3 VSPH 143/2016-B-48
KSUL 71 INS 7051/2012 3 VSPH 143/2016-B-48

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenční věci dlužníků Terézie anonymizovano , anonymizovano a Igora anonymizovano , anonymizovano , bytem Zeměchy 47, 440 01 Louny, o odvolání Města Postoloprty, IČO: 00265403 se sídlem v Postoloprtech, Mírové nám. 318, zast. JUDr. Karlem Davidem, advokátem se sídlem v Lounech Beneše z Loun 50 proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 71 INS 7051/2012-B-43 ze dne 21. prosince 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 71 INS 7051/2012-B-43 ze dne 21. prosince 2015 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem (insolvenční soud) zamítl návrh Města Postoloprty (Navrhovatel), aby schválené oddlužení dlužníků bylo zrušeno.

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že usnesením č.j. KSUL 71 INS 7051/2011-A-11 z 27.4.2012 zjistil úpadek dlužníků a povolil jeho řešení oddlužením. Usnesením č.j. KSUL 71 INS 7051/2012-B-6 ze 14.6.2012 schválil oddlužení dlužníků plněním splátkového kalendáře. Navrhovatel mu doručil 14.11.2014 návrh na zrušení schváleného oddlužení plněním splátkového kalendáře podle § 418 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ) s odůvodněním, že dlužníci dluží částku 35.481,-Kč na nájemném od prosince 2012 a dále 8.278,-Kč na základě vyúčtování služeb za rok 2012 a poplatek z prodlení na základě vyúčtování služeb za rok 2013 ve výši 5.131,-Kč, celkem tak jeho dluh činí 49.250,-Kč s přísl. Insolvenční soud poté, co zjistil, že Navrhovatel není účastníkem insolvenčního řízení (nepodal včas přihlášku pohledávky), a proto mu nesvědčí věcná legitimace k podání návrhu na zrušení schváleného oddlužení. Nad rámec uvedeného doplnil, že vznikne-li dlužníkům za trvání splátkového kalendáře dluh právní úprava mu dovoluje z tohoto důvodu neosvobodit dlužníky na konci splátkového kalendáře ve smyslu § 414 InsZ.

Toto usnesení napadl Navrhovatel v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. Odmítl závěr insolvenčního soudu o tom, že mu nesvědčí věcná legitimace k podání návrhu na zrušení schváleného oddlužení. Odkázal na dikci § 418 InsZ, z níž plyne povinnost insolvenčního soudu zrušit oddlužení, vznikl-li dlužníkovi v důsledku zaviněného jednání po schválení oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti. Zároveň z právní úpravy neplyne, že by se muselo jednat jen o závazek vůči některému z přihlášených věřitelů. Uvedl, že právní závěry insolvenčního soudu o tom, že návrh na zrušení oddlužení mohou podat pouze stávající věřitelé, je zcela mylný a odporující základním principům insolvenčního řízení, neboť jeho smyslem jistě není, aby dlužníci plnili splátkový kalendář, tj. uspokojovali pohledávky nezajištěných věřitelů zahrnutých do splátkového kalendáře a zároveň se mohli dále zadlužovat, tj. chovat se stejně nezodpovědně jako před podáním insolvenčního návrhu. Pokud insolvenční soud seznal, že dlužníkům vznikají po schválení oddlužení další zaviněné závazky déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, bylo jeho povinností schválené oddlužení zrušit z úřední povinnosti a zhodnotit jeho návrh jako podnět k takovému rozhodnutí. Doplnil, že není namístě ani poučení insolvenčního soudu o tom, že mu nesvědčí právo podat proti napadenému usnesení řádný opravný prostředek.

Vrchní soud v Praze, přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, neboť má za to, že Navrhovateli svědčí právo se proti napadenému usnesení odvolat ve smyslu § 15 InsZ, avšak dospěl k závěru, že odvolání opodstatněno není.

Podle § 418 InsZ insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže a) dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo b) se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, nebo c) v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníka po schválení oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, anebo d) to navrhne dlužník (odst. 1). Rozhodnutí podle odst. 1 může insolvenční soud vydat, jen dokud nevezme na vědomí splnění oddlužení. Učiní tak po jednání, kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, který zrušení oddlužení navrhl. Rozhodnutí podle odst. 1 písm. a) až c) může insolvenční soud vydat i bez návrhu (odst. 4).

Podle § 14 odst. 1 InsZ účastníky insolvenčního řízení jsou dlužník a věřitelé, kteří uplatňují své právo vůči dlužníku.

Podle § 15 InsZ nejde-li o přihlášené věřitele, jsou jiné osoby uplatňující své právo v insolvenčním řízení jeho účastníky jen po dobu, po kterou insolvenční soud o tomto právu jedná a rozhoduje.

Z citované právní úpravy plyne, že věřitel uvedený § 418 odst. 4 InsZ je věřitelem, který přihlásil pohledávku do insolvenčního řízení, resp. věřitelem, který je účastníkem insolvenčního řízení ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 InsZ. Tedy věřitelem, jehož pohledávka byla zahrnuta do splátkového kalendáře a který měli právo vykonávat svá procesní práva při přezkumu pohledávek přihlášených do insolvenčního řízení a hlasovat na schůzi věřitelů o formě oddlužení, resp. namítat, že tu jsou skutečnosti odůvodňující zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Jen takový o věřitel pak může podat návrh na zrušení oddlužení podle § 418 InsZ. Je proto správný závěr insolvenčního soudu, který dovodil, že Navrhovatelovi, který není účastníkem insolvenčního řízení věcná legitimace k podání takového věcná legitimace nesvědčí. A pokud lze považovat Navrhovatele za účastníka insolvenčního řízení tak jen v mezích rozhodování o jeho návrhu ve smyslu § 15 InsZ, jemuž zároveň nelze upřít právo na přezkum správnosti rozhodnutí insolvenčního soudu.

Nad rámec uvedeného třeba přisvědčit Navrhovateli, že řízení o zrušení schváleného oddlužení může iniciovat i insolvenční soud, zjistí-li například z podnětu neúčastníka insolvenčního řízení, jak tomu je v projednávané věci, nebo z jiných zdrojů, že tu důvody pro takový postup dány jsou; projevuje se tak dohledová činnost insolvenčního soudu v insolvenčním řízení nad tím, aby dlužník řádně plnil své povinnosti při plnění splátkového kalendáře. To však nic nemění na výše uvedených závěrech, že věcná legitimace k návrhu na zrušení schváleného oddlužení osobám mimo insolvenční řízení nesvědčí.

Na základě výše uvedeného proto odvolací soud napadené usnesení z důvodu jeho věcné správnosti podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 21. ledna 2016

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková