3 VSPH 1432/2014-A-12
KSCB 28 INS 13336/2014 3 VSPH 1432/2014-A-12

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenční věci dlužnice Renaty anonymizovano , anonymizovano , IČO 72126655, bytem v Nové Bystřici, Hradecká 264, zahájené k návrhu Kateřiny anonymizovano , anonymizovano , bytem v Nové Bystřici, Vídeňská 624, o odvolání navrhovatelky proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 28 INS 13336/2014-A-7 ze dne 11. června 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 28 INS 13336/2014-A-7 ze dne 11. června 2014 se mění tak, že se insolvenční návrh neodmítá.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Českých Budějovicích (insolvenční soud) odmítl insolvenční návrh navrhovatelky a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že mu byl 15.5.2014 doručen insolvenční návrh, jímž se navrhovatelka domáhala zjištění úpadku dlužnice. Vyšel z tvrzení dlužnice, že má za dlužnicí pohledávku ve výši 20.000,--Kč z titulu smlouvy o půjčce na financování podnikatelských aktivit dlužnice a že uvedla i další splatné pohledávky (správně závazky) vůči třetím osobám, tj. označila dalších 5 věřitelů s uvedením výše jejich pohledávek a současně odkázala na výpis z katastru nemovitostí, list vlastnictví č. 244 pro kat. úz. Nová Bystřice. Cituje ustanovení § 3, § 103, § 104 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ) a judikaturu soudů vyšších stupňů (rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sen.zn. 29 NSČR 7/2008, resp. 29 NSČR 30/2009, publikované pod číslem 14/2011 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a dále pod sen.zn. 29 NSČR 22/2009 publikované pod číslem 26/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) insolvenční soud konstatoval, že navrhovatelka sice osvědčila svou pohledávku za dlužnicí a uvedla dalších 5 věřitelů, avšak již rezignovala na uvedení údaje o jejich splatnosti, a proto dovodil, že insolvenční návrh navrhovatelky není projednatelný a postupem podle § 128 odst. 1 InsZ jej odmítl s tím, že toto ustanovení zapovídá odstraňování nedostatků insolvenčního návrhu podle § 43 občanského soudního řádu (o.s.ř.).

Toto usnesení napadla navrhovatelka v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhla, aby je odvolací soud změnil tak, že se insolvenční návrh neodmítá. Trvala na tom, že v insolvenčním návrhu uvedla rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek dlužnice a insolvenčnímu soudu vytkla, že na ni delegoval povinnosti, jež není schopna zajistit, neboť nemá možnost ani právo nahlížet do účetních dokladů dlužnice a zjistit, jaké závazky dlužnice eviduje a kdy jsou splatné. Doplnila, že z veřejné databáze (insolvenčního rejstříku) je patrné, že dlužnice má podle seznamu 38 závazků v celkové výši 1.304.512,--Kč, přičemž z tohoto seznamu lze seznat i data jejich splatnosti.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení včetně řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Podle § 128 odst. 1 InsZ insolvenční soud odmítne insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje § 103 odst. 1 a 2 InsZ. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání a aby v něm byli insolvenční navrhovatel a dlužník označení zde uvedeným způsobem (odst. 1), musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek (§ 3 InsZ), skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá (odst. 2).

Podle § 3 odst. 1 InsZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost). K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 InsZ stanoví vyvratitelné domněnky, podle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 InsZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 3 odst. 3 InsZ dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Pojmovým znakem úpadku v obou jeho formách je mnohost věřitelů dlužníka. V případě úpadku ve formě insolvence (jak plyne z kumulativních podmínek stanovených v § 3 odst. 1 písm. a/ až c/ InsZ) musí jít o víceré (alespoň 2) věřitele s pohledávkami již splatnými, a to nejméně po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, s tím, že tyto závazky dlužník není schopen plnit (platební neschopnost). Naproti tomu při úpadku předlužením se podmínka mnohosti věřitelů dlužníka neodvozuje pouze od jeho závazků již splatných; rozhodné tu je to, zda souhrn dlužníkových závazků (splatných i nesplatných) převyšuje reálnou hodnotu jeho majetku.

Nutno zdůraznit, že vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob, soudní praxe důsledně trvá na tom, aby insolvenční navrhovatel-lhostejno, zda je jím dlužník či věřitel-řádně splnil zákonem předepsanou povinnost skutkových tvrzení, jež jsou dle § 103 odst. 2 InsZ povinnými obsahovými náležitostmi insolvenčního návrhu, tj. aby vylíčil rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek. Jde-li o návrh podaný věřitelem, musí tento navrhovatel navíc řádně vylíčit skutečnosti, ze kterých vyplývá jeho oprávnění podat návrh, tj. skutečnosti svědčící o tom, že má proti dlužníku splatnou pohledávku (§ 105 InsZ). Doložení aktivní legitimace navrhujícího věřitele je primárním předpokladem projednání dlužníkova úpadku (je průkazem navrhovatelova oprávnění požadovat, aby soud na podkladě jeho insolvenčního návrhu tvrzený úpadek dlužníka zjišťoval). Procesní povinnost tvrzení dle § 103 odst. 2 InsZ není možno mít za splněnou (nelze ji nahradit) tím, že insolvenční navrhovatel ohledně příslušných rozhodných skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu (viz R 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Požadavky stran povinnosti insolvenčního navrhovatele vylíčit v insolvenčním návrhu skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka jsou ustáleny judikaturou Nejvyššího soudu uveřejněnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek-viz jeho usnesení sen. zn. 29 NSČR 7/2008 ze dne 26.2.2009 (91/2009), usnesení sen. zn. 29 NSČR 1/2008 ze dne 27.1.2010 (R 88/2010), usnesení sen. zn. 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010 (R 26/2011) a usnesení sen. zn. 29 NSČR 14/2011 ze dne 21.12.2011 (R 44/2012). Z této judikatury plyne, že v insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o jeho hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá. Rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, se rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Insolvenční návrh tak musí obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, nejen konkrétní údaje o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Takový požadavek nesplňuje insolvenční návrh, v němž jsou sice konkrétně označení další věřitelé dlužníka, avšak konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů a o jejich splatnosti jsou nahrazovány obecným tvrzením, že dlužník má peněžité závazky, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, respektive že neplní své peněžité závazky po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Na posouzení, zda insolvenční návrh má náležitosti předepsané insolvenčním zákonem a zda není namístě jeho odmítnutí podle § 128 odst. 1, přitom nemá vliv okolnost, že při zkoumání, zda dlužník je v úpadku, se v insolvenčním řízení prosazuje vyšetřovací zásada.

Lze tedy shrnout, že navrhující věřitel dle § 103 odst. 2 InsZ musí v insolvenčním návrhu náležitě vymezit svoji pohledávku za dlužníkem co do důvodu jejího vzniku (rozhodných okolností, na nichž se zakládá), výše a splatnosti, a současně takto identifikovat další věřitele dlužníka a jejich pohledávky (v případě tvrzeného úpadku insolvencí i co do splatnosti) a nabídnout též potřebná další konkrétní skutková tvrzení, z nichž se podává závěr o dlužníkově platební neschopnosti (objektivní či založené některou ze zákonných domněnek), nebo o jeho předlužení (je-li podnikatelem).

Z insolvenčního spisu plyne, že navrhovatelka v insolvenčním návrhu uvedla, že podle smlouvy o půjčce z 10.1.2013 půjčila dlužnici částku 20.000,--Kč, jež měla splatit nejpozději do 31.12.2013, a to ve splátkách po 2.000,--Kč měsíčně. Konstatovala, že dlužnice uhradila půjčku pouze v rozsahu 12.000,--Kč, tj. šest splátek po 2.000,--Kč za březen 2013 až srpen 2013, zůstatek pohledávky z půjčky ve výši 8.000,--Kč, jež měla splatit čtyřmi splátkami po 2.000,--Kč v období od září 2013 do prosince 2013, již neplnila. Poukázala dále na to, že dlužnice má další věřitele v osobách E.ON Energie, a.s., IČO 26078201 se sídlem v Českých Budějovicích, F.A.Gerstnera 2151/6 s pohledávkou ve výši 74.201,--Kč, Martina Trika, bytem v Plzni, Spolková 221/31 ve výši 15.120,--Kč, jež je vymáhána v exekučním řízení vedeném pod sp.zn. O99 EX 7557/2012, La Lorraine, a.s., IČO 25544551, se sídlem v Kladně, U Kožovy hory 2748 s pohledávkou 29.349,--Kč vymáhané v exekučním řízení pod sp.zn. 003 EX 5638/2012, Kooperativy pojišťovny, a.s., IČO 47116617 se sídlem v Praze 8, Pobřežní 665/21 s pohledávkou ve výši 836,--Kč vymáhanou v exekučním řízení pod sp.zn. 014 EX 85934/2012 a Okresní správy sociálního zabezpečení se sídlem v Jindřichově Hradci, Sládkova 332 s pohledávkou ve výši 102.082,--Kč, jež je vymáhána v exekučním řízení vedeným pod sp.zn. VP/EXE/824/2013, takže má více věřitelů s pohledávkami ve výši 221.588,--Kč déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, jež není schopna plnit po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Doplnila, že nemá finanční prostředky na uhrazení zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Navrhovatelka osvědčila v návrhu existenci své pohledávky za dlužnicí ve výši 8.000,--Kč (nikoliv 20.000,--Kč). Splatnost pohledávek u dalších čtyř věřitelů (vyjma věřitele prvního v pořadí), jež řádně označila a uvedla výši jejich pohledávek, zjevně dovozovala ze skutečnosti, že jsou exekučně vymáhány a vzhledem k tomu, že exekuci lze vést pouze k vymožení splatné pohledávky, musely být závazky dlužnice ke dni podání návrhu (2.5.2014) po lhůtě splatnosti déle než 3 měsíce, neboť jak plyne ze spisových značek, pod nimiž jsou exekuce vedeny, žádná z nich nebyla zahájena v roce 2014.

Navrhovatelka v insolvenčním návrhu uvedla skutečnosti, na jejichž základě lze dovozovat, že má za dlužnicí splatnou pohledávku déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, tj. že osvědčila svou věcnou legitimaci k podání insolvenčního návrhu (§ 105 InsZ), a také další věřitele s pohledávkami déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1 písm.a/ a b/ InsZ). Za takové situace je proto namístě uvažovat o naplnění podmínky platební neschopnosti ve smyslu § 3 odst. 1 písm.c). Pohledávky označených dalších věřitelů byly ke dni podání déle než 3 měsíce po lhůtě splatnosti, což zakládá podle § 3 odst. 2 písm.b) InsZ domněnku, že dlužnice není tyto závazky schopna plnit.

Insolvenční návrh navrhovatelky proto obsahuje povinná tvrzení, jež byla způsobilá osvědčit úpadek dlužníka, a za takového stavu věci tudíž nebyly dány podmínky k tomu, aby insolvenční soud rozhodoval ve smyslu § 128 odst. 1 InsZ a insolvenční návrh odmítl.

Odvolací soud proto napadené usnesení ve znění podle § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. změnil tak, že se insolvenční návrh neodmítá.

Nad rámec uvedeného považuje odvolací soud za potřebné upozornit navrhovatelku na to, že záloha na náklady insolvenčního řízení není soudním poplatkem, a proto nepřichází v úvahu osvobození od jejího zaplacení, je-li za zákonných podmínek tato povinnost uložena.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 30. října 2014

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová