3 VSPH 1442/2014-B-52
MSPH 76 INS 8542/2013 3 VSPH 1442/2014-B-52

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a JUDr. Jaroslava Bureše v insolvenční věci dlužníka: LAKOVNA ČERMÁK, spol. s r.o., IČO 24304557, se sídlem v Praze 1, Kaprova 42/14, o odvolání insolvenčního správce dlužníka JUDr. Davida Termera proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 76 INS 8542/2013-B-43 ze dne 2. července 2014

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 76 INS 8542/2013-B-43 ze dne 2. července 2014 se z r u š u j e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Městský soud v Praze (insolvenční soud) schválil konečnou zprávu o zpeněžování majetku z majetkové podstaty dlužníka ze 29.4.2014 a určil odměnu správci s tím, že a) příjmy z podstaty činí 1.337,10 Kč, b) výdaje z podstaty 38.935,62 Kč, přičemž odměna správce činí 30.000,--Kč (36.300,--Kč včetně DPH 21 %), hotové výdaje 2.201,29 Kč (2.635,62 Kč včetně DPH) a náklady spojené se správou a údržbou majetkové podstaty 10.406,--Kč; zůstatek k rozdělení činí 0,--Kč (bod I. výroku), zavázal Český stát k zaplacení odměny ve výši 36.300,--Kč a náhradě hotových výdajů ve výši 2.635,62 Kč, tj. celkem 37.598,52 Kč (po odečtení příjmu majetkové podstaty ve výši 1.337,10 Kč-bod II. výroku), vyslovil, že konkurs na majetek dlužníka se zrušuje, neboť majetek dlužníka pro uspokojení věřitelů je zcela nepostačující (bod III. výroku), a insolvenčnímu správci uložil ve lhůtě 5 dnů od právní moci rozhodnutí uzavřít účetní knihy, sestavit účetní závěrku, předat dlužníkovi potřebné účetní záznamy a zajistit evidenční a archivační činnosti, popř. další činnosti související se zrušením konkursu (bod IV. výroku).

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že usnesením č.j. MSPH 76 INS 8542/2013-A-9 ze 17.5.2013 k návrhu insolvenčních věřitelů, bývalých dlužníkových zaměstnanců zjistil úpadek dlužníka a ustanovil mu insolvenčního správce v osobě Mgr. Moniky Cihelkové a poté, co v zákonné lhůtě tuto funkci odmítla, odvolal ji z funkce a ustanovil dlužníkovi insolvenčního správce v osobě JUDr. Davida Termera (Správce). Dne 2.9.2013 prohlásil na dlužníkův majetek konkurs a jmenoval tříčlenný prozatímní věřitelský výbor, zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení nebylo uloženo, neboť insolvenční navrhovatelé byli (jako věřitelé s pohledávkami z pracovního poměru) od této povinnosti osvobozeni. Dne 29.4.2014 předložil Správce svou konečnou zprávu o zpeněžování majetku z podstaty a vyúčtování odměny a výdajů (Zpráva), v níž uvedl, že zjištěný movitý majetek dlužníka (práškové barvy) byl pro svou neprodejnost vyňat ze soupisu majetkové podstaty a kromě částky 1.337,10 Kč na účtu žádný další majetek dlužník nevlastní. Správce vyúčtoval svou odměnu ve výši 45.000,--Kč bez DPH podle § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů (Vyhláška), a hotové výdaje o celkové výši 12.607,29 Kč zahrnující poštovné 356,-Kč, režijní materiál 323,07 Kč, telefonní poplatky 185,12 Kč, bankovní poplatek 1.001,93 Kč, poplatek centrálnímu depozitáři CP 335,17 Kč, účetnictví a daně 10.406,--Kč). Celkové výdaje tak vyčíslil ve výši 67.057,29 Kč, přičemž náklady s ukončením konkursu neúčtoval, a požadoval, aby mu byla vyplacena ze státního rozpočtu celková částka 65.720,50 Kč, tj. účtovaná odměna ve zbytku na náhradu hotových výdajů. Insolvenční soud konstatoval, že do insolvenčního řízení se přihlásili 4 nezajištění věřitelé s pohledávkami celkem ve výši 2.115.403,75 Kč, jež byly zjištěny. Přihlášky 11 věřitelů s pracovněprávními nároky nebyly předmětem přezkumného jednání.

Insolvenční soud postupem podle § 304 InsZ přezkoumal Zprávu, zveřejnil ji vyhláškou v insolvenčním rejstříku 28.5.2014 a uvědomil tak účastníky řízení o jejím podání s poučením o jejich právu ve stanovené lhůtě proti ní podat námitky. Poté, co zjistil, že námitky podány nebyly (aniž nařizoval jednání o Zprávě ve smyslu § 304 odst. 5 InsZ), učinil následující právní závěry. Podle § 304 odst. 4 písm. a) InsZ Zprávu schválil, jak uvedeno výše, a v jejím rámci určil i odměnu Správce a náhradu jeho hotových výdajů. Odměnu insolvenčnímu správci nepřiznal v požadované výši 45.000,--Kč bez DPH, neboť přihlédl k rozsahu jeho činnosti, zejména k tomu, že Správce ničeho fakticky nezpeněžoval, ke složitosti věci a podle § 5 Vyhlášky odměnu určil jen ve výši 30.000,--Kč (36.300,--Kč včetně DPH). Ohledně náhrady jeho hotových výdajů uvedl, že důvodné jsou jen výdaje za bankovní poplatky a poplatek centrálnímu depozitáři CP, takže činí jen 2.201,29 Kč, po připočtení DPH ve výši 21% celkem 2.635,62 Kč podle § 7 Vyhlášky. Částka k vyplacení Správci tak činí celkem 38.935,62 Kč, která bude uspokojena z příjmu majetkové podstaty ve výši 1.337,10 Kč a zbytek ze státního rozpočtu Českého státu.

Doplnil, že nelze za hotové výdaje považovat náklady spojené s vedením účetnictví a daněmi, jež jsou náklady se správou a udržováním podstaty. Uvedl, že Správce ani nedoložil, zda k provedení účetnictví uzavřel mandátní smlouvu; pokud ji uzavřel, učinil tak bez předchozího souhlasu věřitelského výboru a souhlasu soudu podle § 39 InsZ. V projednávané věci však věřitelský výbor nebyl funkční, neboť dva z jeho členů se vzdali funkce, zůstal tak jen jediný člen a žádná oprávněná osoba nenavrhla soudu svolat schůzi za účelem doplňující volby do věřitelského výboru, jeho působnost tudíž vykonával soud. Pokud takovou smlouvu Správce neuzavřel, jedná se o činnosti, jež jsou zahrnuty v jeho odměně a nese je ze svého (§ 39 odst. 2 InsZ).

Vzhledem k tomu, že příjmy majetkové podstaty nedosahují ani na uspokojení pohledávky za podstatou, resp. pohledávky postavené na roveň pohledávkám za podstatou, není ničeho k rozdělení ani mezi přihlášené věřitele. Podle § 308 odst. 1 písm. d) InsZ pak prohlášený konkurs na dlužníkův majetek zrušil a Správci uložil povinnosti plynoucí pro něj z ustanovení § 313odst. 2 InsZ, jejichž splnění podmiňují jeho zproštění funkce.

Toto usnesení napadl insolvenční správce v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud změnil tak, že schválí jeho odměnu a náhradu hotových výdajů tak, jak navrhl ve Zprávě. Namítl, že insolvenční soud vyšel při rozhodování z nesprávných skutkových zjištění, když vyšel z toho, že nic nezpeněžoval. Takový závěr nemá oporu v insolvenčním spisu, jednak převzal od dlužníka zůstatek na bankovním účtu, což ve smyslu ustanovení § 283 InsZ se považuje za zpeněžení, dále se pokoušel zpeněžovat dlužníkův majetek sepsaný do majetkové podstaty a teprve následně se ukázalo, že je neprodejný. Dále uvedl, že nelze přehlédnout právní úpravu Vyhlášky (účinná od 1.1.2014), kterou sice na projednávanou věc aplikovat přímo nelze, avšak insolvenční soud by měl přihlédnout k tomu, že důvodem novelizace Vyhlášky byla skutečnost, že odměny insolvenčních správců jsou nedostatečné a je třeba jim zajistit příjmy umožňující řádné plnění jejich funkce, což se projevilo ve Vyhlášce s účinností od 1.1.2014 tím, že odměna insolvenčního správce činí vždy za každého přihlášeného věřitele, resp. nejméně 45.000,--Kč. Závěry tak shledal neodpovídající situaci, kdy do insolvenčního řízení se přihlásilo 16 věřitelů. Ke krácení hotových výdajů namítl, že podobně jako nelze insolvenčnímu správci s ekonomickým zaměřením upřít pomoc advokáta, tak podobně mu nelze upřít pomoc ekonoma na zpracování účetnictví, a to za situace, kdy žádný z věřitelů nepodal námitky proti konečné zprávě a jediný člen věřitelského výboru zprávu schválil.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že tu nejsou důvody pro potvrzení nebo změnu napadeného usnesení.

Podle § 304 InsZ insolvenční soud přezkoumá konečnou zprávu insolvenčního správce a jeho vyúčtování a odstraní po slyšení insolvenčního správce chyby a nejasnosti v ní obsažené (odst. 1). O konečné zprávě insolvenčního správce po její úpravě uvědomí insolvenční soud účastníky řízení tím, že ji zveřejní vyhláškou. Současně je uvědomí o tom, že do 15 dnů od zveřejnění konečné zprávy v insolvenčním rejstříku mohou proti ní podat námitky (odst. 2). K projednání konečné zprávy insolvenčního správce a jeho vyúčtování nařídí insolvenční soud jednání.

Podle § 38 InsZ vyúčtování odměny a hotových výdajů provede insolvenční správce v konečné zprávě, a není-li jí, ve zprávě o své činnosti. Insolvenční soud může podle okolností případu po projednání s věřitelským výborem odměnu insolvenčního správce zvýšit nebo snížit. Důvodem ke snížení odměny je zejména skutečnost, že insolvenční správce porušil některou ze svých povinností nebo že nenavrhl provedení částečného rozvrhu, ačkoliv to stav zpeněžení majetkové podstaty umožňoval (odst. 3). Způsob určení odměny a některých hotových výdajů insolvenčního správce, jejich nejvyšší přípustnou výši a podmínky a rozsah hrazení odměny hotových výdajů státem stanoví prováděcí předpis (odst. 5).

Podle § 39 odst. 2 náklady na činnosti, ke kterým je insolvenční správce povinen podle zákona nebo podle rozhodnutí insolvenčního soudu, jsou zahrnuty v jeho odměně a nese je ze svého. Výjimečně může splnění těchto činností zadat jiným osobám na účet majetkové podstaty se souhlasem insolvenčního soudu a věřitelského výboru.

Podle § 1 Vyhlášky ve znění účinném do 31.12.2013 odměna insolvenčního správce určená z výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného věřitele činí 2 % z částky určené k vydání zajištěnému věřiteli (odst. 2). Pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí odměna insolvenčního správce nejméně 45.000,--Kč.

Podle § 5 Vyhlášky nelze-li odměnu určit postupem podle § 1 až § 4, rozhodne o výši odměny insolvenční soud s přihlédnutím zejména k délce doby, rozsahu a náročnosti vykonávané činnosti insolvenčního správce.

Podle § 283 odst. 1 InsZ zpeněžením majetkové podstaty se rozumí převedení veškerého majetku, který do ní náleží, na peníze za účelem uspokojení věřitelů. Za zpeněžení se k tomu účelu považuje i využití bankovních kont dlužníka a jeho peněžní hotovosti. Zpeněžením majetkové podstaty se také rozumí i úplatné postoupení dlužníkových pohledávek; ujednáními, která tomu brání, není insolvenční správce omezen.

K výkladu pojmu zpeněžení majetkové podstaty Vrchní soud v Praze ve svém rozhodnutí pod sen. zn. 2 VSPH 676/2011 formuloval a odůvodnil závěr, že účelem zpeněžení majetkové podstaty je uspokojení pohledávek dlužníkových věřitelů a nikoliv navýšení odměny insolvenčního správce.

Z insolvenčního spisu plyne, že Správce předložil insolvenčnímu soudu Zprávu (dok. B-42), jejíž obsah odpovídá údajům uvedeným výše v napadeném usnesení, a že o jejím předložení vyrozuměl účastníky insolvenčního řízení (B-41); proti Zprávě nebyly podány ve stanovené lhůtě 15 dnů žádné námitky.

Podle § 7 odst. 1 InsZ ve znění účinném do 31.12.2013 pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (o.s.ř.), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

I pro rozhodnutí soudu učiněné podle § 304 InsZ, jímž insolvenční soud schvaluje konečnou zprávu, platí pravidla pro odůvodňování rozhodnutí obsažená v ustanovení § 157 odst. 2 o.s.ř., neboť takovým rozhodnutím insolvenční soud stanoví základní východiska, jež jsou pro další postup insolvenčního soudu závazná (pro rozvrhové usnesení) a v němž soud zároveň stanoví odměnu insolvenčního správce a výši náhrady jeho výdajů, jež musí být odůvodněna tak, aby se mohl insolvenční správce kvalifikovaně rozhodnutí soudu bránit, pokud by s jeho závěry nesouhlasil.

V poměrech projednávané věci má odvolací soud za to, že nelze za zpeněžení majetkové podstaty podle § 283 odst. 1 InsZ považovat převzetí zůstatku na bankovním účtu od dlužníka, neboť takové hodnocení by se míjelo s jeho smyslem a účelem, tj. je rozdělení zpeněžení mezi přihlášené věřitele k uspokojení jejich pohledávek, a že posouzení odměny insolvenčního správce podle § 5 Vyhlášky, byť to insolvenční soud přímo neodůvodnil, bylo správné. Přesto však napadené usnesení věcně neobstojí, neboť v něm insolvenční soud neformuloval zjištění, na jejichž základě posuzoval kritéria uvedená v tomto ustanovení, tj. zjištění, jež by umožnila posoudit výši odměny z hlediska jeho trvání insolvenčního řízení, resp. rozsahu a náročnosti, které si vyžádalo, neboť takovým posouzením není pouhá citace tohoto ustanovení.

Uvedené skutečnosti brání odvolacímu soudu posoudit důvody, jež vedly insolvenční soud k přiznání odměny insolvenčního správce v přiznané výši.

K závěrům insolvenčního soudu ohledně náhrady hotových výdajů odvolací soud shodně s insolvenčním soudem konstatuje, že doložení souhlasu insolvenčního soudu (vykonávajícího i působnost věřitelského výboru) k pomoci třetí osoby ve smyslu § 39 InsZ Správce neměl a že se jedná o náklady při výkonu zákonem uložené činnosti, jež jsou kryty jeho odměnou.

Na základě výše uvedeného proto odvolací soud napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. zrušil a věc podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení, v němž insolvenční soud znovu rozhodne o odměně a náhradě hotových výdajů; učiní tak jen na základě řádně zjištěného skutkového stavu, z něhož by bylo lze výši odměny určit podle rozsahu a náročnosti jeho činnosti. Usnesení pak odůvodní v souladu s § 157 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 22. července 2015

JUDr. Michal K u b í n, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová