3 VSPH 1428/2013-A-14
KSPL 54 INS 17789/2013 3 VSPH 1428/2013-A-14

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužnice Aleny anonymizovano , anonymizovano , bytem v Mariánských Lázních, Pod Lesem 5, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 26. července 2013, č.j. KSPL 54 INS 17789/2013-A-9,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 26. července 2013, č.j. KSPL 54 INS 17789/2013-A-9 s e p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 26. července 2013, č.j. KSPL 54 INS 17789/2013-A-9 uložil dlužnici Aleně anonymizovano (dále jen dlužnice), aby do 10 dnů od právní moci usnesení zaplatila na účet soudu zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000,-Kč.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že dlužnice podala dne 25.6.2013 u insolvenčního soudu insolvenční návrh spojený s návrhem na oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Insolvenční soud zdůraznil, že účelem zálohy je zejména překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení, a tím umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty. V dané fázi řízení však není postaveno najisto, zdali bude oddlužení povoleno či zda již povolené oddlužení nebude zrušeno. Ve všech těchto případech by byl úpadek dlužníka řešen konkursem, ve kterém minimální odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce dle § 1 vyhlášky č. 313/2007 Sb. (dále jen vyhláška ) dosahuje 45.000,-Kč. I v případě, že úpadek dlužníka bude řešen oddlužením formou splátkového kalendáře, však nelze vyloučit, že správci vznikne právo na náhradu nákladů za období od rozhodnutí o úpadku, které je nutné hradit právě ze zálohy.

Z podaného insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na oddlužení a z připojených seznamů insolvenční soud dovodil, že dlužnice, jež má pouze jedinou vyživovací povinnost ke svému nezletilému dítěti ve výši 1.200,-Kč, má splatné závazky vůči čtyřem věřitelům v celkové výši 285.096,-Kč. Její současné příjmy činí 5.926,-Kč měsíčně z podpory v nezaměstnanosti. Pro případ povolení oddlužení má dále zajištěn důchod ve výši 3.800,-Kč měsíčně ze Smlouvy o důchodu, který by každý měsíc mohl být použit pro oddlužení.

Soud prvního stupně na základě těchto zjištění přistoupil k uložení povinnosti k zaplacení zálohy, a to ve výši, která by měla postačovat k pokrytí prvních výdajů insolvenčního správce.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala a žádala o zbavení povinnosti zaplatit uloženou zálohu, neboť její současný příjem k její úhradě nepostačuje. První splátku ze smlouvy o důchodu přitom obdrží až po právní moci rozhodnutí soudu o povolení oddlužení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Povinnost insolvenčního navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z ustanovení § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ), podle něhož insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy, jak správně uvádí soud prvního stupně v napadeném usnesení, je především překlenout po rozhodnutí o úpadku nedostatek finančních prostředků potřebných k úhradě prvotních nákladů insolvenčního řízení, a umožnit tak insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady celkových nákladů insolvenčního řízení, včetně hotových výdajů a odměny insolvenčního správce, pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (srov. § 38 odst. 2 IZ). Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka (§ 108 odst. 1 věta druhá IZ). S ohledem na odvolací argumentaci dlužníka nutno dodat, že záloha na náklady insolvenčního řízení uložená podle § 108 IZ není soudním poplatkem, proto ustanovení o soudním poplatku obsažená v o.s.ř. ani v zákoně o soudních poplatcích nelze na tuto zálohu ani přiměřeně použít. To platí jak pro postup soudu při ukládání povinnosti zálohu zaplatit, tak pro případ požadavku na osvobození od placení zálohy.

Z obsahu spisu odvolací soud ověřil, že dlužnice podala dne 25.6.2013 spolu s insolvenčním návrhem i návrh na povolení oddlužení, jež požadovala provést splátkovým kalendářem. Podle těchto návrhů a jejich příloh je dlužnice svobodná a má jednu vyživovací povinnost ve výši 1.200,-Kč měsíčně na svou nezletilou dceru. Její čistý měsíční příjem tvořila podpora v nezaměstnanosti ve výši 5.926,-Kč. K tomu má dlužnice po dobu případného oddlužení splátkovým kalendářem zajištěn měsíční důchod ve výši 3.800,-Kč ze Smlouvy o důchodu ze dne 14.6.2013. Přitom vlastní podíl o velikosti id. 1/2 na nemovitostech (rodinnýům a přilehlé pozemky) d v k.ú. Valy u Mariánských Lázní, zapsaných na LV 250 a 251, znalecky oceněný na 1.274.290,-Kč. Její jediný další majetek tvoří obvyklé vybavení domácnosti v dlužnicí odhadované ceně 4.500,-Kč. Dlužnice má dle svého návrhu pouze nezajištěné nevykonatelné závazky dosahující celkové výše 285.096,-Kč.

Tato zjištění zatím vskutku nasvědčují tomu, že dlužnice splňuje podmínku přípustnosti oddlužení dle § 395 odst. 1 písm. b) IZ, neboť pro případ provedení oddlužení navrženým splátkovým kalendářem její příjmy dávají předpoklad minimálního třicetiprocentního uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů. Z její podpory v nezaměstnanosti by pro splátkový kalendář oddlužení nemohlo být strženo ničeho; Částka 3.800,-Kč ze Smlouvy o důchodu by však mohla být pro oddlužení využita v celém rozsahu, takže za 60 měsíců splátkového kalendáře by mohla dlužnice nabídnout plnění v celkové výši 228.000,-Kč. Z něj po úhradě přednostních nároků insolvenčního správce, které činí bez DPH celkem 54.000,-Kč (měsíční odměna ve výši 750,-Kč a náhrada hotových výdajů ve výši 150,-Kč dle § 3 písm. b/ a § 7 odst. 4 vyhlášky), a výživného na její nezletilou dceru za 60 měsíců ve výši 72.000,-Kč, zbývá částka 102.000,-Kč. Tato částka postačuje k uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů v rozsahu 30%, tj. ve výši 85.528,80 Kč (postačovala by k jejich potřebnému uspokojení, i kdyby insolvenční správce měl právo na úhradu svých nároků s DPH, tj. v celkové výši 65.340,-Kč). Předpoklad minimálně třicetiprocentního uspokojení věřitelů by rovněž mohl být i splněn druhým ze způsobu oddlužení, a to zpeněžením majetkové podstaty, jejíž hodnota vzhledem k vlastnickému podílu dlužnice na nemovitostech současnou výši všech jejích závazků několikanásobně přesahuje.

Soud prvního stupně tedy správně shledal, že za této procesní situace (pokud v dalším průběhu řízení nedozná rozhodné změny) lze předpokládat, že úpadek dlužnice bude možno řešit oddlužením. Správně také dovodil, že jakkoli jsou nároky insolvenčního správce při plnění splátkového kalendáře hrazeny v měsíčních splátkách, je třeba zajistit úhradu jeho nároků i za období od rozhodnutí o úpadku do schválení oddlužení splátkovým kalendářem. Ty spočívají v náhradě prokázaných hotových výdajů insolvenčního správce vzniklých mu v inkriminované době (s limity jejich výše dle § 7 odst. 1 až 3 vyhlášky) a v odměně za činnost, kterou insolvenční správce v tomto období vykoná a která tedy nepředstavuje realizaci splátkového kalendáře; tuto odměnu insolvenční soud určuje v přiměřené výši dle § 5 vyhlášky.

Soud prvního stupně tudíž rozhodl správně, když pro případ oddlužení plněním splátkového kalendáře uložil k zajištění nároků insolvenčního správce za období předcházející očekávanému schválení oddlužení dlužnici povinnost zaplatit zálohu dle § 108 IZ, přičemž přiměřenou tomuto účelu shledal odvolací soud i stanovenou výši této zálohy. Proto napadené usnesení podle § 219 občanského soudního řádu jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné [§ 238 odst. 1 písm. d) o.s.ř.]

V Praze dne 17. prosince 2013

JUDr. Jaroslav B u r e š , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková