3 VSPH 1437/2011-A-26
KSPH 39 INS 17515/2011 3 VSPH 1437/2011-A-26

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužníka Martina anonymizovano , anonymizovano , bytem Karlovarská 34, Kněževes, vedeném k návrhu věřitele a) Antonína anonymizovano , anonymizovano , bytem Poštovní 242, Rakovník 1, zast. Tomášem Krejčím, advokátem se sídlem Pařížská 204/21, 110 00 Praha 1-Josefov, b) Money service, a.s. se sídlem Polská 2333, Kladno, IČO 28970691, zast. zastoupeného JUDr. Michalem Račokem, advokátem se sídlem Štěpánská 49/633, 110 00 Praha 1, o odvolání navrhovatele a) proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 39 INS 17515/2011-A-10 ze dne 3. listopadu 2011,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 39 INS 17515/2011-A-10 ze dne 3. listopadu 2011 se z r u š u j e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze v insolvenčním řízení dlužníka Martina anonymizovano (dále jen dlužník) usnesením č.j. KSPH 39 INS 17515/2011-A-10 ze dne 3.11.2011 uložil navrhovateli Antonínu anonymizovano (dále jen navrhovatel a), na základě jehož insolvenčního návrhu bylo dané insolvenční řízení zahájeno, aby do 3 dnů od právní moci rozhodnutí zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 20.000,-Kč.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně citoval § 108 insolvenčního zákona (dále jen IZ) s tím, že navrhovatele vyzval k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, jejíž výši určil s přihlédnutím k nejistému výsledku případného zpeněžování majetku dlužníka, o jehož rozsahu není nic známo, když majetek zatížený zástavním právem, o němž se navrhovatel v návrhu zmiňuje, v každém případě řešení úpadku dlužníka (ať již konkursem nebo oddlužením) připadne zajištěnému věřiteli . Přitom je jisté, že v případě zjištění úpadku dlužníka bude současně do funkce ustanoven insolvenční správce, který má nárok na to, aby z prostředků majetkové podstaty byly uspokojeny jeho hotové výdaje a odměna, která (ze zpeněžení) činí nejméně 45.000,-Kč. Nelze-li nároky správce hradit z majetkové podstaty, budou uspokojeny zcela nebo zčásti ze složené zálohy. Nelze po správci spravedlivě žádat, aby si hotové výdaje hradil v počáteční fázi řízení z vlastních zdrojů. Je na vůli navrhovatele, jaký způsob vymožení své vykonatelné pohledávky vůči dlužníku zvolí, tj. zda zahájí exekuční řízení nebo zda-jak učinil v tomto případě-zahájí insolvenční řízení. Tomu pak odpovídá i jeho povinnost zaplatit související poplatky či jiné zákonné platby. Zaplacená záloha umožní bezprostředně po rozhodnutí o úpadku dlužníka aktivní činnost insolvenčního KSPH 39 INS 17515/2011 -A správce. Dle § 168 IZ lze její náhradu v průběhu řízení uspokojit jako pohledávku za majetkovou podstatou.

Proti tomuto usnesení se navrhovatel a) včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil. Namítal, že podle údajů katastru nemovitostí dlužník je spoluvlastníkem řady nemovitostí, a to budovy čp. 960 a pozemku parc.č. 1919 zapsaných na LV č. 105 pro k.ú. Vršovice, obec Praha (spoluvlastnický podíl o velikosti 223/8640), bytové jednotky v budově čp. 2127 zapsané na LV č. 8682 pro k.ú. Rakovník II, obec Rakovník (spoluvlastnický podíl o velikosti 1/2) a budovy čp. 169 a pozemku parc.č.st. 319, parc. č. 551/9, parc.č. 551/19 a parc.č. 738/2, zapsaných na LV č. 2%8 pro k.ú. Častonice, obec Křivoklát (spoluvlastnický podíl o velikosti 1/2). Tento majetek je zatížen pouze smluvním zástavním právem ve prospěch Money service, s.r.o., jež je zřízeno k zajištění jeho pohledávky za dlužníkem ve výši 1,630.000,-Kč s příslušenstvím. Navrhovatel a) je přesvědčen o tom, že v případě standardního zpeněžení uvedených nemovitosti v insolvenčním řízení bude dosaženo výnosu značně přesahujícího výši jimi zajištěných pohledávek, který tudíž nepochybně postačí i k úhradě nákladů insolvenčního řízení. Není tudíž důvodu požadovat složení zálohy na tyto náklady, když zjevně mohou být zaplaceny z majetkové podstaty, jež je podle zákona primárním zdrojem jejich uspokojení. Kdyby za takové situace byly nároky insolvenčního správce zajištěny (již předem) složenou zálohou, byla by nepochybně (nežádoucím způsobem) oslabena jeho motivace k dosažení maximálního možného výtěžku ze zpeněžení dlužníkova majetku.

Insolvenčním návrhem došlým soudu prvního stupně dne 12.12.2011 podle § 107 IZ přistoupil k danému insolvenčnímu řízení jako další navrhovatel-navrhovatel b)-věřitel Money service, a.s.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle nějž insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit. Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka (§ 108 odst. 1 věta druhá IZ).

Podle § 169 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) není-li stanoveno jinak, ve vyhotovení usnesení se uvede, který soud je vydal, jména a příjmení soudců a přísedících, označení účastníků, jejich zástupců a věci, výrok, KSPH 39 INS 17515/2011 -A odůvodnění, poučení o tom, zda je přípustný opravný prostředek nepočítaje v to žalobu na obnovu řízení a pro zmatečnost, a o lhůtě a místu k jeho podání, a den a místo vydání usnesení.

Podle odstavce druhého téhož ustanovení vyhotovení každého usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu na předběžné opatření, návrhu na zajištění důkazu, návrhu na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví nebo jinému návrhu, jemuž nikdo neodporoval, nebo usnesení, které se týká vedení řízení, anebo usnesení podle § 104a, nemusí obsahovat odůvodnění. Odůvodnění nemusí obsahovat rovněž usnesení, kterým bylo rozhodnuto nikoli ve věci samé, připouští-li to povaha této věci a je-li z obsahu spisu zřejmé, na základě jakých skutečností bylo rozhodnuto; v tomto případě se ve výroku usnesení uvedou zákonná ustanovení, jichž bylo použito, a důvod rozhodnutí.

Ačkoli je usnesení o uložení povinnosti hradit zálohu na náklady insolvenčního řízení rozhodnutím nemeritorním, nejde o usnesení, jímž by se upravovalo řízení, ani o usnesení vydávané v rámci dohlédací činnosti insolvenčního soudu dle § 11 IZ. Tímto usnesením soud ve smyslu § 10 písm. a) IZ rozhoduje o povinnosti insolvenčního navrhovatele zaplatit zálohu (ukládá mu platební povinnost a rozhoduje o její výši v mezích zákonného limitu), pokud jsou k tomu vzhledem k okolnostem věci splněny podmínky vymezené v § 108 odst. 1 IZ. Odtud plyne, že proti tomuto rozhodnutí je přípustné odvolání a že ovšem také-s ohledem na povahu věci-nelze dovodit, že jde o rozhodnutí, jež by nebylo nutno odůvodnit.

Nutno vyjít z toho, že povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení lze uložit insolvenčnímu navrhovateli (který není osobou uvedenou v poslední větě § 108 odst. 1 IZ, či v § 368 odst. 1 IZ), anebo solidárně všem navrhovatelům, jedině pokud v daném případě nelze předpokládat, že budoucí náklady insolvenčního řízení bude možno zcela uhradit z majetkové podstaty (tj. prostředky k jejich krytí nelze zajistit jinak než zálohou). Pro posouzení, zda je namístě zaplacení zálohy po navrhovateli požadovat a v jaké výši, je tudíž nutné vzít v úvahu skutkové a právní okolnosti dané věci, jež jsou podstatné především pro úsudek o tom, jaký způsob řešení dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku lze očekávat, jaké náklady, k jejichž krytí záloha slouží, si tento způsob pravděpodobně vyžádá, a zda či do jaké míry lze předpokládat uspokojení těchto nákladů z majetkové podstaty. Je přitom zřejmé, že výše nákladů insolvenčního řízení se odvíjí nejen od samotné povahy konkrétního způsobu řešení dlužníkova úpadku (konkursu, reorganizace nebo zvolené formy oddlužení), ale i v rámci téhož způsobu řešení úpadku je navíc ještě ovlivněna specifickými poměry dané věci. To platí i pro hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce, které vždy patří mezi náklady insolvenčního řízení a jejichž výše je pro jednotlivé způsoby řešení úpadku upravena ve vyhlášce č. 313/2007 Sb. odlišně. Tato odlišnost se týká i obou forem oddlužení, a tedy již z toho důvodu je při předpokládaném řešení úpadku oddlužením podstatné také to, jakou formou-zpeněžením majetkové podstaty či splátkovým kalendářem-bude nejspíše KSPH 39 INS 17515/2011 -A provedeno. K těmto souvislostem viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSUL 70 INS 6396/2009, 1 VSPH 697/2009-A ze dne 27.4.2010.

Z uvedených důvodů je namístě závěr, že rozhodnutí o povinnosti k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení dle § 108 IZ musí být odůvodněno, a to způsobem zákonem předepsaným (dle § 157 odst. 2 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř.) tak, aby z něj bylo patrné, z jakých konkrétních skutkových a právních závěrů soud při svém závěru o důvodech k zaplacení zálohy a o její potřebné výši vycházel, a na jakém podkladě tyto závěry učinil.

Těmto požadavkům však soud prvního stupně v napadeném usnesení zjevně nedostál. Svoje rozhodnutí odůvodnil v zásadě jen odkazem na § 108 IZ a s tím, že z hlediska posouzení podmínek k uložení zálohy zjevně ani nepovažoval za podstatné, jaký způsob řešení dlužníkova úpadku lze v dané fázi řízení očekávat, a bez dalšího-jak výše vysvětleno neopodstatněně-vycházel z toho, že při každém z těchto způsobů řešení úpadku budou sledované náklady insolvenčního řízení v zásadě stejné, a že odměna správce bude vždy činit nejméně 45 tis. Kč. Stejně tak soud neuvedl žádné konkrétní poznatky o majetkových poměrech dlužníka (o skladbě a hodnotě dlužníkova majetku či výhledu jeho zpeněžitelnosti). Místo toho jen bez dalšího konstatoval, že výtěžek případného zpeněžování majetku dlužníka je nejistý, že jeho majetek zatížený zástavním právem v každém případě řešení úpadku dlužníka (ať již konkursem nebo oddlužením) připadne zajištěnému věřiteli . Taková paušální úvaha je však zjevně nesprávná, neboť nejenže výše výtěžku ze zpeněžení předmětu zajištění vydávaného zajištěnému věřiteli dle § 298 IZ je závislá na výši jeho zajištěné pohledávky, ale navíc tento výtěžek vždy slouží i k úhradě souvisejících nákladů insolvenčního řízení, jež jsou cit. ustanovení vymezeny.

Z uvedeného je zřejmé, že v napadeném usnesení absentují závěry o majetkových poměrech dlužníka, o očekávaném způsobu řešení jeho úpadku a s tím souvisejícím rozsahu předpokládaných nákladů insolvenčního řízení, k jejichž zajištění záloha v případě nedostatečnosti dlužníkova majetku především slouží. Podkladem těchto závěrů je přitom v případě insolvenčního řízení zahájeného věřitelem dlužníka jak věřitelův insolvenční návrh, tak i vyjádření dlužníka k tomuto návrhu a vyžádané seznamy jeho majetku, závazků a zaměstnanců, popř. vlastní šetření soudu (viz závěry usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. ledna 2010, sp.zn. KSHK 45 INS 5103/2009, 1 VSPH 517/2009-A). Takovýto podklad si ovšem-jak plyne z obsahu spisu-soud prvního stupně před svým rozhodnutím neopatřil. Dlužníku nepředložil insolvenční návrh navrhovatele a) k vyjádření a ani po něm podle § 128 odst. 3 IZ nežádal předložení seznamů vymezených v § 104 IZ, ačkoli k takovému postupu byl povinen, neboť navrhovatel-jak plyne z jeho doplňujícího podání na A-8 a A-9-uplatňuje vůči dlužníku vykonatelnou pohledávku.

Lze tedy uzavřít, že soud prvního stupně neobjasnil, z jakých důvodů shledal, že podmínky pro uložení povinnosti k zaplacení zálohy vymezené v § 108 odst. 1 IZ KSPH 39 INS 17515/2011 -A jsou dány, přičemž za dané procesní situace bylo zkoumání těchto podmínek zjevně předčasné.

Na těchto závěrech ničeho nemění okolnost, že přistoupivšímu navrhovateli b) byla posléze usnesení č.j. KSPH 39 INS 17515/2011-A-15 ze dne 14.12.2011 uložena povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč, že tuto zálohu dne 15.12.2011 zaplatil a že usnesením č.j. KSPH 39 INS 17515/2011-A-23 ze dne 11.4.2012 bylo na základě insolvenčních návrhů obou navrhovatelů rozhodnuto o zjištění úpadku dlužníka a jeho řešení konkursem. Na základě těchto skutečností (ani kdyby již rozhodnutí o úpadku a konkursu nabylo právní moci, což se zatím z elektronického spisu nepodává) se odvolání navrhovatele a) proti napadenému usnesení nestalo bezpředmětným. Toto usnesení, pokud by nabylo právní moci, totiž zakládá navrhovatelovu platební povinnost k zaplacení zálohy, jejíž splnění může insolvenční soud podle § 108 odst. 3 IZ-pokud pro nezaplacení zálohy ve stanovené lhůtě řízení nezastavil-po navrhovateli vymáhat, a to i po rozhodnutí o úpadku. Proto nemůže-li napadené usnesení pro shora popsané závady obstát, musí být odklizeno.

Z uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení ze dne 3.11.2011 podle § 219a odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. zrušil a dle § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 25. května 2012

JUDr. Jaroslav B u r e š, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Hana Bulínová