3 VSPH 1461/2013-A-34
MSPH 94 INS 12328/2013 3 VSPH 1461/2013-A-34

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenční věci dlužníka: Tělovýchovná jednota Spoje Praha, o.s., IČO 00541991, se sídlem v Praze 3, Na Balkáně 812/21, zast. JUDr. Alešem Rozehnalem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Týnská 12, zahájené k návrhu insolvenčních navrhovatelů a) GENERAL ASSISTANCE, a.s., IČO 27225364, se sídlem v Praze 3, Na Balkáně 2074/68, b) Sport Centrum Jarov, spol. s r.o., IČO 26773198, se sídlem v Praze 3, V Domově 2082/71, c) JUDr. Branislav Renker, bytem v Košicích, Škultétyho 2, Slovenská republika, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 94 INS 12328/2013-A-24 ze dne 8.srpna 2013

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 94 INS 12328/2013-A-24 ze dne 8.srpna 2013 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Městský soud v Praze (insolvenční soud) zakázal dlužníkovi činit veškeré právní úkony související s nakládáním s majetkovou podstatou (bod I. výroku), ustanovil dlužníkovi předběžného insolvenčního správce v osobě Ing. Mgr. Ivo Haly se sídlem v Praze 2, Anglická 140/20 (bod II. výroku), vyslovil, že předběžný správce je oprávněn činit veškeré právní úkony související se správou a udržováním majetkové podstaty dlužníka (bod III. výroku), navrhovateli a) uložil zaplatit soudní poplatek ve výši 1.000,--Kč na označený účet soudu k uvedenému variabilnímu symbolu (bod IV. výroku) a uložil předběžnému správci, aby se účastnil jednání o insolvenčním návrhu navrhovatelů proti dlužníkovi nařízeného na 13.9.2013 a předložil k tomuto jednání zprávu o své dosavadní činnosti v insolvenčním řízení (bod V. výroku).

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že navrhovatel a) navrhl, aby insolvenční soud vydal předběžné opatření, jímž by bylo zakázáno dlužníkovi činit veškeré právní úkony související s nakládáním s majetkovou podstatou, a aby ustanovil dlužníkovi předběžného správce s oprávněním činit veškeré právní úkony související se správou a udržováním majetkové podstaty dlužníka, neboť dlužník v průběhu insolvenčního řízení zvýhodnil jednoho ze svých věřitelů přihlášených do řízení tím, že mu uhradil všechny jeho přihlášené pohledávky, včetně příslušenství, vyplatil mu z majetkové podstaty pohledávku ve výši 742.306,--Kč, čímž došlo ke změně majetkové podstaty a porušení zásad, na nichž spočívá insolvenční řízení. Dále insolvenční soud reprodukoval obsah insolvenčních návrhů jednotlivých insolvenčních navrhovatelů a obsah dlužníkových vyjádření, z nichž plyne, že popírá věcnou legitimaci všech tří navrhovatelů, neboť popřel, že by měl vůči nim závazky odpovídající pohledávkám tvrzeným v návrzích.

Cituje ustanovení § 7, § 82 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ), dále § 75b, § 169 občanského soudního řádu (o.s.ř.) návrhu vyhověl se závěrem, že tvrzení navrhovatele a) lze ověřit z listin založených ve spisu. Výrok o zaplacení soudního poplatku odůvodnil ustanovením § 2 odst. 1 písm. a), § 4 odst. 1 písm. h) a § 5 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Uvedl, že o povinnosti insolvenčního správce rozhodl v rámci dohledu podle ustanovení § 11 odst. 1 InsZ vzhledem k nařízenému jednání.

Toto usnesení napadl dlužník v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud zrušil a vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení z důvodu jeho nepřezkoumatelnosti a nezákonnosti. Odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze sen.zn. 3 VSPH 17/2010, v němž soud dovodil, že postup podle § 169 odst. 2 o.s.ř. není možné vztáhnout na rozhodnutí o předběžném opatření podle § 113 InsZ ani přiměřeně (§ 7 InsZ), neboť by to bylo v rozporu se zásadami, na nichž spočívá insolvenční řízení, jmenovitě se zásadou spravedlivého insolvenčního řízení, vyjádřenou v ustanovení § 5 písm. a) InsZ. Vyjádřil proto přesvědčení, že neodůvodnění napadeného usnesení je činí nepřezkoumatelným. Namítl zároveň, že i pro ustanovení předběžného správce platí podle § 27 odst. 3 InsZ ustanovení o předběžném správci, a vyjádřil pochybnosti o tom, že předběžný správce byl ustanoven postupem podle § 25 odst. 2 InsZ, tj. na základě rozhodnutí předsedy soudu. Nad rámec uvedeného dlužník rozvedl věcné důvody, pro které nebylo namístě předběžné opatření ukládat, a odmítl tvrzení navrhovatele a), že zvýhodňoval své věřitele.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení a řízení mu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka je důvodné.

Podle ustanovení § 82 odst. 1 InsZ předběžné opatření v insolvenčním řízení může insolvenční soud nařídit i bez návrhu, nestanoví-li zákon jinak. Navrhovatel předběžného opatření, které by insolvenční soud mohl nařídit i bez návrhu, není povinen složit jistotu.

Podle ustanovení § 113 odst. 1 InsZ je-li nutné zabránit v době do vydání rozhodnutí o úpadku změnám v rozsahu majetkové podstaty v neprospěch věřitelů, insolvenční soud může i bez návrhu nařídit předběžné opatření, kterým dlužníkovi uloží, aby nenakládal s určitými věcmi nebo právy náležejícími do jeho majetkové podstaty, nebo rozhodne, že dlužník může nakládat s majetkovou podstatou nebo její částí pouze se souhlasem předběžného správce. Může též nařídit, aby osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, napříště plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale předběžnému správci. Současně ustanoví předběžného správce, pokud tak neučinil dříve.

Podle ustanovení § 169 odst. 1, 2 o.s.ř. není-li stanoveno jinak, ve vyhotovení usnesení se uvede, který soud je vydal, jména a příjmení soudců a přísedících, označení účastníků, jejich zástupců a věci, výrok, odůvodnění, poučení o tom, zda je přípustný opravný prostředek nepočítaje v to žalobu na obnovu řízení a pro zmatečnost, a o lhůtě a místu k jeho podání, a den a místo vydání usnesení. Vyhotovení každého usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu na předběžné opatření, návrhu na zajištění důkazu, návrhu na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví nebo jinému návrhu, jemuž nikdo neodporoval, nebo usnesení, které se týká vedení řízení, anebo usnesení podle § 104a, nemusí obsahovat odůvodnění. Odůvodnění nemusí obsahovat rovněž usnesení, kterým bylo rozhodnuto nikoli ve věci samé, připouští-li to povaha této věci a je-li z obsahu spisu zřejmé, na základě jakých skutečností bylo rozhodnuto; v tomto případě se ve výroku usnesení uvedou zákonná ustanovení, jichž bylo použito, a důvod rozhodnutí. V posledním případě této úpravy, na základě které insolvenční soud napadené usnesení neodůvodnil, že může jít jen o jiná procesní usnesení, než na která pamatuje předchozí věta; nejde tedy o usnesení vyhovující návrhu, jemuž nikdo neodporoval, o usnesení o úpravě vedení řízení ani o usnesení podle § 104a o.s.ř. Předběžná opatření nelze zařadit mezi ta, která nemusí být odůvodněna, neboť z obsahu spisu je zřejmé, na základě jakých skutečností bylo rozhodnuto.

Ze spisu je patrné, že insolvenční soud vydal předběžné opatření k návrhu navrhovatele a) podle § 113 odst. 1 InsZ, aby zabránil dlužníkovi ve změnách v rozsahu majetkové podstaty tím, že jakékoliv nakládání s tímto majetkem podmínil souhlasem ustanoveného předběžného insolvenčního správce. Neodůvodnění svého usnesení zřejmě odůvodnil tím, že se jedná o usnesení, u něhož to jeho povaha připouští, a že z obsahu spisu plynou důvody, na základě kterých insolvenční soud rozhodl.

Případy, kdy není třeba odůvodňovat usnesení soudu, uvedené v poslední větě ustanovení § 169 odst. 2 o.s.ř., se týkají jen jiných procesních usnesení než těch, kterým nikdo neodporoval, usnesení o úpravě vedení řízení nebo usnesení podle § 104a o.s.ř., tj. neuvedených v předchozích případech, a odvolací soud má za to, že povaha předběžného opatření vylučuje, aby nebylo odůvodněno proto, že z obsahu spisu je zřejmé, na základě jakých skutečností bylo rozhodnuto.

Ani v případě, že by postup insolvenčního soudu byl odůvodněn tím, že se jedná o předběžné opatření, jemuž nikdo neodporoval, nebyl postup insolvenčního soudu spočívající v neodůvodnění napadeného usnesení správný. Vrchní soud v Praze ve svém rozhodnutí sen.zn. 3 VSPH 17/2010 z 8.2.2010 vysvětlil, že neodůvodňování předběžných opatření, resp. aplikace ustanovení § 169 odst. 2 o.s.ř. na předběžná opatření uložená podle § 113 InsZ, nedopadá ani přiměřeně, neboť je lze nařídit i bez návrhu, a okolnost, zda bylo v konkrétním případě uložení předběžného opatření navrhováno, je proto právně nevýznamná; takovým předběžným opatřením jsou omezena dispoziční práva dlužníka nad zákonný rámec, jedná se fakticky o omezení jeho vlastnických práv, a proto je třeba, aby bylo řádně odůvodněno v souladu s § 157 odst. 2 o.s.ř., jehož úprava se přiměřeně použije.

Nadto otázku neodůvodňování usnesení podle § 169 odst. 2 o.s.ř. řešil i Ústavní soud ve svém rozhodnutí sp.zn. IV. ÚS 1554/2008 týkající se usnesení o předběžném opatření vydaného Obvodním soudem pro Prahu 6 podle § 76b o.s.ř., které se týká i napadeného usnesení. Ústavní soud uvedl, že ustanovení § 169 odst. 2 o.s.ř. je třeba vyložit v souladu s jeho smyslem a účelem, kterým je zbavit soud povinnosti odůvodnit rozhodnutí, které zřejmě nebude napadeno odvoláním, neboť s ním všichni účastníci souhlasí. Tento smysl však v případě uložení předběžného opatření, kterým se zcela vyhovuje návrhu, chybí, neboť postrádá racionalitu zbavit soud povinnosti odůvodnit rozhodnutí tam, kde se k návrhu, na jehož základě bylo rozhodnutí vydáno, účastník nemohl vyjádřit. Jinak řečeno formulaci usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu, jemuž nikdo neodporoval je třeba vykládat tak, že se jedná o usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu, jemuž nikdo neodporoval, ačkoliv mu reálně-chtěl-li by-odporovat mohl. V projednávané věci je zřejmé, že dlužník se insolvenčnímu návrhu brání, pohledávky insolvenčních navrhovatelů popírá a nepochybně, pokud by mu byl návrh na vydání předběžného opatření doručen, by se mu bránil. Nelze tak dovodit, že napadeným usnesením bylo vyhověno návrhu, jemuž nikdo neodporoval.

Odvolací soud proto shrnuje, že napadené usnesení bylo třeba odůvodnit za přiměřeného použití ustanovení § 157 odst. 2 o.s.ř., neboť se nejednalo o usnesení, kterým soud vyhověl návrhu, jemuž nikdo neodporoval, a jedná se o usnesení, jehož povaha vylučuje postup podle § 169 odst. 2 poslední věta o.s.ř. V důsledku toho je napadené usnesení nepřezkoumatelné, a proto ani nebylo důvodu se zabývat věcnými aspekty rozhodnutí.

Na základě výše uvedených závěrů odvolací soud napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. insolvenčnímu soudu vrátil k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 12. září 2013

JUDr. Michal Kubín, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová