3 VSPH 1431/2014-B-86
MSPH 79 INS 2488/2013 3 VSPH 1431/2014-B-86

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Ivany Mlejnkové a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenčním řízení dlužníka DONLIČ INTERIER, s.r.o. v likvidaci se sídlem Dělnická 43, 170 00 Praha 7-Holešovice, IČO 47679590, zast. Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem se sídlem Týn 1043/3, 110 00 Praha 1, o odvolání a) Ilony Krusberské, bytem Stěbořice 7, 740 01 Opava, b) Ing. Martiny Omachtové, bytem Zeyerova 1387/16, 747 05 Opava, a c) Ing. Lukáše Kovala, bytem Na Stavech 780/4, 747 16 Hať, proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 79 INS 2488/2013-B-66 ze dne 26. června 2014,

takto:

I. Odvolání Ilony Krusberské a Ing. Martiny Omachtové se odmítají.

II. Odvolací řízení se zastavuje.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze v insolvenčním řízení dlužníka DONLIČ INTERIER, s.r.o. v likvidaci usnesením č.j. MSPH 79 INS 2488/2013-B-66 ze dne 26.6.2014 v bodě I. výroku povolil částečný rozvrh, o němž rozhodl v bodě II. výroku tak, že z částky 4.258.068,77 Kč budou zjištěné nepodmíněné pohledávky věřitelů uspokojeny do výše 5,3071% v částkách, které spolu s označením uspokojovaných pohledávek zahrnutých do částečného rozvrhu a uvedením výše jejich zjištěných pohledávek v tomto bodě výroku uvedl. V bodě III. výroku soud insolvenčnímu správci uložil, aby tento částečný rozvrh provedl do 15 dnů ode dne právní moci usnesení a aby o tom soudu do 20 dnů od právní moci usnesení podal písemnou zprávu. V bodě IV. výroku uložil věřitelům, aby insolvenčnímu správci poskytli součinnost k provedení rozvrhového usnesení, a to převzetím jim určené částky v provozovně insolvenčního správce, případně po domluvě s ním jinou formou (např. sdělením čísla bankovního účtu).

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně zejména uvedl, že napadené usnesení vydal na základě návrhu insolvenčního správce Mgr. Ing. Ivo Haly (dále jen správce) ze dne 27.5.2014, s nímž dne 5.5.2014 věřitelský výbor vyslovil souhlas. Správce navrhl povolení částečného rozvrhu, jehož provedení stav zpeněžení majetkové podstaty umožňuje, neboť se v ní aktuálně nacházejí peněžní prostředky ve výši 7.363.415,76 Kč. Správce přitom vytvořil dostatečnou finanční rezervu pro potenciální uspokojení popřených a dosud sporných pohledávek, aby v případě jejich zjištění mohly být uspokojeny ve stejné míře jako ostatní nezajištěné pohledávky. Pro spornou pohledávku věřitele č. 3 Finančního úřadu pro hl. m. Prahu ve výši 3.176.515,-Kč byla vytvořena rezerva 168.581,94 Kč, pro spornou pohledávku věřitele č. 53 Stemio, a.s. ve výši 784.400,-Kč rezerva 41.629,17 Kč a pro spornou pohledávku věřitele č. 60 JUDr. Zuzany Špitálské ve výši 597.687,89 Kč rezerva 31.720,10 Kč. Správce ponechal v majetkové podstatě náležitou rezervu i pro úhradu případných nákladů incidenčních sporů a nákladů spojených se správou podstaty. Proto navrhl, aby z rámce 4.500.000 Kč schváleného věřitelským výborem byly v částečném rozvrhu mezi věřitele rozvrženy peněžní prostředky ve výši 4.258.068,77 Kč. Tomuto návrhu jako věcně správnému soud za splnění podmínek stanovených v § 301 insolvenčního zákona (dále jen IZ) napadeným usnesením v bodě I. a II. výroku vyhověl. Shledal totiž, že povolení částečného rozvrhu ani jeho navrženému provedení umožňuje stav výtěžku zpeněžení majetkové podstaty, aniž by byla dotčena práva zajištěných věřitelů a aniž by tím byl ohrožen rozvrh po konečné zprávě. Pro dosud sporné pohledávky nezahrnuté do částečného rozvrhu byla z prostředků podstaty vytvořena odpovídající peněžní rezerva. Pohledávky pojaté do správcova návrhu jsou všechny zjištěné a tudíž způsobilé uspokojení v částečném rozvrhu, v němž při užití části výtěžku ve výši 4.258.068,77 Kč budou uspokojeny poměrně v rozsahu 5,3071% jejich výše.

Toto usnesení napadli odvoláním Ilona Krusberská, Ing. Martina Omachtová a Ing. Lukáš Koval s požadavkem, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odvolatelky Ilona Krusberská a Ing. Martina Omachtová shodně namítaly, že do insolvenčního řízení řádně přihlásily své pracovněprávní pohledávky (ve výši 113.778,-Kč a 104.077,-Kč), které nebyly nijak zpochybněny a představují pohledávky postavené na roveň pohledávkám za podstatou dle § 169 odst. 1 písm. a) IZ, jež se podle odstavce 2 téhož ustanovení uspokojují kdykoliv po rozhodnutí o úpadku. I když nemusejí být uspokojeny ihned po svém vzniku, musí se tak stát nejpozději před podáním návrhu na vydání rozvrhového usnesení. Jelikož správce tyto pohledávky odvolatelek dosud ani částečně neuhradil a nejsou uvedeny v napadeném usnesení mezi uspokojovanými pohledávkami, odvolatelky dovozují, že toto usnesení nebylo vydáno po právu a je proto vadné.

Odvolatel Ing. Lukáš Koval namítal, že podle jeho informací dlužník obchodoval i v zahraničních zemích Evropské unie, a že tudíž stávající výčet přihlášených pohledávek nemusí být kompletní, neboť nelze vyloučit přihlášky pohledávek oněch zahraničních subjektů, které nejsou vázány lhůtami. Pak by věřitelé uspokojení podle částečného rozvrhu museli inkasované částky vrátit do podstaty, se všemi negativními daňovými dopady s tím souvisejícími. To neplatí, jen pokud věřitel obdržel plnění z úplného rozvrhu, o nějž se tu ale nejedná.

Odvolání odvolatelek Ilony Krusberské a Ing. Martiny Omachtové není přípustné.

Podle § 301 IZ umožňuje-li to stav zpeněžení majetkové podstaty, insolvenční správce kdykoliv v průběhu insolvenčního řízení navrhne insolvenčnímu soudu, aby povolil částečný rozvrh; s jeho návrhem musí souhlasit věřitelský výbor. V návrhu musí uvést, které pohledávky mají být v částečném rozvrhu uspokojeny a do jaké výše (odstavec 1). Insolvenční soud povolí částečný rozvrh, jestliže jej umožňuje stav výtěžku zpeněžení majetkové podstaty, jestliže jím nejsou dotčena práva zajištěných věřitelů, jestliže jím nemůže být ohrožen rozvrh po konečné zprávě a jestliže je navrhované uspokojení pohledávek, zahrnutých do částečného rozvrhu, nepochybné (odstavec 2). Proti rozhodnutí o povolení částečného rozvrhu není odvolání přípustné (odstavec 3). O pohledávkách zahrnutých do částečného rozvrhu vydá insolvenční soud rozvrhové usnesení, které doručí dlužníkovi, insolvenčnímu správci a všem věřitelům, kteří jsou do něho zahrnuti. Tyto osoby mohou proti němu podat odvolání. Odvoláním lze namítat také to, že nebyly splněny předpoklady pro povolení částečného rozvrhu (odstavec 4).

Z uvedeného plyne, že proti rozhodnutí o povolení částečného rozvrhu pod bodem I. výroku napadeného usnesení není odvolání přípustné (§ 301 odst. 3 IZ). Pokud jde o samotné rozhodnutí o částečném rozvrhu pod bodem II. výroku napadeného usnesení, je do něj (se svojí zjištěnou pohledávkou P56) zahrnut odvolatel Ing. Lukáš Koval, nikoli však odvolatelky Ilona Krusberská a Ing. Martina Omachtová, které tudíž k podání odvolání proti tomuto rozhodnutí oprávněny nejsou (§ 301 odst. 4 IZ). Proto odvolací soud nepřípustná odvolání těchto odvolatelek podle § 218 písm. b) a c) o.s.ř. (ve spojení s § 7 IZ) odmítl.

Odvolatel Ing. Lukáš Koval posléze podáním ze dne 18.7.2014 vzal svoje odvolání v plném rozsahu zpět, a proto odvolací soud podle § 207 odst. 2 o.s.ř. odvolací řízení zastavil.

Nad rámec věci odvolací soud k argumentaci odvolatelek považoval za vhodné poznamenat, že pokud v daném insolvenčním řízení, v němž je úpadek dlužníka řešen konkursem, své tvrzené pracovněprávní pohledávky postavené na roveň pohledávkám za podstatou (§ 169 odst. 1 písm. a/ IZ) uplatnily postupem dle § 203 odst. 1 a 2 IZ u osoby s dispozičními oprávněními-insolvenčního správce, jde o pohledávky, které insolvenční správce uspokojuje v plné výši kdykoli po rozhodnutí o úpadku z majetkové podstaty (§ 169 odst. 2 a § 203 odst. 3 IZ). Děje se tak ovšem mimo režim rozvrhového usnesení (i rozhodnutí o částečném rozvrhu), které je určeno zásadně toliko k uspokojení nepřednostních pohledávek, u nichž-na rozdíl od přednostních pohledávek za podstatou-je předpokladem jejich uspokojení v insolvenčním řízení řádné a včasné uplatnění přihláškou (§ 173 IZ) a jejich následné zjištění po provedeném přezkoumání (§ 190 a násl. IZ). Věřitelé pohledávek v režimu za podstatou, které insolvenční správce řádně a včas neuspokojil, se mohou domáhat jejich zaplacení žalobou podanou proti správci dle § 203 odst. 4 IZ (jde o incidenční spor). Případné pochybnosti o tom, zda pohledávka uplatněná věřitelem dle § 203 je vskutku pohledávkou v režimu za majetkovou podstatou, má insolvenční soud-i bez návrhu-řešit postupem dle § 203a IZ (výzvou věřiteli k podání incidenční žaloby na určení pořadí jeho uplatněné pohledávky). Pohledávky v režimu za podstatou neuspokojené do předložení konečné zprávy v ní správce uvede (§ 302 odst. 2 písm. a/ IZ), a takto vymezené pozůstávající pohledávky za podstatou se pak v závislosti na výši dosaženého výtěžku zpeněžení majetkové podstaty uspokojují buď částečně (poměrně) postupem dle § 297 ve spojení s § 305 odst. 2 IZ, anebo zcela nejpozději před konečným rozvrhem (§ 305 odst. 1 IZ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. e/ o.s.ř.).

V Praze dne 5. září 2014

Mgr. Ivana Mlejnková, v. r. předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová