3 VSPH 1427/2016-B-11
KSLB 87 INS 5808/2016 3 VSPH 1427/2016-B-11

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D., LL.M. v insolvenční věci dlužníka: Daniel anonymizovano , anonymizovano , bytem Liberec, Aloisina Výšina 557/54, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci ze dne 15. června 2016, č.j. KSLB 87 INS 5808/2016-B-5,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci ze dne 15. června 2016, č.j. KSLB 87 INS 5808/2016-B-5, se z r u š u j e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením soud prvního stupně rozhodl bodem I. výroku o neschválení oddlužení dlužníka, v bodě II. výroku rozhodl, že na majetek dlužníka se prohlašuje konkurs a v bodě III. výroku konstatoval, že konkurs bude projednáván jako nepatrný.

V odůvodnění svého rozhodnutí vyšel zejména z toho, že usnesením ze dne 7.4.2016 (A-7) byl zjištěn úpadek dlužníka a bylo povoleno jeho řešení oddlužením. Ve stanovené lhůtě přihlásilo své nezajištěné pohledávky v celkové výši 193.735,79 Kč 6 věřitelů a všechny byly zjištěny. Dle sdělení insolvenčního správce dlužník s ním nekomunikoval, přestože byl ke spolupráci vyzván dopisem doručeným mu dne 29.4.2016. Neplní povinnost hradit zálohy na náklady insolvenčního řízení a je v prodlení s úhradou dvou splátek po 1.089,-Kč. Má pravidelný příjem z pracovního poměru v průměrné měsíční výši 9.594,-Kč. Nemá žádnou vyživovací povinnost. Žádný postižitelný majetek nevlastní. Majetkovou podstatu tak tvoří pouze zabavitelná část mzdy dlužníka ve výši 2.316,-Kč měsíčně. V případě schválení oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře lze očekávat uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů v rozsahu cca 36,79 %.

Protože se svolané schůze věřitelů žádný z nich nezúčastnil, přešlo rozhodnutí o způsobu oddlužení na soud. Ten při posuzování splnění podmínek pro schválení isir.justi ce.cz oddlužení vycházel z průběžných výsledků insolvenčního řízení a ze zprávy insolvenčního správce o dosavadním průběhu řízení. Zjištěné okolnosti jej vedly k závěru, že přístup dlužníka k plnění jeho zákonných povinností v rámci insolvenčního řízení je nedbalý a lehkomyslný. Přes řádné poučení o jeho povinnostech v řízení dlužník nereagoval na výzvu správce ze dne 29.4.2016. Ač mu bylo předvolání s poučením o povinnosti zúčastnit se těchto jednání řádně doručeno, k přezkumnému jednání a na schůzi věřitelů se nedostavil. Soudem uloženou povinnost hradit zálohy na náklady insolvenčního řízení neplní.

Proto, navzdory tomu, že dlužník pravděpodobně splňuje zákonné předpoklady pro schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, odkazuje na § 405 odst. 1, 2, § 395 odst. 2 z.č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ), soud prvního stupně jeho oddlužení neschválil a prohlásil na jeho majetek konkurz, který bude řešen jako nepatrný, neboť dlužník je nepodnikající fyzickou osobou. Nelze totiž akceptovat takový přístup, kdy dlužník po zahájení insolvenčního řízení zjevně považuje své povinnosti v insolvenčním řízení za splněné a očekává, že insolvenční soud, správce, věřitelé a plátce jeho příjmu se postarají o další bezproblémový průběh insolvenčního řízení bez jeho přičinění. Oddlužení plněním splátkového kalendáře, jako způsob řešení úpadkové situace dlužníka, je dlouhodobý proces, který může trvat po dobu až 60 měsíců. Pokud dlužník neplní své povinnosti již na samém počátku tohoto procesu, lze jen těžko očekávat, že by byl schopen plnit své povinnosti po dobu následujících 5 let.

Proti tomuto rozhodnutí se dlužník včas odvolal a navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně. Popřel, že by měl v úmyslu neplnit své povinnosti v insolvenčním řízení, ale nepochopil, že má nějakou součinnost poskytovat. Nebyl si jist, zda předvolání k přezkumnému jednání a na schůzi věřitelů platí i pro něj. Měl za to, že jej na tomto jednání zastoupí insolvenční správce. Co do úhrady zálohy na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce měl za to, že ji má hradit až v rámci splátkového kalendáře. Až z napadeného rozhodnutí pochopil, že se mýlil, obratem svoji chybu napravil a nezaplacenou zálohu za 3 měsíce uhradil. Nastalá situace jej mrzí o to více, že zákonné předpoklady pro schválení oddlužení splňuje. Pouze nevěděl, kdy a jaké úkony má provést, jakou součinnost a komu má poskytnout a jak své povinnosti plnit. Do budoucna přislíbil, že v případě jakýchkoli pochybností bude kontaktovat svého správce. Za vzniklé komplikace, způsobené jeho nevědomostí se omluvil a věří, že mu oddlužení bude schváleno.

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Podle § 395 odst. 1, 2 InsZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. Insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení i tehdy, jestliže dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení.

Podle § 405 odst. 1,2 InsZ insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Usnesení podle § 405 InsZ je rozhodnutím ve věci samé, jež vzhledem ke své povaze a s ohledem na ust. § 167 odst. 2 z.č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.) musí být vždy odůvodněno způsobem uvedeným v ust. § 157 odst. 2 o.s.ř. Z tohoto ustanovení plyne, že soud je povinen v odůvodnění uvést, jaká zjištění učinil o skutečnostech významných pro jeho závěry právní, tj. opatřit si podklad, z něhož dovodí své skutkové závěry, jež posoudí po stránce právní. Tyto nároky na odůvodnění rozhodnutí jsou důsledkem práva dotčených účastníků řízení (zde dlužníka), aby se mohli závěrům soudu kvalifikovaně bránit.

Těmto požadavkům však napadené usnesení nevyhovuje zcela. Své rozhodnutí soud prvního stupně staví na tom, že dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný a nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení, neboť ten na výzvu správce ze dne 29.4.2016 nereagoval, nezaplatil dvě splátky zálohy na náklady insolvenčního řízení po 1.089,-Kč a bez omluvy se nedostavil k přezkumnému jednání a na schůzi věřitelů.

Jeho argumentace ve prospěch tohoto závěru je však bez dalšího zejména pro nedostatek důvodů nedostatečná, a odvolacím soudem nepřezkoumatelná. Postrádá totiž především dostatečná skutková zjištění, na základě kterých by bylo možno posoudit míru závažnosti (materiální stránku) porušení povinností dlužníka. Nehodnotí např. vůbec, k jaké formě spolupráce se správcem byl dlužník dne 29.4.2016 vyzván. Je-li dlužníku vytýkána neúčast na schůzi věřitelů, přehlíží, že se jí žádný věřitel nezúčastnil. Jeho úvaha o tom, že neplní-li dlužník své povinnosti již v samém počátku řízení, nelze očekávat, že tomu bude v dalším průběhu řízení jinak, není podepřena dostatečnými skutkovými zjištěními ani úvahami o tom, proč by tomu nemohlo být právě naopak.

Argumentace soudu prvního stupně nadto zcela pomíjí, že smyslem insolvenčního řízení je dle § 5 písm. a) InsZ mimo jiné co nejvyšší uspokojení věřitelů. V rámci úvah o možných způsobech řešení úpadku dlužníka je třeba brát v potaz také účelnost toho kterého způsobu řešení úpadku ve vztahu k věřitelům dlužníka. A to i při vědomí toho, že pokud by případně vlastní proces oddlužení po jeho schválení posléze neprobíhal zákonem předvídaným způsobem, je možno dle § 418 InsZ rozhodnout o řešení úpadku dlužníka konkursem následně. Tyto okolnosti soud prvního stupně ve svém rozhodnutí nedůvodně vůbec nezohlednil, přestože zjistil, že dlužník žádný zpeněžitelný majetek nevlastní a jeho příjmy jsou k uspokojení 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů zřejmě dostatečné.

Jakkoli okolnosti, které dlužník uvádí k vysvětlení soudem prvního stupně mu vytýkaných pochybení, nezní samy o sobě přesvědčivě, je povinností soudu při rozhodování o neschválení oddlužení dlužníka dle § 405 odst. 1 InsZ hodnotit věc i v dalších (naznačených) souvislostech a nikoliv pouze z formálního hlediska.

Na základě uvedeného odvolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí nemůže obstát a podle § 219a odst. 1, písm. b) o.s.ř. za použití § 7 InsZ jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně podle § 221 odst. 1, písm. a) o.s.ř. k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.).

V Praze dne 9. září 2016

JUDr. Michal K u b í n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Helena Kavčiaková