3 VSPH 1463/2011-B-83
MSPH 88 INS 15715/2010 3 VSPH 1463/2011-B-83

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka ZÁMECKÁ ZAHRADA, s.r.o. se sídlem Václavské nám. 831, Praha 1, IČO 27444571, do níž vstoupilo státní zastupitelství, o odvolání insolvenčního správce Hlista & Pril, v.o.s. se sídlem Křivenická 408/6, Praha 8, Čimice, proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 88 INS 15715/2010-B-27 ze dne 23. listopadu 2011,

takto:

Odvolání se o d m í t á .

Odůvodnění:

Městský soud v Praze v insolvenčním řízení dlužníka ZÁMECKÁ ZAHRADA, s.r.o. (dále jen dlužník) usnesením č.j. MSPH 88 INS 15715/2010-B-27 ze dne 23.11.2011 uložil insolvenčnímu správci Hlista & Pril, v.o.s. (dále jen správce), aby přezkoumal pohledávku ve výši 20.551.848,03 Kč, kterou do řízení přihlásil věřitel č. 6 Zdeněk Steinitz (bod I. výroku), a aby ve lhůtě 15 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení předložil soudu upravený seznam přihlášených pohledávek (bod II. výroku).

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že na přezkumném jednání konaném dne 10.11.2011 správce nepřezkoumal přihlášenou pohledávku č. 1 původního věřitele č. 1, nyní věřitele č. 6 Zdeňka Steinitze, s tím, že přihláška pohledávky byla přiložena k insolvenčnímu návrhu, který byl vzat zpět. Tím zanikla účast věřitele v insolvenčním řízení a jeho pohledávku proto správce nepovažuje za přihlášenou.

Soud prvního stupně vycházel z toho, že insolvenční řízení bylo zahájeno dne 20.12.2010 na základě insolvenčního návrhu České spořitelny, a.s., k němuž tento insolvenční navrhovatel připojil přihlášku své splatné pohledávky za dlužníkem. Do řízení pak na místo tohoto původního insolvenčního navrhovatele-v důsledku postoupení jeho přihlášené pohledávky-nastoupil dne 3.3.2011 věřitel Zdeněk Steinitz. Ten 7.3.2011 vzal insolvenční návrh zpět a řízení proto bylo usnesením č.j. MSPH 88 INS 15715/2010-A-22 zastaveno. Dne 8.3.2011 přistoupili do řízení insolvenční navrhovatelé Pavel Kočalka a Klára Kočalková. K jejich odvolání Vrchní soud v Praze svým usnesením č.j. 2 VSPH 365/2011-A-58 změnil usnesení o zastavení řízení tak, že řízení se zastavuje jen ve vztahu k navrhovateli Zdeňku Steinitzovi. Celé insolvenční řízení vedené pod sp.zn. MSPH 88 INS 15715/2010 tedy zastaveno nebylo. Podle názoru soudu prvního stupně přihláška pohledávky netvoří nedílnou součást insolvenčního návrhu, nýbrž je samostatným procesním úkonem. Úkony podání návrhu dle § 97 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a zpětvzetí návrhu dle § 129 IZ proto nelze zaměňovat s úkony podání přihlášky pohledávky dle § 173 IZ a jejího zpětvzetí dle § 184 IZ, neboť se s nimi pojí odlišné účinky. V důsledku zpětvzetí insolvenčního návrhu došlo toliko k zastavení řízení vůči insolvenčnímu navrhovateli Zdeňku Steinitzovi, nedošlo však k ukončení jeho účasti v pokračujícím řízení -2-MSPH 88 INS 15715/2010 v pozici přihlášeného věřitele na základě přihlášené pohledávky, která zpět vzata nebyla. Pohledávka věřitele č. 1 (následně č. 6) byla tedy včas a po celou dobu do insolvenčního řízení řádně přihlášena a je způsobilá přezkoumání. Proto soud správci, který tuto pohledávku nepřezkoumal, uložil, aby tak učinil. V písemném vyhotovení tohoto usnesení soud účastníky poučil, že je lze napadnout odvoláním.

Proti tomuto usnesení podal správce odvolání s požadavkem, aby je odvolací soud zrušil. Uvedl, že k podání odvolání mu dal pokyn zástupce věřitelů, a že ovšem i on sám má závěry soudu prvního stupně za nesprávné. Domnívá se, že pokud Z. Steinitz jako nový insolvenční navrhovatel, který vstoupil na místo původního navrhovatele České spořitelny, a.s., dne 7.3.2011 vzal zpět insolvenční návrh (s formulací věřitel bere tímto v plném rozsahu zpět návrh na zahájení insolvenčního řízení s návrhem na prohlášení konkursu na majetek dlužníka došlý soudu dne 20.12.2010 ), dal tím najevo, že v insolvenčním řízení nechce svoji pohledávku řešit. To vyplývá i z toho, že se vzdal práva odvolání proti usnesení ze dne 7.3.2011, kterým bylo na základě jeho zpětvzetí rozhodnuto o zastavení insolvenční řízení. Ukončení účasti Z. Steinitze v insolvenční řízení potvrdil pak i Vrchní soud v Praze výše zmíněným usnesením č.j. 2 VSPH 365/2011-A-58 ze dne 8.6.2011. Protože správce nahlížel na zpětvzetí insolvenčního návrhu Z. Steinitzem též jako na zpětvzetí přihlášky jeho pohledávky, jež byla přílohou tohoto insolvenčního návrhu, tuto pohledávku nezařadil do seznamu přihlášených pohledávek a na přezkumném jednání konaném dne 10.11.2011 ji nepřezkoumal. Z úpravy § 14 odst. 1, § 97 odst. 3 a § 105 IZ podle správce vyplývá, že tak jak Z. Steinitz jako insolvenční navrhovatel musel být v insolvenčním řízení i v pozici přihlášeného věřitele, za situace, kdy bylo vůči němu insolvenční řízení pravomocně zastaveno, muselo být zastaveno i vůči němu jako věřiteli dlužníka.

Vrchní státní zastupitelství v Praze navrhlo, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že se v něm uvedené povinnosti správci neukládají. Vyslovilo přesvědčení, že závěry soudu prvního stupně vycházejí z nepřiměřeně rozšiřujícího výkladu nemajícího oporu v ustanoveních IZ. Nelze totiž dovozovat, že přestal-li být Z. Steinitz účastníkem insolvenčního řízení (dle rozhodnutí o zastavení řízení vůči jeho osobě), zůstal současně jeho účastníkem jako přihlášený věřitel, tedy zůstal zčásti účastníkem. Zpětvzetím insolvenčního návrhu dává navrhovatel vždy najevo, že na projednání své pohledávky v insolvenčním řízení netrvá. Takové zpětvzetí je nezvratným úkonem. Své účastenství by věřitel mohl obnovit pouze podáním nového návrhu (§ 129 odst. 2 IZ) nebo novým podáním přihlášky. Ze skutečnosti, že v důsledku dalších insolvenčních návrhů zůstalo insolvenční řízení v běhu (což Z. Steinitz při zpětvzetí svého návrhu nemohl předvídat), nelze zpětně dovozovat, že se jeho zpětvzetí netýkalo i přihlášky, a že se tedy jeho procesní situace nastolená zpětvzetím nějak změnila.

Z. Steinitz navrhl potvrzení napadeného usnesení z důvodu jeho věcné správnosti. Přitom odmítl názory vyslovené Vrchním státním zastupitelstvím s tím, že úkon zpětvzetí přihlášky dle § 184 IZ nikdy neučinil a soud proto nevydal tomu příslušející rozhodnutí, ani nenastala skutečnost, která by podle § 185 téhož zákona byla důvodem k odmítnutí jeho přihlášky. Správce nejdříve zacházel s touto přihláškou jako s řádně podanou, jak dával najevo i při společných schůzkách, a také pohledávku zařadil do seznamu přihlášených pohledávek zveřejněného v insolvenčním rejstříku dne 27.10.2011, kde ji uvedl jako zjištěnou . Když pak na přezkumném jednání náhle změnil stanovisko a chtěl tuto pohledávku popřít (což posléze vysvětloval nátlakem třetích osob), a když byl soudem upozorněn, že nemůže činit poperný úkon bez důvodu, rozhodl se pohledávku -3-MSPH 88 INS 15715/2010 nepřezkoumávat. Dodatečná argumentace správce o zpětvzetí přihlášky či o nějaké věřitelově vůli k jejímu zpětvzetí je jen nepodloženou fabulací. Přitom je zřejmé, že ve věci přezkoumání přihlášených pohledávek není (nemůže být) správce vázán jakýmikoli názory nebo pokyny, které by mu v tom směru dával věřitelský orgán.

Vrchní soud v Praze se v prvé řadě zabýval tím, zda odvolání proti napadenému usnesení je přípustné, a dospěl k závěru, že tomu tak není.

Podle § 11 IZ rozhoduje insolvenční soud při výkonu dohlédací činnosti o záležitostech, které se týkají průběhu insolvenčního řízení, činí opatření potřebná k zajištění jeho účelu a ukládá povinnosti, týkající se činnosti jednotlivých subjektů řízení (odst. 1). Insolvenční soud je oprávněn vyžadovat od insolvenčního správce zprávy a vysvětlení o jeho postupu, nahlížet do jeho účtů a konat potřebná šetření. Je oprávněn dávat insolvenčnímu správci pokyny a uložit mu, aby si vyžádal k určitým otázkám stanovisko věřitelského výboru (odst. 2).

Podle § 91 IZ proti rozhodnutím, která insolvenční soud učinil při výkonu dohlédací činnosti včetně předběžných opatření, není odvolání přípustné, pokud zákon nestanoví jinak.

Pokud jde o proces přezkoumání přihlášených pohledávek, je insolvenční soud povinen dohlédnout na to, aby tento přezkum proběhl řádně a aby k tomu insolvenční správce zajistil potřebný podklad, jímž je řádně zpracovaný seznam přihlášených pohledávek (§ 189 a § 191 IZ). Do tohoto seznamu se zařazují všechny přihlášené pohledávky, které tomuto způsobu uplatnění v insolvenční řízení podléhají, ledaže jde o pohledávky, jež jsou z uspokojení v tomto řízení vyloučeny dle § 170 IZ nebo proto, že již nejsou předmětem insolvenčního řízení v důsledku pravomocného rozhodnutí insolvenčního soudu o jejich odmítnutí dle § 185 IZ nebo rozhodnutí o vzetí na vědomí jejich zpětvzetí dle § 184 IZ. Jestliže insolvenční soud zjistí, že na pořad přezkumného jednání nebyla zařazena přihlášená pohledávka, ač nejsou zřejmé žádné důvody, pro které by se tak stát nemělo, je povinen v zájmu řádného průběhu insolvenčního řízení učinit k nápravě přiměřené dohledové opatření. Tím může být i přímý pokyn insolvenčnímu správci, aby opomenutou pohledávku zařadil do seznamu přihlášených pohledávek k jejímu přezkoumání při přezkumném jednání.

Protože je zřejmé, že právě takový pokyn soud prvního stupně napadeným usnesením v rámci své dohlédací činnosti (dle § 11 IZ) správci udělil, jde o rozhodnutí, proti němuž podle § 91 IZ není odvolání přípustné. Poučení soudu prvního stupně, podle nějž lze toto usnesení napadnout odvoláním, bylo tudíž nesprávné.

Z těchto důvodů odvolací soud správcovo odvolání podle § 218 písm. c) občanského soudního řádu odmítl.

Vzhledem k odvolací argumentaci správce, sdílené Vrchním státním zastupitelstvím, považoval odvolací soud za vhodné pro úplnost dodat, že kritika názorů vyslovených soudem prvního stupně je zjevně neopodstatněná. Soud správně vystihl, že insolvenční návrh a přihláška pohledávky jsou odlišnými procesními úkony, jež mají odlišný obsah a účinky; tomu odpovídá i jejich vlastní specifický právní režim. V obou případech-jak plyne z konstantní judikatury-jde o návrhy ve věci samé; zatímco insolvenčním návrhem se zahajuje insolvenční řízení, jehož předmětem je rozhodování o úpadku dlužníka, včasnou přihláškou věřitelovy pohledávky se zahajuje řízení o jeho přihlášené pohledávce, -4-MSPH 88 INS 15715/2010 jehož předmětem je uspokojení této pohledávky v insolvenčním řízení. Každý z těchto úkonů zakládá tomu, kdo ho učinil, účast v insolvenčním řízení. Zatímco na základě insolvenčního návrhu se insolvenční navrhovatel stává účastníkem řízení jen pro fázi insolvenčního řízení, v níž je o tomto návrhu rozhodováno (do rozhodnutí o úpadku nebo jiného rozhodnutí o insolvenčním návrhu uvedeného v § 142 IZ), tak na základě přihlášky pohledávky se věřitel stává účastníkem celého insolvenčního řízení, tedy po celou dobu, kdy se v něm o jeho přihlášené pohledávce jedná. Z toho plyne, že účastenství v těchto různých pozicích se pojí s odlišnými procesními právy a povinnostmi, a že ovšem v obou případech má věřitel právo disponovat s procesním úkonem, který to či ono jeho účastenství zakládá, tj. může vzít zpět insolvenční návrh (v režimu § 129 a § 130 IZ), nebo vzít zpět-zcela nebo zčásti-přihlášku pohledávky (v režimu § 184 a § 187 IZ). Do rozhodnutí o insolvenčním návrhu tak věřitel může být účastníkem insolvenčního řízení jak z titulu podaného insolvenčního návrhu, tak i z titulu podané přihlášky, anebo se ho může účastnit jen jako přihlášený věřitel (a v tomto postavení setrvat i v další fázi řízení). Okolnost, že insolvenční návrh věřitele může být úspěšný jen pokud podal též přihlášku své pohledávky (která je jeho povinnou přílohou dle § 103 odst. 3 IZ a § 105 IZ, nikoli však součástí), nic nemění na tom, že přestal-li být tento věřitel-ještě před rozhodnutím o úpadku-insolvenčním navrhovatelem (jeho účast v této pozici skončila), může se nadále insolvenčního řízení účastnit v pozici přihlášeného věřitele z titulu podané přihlášky, na niž výslovně nerezignoval úkonem zpětvzetí dle § 184 IZ a která si potom zachovala všechny účinky s ní spojené. Pokud tedy v daném případě Z. Steinitz byl (na základě procesního nástupnictví) v pozici insolvenčního navrhovatele i přihlášeného věřitele, a vzal zpět pouze insolvenční návrh, což vedlo k zastavení řízení o jeho insolvenčním návrhu, aniž by také výslovně vzal zpět i přihlášku své pohledávky (takový jeho úkon ve spise obsažen není a nebylo tudíž vydáno ani rozhodnutí dle § 184 IZ), zůstal nadále účastníkem insolvenčního řízení na podkladě předmětné přihlášky pohledávky. O té ovšem dosud nebylo nijak rozhodnuto, ani nebyla přezkoumána, ač přezkumné jednání již proběhlo.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 29. května 2012

JUDr. Jaroslav B u r e š, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva