3 VSPH 1444/2014-A-23
KSPH 65 INS 16409/2014 3 VSPH 1444/2014-A-23

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenční věci dlužníka: Herst, spol. s r.o., IČO 27185991, se sídlem v Nymburku, Polní 1405/17, zast. Mgr. Janem Baladou, advokátem se sídlem v Praze 6, Lužná 716/2, zahájené k návrhu navrhovatelky: Irena anonymizovano , anonymizovano , bytem v Nymburku, Vítkovická 2042, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 65 INS 16409/2014-A-9 ze dne 8. července 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 65 INS 16409/2014-A-9 ze dne 8. července 2014 s e z r u š u j e .

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Praze (insolvenční soud) nařídil předběžné opatření; ustanovil dlužníkovi předběžného správce v osobě KOPPA, v.o.s., IČO 25428578 se sídlem v Liberci, Mozartova 21 (bod I. výroku), předběžnému správci uložil provést opatření ke zjištění a k zajištění dlužníkova majetku, jakož i k přezkoumání dlužníkova účetnictví nebo evidence vedené podle zvláštního právního předpisu (bod II. výroku), uložil dlužníkovi nakládat s majetkovou podstatou nebo její části pouze se souhlasem předběžného správce (bod III. výroku), osobám majícím vůči dlužníkovo závazky nařídil, aby napříště plnění z nich poskytovali předběžnému správci (bod IV. výroku), předběžnému správci uložil ve lhůtě 14 dnů od zveřejnění tohoto usnesení podat soudu písemnou zprávu o jím přijatých opatřeních nezbytných k zajištění dlužníkova majetku (bod V. výroku) a vyslovil, že toto předběžné opatření zanikne právní mocí rozhodnutí o návrhu navrhujícího věřitele o úpadku (bod VI. výroku).

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že mu byl doručen 16.6.2014 insolvenční návrh navrhovatelky Ireny anonymizovano , jež se v něm domáhá zjištění dlužníkova úpadku, který byl řešen prohlášením konkursu s odůvodněním, že má za dlužníkem pohledávku ve výši 41.406,-Kč a označila další subjekty, o nichž jí je známo, že mají také za dlužníkem splatné pohledávky.

Dne 30.6.2014 mu navrhovatelka doručila návrh na ustanovení předběžného správce a vydání předběžného opatření s odůvodněním, že jí dlužník nehradí její mzdové nároky a odmítá jakoukoliv součinnost, když se vyhýbá povinnostem, které jako bývalý zaměstnavatel vůči ní má. Cituje ustanovení § 111 a § 113 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ), insolvenční soud vzal za osvědčené tvrzení navrhovatelky, že v daném případě hrozí, že by v důsledku počínaní dlužníka mohlo dojít ke změnám v rozsahu majetkové podstaty dlužníka ve neprospěch jeho věřitelů, a proto předběžným opatřením omezil dlužníka v jeho dispozičních právech k majetkové podstatě; zároveň ustanovil dlužníkovi předběžného insolvenčního správce.

Toto usnesení napadl dlužník v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je zrušil insolvenční soud podle § 113 odst. 5 InsZ, nebo aby je změnil odvolací soud tak, že se předběžné opatření neukládá, resp. předběžný správce neustanovuje s odůvodněním, podle něhož insolvenční soud nařídil předběžné opatření na základě nepravdivých informací poskytnutých navrhovatelkou tvrdící, že jí neposkytuje součinnost. Uvedl, že se navrhovatelka na něho obrátila s žádostí o vydání předmětných dokumentů (potvrzení zaměstnavatele pro účely posouzení nároku na podporu v nezaměstnanosti, potvrzení o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti a funkčních požitků, sražených zálohách na daň a daňovém zvýhodnění, jež připojil k odvolání) 24.6.2014 a tyto jí byly předány 26.6.2014, tj. předtím než podala navrhovatelka návrh na ustanovení předběžného správce a nařízení předběžného opatření a konstatoval, že navrhovatelka odmítla převzetí těchto dokumentů potvrdit svým podpisem. Uvedl, že považuje postup navrhovatelky vůči němu za šikanózní a zjevně bezdůvodný. Zdůraznil, že ho navrhovatelka před podáním insolvenčního návrhu k úhradě svých pohledávek nevyzvala buď písemně, nebo telefonicky přesto, že má na jeho jednatele telefonické spojení. Poznamenal, že jakmile se dozvěděl o podání insolvenčního návrhu činil kroky ke smírnému vypořádání se s navrhovatelkou, již za tím účelem pozval na schůzku, která se konala 23.6.2014. Namítl, že navrhovatelka v insolvenčním návrhu uplatňuje výrazně vyšší pohledávku, než je její skutečný nárok a jeho prostřednictvím se ho snaží vydírat. Nabídl jí k uspokojení jejích pohledávek částku 25.490,-Kč, avšak navrhovatelka odmítla smír akceptovat a trvá na zaplacení částky 41.406,-Kč, jež však odpovídá odstupnému ve výši 3 průměrných měsíčních platů, avšak nikoliv za situace, kdy byl pracovní poměr rozvázán okamžitě. Tuto skutečnost jí potvrdili i pracovníci příslušného úřadu práce.

Navrhovatelka k odvolání dlužníka uvedla, že k předání dokumentů došlo až 2.7.2014 v reakci na vydání napadeného usnesení, zatímco návrh na nařízení předběžného opatření byl doručen insolvenčnímu soudu 30.6.2014, tj. před předáním uvedených dokumentů. Potvrdila, že 9.7.2014 jí bývalý zaměstnavatel-dlužník převedl na její účet částku 25.490,-Kč. Doplnila, že v důsledku nečinnosti dlužníka se ocitla bez finančních prostředků a bez zadržovaných dokumentů i bez možnosti zažádat o podporu v nezaměstnanosti na úřadu práce. Ke svým pohledávkám za dlužníka vysvětlila, že byla nucena rozvázat pracovní poměr s dlužníkem okamžitě, neboť ten s ní odmítl rozvázat pracovní poměr, přestože věděl, že jí nebude moci přidělovat práci a poskytovat za ní mzdu v souladu s pracovní smlouvou.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení včetně předcházejícího řízení (§ 212, § 212a občanského soudního řádu-dále jen o.s.ř.) a dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro jeho potvrzení či změnu.

Z insolvenčního spisu plyne, že insolvenční řízení bylo zahájeno na základě insolvenčního návrhu navrhovatelky doručeného insolvenčnímu soudu 16.6.2014 a návrh na ustanovení předběžného správce a nařízení předběžného opatření 30.6.2014. Navrhovatelka v insolvenčním návrhu uvedla, že má za dlužníkem pohledávku ve výši 41.406,-Kč, do částky 8.771,-Kč z právního důvodu neproplacené nemocenské a ve zbytku z právního důvodu podle § 67 odst. 1 písm. c) zák. práce, tj. trojnásobku průměrného měsíčního výdělku, neboť s ohledem na prodlení dlužníka s placením mzdy po dobu delší 15 dnů rozvázal svůj pracovní poměr okamžitým zrušením podle § 56 odst. 1 písm.b) zák. práce; lhůtu splatnosti svých pohledávek neuvedla. Dále označila názvem dlužníkovy věřitele, tj. Úřad práce-krajskou pobočku v Příbrami s pohledávkou ve výši 83.468,-Kč a 43.028,-Kč a dále Finanční úřad pro Středočeský kraj s pohledávkou ve výši 1.038.841,-Kč a Okresní správu sociálního zabezpečení v Nymburku s pohledávkou ve výši 590.136,-Kč, 552.380,-Kč a 37.756,-Kč, bez uvedení lhůt splatnosti těchto pohledávek s tím, že tyto skutečnosti zjistila ze spisu vedeného u insolvenčního soudu pod sp. zn. KSPH 65 INS 3307/2014 o insolvenčním návrhu jiného zaměstnance dlužníka, který však svůj insolvenční návrh vzal zpět a insolvenční řízení bylo zastaveno. Uzavřela, že dlužník má více věřitelů s pohledávkami déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, jež není schopen plnit.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje § 103 odst. 1 a 2 InsZ. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání a aby v něm byli insolvenční navrhovatel a dlužník označeni zde uvedeným způsobem (odstavec 1), musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek (§ 3 InsZ), skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá (odstavec 2).

Podle § 3 odst. 1 InsZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ). K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 InsZ stanoví vyvratitelné domněnky, podle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 3 odst. 3 InsZ dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Pojmovým znakem úpadku v obou jeho formách je mnohost věřitelů dlužníka. V případě úpadku ve formě insolvence (jak plyne z kumulativních podmínek stanovených v § 3 odst. 1 písm. a/ až c/ InsZ) musí jít o víceré (alespoň 2) věřitele s pohledávkami již splatnými, a to nejméně po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, s tím, že tyto závazky dlužník není schopen plnit (platební neschopnost). Naproti tomu při úpadku předlužením se podmínka mnohosti věřitelů dlužníka neodvozuje pouze od jeho závazků již splatných; rozhodné tu je to, zda souhrn dlužníkových závazků (splatných i nesplatných) převyšuje reálnou hodnotu jeho majetku.

Podle § 128 odst. 1 InsZ insolvenční soud odmítne insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Nutno zdůraznit, že již se zahájením insolvenčního řízení (§ 101 odst. 1 věta první InsZ) se pojí účinky vymezené v § 109 až § 111 InsZ, které mají závažný dopad do poměrů dlužníka i třetích osob. V té souvislosti Nejvyšší soud v usnesení ze dne 26.2.2009, sp. zn. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A, uveřejněném pod č. 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, zdůraznil, že insolvenční návrh (podaný u věcně příslušného soudu, opatřený úředně ověřeným podpisem osoby, která jej podala, nebo jejím zaručeným elektronickým podpisem-§ 97 IZ) vyvolává účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení bez zřetele k tomu, že posléze vyjde najevo, že z hlediska obsahových nedostatků jde o návrh neprojednatelný. Riziko škody nebo jiné újmy, jež by mohla vzniknout dlužníku nebo třetím osobám zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu do doby odmítnutí neprojednatelného insolvenčního návrhu, pak snižuje úprava, která brání prodlužování řízení o vadném insolvenčním návrhu tím, že na jedné straně zbavuje insolvenční soud povinnosti odstraňovat vady insolvenčního návrhu, pro které nelze v insolvenčním řízení pokračovat, postupy podle § 43 o.s.ř., na druhé straně zavazuje soud k tomu, aby důsledky plynoucí z neprojednatelnosti insolvenčního návrhu vyvodil (aby insolvenční návrh odmítl) neprodleně, nejpozději však do 7 dnů poté, co byl podán (§ 128 odst. 1 InsZ).

S ohledem na tyto okolnosti soudní praxe důsledně trvá na tom, aby insolvenční navrhovatel-lhostejno, zda je jím dlužník či věřitel-řádně splnil zákonem předepsanou povinnost skutkových tvrzení, jež jsou dle § 103 odst. 2 InsZ povinnými obsahovými náležitostmi insolvenčního návrhu, tj. aby vylíčil rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek. Jde-li o návrh podaný věřitelem, musí tento navrhovatel navíc řádně vylíčit skutečnosti, ze kterých vyplývá jeho oprávnění podat návrh, tj. skutečnosti svědčící o tom, že má proti dlužníku splatnou pohledávku (§ 105 IZ). Doložení aktivní legitimace navrhujícího věřitele je primárním předpokladem projednání dlužníkova úpadku (je průkazem navrhovatelova oprávnění požadovat, aby soud na podkladě jeho insolvenčního návrhu tvrzený úpadek dlužníka zjišťoval). Procesní povinnost tvrzení dle § 103 odst. 2 InsZ-jak zdůrazňuje R 91/2009-není možno mít za splněnou (nelze ji nahradit) tím, že insolvenční navrhovatel ohledně příslušných rozhodných skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu. Uvedené platí tím více, že insolvenční zákon výslovně zavádí odlišný režim pro odstraňování vad insolvenčního návrhu na straně jedné (§ 128 odst. 1 InsZ) a pro odstraňování vad týkajících se příloh insolvenčního návrhu na straně druhé (§ 128 odst. 2 InsZ).

Nejvyšší soud v usnesení ze dne 21.12.2011, sp. zn. MSPH 88 INS 14537/2010, 29 NSČR 14/2011-A-20, uveřejněném pod č. 44/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vyslovil, že věřitelský insolvenční návrh musí ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 InsZ obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka, nejen konkrétní údaje o dalších věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně údajů o splatnosti těchto pohledávek a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Takový požadavek nesplňuje insolvenční návrh, v němž jsou sice konkrétně označeni další věřitelé dlužníka, avšak konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů a o jejich splatnosti jsou nahrazovány obecným tvrzením, že dlužník má peněžité závazky, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, respektive neplní své peněžité závazky po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Na posouzení, zda insolvenční návrh má náležitosti předepsané insolvenčním zákonem a zda není namístě jeho odmítnutí podle § 128 odst. 1 InsZ, přitom nemá vliv okolnost, že při zkoumání, zda dlužník je v úpadku, se v insolvenčním řízení prosazuje vyšetřovací zásada.

Z uvedeného vyplývá, že je-li tvrzen úpadek dlužníka ve formě insolvence, pak osoba či osoby dalšího věřitele dlužníka musí být v insolvenčním návrhu přesně označeny a jejich pohledávky musí být údajem o jejich výši a splatnosti náležitě identifikovány s tím, že současně se musí z konkrétních skutečností uvedených v návrhu podávat závěr o dlužníkově platební neschopnosti (objektivní či založené některou ze zákonných domněnek).

V projednávané věci navrhovatelka v insolvenčním návrhu uvedla své pohledávky za dlužníkem, jež označila výší a jejich právním důvodem, avšak neuvedla lhůtu jejich splatnosti. Podobně neuvedla lhůtu splatnosti pohledávek dalších označených věřitelů. Za takové situace je pojmově vyloučeno uvažovat o naplnění podmínky platební neschopnosti dlužníka podle § 3 odst. 1 písm.c) InsZ, když ta se připíná teprve ke skutečnostem svědčícím o naplnění podmínek úpadku podle § 3 odst. 1 písm. a) a b) InsZ, jež v daném případě uvedeny nejsou. Protože navrhovatelka neuvedla v insolvenčním návrhu ničeho o celkových majetkových poměrech dlužníka, tj. o hodnotě jeho majetku, je zřejmé, že její tvrzení nesvědčí ani o dlužníkově úpadku ve formě předlužení podle § 3 odst. 3 InsZ.

Z uvedeného je zřejmé, že insolvenční návrh navrhovatelky neobsahuje povinná tvrzení, jež by byla způsobilá (doložena listinami) osvědčit dlužníkův úpadek, a pro takové nedostatky nelze v insolvenčním řízení pokračovat. Za takového stavu věci tudíž nebyly podmínky k tomu, aby soud rozhodoval o navrhovatelčině návrhu na nařízení předběžného opatření a ustanovení předběžného opatření, neboť nebylo místa pro jiné rozhodnutí, než pro odmítnutí jeho insolvenčního návrhu dle § 128 odst. 1 InsZ.

Proto odvolací soud napadené usnesení za přiměřeného užití § 219a o.s.ř. (§ 7 odst. 1 InsZ) zrušil, aniž by ve smyslu § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, neboť pro takový postup nadále nejsou důvody. V souladu s vysloveným závazným právním názorem (pokynem) odvolacího soudu rozhodne soud prvního stupně bezodkladně o odmítnutí insolvenčního návrhu podle § 128 odst. 1 InsZ, a to bez zřetele k tomu, zda navrhovatel dodatečně učiní nějaká doplnění k odstranění vytčených nedostatků tohoto návrhu.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 19. září 2014

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková