3 VSPH 1455/2011-B-51
KSPA 48 INS 12394/2010 3 VSPH 1455/2011-B-51

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužníka: Robert anonymizovano , anonymizovano , bytem Hrušová 70, IČO: 68468130, zahájeném na návrh LKN, s.r.o. se sídlem Chrudim II, Václavská 274, IČO: 25991361, zast. JUDr. Janou Staňkovou, advokátkou se sídlem Chrudim, Štěpánkova 83, o odvolání dlužníka a navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích č.j. KSPA 48 INS 12394/2010-B-30, ze dne 19.srpna 2011,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích č.j. KSPA 48 INS 12394/2010-B-30, ze dne 19.srpna 2011, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích (dále též insolvenční soud) usnesením č.j. KSPA 48 INS 12394/2010-B-30 ze dne 19.srpna 2011 zamítl v bodu I. výroku insolvenční návrh LKN, s.r.o. se sídlem Chrudim II (dále jen navrhovatel) ve věci dlužníka Roberta anonymizovano (dále jen dlužník), v bodu II. výroku rozhodl, že se insolvenčnímu správci Ing. Bohumilu Ježkovi přiznává náhrada hotových výdajů v celkové výši 23.166,24 Kč, jež si uhradí z finančních prostředků zapsaných do zaniklé majetkové podstaty, a v bodu III. zavázal navrhovatele k náhradě nákladů insolvenčního řízení ve výši 23.166,24 Kč ve lhůtě tří dnů.

Soud prvního stupně uvedl, že se navrhovatel insolvenčním návrhem podaným 22.10.2010 domáhá rozhodnutí o dlužníkově úpadku s tím, že má vůči němu vykonatelné pohledávky ve výši 550.000,-Kč s přísl. a 338.472,70 Kč s přísl. přiznané rozsudky Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích z 21.3.2006 a z 12.5.2009. Za další věřitele dlužníka navrhovatel označil Komerční banku, a.s. a společnost EXKLUSIV Vše ze dřeva , s.r.o. Konstatoval, že dlužník podáním doručeným 22.10.2010 pohledávku navrhovatele uznal a připojil se k insolvenčnímu návrhu, avšak posléze jej 26.10.2010 vzal zpět. Pokračoval, že usnesením z 27.1.2011, č.j. KSPA 48 INS 12394/2010-A-17, zjistil úpadek dlužníka, prohlásil na jeho majetek konkurs a ustanovil insolvenčním správcem Ing. Bohumila Ježka. Toto rozhodnutí bylo k odvolání dlužníka zrušeno Vrchním soudem v Praze jako soudem odvolacím usnesením ze dne 20.4.2011, č.j. 3 VSPH 382/2011-B-16, se závěrem, že se soud prvního stupně nejprve vypořádá se zpětvzetím dlužníkova insolvenčního návrhu a poté insolvenční návrh navrhovatele řádně projedná a po provedeném jednání o něm rozhodne. O zastavení řízení ohledně insolvenčního návrhu dlužníka rozhodl usnesením ze dne 8.6.2011. Dále soud označil věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení přihlásili, s tím, že v jeho průběhu vzali své přihlášky pohledávek zpět s výjimkou navrhovatele GE Money Bank, a.s. a Komerční banky, a.s., avšak z vyjádření jmenovaných bank je zřejmé, že splatnost jejich pohledávek nastala jen jako následek prohlášení konkursu na majetek dlužníka ze dne 27.1.2011, jež však bylo zrušeno.

Soud uzavřel, že dlužník je v prodlení s úhradou svých závazků toliko vůči navrhovateli, splatnost ostatních, soudu známých existujících pohledávek, jež nastala pouze v důsledku prohlášení konkursu podle § 250 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ), pominula zrušením usnesení o prohlášení konkursu odvolacím soudem a tyto pohledávky tedy nejsou dosud splatné.

Insolvenční soud cituje § 3 odst. 1 a § 143 odst. 2 IZ dospěl k závěru, že pokud v projednávané věci byly zjištěny splatné pohledávky pouze u jediného věřitele (navrhovatele), nelze než uzavřít, že chybí podstatný znak úpadku, mnohost věřitelů majících splatné pohledávky . Z uvedených důvodů insolvenční návrh navrhovatele zamítl podle § 143 odst. 2 IZ, neboť pro vydání rozhodnutí o úpadku nejsou splněny podmínky. Insolvenčnímu správci přiznal právo na náhradu skutečných hotových výdajů ve výši 23.166,24 Kč, jež specifikoval podle jednotlivých položek, které si uhradí z finančních prostředků zapsaných do zaniklé majetkové podstaty dlužníka. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil § 142 o.s.ř. a úspěšnému dlužníkovi přiznal náhradu nákladů ve výši z majetkové podstaty dlužníka hrazených hotových výdajů insolvenčního správce, tj. shora uvedených 23.166,24 Kč, neboť vznikly v souvislosti s prohlášeným konkursem.

V zákonem stanovené lhůtě napadl shora uvedené usnesení odvoláním navrhovatel i dlužník.

Navrhovatel žádal, aby je odvolací soud změnil a rozhodl o zjištění dlužníkova úpadku a prohlásil na jeho majetek konkurs. Namítl, že ode dne zahájení insolvenčního řízení a následného prohlášení konkursu na jeho majetek usnesením z 27.1.2011 byl dlužník omezen v nakládání s jeho majetkovou podstatou ve smyslu § 111 IZ, avšak soud ve svém rozhodnutí nevysvětlil, jakým způsobem uhradil dlužník pohledávku J.Šlosara ve výši 1,2 mil. Kč a pohledávku České správy sociálního zabezpečení ve výši 8.655,-Kč, nehledě na to, že splatná a vykonatelná pohledávka Edity anonymizovano vymáhaná v exekuci zaplacena nebyla. Z uvedených důvodů má za to, že je dlužník ve smyslu § 3 odst. 1 IZ v úpadku. Doplnil, že soud zcela přehlédl skutečnost, že dlužník sám na sebe podal insolvenční návrh, v němž uvedl, že je předlužen a navrhl řešit úpadek konkursem. Odmítl pak i dlužníku soudem přiznanou náhradu nákladů řízení, neboť je přesvědčen, že jedna z vyúčtovaných položek ve výši 10.600,-Kč za právní zastupování nepředstavuje účelně vynaložené náklady.

Dlužník se odvolal proti výrokům pod body II. a III. týkající se náhrady nákladů řízení a navrhl, aby insolvenčnímu správci Ing. Ježkovi byla přiznaná výše náhrady uhrazena státem a aby byl navrhovatel zavázán k jejich náhradě státu.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 133 IZ lze o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka rozhodnout bez jednání jen tehdy, jestliže a) insolvenční soud plně vyhoví návrhu, kterému nikdo neodporoval, nebo b) o němž lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Insolvenční soud vždy nařídí jednání o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka, závisí-li rozhodnutí na zjištění sporných skutečností o tom, zda je dlužník v úpadku. Provádí-li dokazování ke zjištění dlužníkova úpadku nebo jeho hrozícího úpadku nad rámec důkazních návrhů účastníků, nařídí jednání i v případě insolvenčního návrhu dlužníka. Dlužníku musí být vždy dána možnost, aby se k insolvenčnímu návrhu před rozhodnutím o úpadku vyjádřil.

Odvolací soud v této souvislosti odkazuje na své shora soudem prvního stupně citované rozhodnutí (č.j. 3 VSPH 382/2011-B-16 ze 20.4.2011), na které pro stručnost odkazuje. V něm rozhodl o zrušení napadeného usnesení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení nejen z důvodu, že soud prvního stupně nerozhodl o zpětvzetí dlužníkova návrhu, resp. jeho přistoupení k insolvenčnímu návrhu věřitele, ale též z důvodu, že v dané věci žádná z výjimek, za nichž dle § 133 IZ lze rozhodnout o insolvenčním návrhu věřitele bez jednání, nebyla naplněna; jestliže přesto soud prvního stupně o dlužníkově úpadku rozhodl bez nařízení jednání, zatížil insolvenční řízení zmatečnostní vadou [§ 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř.]. Odvolací soud uložil soudu prvního stupně, aby se nejprve vypořádal se zpětvzetím dlužníkova insolvenčního návrhu, a poté insolvenční návrh navrhovatele řádně projednal a po provedeném jednání o něm rozhodl.

Odvolací soud z obsahu insolvenčního spisu zjistil, že soud prvního stupně o zpětvzetí dlužníkova insolvenčního návrhu rozhodl (pravomocně) usnesením z 8.6.2011 (událost B-19) a ve věci nařídil jednání, jež se uskutečnilo 19.8.2011 a na němž rozhodl o zamítnutí insolvenčního návrhu. V protokolu o jednání soud prvního stupně uvedl, že při dnešním jednání zjistil, že věřitel Komerční banka, a.s. eviduje vůči dlužníku pohledávku ve výši 37.139,03 Kč, splatnost těchto částek nastala až po prohlášení konkursu a banka souhlasí s tím, aby tuto částku dlužník uhradil do 20.10.2011 a k návrhu se nepřipojuje. Další věřitel GE Money Bank, a.s. soudu sdělil, že má za dlužníkem pohledávku, k jeho závazku však přistoupil přistupitel (zřejmě přistupitel Edita anonymizovano , jak lze dovodit z vyjádření tohoto věřitele z 29.6.2011 adresované dlužníku a založené v insolvenčním spisu pod událostí B-23), který se zavázal dluh splácet, a proto se ani tento věřitel k návrhu nepřipojuje. Všichni ostatní věřitelé, kromě navrhovatele, vzali své přihlášky v průběhu insolvenčního řízení k dnešnímu dni zpět. Dále soud konstatoval, že není osvědčen úpadek, když kromě navrhovatele žádný z věřitelů nepotvrdil, že by měl vůči dlužníkovi nezaplacenou pohledávku, naopak ti, kterým ještě nebylo zaplaceno, se nepřipojují k návrhu a insolvenční řízení si nepřejí. Z uvedených důvodů dospěl k závěru, že nejsou splněny předpoklady pro prohlášení konkursu a navrhovatelův návrh zamítl.

Vrchní soud v Praze již dříve (viz např. usnesení ze dne 21. ledna 2009, sp.zn. KSUL 69 INS 3755/2008, 1 VSPH 277/2008-A, 1 VSPH 24/2009-B) zaujal stanovisko, od kterého není důvodu se odchýlit ani v souzené věci, a sice že rozhodnutí vydané k insolvenčnímu návrhu věřitele musí být vždy odůvodněno, a ve smyslu § 167 odst. 2 o.s.ř. se tak musí stát způsobem uvedeným v § 157 odst. 2 téhož zákona.

Z uvedeného ustanovení vyplývá, že soud je povinen v odůvodnění uvést, které skutečnosti (skutková zjištění) byly dokazováním, shodnými tvrzeními účastníků nebo jiným zákonem stanoveným způsobem podle jeho názoru prokázány a které nikoliv, popřípadě též, které z nich jsou pro rozhodnutí věci bezvýznamné; u každého skutkového zjištění musí stručně a jasně uvést, jak k tomuto závěru dospěl, tedy z jakých důkazů podle jeho názoru závěr vyplývá, jak tyto důkazy ve smyslu § 132 o.s.ř. hodnotil, a to zejména tehdy, šlo-li o důkazy protichůdné, a proč nevyhověl všem návrhům účastníků na provedení důkazů. Svůj výklad musí soud přizpůsobit konkrétním okolnostem každé věci, zejména rozsahu dokazování, složitosti zjišťování skutkového stavu věci, množství návrhů účastníků na provedení důkazů apod., a v odůvodnění ho uvést tak, aby jeho závěry o rozhodných skutkových zjištěních nebyly pro nesrozumitelnost nebo nedostatek skutkových důvodů nepřezkoumatelné. Jednotlivá skutková zjištění je třeba promítnout do závěru o skutkovém stavu, který stručně a výstižně vyjadřuje skutková zjištění a který je rozhodný pro právní posouzení věci, jímž je výklad o tom, z jakých ustanovení zákona soud vycházel a jak je případně vyložil, a výklad o tom, jaká mají účastníci na základě zjištěného skutkového stavu podle těchto ustanovení ve vztahu k předmětu řízení práva a povinnosti, a jak proto byla věc rozhodnuta.

Lze tedy shrnout, že v odůvodnění rozhodnutí musí soud nejen reprodukovat, co bylo obsahem insolvenčního návrhu a jaké stanovisko k němu dlužník zaujal, ale také musí zřetelně uvést, které skutečnosti podstatné pro rozhodnutí ve věci má prokázány, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, jaký učinil závěr o skutkovém stavu věci a jak ji posoudil po právní stránce. Na základě svých zjištění soud je povinen formulovat tzv. skutkovou větu, již posoudí po stránce právní. V důvodech rozhodnutí je třeba vždy vyložit úvahy, jež soud vedly k podřazení skutkové podstaty pod příslušnou právní normu. Jestliže rozsudek postrádá náležitosti uvedené v citovaném ustanovení, stává se nepřezkoumatelným (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Odo 1561/2006 z 10.6.2008).

Těmto požadavkům však soud prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení nedostál. Z obsahu protokolu o jednání z 19.8.2011 je navíc zřejmé, že soud prvního stupně rozhodné skutkové závěry, na nichž by závěr o osvědčení úpadku ve formě insolvence nebo předlužení mohl postavit, ve skutečnosti vůbec přijmout nemohl, neboť k tomu neměl potřebný procesní podklad spočívající v konkrétních zjištěních vzešlých z provedeného dokazování.

Odvolací soud v této souvislosti podotýká, že i v insolvenčním řízení je třeba aplikovat úpravu obsaženou v § 129 odst. 1 o.s.ř., dle níž se důkaz listinou provádí (pouze) tak, že ji nebo její část při jednání předseda senátu přečte nebo sdělí její obsah. Jestliže není důkaz listinou proveden nebo je proveden jiným než zákonem předvídaným způsobem, nelze než konstatovat, že dokazování nebylo provedeno řádně. Zjištění, která by soud jako zásadně významná pro právní posouzení věci z takto vadně provedených důkazů učinil, nelze při rozhodování využít.

Jakkoliv za popsané situace soud prvního stupně jednal, ze spisu plyne, že na tomto jednání fakticky žádné dokazování neprováděl.

Lze tedy uzavřít, že při jednání žádný z důkazů soud neprovedl a skutkové závěry, na nichž dospěl k závěru, že je třeba insolvenční návrh zamítnout, ve skutečnosti vůbec přijmout nemohl, neboť k tomu neměl potřebný procesní podklad spočívající v konkrétních zjištěních vzešlých z provedeného dokazování.

Nad rámec uvedeného odvolací soud poznamenává, že ani není pravdivý závěr soudu o tom, že všichni přihlášení věřitelé vzali své přihlášky pohledávek zpět, neboť v případě věřitele CETELEM ČR, a.s. se sídlem v Praze 5 se tak nestalo; k dotazu odvolacího soudu pak podáním z 28.2.2013 sdělil, že z původně přihlášených třech pohledávek v celkové výši 71.624,-Kč byly k uvedenému datu doplaceny dvě, na třetí pohledávku zbývá uhradit 5.000,-Kč. Další přihlášený věřitel GE Money Bank, a.s. se sídlem v Praze 4 podáním z 27.2.2013 sdělil (k dotazu odvolacího soudu), že dlužníkův závazek se zavázala zaplatit Edita anonymizovano (zřejmě soudem prvního stupně při jednání zmíněný přistupitel ) v měsíčních splátkách s konečnou splatností 20.6.2013 s tím, že s menšími problémy nadále plní, k uvedenému dni jeho pohledávka za dlužníkem činí 381.613,15 Kč. Zbývající přihlášený věřitel Komerční banka, a.s. se sídlem v Praze 1 (rovněž k dotazu odvolacího soudu) podáním z 27.2.2013 sdělil, že ze dvou přihlášených pohledávek byla pohledávka ze smlouvy o úvěru č. 061201210628 uhrazena zcela, pohledávka ze smlouvy o úvěru č. 061201240622 je k datu 26.2.2013 po splatnosti v částce 27.388,-Kč.

Z uvedeného je zřejmé, že řízení před soudem prvního stupně bylo postiženo vadami, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a za odvolacího řízení nemohla být vzhledem k nezbytnosti provést řádné dokazování zjednána náprava. Proto odvolací soud napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. zrušil a v souladu s § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, jenž na základě provedeného dokazování učiní závěr o skutkovém stavu a právně jej zhodnotí.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 12.března 2013

JUDr. Michal Kubín, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová