátkovým kalendářem založenou na sjednaném smluvním důchodu (když navíc jednu ze smluv bezdůvodně ponechal stranou), a s nesprávnými poučeními pak dlužníka vedl k nápravě , které ve skutečnosti zapotřebí nebylo. Aktuální stav věci je nicméně takový, že dlužník doložil smluvní důchody pro oddlužení splátkovým kalendářem sjednané (přinejmenším) v celkové výši 5.300,-Kč, což je částka dávající předpoklad uspokojení nezajištěných věřitelů v rozsahu vyšším než 30 % jejich pohledávek.

Protože na základě uvedených zjištění a úvah odvolací soud žádné trvající důvody pro závěr o nepřípustnosti oddlužení dlužníka neshledal a protože je z povahy věci vyloučeno, aby o tom, zda oddlužení bude v dané věci schváleno, rozhodl odvolací soud, postupoval podle § 219a odst. 2 občanského soudního řádu, napadené usnesení zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR, prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci.

V Praze dne 9. září 2014

Mgr. Ivana M l e j n k o v á , v. r. předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová