3 VSPH 1440/2016-A-18
MSPH 60 INS 7061/2016 3 VSPH 1440/2016-A-18

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D., LL.M. v insolvenční věci dlužnice Zahradní centrum DDD, s.r.o., IČO: 24839299, se sídlem Slavíkova 1568/23, 120 00 Praha 2, zahájené k návrhu věřitelky NET servis s.r.o., IČO: 25759116, se sídlem Thákurova 3, 160 00 Praha 6, zast. JUDr. Pavlem Musilem, advokátem, se sídlem Hellichova 1, 118 00 Praha 1, o odvolání věřitele proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 60 INS 7061/2016-A-12 ze dne 8. června 2016,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 60 INS 7061/2016-A-12 ze dne 8. června 2016 se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 60 INS 7061/2016-A-12 ze dne 8. 6. 2016 (dále jen usnesení ) uložil věřitelce NET servis s.r.o. (dále jen věřitelka ), aby ve lhůtě 10 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že insolvenčním návrhem věřitelky bylo dne 24. 3. 2016 zahájeno insolvenční řízení dlužnice Zahradní centrum DDD, s.r.o. (dále jen dlužnice ). Věřitelka se domáhala zjištění úpadku dlužnice s tím, že má za dlužnicí pohledávky po splatnosti déle než 30 dnů, které dlužnice nehradí po dobu delší než 3 měsíce a dále označila další věřitele dlužnice s pohledávkami po splatnosti déle než 30 dnů.

Usnesením č.j. MSPH 60 INS 7061/2016-A-6 ze dne 1. 4. 2016 vyzval soud prvního stupně dlužnici k vyjádření k insolvenčnímu návrhu a předložení seznamu majetku, seznamu závazků a seznamu zaměstnanců ve lhůtě 20 dnů. Dlužnice se k insolvenčnímu návrhu nevyjádřila a požadované seznamy nedoložila.

Cituje ustanovení § 108 zákona č. 182/2006 SB., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen InsZ ), soud prvního stupně dospěl k závěru, že s ohledem na pasivitu dlužnice, kdy není zřejmé, zda dlužnice disponuje nějakým zpeněžitelným majetkem, je nezbytné jí uložit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Protože isir.justi ce.cz

úpadek dlužnice bude pravděpodobně řešen konkursem, v němž odměna insolvenčního správce činí dle ustanovení § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. nejméně 45.000,-Kč, uložil dlužnici zálohu na náklady insolvenčního řízení ve stanovené výši.

Proti tomuto usnesení se věřitelka řádně a včas odvolala a žádala, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení a zároveň rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Svůj návrh považuje za oprávněný, skutečnost, že je dlužnice v úpadku, prokázala, a přihlásila pohledávku ve výši 43.226,36 Kč (k osvědčení věcné legitimace). Namítá, že soud prvního stupně jí uložil zálohu na náklady insolvenční řízení za situace, kde se jevilo, že dlužnice nevlastní žádný majetek, avšak z jejího opožděného vyjádření vyplývá, že dlužnice vlastní nemovité věci zapsané na listu vlastnictví č. 45 pro katastrální území Nesvačily u Bystřice. Podle názoru věřitelky, dlužnice doložila, byť opožděně, seznam majetku. Z údajů v katastru nemovitostí je zřejmé, že tyto nemovité věci dlužnice skutečně vlastní, z jejich zpeněžení by náklady insolvenčního řízení mohly být uhrazeny. Napadené usnesení tak považuje za neodůvodněné a jako takové za nepřezkoumatelné.

K insolvenčnímu návrhu věřitelky se dlužnice vyjádřila podáním doručeným soudu prvního stupně dne 21. 6. 2016.

V něm dlužnice uvedla, že se snažila zabránit špatné finanční situaci sjednáním úvěru ve výši 2.500.000,-Kč u společnosti Finemoney, SE, který ji však nebyl poskytnut, a to vedlo k její neschopnosti dostát svým závazkům. Pokračovala, že v jejím majetku je nemovitost zahradního centra na adrese Petrovice 7, 257 51 Bystřice, jenž je zastavena ve prospěch společnosti Finemoney, SE a stejně tak je ve prospěch společnosti Finemoney, SE zastaven rodinný dům na adrese Pražská 99, 257 56 Neveklov, jenž však není ve vlastnictví dlužnice, ale ve vlastnictví paní Jitky anonymizovano , anonymizovano . K tomuto podání dlužnice doložila výčet svých závazků.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 InsZ, podle nějž insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. To platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy podle § 108 InsZ, kterým je poskytnout zdroj úhrady prvotních nákladů insolvenčního řízení a současně zajistit úhradu celkových nákladů insolvenčního řízení, včetně hotových výdajů a odměny insolvenčního správce, pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 InsZ). Záloha je tak opodstatněna i v případě, kdy sice lze počítat s výtěžkem ze zpeněžení majetkové podstaty postačujícím (byť částečně) k úhradě nákladů insolvenčního řízení, není tu však pro období následující po rozhodnutí o úpadku (do zpeněžení majetkové podstaty) dostatek volných finančních prostředků dlužníka, z nichž by bylo možné uhradit prvotní náklady, jež si insolvenční řízení (aby mohlo zákonem stanoveným způsobem pokračovat) nutně vyžádá. Konečná výše nákladů insolvenčního řízení se pak odvíjí od konkrétního způsobu řešení dlužníkova úpadku (konkursu, reorganizace nebo zvolené formy oddlužení) a specifických poměrů věci, jež výši sledovaných nákladů v rámci daného způsobu řešení úpadku ovlivňují. To platí i pro hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce, které vždy patří mezi náklady insolvenčního řízení a jejichž výše je pro jednotlivé způsoby řešení úpadku upravena ve vyhlášce odlišně.

Z obsahu spisu vyplývá, že se věřitelka insolvenčním návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 24. 3. 2016 domáhala zjištění úpadku dlužnice s tvrzením, že má více věřitelů s pohledávkami splatnými déle než 30 dnů, které není schopna plnit. Podle insolvenčního návrhu a jeho příloh má dlužnice celkem 5 věřitelů (kromě navrhovatelky dále ještě věřitele FLORPLANT s.r.o., IČO: 25374320, Pavel Sejk, IČO: 65388542, Renata Pešičková, IČO: 69368627, Soudný Geo s.r.o., IČO: 01610066), u nich závazky v celkové výši 466.760,50 Kč, které jsou exekučně vymáhány nebo po splatnosti déle než 3 měsíce. K usnesení soudu prvního stupně č.j. MSPH 60 INS 7061/2016-A-7 ze dne 1. 4. 2016, aby doložili své pohledávky za dlužnicí, doložila své pohledávky věřitelka Renata Pešičková, Pavel Sejk a Soudný Geo s.r.o. Dlužnici bylo usnesení soudu prvního stupně č.j. MSPH 60 INS 7061/2016-A-6 ze dne 1. 4. 2016 s výzvou k vyjádření k insolvenčnímu návrhu doručeno dne 4. 4. 2016, dlužnice své vyjádření podala opožděně dne 21. 6. 2016 a nepřiložila k němu seznam majetku, seznam závazků ani seznam zaměstnanců, přestože k tomu byla výslovně vyzvána. Přehled závazků, jež dlužnice předložila, neobsahuje řádnou identifikaci jejích věřitelů, ani datum splatnosti jednotlivých závazků a není opatřen prohlášením, že je úplný a správný, nelze jej tak považovat za řádný seznam závazků ve smyslu § 104 odst. 1 InsZ. Seznam majetku a seznam zaměstnanců dlužnice insolvenčnímu soudu nepředložila.

Výsledky dosavadního řízení tak nasvědčují tomu, že dlužnice nemá majetek, z něhož by mohl být získán výtěžek postačující pro úhradu očekávaných nákladů insolvenčního řízení (konkursu), a nemá ani žádné příjmy, které by mohly být na úhradu nákladů insolvenčního řízení využity.

Soud prvního stupně proto správně vycházel z toho, že v tomto případě lze očekávat řešení úpadku dlužnice konkursem, v němž náklady insolvenčního řízení tvoří mimo jiné vždy i hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, která dle § 1 odst. 5 nebo § 2a vyhlášky č. 313/2007 Sb., bude činit nejméně 45.000,-Kč. Na základě poskytnutých údajů však nelze předpokládat, že finanční prostředky postačující k úplné úhradě očekávaných nákladů insolvenčního řízení mohou být získány zpeněžením majetku dlužnice, a proto je třeba tyto náklady insolvenčního řízení zajistit zálohou.

Vzhledem k počtu jejích věřitelů, souhrnné výši jejích závazků a její zřejmé nemajetnosti (nemovitosti dlužnice jsou zatíženy právy třetích osob), není soudem prvního stupně stanovená maximální výše zálohy nepřiměřeně vysoká, neboť jen ta může za stávající situace zajistit smysl pokračování v insolvenčním řízení.

Na základě výše uvedeného proto odvolací soud napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. z důvodu jeho věcné správnosti potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 14. září 2016

JUDr. Michal K u b í n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Helena Kavčiaková