3 VSPH 1455/2015-A-21
MSPH 94 INS 13559/2015 3 VSPH 1455/2015-A-21

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Michala Kubína v insolvenční věci dlužnice STEELPOT s.r.o., IČO 02715457, se sídlem Donská 176/13, Praha 10-Vršovice, zahájené k návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 94 INS 13559/2015-A-7 ze dne 1. června 2015

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 94 INS 13559/2015-A-7 ze dne 1. června 2015 s e potvrzuje.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Městský soud v Praze (dále jen insolvenční soud) odmítl insolvenční návrh dlužnice.

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že mu byl dne 25. května 2015 doručen insolvenční návrh dlužnice s tím, že v insolvenčním návrhu dlužnice příkladem uvedla 5 věřitelů, že má své závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a je v úpadku i z důvodu předlužení, neboť má více věřitelů a souhrn závazků ve výši 8.998.790,25 Kč převyšuje hodnotu jejího majetku odhadovanou ve výši 1.886.440,25 Kč. Insolvenční soud vyšel z tvrzení dlužnice, která však neobsahují rozhodující skutečnosti, jež by osvědčovaly její úpadek, neboť dlužnice nedostatečně identifikovala své závazky, když v insolvenčním návrhu neuvedla datum splatnosti, výši závazku a právní důvod vzniku závazku. S odkazem na ustanovení § 103 odst. 2 a § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen insolvenční zákon-IZ), insolvenční soud dovodil, že není splněna podmínka mnohosti věřitelů a tvrzení dlužnice, uvedená v insolvenčním návrhu, jsou zcela nedostatečná, a proto postupem podle § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh odmítl. Zároveň poučil dlužnici o tom, že může podat nový řádný insolvenční návrh spolu s řádnými přílohami poté, co napadené usnesení nabude právní moci.

Toto rozhodnutí napadla dlužnice v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhla, aby je odvolací soud změnil tak, že se insolvenční návrh neodmítá, neboť splnila insolvenčním zákonem stanovené povinnosti uvedené v § 3 odst. 1 až 3 IZ a splnění těchto povinností osvědčila přiloženými přílohami. Rozhodnutí insolvenčního soudu považuje za neopodstatněné a na výzvu soudu jakékoliv přílohy doplní.

Vrchní soud v Praze podle § 212 a § 212a odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Z § 97 odst. 1 a 5 IZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost).

K poslední uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 4 IZ).

O úpadek předlužením dle § 3 odst. 3 IZ se může jednat jen v případě dlužníka, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem.

Soud správně vycházel z toho, že domáhá-li se dlužník insolvenčním návrhem zjištění svého úpadku nebo hrozícího úpadku (§ 97 odst. 5 IZ), je podle § 103 odst. 1 a 2 IZ povinen v insolvenčním návrhu uvést i rozhodující skutečnosti, které jeho tvrzený úpadek nebo hrozící úpadek osvědčují. Současně dlužník podle § 104 odst. 1 IZ musí k insolvenčnímu návrhu připojit především seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (seznam majetku) a seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (seznam závazků), jež musejí být opatřeny náležitostmi stanovenými v § 104 odst. 2 až 4 IZ. Seznam závazků dlužníka přitom musí obsahovat i údaj o výši a splatnosti jednotlivých závazků v něm uvedených (viz usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 38/2010-A ze dne 1.3.2012, uveřejněné pod č. 83/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a ustanovení § 104 odst. 3 IZ ve znění účinném od 1.1.2014), dále uvedení věřitelů, kteří uplatňují své pohledávky ze zajištění s uvedením předmětu zajištění, resp. že žádný z nich není zajištěným věřitelem. Podle § 104 odst. 4 IZ musejí být všechny osoby uvedené v seznamech označeny způsobem uvedeným v § 103 odst. 1; tyto seznamy musí dlužník podepsat a výslovně v nich uvést, že jsou správné a úplné.

Požadavky stran povinnosti insolvenčního navrhovatele vylíčit v insolvenčním návrhu skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka jsou ustáleny judikaturou Nejvyššího soudu uveřejněnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek-viz jeho usnesení sen. zn. 29 NSČR 7/2008 ze dne 26.2.2009 (91/2009), usnesení sen. zn. 29 NSČR 1/2008 ze dne 27.1.2010 (R 88/2010), usnesení sen. zn. 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010 (R 26/2011) a usnesení sen. zn. 29 NSČR 14/2011 ze dne 21.12.2011 (R 44/2012). Z této judikatury plyne, že v insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o jeho hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá. Rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, se tak rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. To znamená, že insolvenční návrh musí ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 IZ obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, nejen konkrétní údaje o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je úpadku.

Jakkoli povinnost vylíčit skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka podle citovaného rozhodnutí R 91/2009 nelze mít za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, je soudní praxe ustálena v závěru, že taková skutková tvrzení může dlužník-navrhovatel nabídnout i prostřednictvím připojeného řádného seznamu majetku a závazků. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ a b/ IZ) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné, tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Podle § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Z insolvenčního spisu plyne, že dlužnice podala k insolvenčnímu soudu insolvenční návrh, v němž příkladem označila 5 svých věřitelů, které identifikovala firmou, sídlem a identifikačním číslem. Ve vztahu ke svým závazkům však pouze konstatovala, že jsou po lhůtě splatnosti po dobu delší 30 dnů, aniž by je v insolvenčním návrhu jakkoli označila. Dále dlužnice uvedla, že je v úpadku i z důvodu předlužení, neboť souhrn jejích závazků činí 8.998.790,25 Kč a převyšuje tak odhadovanou hodnotu jejího majetku ve výši 1.886.440,25 Kč. Ke svému insolvenčnímu návrhu dlužnice přiložila seznam majetku, v němž označila své pohledávky, inventurní zásoby, finanční prostředky na bankovním účtu a v pokladně, tj. majetek v celkové výši 1.886.440,25 Kč. Dále seznam zaměstnanců se jmenným seznamem zaměstnanců k měsíci dubnu 2015 a květnu 2015 a seznam závazků, v němž specifikovala své věřitele názvem, sídlem a identifikačním číslem a své závazky označila výší, přičemž tento seznam nelze považovat za úplný a správný, neboť u některých závazků chybí údaj o jejich splatnosti (např. v celém seznamu ostatních závazků vůči státním institucím, dále v seznamu ostatních závazků či v seznamu dlužných mezd). Ze seznamu ostatních závazků není navíc srozumitelný důvod vzniku závazku. Všechny výše uvedené seznamy jsou dlužnicí podepsány a opatřeny prohlášením, že jsou úplné a správné.

Z výše uvedeného tak plyne, že dlužnice v insolvenčním návrhu nevylíčila řádně skutečnosti, z nichž by plynul závěr, že má více věřitelů s pohledávkami déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, a které není schopna uspokojovat, tj. rozhodné skutečnosti osvědčující tvrzený úpadek upravený v ustanovení § 3 IZ.

Z těchto důvodů odvolací soud postupoval dle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Vady insolvenčního návrhu může navrhovatel odstranit, jen dokud insolvenční soud nevydá usnesení o odmítnutí návrhu podle § 128 IZ, a proto i kdyby dlužnice učinila k odstranění těchto nedostatků v rámci odvolacího řízení doplnění návrhu, neměla by tato skutečnost z hlediska posouzení věcné správnosti napadeného usnesení žádného významu.

Pouze pro úplnost považuje odvolací soud dodat, že po právní moci usnesení, jímž byl insolvenční návrh odmítnut, se insolvenční řízení dlužníka končí. Taková okolnost dlužníkovi nebrání, jak jej správně poučil insolvenční soud k podání nového insolvenčního návrhu s návrhem na povolení oddlužení, jenž by splňoval všechny zákonem požadované náležitosti.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 13. srpna 2015

JUDr. Jindřich H a v l o v e c , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková