3 VSPH 1440/2013-B-27
KSUL 71 INS 20572/2012 3 VSPH 1440/2013-B-27

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenčním řízení dlužníka: Libor anonymizovano , anonymizovano , bytem Litoměřice-Předměstí, Švermova 1363/62, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 71 INS 20572/2012-B-22 ze dne 2. srpna 2013,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 71 INS 20572/2012-B-22 ze dne 2. srpna 2013 se v bodech II. až VII. výroku potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen soud) usnesením č.j. KSUL 71 INS 20572/2012-B-22 ze dne 2.8.2013 v bodě I. výroku vyslovil, že se k insolvenčnímu návrhu dlužníka nepřihlíží, v bodě II. výroku odmítl návrh na povolení oddlužení (dlužníka Libora Fialy, dále jen dlužník), v bodech III. a IV. výroku na jeho majetek prohlásil konkurs s tím, že bude projednáván jako nepatrný, a v bodě V. výroku konstatoval, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku. V bodě VI. výroku pak soud rozhodl, že bude vykonávat působnost věřitelského výboru až do okamžiku zvolení věřitelského výboru s tím, že za účelem volby věřitelského výboru svolá schůzi věřitelů jen na návrh oprávněné osoby, a v bodě VII. výroku uložil insolvenčnímu správci, aby soudu a věřitelskému orgánu podával každé tři měsíce písemné zprávy o stavu insolvenčního řízení, k podání další zprávy stanovil lhůtu do 4.11.2013.

V odůvodnění svého usnesení soud uvedl, že usnesením ze dne 8.10.2012, č.j. KSUL 71 INS 20572/2012-A-16, zjistil úpadek dlužníka a ustanovil insolvenční správkyní Mgr. Miroslavu Laňkovou se sídlem v Litoměřicích, nařídil první přezkumné jednání a první schůzi věřitelů na den 6.12.2012. Pokračoval, že dne 22.10.2012 byl insolvenčnímu soudu doručen insolvenční návrh dlužníka spojený s návrhem na povolení oddlužení na předepsaném formuláři. V něm dlužník zaškrtl jednak položku 06-ANO-insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení a položku 07-NE-návrh na povolení oddlužení je podáván po podání insolvenčního návrhu věřitele. Dále soud konstatoval, že návrh na povolení oddlužení byl podán v zákonné lhůtě, jak se podává z usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22.1.2013, č.j. KSUL 71 INS 20572/2012, 1 VSPH 97/2013-B-14.

Soud vyslovil závěr, že podle § 107 odst. 4 věta první zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ), k dalšímu insolvenčnímu návrhu podanému poté, co insolvenční soud vydal rozhodnutí o úpadku, se nepřihlíží (výrok I.).

Poté soud cituje § 389 odst. 1 a § 390 odst. 1 IZ s tím, že návrh na povolení oddlužení musí obsahovat náležitosti stanovené v § 391 a § 392 IZ, a vyslovil, že dlužníkův návrh na povolení oddlužení neobsahuje všechny zákonné náležitosti, proto vyzval dlužníka dle § 393 odst. 1, 2 IZ k doložení chybějících listin se stanovenými náležitostmi do 5 dnů od doručení usnesení ze dne 25.2.2013, č.j. KSUL 71 INS 20572/2012-B-18, jež bylo dlužníkovi doručeno dne 27.2.2013. V něm byl dlužník vyzván nechť: doplní seznam majetku o nemovitosti-rod. dům, zapsaný na LV 1960, který dlužník podílově vlastní, uvede údaj o době pořízení majetku, o jeho pořizovací ceně a odhad obvyklé ceny majetku ke dni pořízení seznamu, předloží znalecký posudek na tuto nemovitost, předloží rozhodnutí soudu, kterým mu byla uložena vyživovací povinnost k nezletilému dítěti, předloží doklad zaměstnavatele o čistém měsíčním příjmu za měsíc listopad a prosinec 2012, leden a únor 2013, předloží úředně ověřenou darovací smlouvu s Josefem Fialou a ohledně dárce předloží jeho čistý měsíční příjem, sdělí počet vyživovacích povinností, zda má závazky a v jaké výši. Dlužník na usnesení nereagoval a požadované nedoplnil. Uzavřel, že výrok v bodě II. se opírá o § 393 odst. 3 IZ, podle něhož soud odmítne návrh na povolení oddlužení, není-li přes jeho výzvu řádně doplněn a pro tento nedostatek nelze pokračovat nebo nejsou-li k němu přes jeho výzvu připojeny zákonem požadované přílohy, či neobsahují-li stanovené náležitosti. Výrok III. usnesení je odůvodněn § 396 odst. 1 IZ, neboť u dlužníka, jenž je fyzickou osobou nepodnikatelem, nebyly splněny podmínky pro oddlužení ani pro reorganizaci, nepřichází v úvahu jiný způsob řešení dlužníkova úpadku než konkurs, jenž bude projednán jako nepatrný ve smyslu § 314 odst. 1 písm. a) a b) IZ. Cituje § 14 odst. 1 IZ a § 150 IZ soud uzavřel, že schůze věřitelů s ohledem na jejich absenci, nepřijala žádné rozhodnutí o způsobu řešení dlužníkova úpadku.

Proti tomuto usnesení-co do bodů II. a III. výroku-se dlužník včas odvolal. Uvedl, že je sice pravdou, že soudem požadované dokumenty neposkytl, avšak dodá je nejpozději do 14 dnů. Vzhledem k rodinné situaci, kdy jeho družka je vážně nemocná, se zcela této problematice nevěnoval, což napraví, neboť si myslí, že splňuje podmínky oddlužení. Proto žádal napadené usnesení v bodech II. a III. zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), v rozsahu vymezeném odvoláním přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že není opodstatněné.

Dlužník, který splňuje podmínky subjektivní přípustnosti oddlužení vymezené v § 389 IZ (ve znění do 31.12.2013, jehož citace bude uvedena v následujícím textu), může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením.

Podle § 390 odst. 1 IZ návrh na povolení oddlužení (dále též jen návrh) musí dlužník podat spolu s insolvenčním návrhem. Podá-li insolvenční návrh jiná osoba, lze návrh na povolení oddlužení podat nejpozději do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu dlužníku; o tom musí být dlužník při doručení insolvenčního návrhu poučen. Dále je dlužník povinen k návrhu připojit seznam majetku a závazků, popřípadě prohlášení o změnách, ke kterým v mezidobí došlo v porovnání se seznamy, které v insolvenčním řízení již dříve předložil (§ 390 odst. 1 písm. a/ IZ), přičemž obsahové náležitosti seznamu stanoví § 390 odst. 2 IZ.

Podle § 393 IZ neobsahuje-li návrh na povolení oddlužení všechny náležitosti nebo je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud usnesením vyzve osobu, která jej podala, k jeho opravě nebo doplnění v určené lhůtě, která nesmí být delší než 7 dnů. Současně ji poučí, jak má opravu nebo doplnění provést (odstavec 1). Podle odstavce 1 postupuje insolvenční soud i tehdy, nejsou-li k návrhu na povolení oddlužení připojeny zákonem požadované přílohy nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti (odstavec 2). Návrh na povolení oddlužení insolvenční soud odmítne, není-li přes jeho výzvu řádně doplněn a v řízení o něm nelze pro tento nedostatek pokračovat nebo nejsou-li k němu přes jeho výzvu připojeny zákonem požadované přílohy anebo neobsahují-li tyto přílohy přes jeho výzvu stanovené náležitosti (odstavec 3).

Návrh na povolení oddlužení lze podle § 391 odst. 3 IZ podat pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis (§ 23 vyhlášky č. 311/2007 Sb., o jednacím řádu pro insolvenční řízení a kterou se provádějí některá ustanovení insolvenčního zákona-dále jen vyhláška ) a jehož podoba je bezplatně zveřejněna Ministerstvem spravedlnosti na adrese www.insolvencni-zakon.cz. Z hlediska ustanovení § 41 odst. 1 občanského soudního řádu (o.s.ř.), jež se tu užije přiměřeně (§ 7 IZ), jde o zvláštní právní úpravu předepsané formy procesního úkonu, která je výjimkou ze zásady, že účastníci mohou provádět své procesní úkony jakoukoliv formou. Formulář návrhu na povolení oddlužení pak ve smyslu § 390 odst. 1 IZ umožňuje, aby byl využit k současnému podání insolvenčního návrhu, a to prostřednictvím jeho kolonky č. 6.

Podle § 396 odst. 1 IZ jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Jak vyložil Vrchní soud v Praze např. již ve svém usnesení sp. zn. KSUL 46 INS 346/2008, 1 VSPH 9/2008-A ze dne 4.4.2008, uveřejněném pod č. 60/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, náležitosti návrhu na povolení oddlužení a jeho povinné přílohy, včetně jejich náležitostí, jsou v ustanoveních § 391 a § 392 IZ vymezeny tak, aby soudu poskytly dostatečný podklad pro rozhodnutí o tom, zda jsou dány podmínky pro povolení (schválení) oddlužení, a aby umožnily věřitelům (popř. soudu) kvalifikovaně posoudit, kterým ze způsobů stanovených v § 398 IZ má být oddlužení provedeno. Proto zákon určuje jako podmínku projednatelnosti návrhu na povolení oddlužení i předložení jeho řádných předepsaných příloh a s nesplněním tohoto požadavku přes výzvu soudu spojuje následek spočívající v odmítnutí návrhu.

Jestliže je tu třetí osoba, která hodlá užít svých finančních možností k tomu, aby dlužníku ke splnění oddlužení pomohla, může za popsané situace-namísto ručení-nabídnout jinou relevantní formu pomoci dlužníku, a to přistoupení k závazkům dlužníka (spoludlužnictví předvídané v § 392 odst. 3 větě první IZ), anebo nabídnout jako zdroj příjmů dlužníka určité pravidelné finanční plnění (peněžitý důchod), který se mu zaváže po dobu oddlužení poskytovat. Takový závazek je nutno vyjádřit právně odpovídajícím způsobem, tj. příslušnou smlouvou o poskytování plnění uzavřenou mezi dlužníkem a třetí osobou a opatřenou jejich úředně ověřenými podpisy (k uvedenému podrobněji viz usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSUL 77 INS 4589/2010, 3 VSPH 408/2010-A ze dne 7.10.2010 a jeho usnesení sp.zn. KSPL 27 INS 5321/2010, 3 VSPH 720/2010-A ze dne 15.9.2010).

Ze spisu odvolací soud zjistil, že k návrhu věřitele Hypoteční banka, a.s. se sídlem v Praze 5 soud rozhodl o úpadku dlužníka usnesením č.j. KSUL 71 INS 20572/2012-A-16 ze dne 8.10.2012. Usnesením č.j. KSUL 71 INS 20572/2012-B-8 ze dne 6.12.2012 pak soud rozhodl, že se k insolvenčnímu návrhu dlužníka nepřihlíží, návrh na povolení oddlužení odmítl z důvodu jeho opožděnosti podle § 390 odst. 3 IZ a na majetek dlužníka prohlásil konkurs s tím, že bude projednáván jako nepatrný. K odvolání dlužníka bylo toto usnesení Vrchním soudem v Praze jako soudem odvolacím zrušeno usnesením č.j. KSUL 71 INS 20572/2012, 1 VSPH 97/2013-B-14 ze dne 22.1.2013 se závěrem, že dlužník nebyl při doručení insolvenčního návrhu věřitele řádně poučen o možnosti podat návrh na povolení oddlužení ve smyslu závěrů rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR č.j. KSPL 27 INS 5504/2011, 29 NSČR 39/2012-B-27 z 26.6.2012 a v důsledku tohoto vadného postupu soudu dlužníku dosud neuběhla lhůta k podání návrhu na povolení oddlužení.

Následně soud usnesením z 25.2.2013 (B-18 doručené dlužníku 27.2.2013) vyzval dlužníka k doplnění návrhu na povolení oddlužení, jak uvedeno shora. Na tuto výzvu reagoval dlužník zasláním požadovaných dokladů (doručeno soudu 7.3.2013 a zveřejněno jako událost B-19) o měsíčním příjmu za listopad a prosinec 2012 a leden a únor 2013, z nichž se podává, že dlužník má stanovené výživné vůči synovi Tomáši Fialovi nar. v roce 2005 bez uvedení výše výživného. Dále dlužník předložil darovací smlouvu ze dne 20.11.2012, v níž se Josef anonymizovano zavázal svému synovcovi Liboru Fialovi (dlužníku) poskytovat měsíčně částku 3.500,-Kč vždy k 25. dni v měsíci v hotovosti v případě, že insolvenční soud rozhodne o povolení oddlužení, avšak bez úředního ověření podpisů dárce a obdarovaného. Dlužník současně předložil rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 19.11.1999, č.j. P 419/98-35, jímž mu bylo stanoveno, resp. sníženo výživné pro nezletilou dceru Andreu anonymizovano , anonymizovano , na 1.000,-Kč měsíčně. Dále pak dlužník předložil kupní smlouvu z 20.3.2004, jíž nabyl od Heleny Kubíkové ideální polovinu domu č.p. 1363 v Litoměřicích-Předměstí postaveného na parcele č. 1549 a ideální polovinu této parcely, dále ideální polovinu parc. č. 1550/1 a ideální polovinu garáže bez č.p./č.ev. v Litoměřicích-Předměstí postavené na parc. č.1550/2 a ideální polovinu této parcely, jež jsou zapsány na listu vlastnictví č. 1960 pro obec a kat. území Litoměřice.

Usnesením z 26.3.2013 (událost B-20) byl dlužník soudem vyzván ke splnění povinností uložených mu usnesením B-18, zejména k doplnění seznamu majetku o shora uvedené nemovitosti s prohlášením o jeho správnosti a úplnosti, znaleckého posudku o ceně těchto nemovitostí, předložení darovací smlouvy s Josefem Fialou s úředně ověřenými podpisy, dále uvedení počtu vyživovacích povinností a sdělení, zda má závazky a v jaké výši. Toto usnesení bylo dlužníku doručeno 28.3.2013, avšak dlužník na něj nijak nereagoval.

Odvolací soud sdílí závěry soudu, že dlužník přes jeho výzvu ani po urgenci nedoplnil návrh na povolení oddlužení z 15.10.2012 (doručený soudu 22.10.2012). V seznamu majetku připojeného k návrhu dlužník uvedl, že je nemajetný, přestože je spoluvlastníkem shora označených nemovitostí, rovněž nedoplnil darovací smlouvu uzavřenou s Josefem Fialou s úředně ověřenými podpisy. Co se týče vyživovací povinnosti, pak z dlužníkem předložených listin není zřejmé, vůči kterým svým dětem má stanovenou vyživovací povinnost, resp. zda trvá vyživovací povinnost vůči dceři (event. může mít dlužník-zde rozvedený-vyživovací povinnost i vůči jiným osobám např. vůči bývalé manželce), a v jaké výši byla stanovena vyživovací povinnost vůči nezletilému synovi, když v kolonce 12 formuláře uvedl toliko vyživovací povinnost vůči jednomu dítěti. Je zřejmé, že dlužníkův návrh na povolení oddlužení vykazuje i přes výzvy soudu vady, pro něž nelze v řízení o něm pokračovat a bylo namístě tento dlužníkův návrh odmítnout podle § 393 odst. 3 IZ. Dlužník doplnění neučinil ani po podání odvolání, jak avizoval v samotném odvolání s tím, že vše napraví ve lhůtě 14 dnů.

Z uvedených důvodů odvolací soud postupoval proto podle § 219 o.s.ř., napadené usnesení v odvoláním dotčených bodech II. až VII. výroku potvrdil. V odvoláním nenapadené části (bod I. výroku) zůstalo napadené usnesení nedotčeno (§ 206 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR, prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem.

V Praze dne 31. října 2014

JUDr. Michal Kubín, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová