3 VSPH 1435/2012-B-10
KSUL 44 INS 19158/2012 3 VSPH 1435/2012-B-10

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužníka Roberta anonymizovano , anonymizovano , bytem Vrchlického 1310/29, 419 01 Duchcov, adresa pro doručování Osecká 1303, 419 01 Duchcov, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 44 INS 19158/2012-B-5 ze dne 2. října 2012,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 44 INS 19158/2012-B-5 ze dne 2. října 2012 s e v bodech I., II. a III. výroku p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením č.j. KSUL 44 INS 19158/2012-B-5 ze dne 2.10.2012 v bodě I. výroku neschválil oddlužení dlužníka Roberta anonymizovano (dále jen dlužník) a v bodě II. výroku prohlásil na majetek dlužníka konkurs, o kterém v bodě III. výroku rozhodl, že bude projednáván jako nepatrný. V bodě IV. výroku soud vyzval osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, aby napříště plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale insolvenčnímu správci IREKON, v.o.s. (dále jen správce), v bodě V. výroku konstatoval, že účinky prohlášení konkursu nastávají zveřejněním tohoto rozhodnutí v insolvenčním rejstříku. V bodě VI. soud rozhodl, že bude vykonávat funkci věřitelského orgánu, v bodě VII. výroku nařídil na den 15.11.2012 konání zvláštního přezkumného jednání a v bodě VIII. výroku správci uložil, aby nejpozději do 25.10.2012 předložil zpracovaný seznam přihlášených pohledávek určených ke zvláštnímu přezkumnému jednání.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že mu byl dne 8.8.2012 doručen dlužníkův insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Usnesením č.j. KSUL 44 INS 19158/2012-A-8 ze dne 14.8.2012 soud zjistil úpadek dlužníka a současně povolil řešení tohoto úpadku oddlužením. Dne 1.10.2012 proběhlo první přezkumné jednání, na němž byly přezkoumány a zjištěny přihlášené pohledávky věřitelů č. 1 až 7. Přihláška věřitele č. 8 bude přezkoumána na zvláštním přezkumném jednání, jehož konání soud nařídil v bodě VII. výroku. Po skončení prvního přezkumného jednání se konala schůze věřitelů, jejíž program byl stanoven usnesením, kterým byl zjištěn úpadek a povoleno oddlužení. Správce podal stručnou zprávu o stavu insolvenčního řízení a o stavu dlužníkova majetku. Uvedl, že podle dokladů, které má k dispozici, nelze předpokládat minimální zákonem stanovené uspokojení věřitelů, když dosud prokázané příjmy dlužníka dávají předpoklad pouze v rozsahu necelých 24 %. Dlužníka se správci nepodařilo kontaktovat. Správcova zásilka zůstala dlužníkem nevyzvednuta. Sám vypátral nějaká telefonní spojení na dlužníka, z nichž jedno je odpojeno a druhý telefon nikdo nezvedal.

Soud vycházel ze zjištění, že dlužník je svobodný (jak plyne výpisu z centrální evidence obyvatel) a nemá žádnou zákonnou vyživovací povinnost. Přihlášené nezajištěné pohledávky (bez pohledávky věřitele č. 8) dosahují celkové výše 459.191,97 Kč, z čehož 30 % činí 137.757,591 Kč. Z příjmu dlužníka-jeho starobního důchodu-výši 10.165,-Kč měsíčně lze srazit zabavitelnou část ve výši 2.882,-Kč měsíčně. Za 5 let je tak dlužník schopen uhradit 172.920,-Kč, z čehož po odečtení odměny a hotových výdajů správce v celkové výši 54.000,-Kč plus DPH a částky 3.267,79 Kč zůstává pro nezajištěné věřitele 104.852,21 Kč. Dlužníku tak anonymizovano plnění ve výši 32.905,381 Kč, tj. 550,-Kč na měsíční splátce.

Z uvedených důvodů dospěl soud prvního stupně k závěru, že jsou zde dány důvody pro neschválení oddlužení dle § 405 insolvenčního zákona (dále jen IZ), neboť vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení dle § 395 odst. 1 IZ. Do insolvenčního řízení se totiž přihlásili věřitelé s vyššími pohledávkami, než dlužník uvedl v insolvenčním návrhu, a jeho příjmy nepostačují k úhradě přihlášených nezajištěných pohledávek alespoň v rozsahu 30 %. Dlužník se na přezkumné jednání a schůzi věřitelů nedostavil a své příjmy nijak nenavýšil, např. smlouvou o důchodu s třetí osobou. Proto soud oddlužení neschválil a na majetek dlužníka prohlásil konkurs. Jelikož dlužník v loňském roce nepodnikal, ale byl příjemcem starobního důchodu, takže neměl žádný obrat, a nemá více jak 50 věřitelů, rozhodl soud o tom, že konkurs bude projednáván jako nepatrný.

Protože se na schůzi věřitelů nedostavil žádný věřitel a soudu je z jeho činnosti známo, že o funkci ve věřitelském orgánu nemají věřitelé zájem, podle § 61 odst. 2 a § 66 odst. 1 IZ rozhodl, že sám bude působnost věřitelského orgánu vykonávat.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal. Namítal, že se na přezkumné jednání konané dne 1.10.2012 nedostavil, protože mu nebyla doručena zásilka. Žádal, aby mu byla korespondence zasílána na adresu Pavla Flígra, Osecká 1303/84, 419 01 Duchcov, kde se nyní přechodně zdržuje. Uzavřel, že je ochoten spolupracovat a splácet své závazky.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ) přezkoumal napadené usnesení včetně předcházejícího řízení (§ 212 a § 212a o.s.ř.) a došel k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 389 odst. 1 IZ dlužník, který není podnikatelem, může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, a že oddlužení lze provést zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře (§ 398 odst. 1 IZ).

Podle § 398 odst. 2 IZ při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení majetkové podstaty v konkursu. Není-li dále stanoveno jinak, při tomto způsobu oddlužení do majetkové podstaty nenáleží majetek, který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení poté, co nastaly účinky schválení oddlužení.

Podle § 398 odst. 3 IZ při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (§ 279 o.s.ř.). Zajištění věřitelé se uspokojí jen z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu. Podle § 405 IZ insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení; v případě uvedeném v § 402 odst. 4 tak rozhodne namísto rozhodnutí o způsobu oddlužení (odstavec 1). Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (odstavec 2).

Dle § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud návrh na povolení oddlužení zamítne, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. Podle § 395 odst. 2 téhož zákona zamítne soud návrh i tehdy, jestliže a) jej znovu podala osoba, o jejímž návrhu na povolení oddlužení bylo již dříve rozhodnuto, nebo b) dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení.

Podmínky, za nichž lze dlužníku (subjektivně k tomu legitimovanému dle § 389 odst. 1 IZ) umožnit řešení jeho úpadku či hrozícího úpadku oddlužením, vymezuje ustanovení § 395 IZ. Tyto podmínky přípustnosti oddlužení soud zkoumá jak ve stadiu rozhodování o návrhu na povolení oddlužení (se zřetelem ke skutečnostem, které dlužník uvedl v návrhu na povolení oddlužení a v insolvenčním návrhu, popřípadě se zřetelem ke skutečnostem doloženým věřiteli), tak ve fázi insolvenčního řízení následující po povolení oddlužení (na podkladě stávajícího skutkového stavu věci vyplývajícího z dosavadních výsledků insolvenčního řízení). K tomu srovnej závěry usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 29 NSČR 6/2008 ze dne 29.9.2010, uveřejněné pod č. 61/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Zjištění o subjektivní nepřípustnosti oddlužení dle § 389 odst. 1 IZ, stejně jako zjištění o nesplnění podmínek přípustnosti oddlužení dle § 395 IZ, učiněné až po rozhodnutí o povolení oddlužení, naplňuje důvod k rozhodnutí o neschválení oddlužení dle § 405 odst. 1 IZ spojenému dle § 405 odst. 2 téhož zákona s rozhodnutím o řešení úpadku dlužníka konkursem (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 20/2009, ze dne 31.3.2011, uveřejněné pod č. 113/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Závěr o nedosažitelnosti minimální zákonné míry uspokojení nezajištěných věřitelů při oddlužení dle § 395 odst. 1 písm. b) IZ může být založen jen na zjištění, že takové plnění nelze předpokládat ani v případě oddlužení splátkovým kalendářem, ani v případě oddlužení provedeného zpeněžením majetkové podstaty. V tom směru není rozhodné, jaký způsob oddlužení navrhl dlužník, neboť o něm rozhodují na schůzi svým hlasováním nezajištění věřitelé, popř. insolvenční soud (§ 402 odst. 3 a 5 IZ).

Z hlediska předpokladu naplnění této podmínky přípustnosti oddlužení je třeba-v závislosti na výsledcích uskutečněného přezkumného jednání a schůze věřitelů-zkoumat stávající ekonomickou nabídku dlužníka pro oddlužení (zpeněžením majetkové podstaty a plněním splátkového kalendáře) v porovnání s celkovou výší nezajištěných pohledávek věřitelů, které by do oddlužení-v případě jeho schválení-měly být pojaty.

Z insolvenčního spisu odvolací soud ověřil správnost rozhodujících skutkových zjištění soudu prvního stupně, tedy především to, že jediným příjmem dlužníka, který není ženatý a nemá vyživovací povinnosti, je jeho starobní důchod ve výši 10.165,-Kč měsíčně. Z tohoto příjmu by v rámci oddlužení ve formě splátkového kalendáře bylo možno provádět zákonnou srážku (splátku) ve výši 2.882,-Kč měsíčně, která by za 60 měsíců splátkového kalendáře umožnila celkové plnění ve výši 172.920,-Kč. Z něj by ale musely být nejprve uhrazeny přednostní nároky odměny a náhrady hotových výdajů správce, které činí za 60 měsíců 64.800,-Kč (1.080,-Kč měsíčně vč. DPH dle § 3 písm. b/ a § 7 odst. 4 vyhlášky č. 313/2007 Sb.), takže k uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů by zbývalo jen 108.120,-Kč (nikoli 104.852,21 Kč, jak uvedl soud prvního stupně). To však je nabídka zjevně nedostatečná k tomu, aby bylo možno předpokládat uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů v minimálním zákonném rozsahu stanoveném v § 395 odst. 1 písm. b) IZ, tedy alespoň ve výši 30 % (s nižším plněním tito věřitelé souhlas nevyslovili), když dosud byly v insolvenčním řízení zjištěny nezajištěné pohledávky ve výši 459.191,97 Kč, z čehož 30 % činí 137.757,591 Kč. Potřebné míry uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů přitom zjevně nelze dosáhnout ani v případě oddlužení provedeném zpeněžením majetkové podstaty, neboť dlužník podle správcem provedeného soupisu majetkové podstaty (dokument na B-2) nevlastní žádný majetek.

Závěr soudu o tom, že ekonomická nabídka dlužníka pro oddlužení (absentující zcela pro oddlužení zpeněžením majetkové podstaty) je nedostatečná i pro oddlužení v navržené formě splátkového kalendáře, je tedy správný, a dlužník ho ostatně ve svém odvolání ani nijak nezp anonymizovano . Namítal pouze, že se nezúčastnil přezkumnému jednání, neboť k němu nebyl předvolán (usnesení s nařízením tohoto jednání mu nebylo doručeno). Tato výtka je však zjevně neopodstatněná.

Z obsahu spisu plyne, že usnesením ze dne 14.8.2012 (A-8), zveřejněným téhož dne v insolvenčním rejstříku, soud prvního stupně rozhodl o zjištění úpadku dlužníka a povolil jeho oddlužení. Tímto usnesením současně nařídil na den 1.10.2012 konání přezkumného jednání a schůze věřitelů, mezi jejíž body programu zařadil (v souladu s § 399 a násl. IZ) i rozhodnutí věřitelů o způsobu oddlužení (zpeněžením majetkové podstaty nebo splátkovým kalendářem) a vyjádření správce ke vhodnosti navrženého způsobu řešení úpadku či sdělení skutečností, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, a to s poučením o nezbytnosti dlužníkovy účasti na uvedených jednáních. Toto usnesení bylo dlužníku doručováno do vlastních rukou (postupem dle § 49 občanského soudního řádu-dále jen o.s.ř.) na adresu jeho bydliště (Vrchlického 1310/29, 419 01 Duchcov) uvedenou v jeho insolvenčním návrhu a návrhu na povolení oddlužení, na které převzal i předchozí usnesení soudu (vyhlášku A-3 oznamující zahájení insolvenčního řízení). Protože při doručování předmětného usnesení A-8 nebyl dlužník doručujícím orgánem (poštou) zastižen, byla mu písemnost na poště dne 16.8.2012 uložena se zanecháním výzvy k jejímu vyzvednutí a s poučením, že pokud si dlužník písemnost do 10 dnů od jejího uložení (tj. do 27.8.2012) nevyzvedne, bude se posledním dnem této lhůty považovat za doručenou, i kdyby se dlužník o jejím uložení nedozvěděl. Protože si dlužník tuto písemnost ve stanovené lhůtě nevyzvedl, nastaly dnem 27.8.2012 účinky jejího náhradního doručení předvídané v § 49 odst. 4 o.s.ř. (bez ohledu na to, zda se dlužník o uložení písemnosti dozvěděl). Poté doručující orgán dne 28.8.2012 vrátil zásilku (písemnost) soudu podle § 49 odst. 4 poslední věty o.s.ř. s tím, že ji nebylo možné vložit do schránky adresáta. O tom soud vyvěsil sdělení na své úřední desce, a byť užil nesprávně sdělení dle § 50 odst. 2 o.s.ř., nešlo o závadu, která by měla vliv na již nastalé účinky náhradního doručení usnesení A-8.

Bylo věcí dlužníka sledovat průběh insolvenčního řízení prostřednictvím veřejně přístupného insolvenčního rejstříku a včas oznámit soudu prvního stupně případnou jinou adresu, na niž žádá písemnosti doručovat (kde je ho možno zastihnout nebo alespoň mu soudní písemnost zanechat). Pokud se tak dlužník nechoval, podle řádně doručeného usnesení, jímž bylo nařízeno přezkumné jednání i schůze věřitelů určená k projednání schválení oddlužení, se nezařídil a ani se podle § 50d o.s.ř. nedomáhal vyslovení neúčinnosti doručení tohoto usnesení (takový návrh bylo lze včas podat do 15 dnů ode dne, kdy se dlužník s doručovanou písemností seznámil nebo mohl seznámit), jde výlučně k tíži dlužníka okolnost, že se na přezkumné jednání a schůzi věřitelů bez omluvy nedostavil.

Shora popsaný rozhodný skutkový stav věci-jak již řečeno-zůstal nezměněn i za odvolacího řízení, když dlužník jiné své majetkové a příjmové poměry v odvolání netvrdil, a taková změna ani jinak nevyšla najevo. Nově dlužník uvedl jen svoji aktuální adresu pro doručování.

Z těchto důvodů odvolací soud shledal věcně správným rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž podle § 405 IZ oddlužení neschválil, na majetek dlužníka prohlásil konkurs, a podle § 314 odst. 1 písm. a) IZ rozhodl, že konkurs dlužníka, který je fyzickou osobou-nepodnikatelem, bude projednáván jako nepatrný. Proto odvolací soud napadené usnesení v tomto rozsahu podle § 219 o.s.ř. jako ve výroku věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í přípustné dovolání, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

V Praze dne 7. listopadu 2012

JUDr. Jaroslav B u r e š, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva