3 VSPH 1450/2013-A-21
KSUL 69 INS 6985/2013 3 VSPH 1450/2013-A-21

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátČ složeném z p edsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudc JUDr. Jind icha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenním ízení dlužníka Martina Solna e, nar. 3.9.1975, bytem Novostavby 119, 435 11 Lom-Louná, doruovací adresa Havlíkovo nám. 511, 435 11 Lom, zahájeném na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem .j. KSUL 69 INS 6985/2013-A-15 ze dne 12. ervence 2013,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem .j. KSUL 69 INS 6985/2013-A-15 ze dne 12. ervence 2013 se z r u š u j e a vČc se vrací soudu prvního stupnČ k dalšímu ízení.

Od vodnČní:

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením .j. KSUL 69 INS 6985/2013-A-15 ze dne 12.7.2013 uložil dlužníku Martinu Solna ovi (dále jen dlužník), aby ve lh tČ 10 dn od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenního ízení ve výši 35.000,-K.

V od vodnČní svého usnesení soud prvního stupnČ uvedl, že mu byl dne 14.3.2013 doruen insolvenní návrh dlužníka spojený s návrhem na povolení oddlužení, jehož se domáhal ve formČ splátkového kalendá e. Dále soud odkázal na § 108 insolvenního zákona (dále jen IZ) s tím, že v insolvenním ízení je nutné zajistit prost edky na odmČnu a hotové výdaje insolvenního správce (p íp. p edbČžného správce) a že tČmito náklady nelze zatížit pouze státní rozpoet.

Z dlužníkova návrhu na povolení oddlužení podle zjištČní soudu vyplývá, že za své stávající situace nespl uje podmínku povolení oddlužení spoívající v p edpokladu minimálního 30 % uspokojení vČ itel v pr bČhu 5 let. Dlužníkovy p íjmy totiž neumož ují pot ebnou mČsíní srážku, výše nezabavitelné ástky (p i 4 vyživovacích povinnostech) nepostauje ani na úhradu odmČny a náhrady hotových výdaj insolvenního správce. Nadto dlužník v rozporu s § 392 odst. 2 IZ nep edložil znalecký posudek k nemovitosti.

Soud tak uložil dlužníku povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenního ízení ve výši 35.000,-K, nebo je považuje za nutné ke krytí budoucích náklad insolvenního správce. Dlužník není schopen nabídnout požadovanou míru uspokojení svých vČ itel , p iemž podle seznamu majetku vlastní nemovitost-bytovou jednotku v k.ú. Louná u Lomu, již se ovšem (jak soud usuzuje s ohledem na poznatky ze své dosavadní praxe) pravdČpodobnČ nepoda í zpenČžit. OdmČna insolvenního správce v p ípadČ konkursu p itom iní dle vyhlášky . 313/2007 Sb. (dále jen vyhláška) minimálnČ 45.000,-K.

Toto usnesení napadl dlužník podáním oznaeným jako námitka na zálohu na náklady insolvenního ízení ve výši 35.000,-K , jež i odvolací soud podle jeho obsahu (§ 41 odst. 2 obanského soudního ádu-dále jen o.s. .) posoudil jako odvolání. Dlužník požadoval snížení zálohy s tím, že v souasné dobČ nemá dostaující volné finanní prost edky pro její úhradu, nicménČ jeho p íjem spolu s darovací smlouvou je dostaující na splátky v oddlužení.

Vrchní soud v Praze p ezkoumal napadené usnesení i ízení jeho vydání p edcházející a dospČl k závČru, že nejsou dány podmínky pro jeho potvrzení i zmČnu.

Podle § 108 odst. 1 IZ (ve znČní úinném od 1.1.2014) m že insolvenní soud p ed rozhodnutím o insolvenním návrhu uložit insolvennímu navrhovateli, aby ve stanovené lh tČ zaplatil zálohu na náklady insolvenního ízení, je-li to nutné ke krytí náklad ízení a prost edky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li z ejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvennímu navrhovateli-zamČstnanci dlužníka, jehož pohledávka spoívá pouze v pracovnČprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenní soud dlužníku, o jehož insolvenním návrhu m že rozhodnout bez zbyteného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle § 108 odst. 2 IZ výši zálohy m že insolvenní soud urit až do ástky 50.000,-K. Je-li insolvenních navrhovatel více, jsou povinni zálohu zaplatit spolenČ a nerozdílnČ.

Podle § 169 odst. 2 o.s. . vyhotovení každého usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu na p edbČžné opat ení, návrhu na zajištČní d kazu, návrhu na zajištČní p edmČtu d kazního prost edku ve vČcech týkajících se práv z duševního vlastnictví nebo jinému návrhu, jemuž nikdo neodporoval, nebo usnesení, které se týká vedení ízení, anebo usnesení podle § 104a, nemusí obsahovat od vodnČní. Od vodnČní nemusí obsahovat rovnČž usnesení, kterým bylo rozhodnuto nikoli ve vČci samé, p ipouští-li to povaha této vČci a je-li z obsahu spisu z ejmé, na základČ jakých skuteností bylo rozhodnuto; v tomto p ípadČ se ve výroku usnesení uvedou zákonná ustanovení, jichž bylo použito, a d vod rozhodnutí.

Akoli je usnesení o uložení povinnosti hradit zálohu na náklady insolvenního ízení rozhodnutím nemeritorním, nejde o usnesení, jímž by se upravovalo ízení, ani o usnesení vydávané v rámci dohlédací innosti insolvenního soudu dle § 11 IZ. Tímto usnesením soud ve smyslu § 10 písm. a) IZ rozhoduje o povinnosti insolvenního navrhovatele zaplatit zálohu (ukládá mu platební povinnost a rozhoduje o její výši v mezích zákonného limitu), pokud jsou k tomu vzhledem k okolnostem vČci splnČny podmínky vymezené v § 108 odst. 1 IZ. Odtud plyne, že proti tomuto rozhodnutí je p ípustné odvolání a že ovšem také-s ohledem na povahu vČci-nelze dovodit, že jde o rozhodnutí, jež by nebylo nutno od vodnit.

Nutno vyjít z toho, že povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenního ízení lze uložit jedinČ insolvennímu navrhovateli, který není zamČstnancem dlužníka uplat ujícím toliko pracovnČprávní nároky i osobou uvedenou v § 368 odst. 1 IZ, a pokud není tímto navrhovatelem ani sám dlužník, o jehož insolvenním návrhu m že insolvenní soud bezodkladnČ rozhodnout vydáním rozhodnutí o jeho úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (§ 108 odst. 1 poslední vČta IZ). Ostatním navrhovatel m (v ostatních p ípadech) je možno povinnost k zaplacení zálohy uložit pouze pokud nelze p edpokládat, že budoucí náklady insolvenního ízení bude možno zcela uhradit z majetkové podstaty (tj. prost edky k jejich krytí nelze zajistit jinak než zálohou). P i nedostatku volných finanních prost edk dlužníka je pak požadavek zálohy od vodnČn též jako zdroj úhrady prvotních náklad , jež si insolvenní ízení (aby mohlo zákonem stanoveným zp sobem pokraovat) vyžádá v období následující po rozhodnutí o úpadku.

Pro posouzení, zda je namístČ zaplacení zálohy po navrhovateli požadovat a v jaké výši, je tudíž nutné vzít v úvahu skutkové a právní okolnosti dané vČci, jež jsou podstatné p edevším pro úsudek o tom, jaký zp sob ešení dlužníkova úpadku i hrozícího úpadku lze oekávat (a zda nejde o p ípad oekávaného povolení oddlužení dle § 108 odst. 1 poslední vČty IZ, kdy po dlužníku-navrhovateli nelze zaplacení zálohy žádat), jaké náklady, k jejichž krytí záloha slouží, si tento zp sob pravdČpodobnČ vyžádá a zda i do jaké míry lze p edpokládat uspokojení tČchto náklad z majetkové podstaty, pop . zda je t eba zajistit úhradu prvotních náklad insolvenního ízení. Je p itom z ejmé, že výše náklad insolvenního ízení se odvíjí nejen od samotné povahy konkrétního zp sobu ešení dlužníkova úpadku (konkursu, reorganizace nebo zvolené formy oddlužení), ale i v rámci téhož zp sobu ešení úpadku je navíc ještČ ovlivnČna specifickými pomČry dané vČci. To platí i pro hotové výdaje a odmČnu insolvenního správce, které vždy pat í mezi náklady insolvenního ízení a jejichž výše je pro jednotlivé zp soby ešení úpadku upravena ve vyhlášce . 313/2007 Sb. (dále jen vyhláška) odlišnČ; tato odlišnost se týká i obou forem oddlužení.

Z uvedených d vod je soudní judikatura ustálena v závČru, že rozhodnutí o povinnosti k zaplacení zálohy na náklady insolvenního ízení dle § 108 IZ musí být od vodnČno, a to zp sobem zákonem p edepsaným (dle § 157 odst. 2 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s. .) tak, aby z nČj bylo patrné, z jakých konkrétních skutkových a právních závČr soud p i svém závČru o d vodech k zaplacení zálohy a o její pot ebné výši vycházel, a na jakém podkladČ tyto závČry uinil.

TČmto požadavk m však soud prvního stupnČ v napadeném usnesení zjevnČ nedostál, když v jeho od vodnČní ádnČ nevysvČtlil, z jakých d vod shledal, že podmínky pro uložení povinnosti k zaplacení zálohy vymezené v § 108 odst. 1 IZ jsou dány, a že je jí zapot ebí právČ ve stanovené výši.

Soud prvního stupnČ p i rozhodování o záloze vycházel z p edpokladu, že dlužník nespl uje vČcné podmínky oddlužení (požadavek 30 % uspokojení pohledávek nezajištČných vČ itel dle § 395 odst. 1 písm. b/ IZ) a jeho úpadek proto bude ešen konkursem (§ 396 IZ). Neuvedl však žádné konkrétní poznatky o rozsahu, skladbČ a výhledu zpenČžitelnosti dlužníkova majetku a výši jeho p íjm , tedy o p edpokládaném složení majetkové podstaty co primárního zdroje placení náklad insolvenního ízení, jejichž úhradu má právČ záloha dle § 108 IZ pro p ípad nedostatenosti majetkové podstaty zajistit. Místo toho soud bez dalšího uzav el, že dlužníkovy p íjmy neumož ují takovou srážku, aby v oddlužení splátkovým kalendá em byli nezajištČní vČ itelé uspokojeni alespo v rozsahu 30 % jejich pohledávek, že dlužníkovu nemovitost-byt (k níž nedodal znalecké ocenČní její obvyklé hodnoty) se z ejmČ nepoda í zpenČžit, a že budoucí náklady insolvenního správce (odmČnu a hotové výdaje správce) je nutno zálohou zajistit. P itom soud nesprávnČ vycházel z toho, že odmČna insolvenní správce p i konkursu iní podle § 1 odst. 5 vyhlášky vždy nejménČ 45 tis. K. Tak je tomu ovšem jen pokud odmČnu správce lze urit podle § 1 odst. 2 až 4 vyhlášky, tj. bude-li dosaženo výtČžku zpenČžení p ipadajícího na zajištČného vČ itele nebo výtČžku ureného k rozdČlení mezi nezajištČné vČ itele; jinak se tato odmČna urí úvahou soudu dle § 5 vyhlášky. V tom smČru ale soud, jak již eeno, žádné p ezkoumatelné závČry nenabídl.

Z uvedeného ovšem plyne, že p i absenci jakýkoli konkrétních údaj o rozsahu a hodnotČ dlužníkova majetku, výši jeho p íjm a výši jeho nezajištČných (i p ípadných zajištČných) závazk , soud ve skutenosti nenabídl ádné od vodnČní ani pro onen sv j-pro vČc podstatný-závČr o nesplnČní podmínek pro navržené oddlužení (implikující ešení dlužníkova úpadku konkursem). Nadto soud ekonomickou nabídku dlužníka zvažoval patrnČ jen ve vztahu k oddlužení splátkovým kalendá em, jehož se domáhal, nikoli i z hlediska oddlužení ve formČ zpenČžení majetkové podstaty. Z majetku dlužníka zmínil jen bytovou jednotku, o níž žádné bližší údaje (rozhodné pro posouzení její hodnoty a zpenČžitelnosti) neuvedl, poukazuje p itom toliko na okolnost, že znalecké ocenČní bytu dlužník nedodal (což po nČm s ohledem na zmČnu ustanovení § 392 odst. 2 IZ úinnou od 1.1.2014 již nedále nelze požadovat). Soud tedy nikterak neod vodnil sv j závČr, že p edmČtný byt se v insolvenním ízení patrnČ nepoda í prodat, když neuvedl žádné okolnosti, jež by tomu bránily.

Navíc však odvolací soud zjistil, že k rozhodnutí o povinnosti k zaplacení zálohy ani nebyly dány procesní podmínky. Z obsahu spisu totiž plyne, že dlužník v insolvenní návrh dosud není opat en ádnými povinnými p ílohami-seznamy p edepsanými § 104 IZ, a pro tuto vadu, k jejímuž odstranČní soud prvního stupnČ dlužníka ádnČ nevedl, dosud jeho insolvenní návrh (stejnČ jako návrh na povolení oddlužení-§ 392 odst. 1 písm. a/ IZ) není zp sobilý projednání.

Namísto seznamu majetku, koncipovaného (v souladu s § 104 odst. 2 IZ) jako jediný soupis veškerého dlužníkova majetku (vČcí movitých a nemovitých, finanního majetku, pohledávek i jiných majetkových práv), završeného jeho podepsaným prohlášením o správnosti a úplnosti tohoto seznamu, dlužník k návrh m p ipojil jednotlivé dílí soupisy se svými prohlášeními o jejich správnosti a úplnosti (zvláš jako seznam majetku nemovitého, majetku movitého a pohledávek). Dlužníkem vykázaná nemovitost (byt) p itom byla v katastru nemovitostí-podle p edloženého výpisu z 18.7.2012-zapsána jako majetek náležející do spoleného jmČní manžel (dále jen SJM) dlužníka a jeho manželky. O svých movitých vČcech dlužník uvedl, že se nacházejí u jeho bývalé manželky, která mu je odmítá vydat. Dlužník je tedy patrnČ rozvedený (uvedl, že nemá manželku), nicménČ v návrzích nepodal žádnou informaci o tom, jaký majetek (a závazky) do jeho SJM náležely a zda a jakým zp sobem bylo toto SJM vypo ádáno. Není tak patrné, zda dlužníkem uvádČné nemovité a movité vČci náležely do zaniklého SJM, které dosud nebylo vypo ádáno (a tedy jsou nadále spravovány režimem SJM), nebo zda p edstavují výluný dlužník v majetek (který mu p ipadl na základČ vypo ádání SJM, nebo do nČj-v p ípadČ movitých vČcí-nikdy nepat il). P edepsané náležitosti zjevnČ postrádá i dlužníkem p edložený seznam závazk , když u žádného z nich neuvedl jeho splatnost ani žádné jiné údaje, z nichž by bylo možno na dobu splatnosti závazk usuzovat (viz závČry usnesení Nejvyššího soudu sen.zn. 29 NSýR 38/2010-A ze dne 1.3.2012, R 83/2012). Nelze také p ehlédnout, že v kolonce . 17 formulá e návrhu na povolení oddlužení dlužník oznail svoji nemovitost (v po izovací cenČ 350 tis. K) jako p edmČt zajištČní (a v kolonce . 6 uvedl, že jeho majetek sloužící k zajištČní má hodnotu 700.000,-K), akoli v seznamu závazk (ani v kolonce . 19 a . 20 formulá e) žádného svého zajištČného vČ itele neuvedl (a jeho existence ovšem nevyplývá ani z p edloženého staršího výpisu z katastru nemovitostí). P itom ani ohlednČ svých závazk dlužník nevyjasnil, zda náležejí do nevypo ádaného SJM nebo zda jde o jeho závazky výluné. Soud ale dosud po dlužníku odstranČní žádného z tČchto nedostatk seznam (a podaných návrh ) nepožadoval. Usnesením ze dne 17.4.2013 na A-8 dlužníka vyzval toliko k p edložení ádného seznamu závazk , aniž jeho popsané nedostatky vytkl, naež dlužník p edložil stejnČ vadný seznam (doplnČný novČ jen o jeho absentující podpis).

Nemá-li insolvenní návrh všechny zákonem p edepsané náležitosti, je pojmovČ vyloueno init v i navrhovateli jiná opat ení než ta, jež smČ ují k odstranČní nedostatk jeho návrhu. Teprve až bude tímto postupem (na základČ výzvy dle § 128 odst. 2 IZ) insolvenní návrh pot ebným zp sobem doplnČn a bude tak zajištČn ádný podklad pro další pr bČh insolvenního ízení, m že soud-pokud lze již init úsudek také o osudu p ípadného návrhu na povolení oddlužení-zvážit splnČní zákonných podmínek pro uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenního ízení a posoudit p imČ enost její výše.

Z tČchto d vod odvolací soud napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. a) a b) o.s. . zrušil a vČc dle § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona vrátil soudu prvního stupnČ k dalšímu ízení.

Pouení: Proti tomuto usnesení je dovolání p ípustné, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vy ešení otázky hmotného nebo procesního práva, p i jejímž ešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vy ešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílnČ anebo má-li být dovolacím soudem vy ešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s. .). Dovolání lze podat k Nejvyššímu soudu ýR do dvou mČsíc od doruení rozhodnutí odvolacího soudu prost ednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem.

V Praze dne 10. února 2014

JUDr. Jaroslav B u r e š, v. r. p edseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva