3 VSPH 1427/2015-B-107
KSUL 45 INS 5147/2013 3 VSPH 1427/2015-B-107

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Michala Kubína a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D. v insolvenční věci dlužnice: Petra anonymizovano , anonymizovano , bytem Teplice, Elišky Krásnohorské 1377/10, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. května 2015, č.j. KSUL 45 INS 5147/2013-B-80, ve znění opravného usnesení ze dne 15. května 2015, č.j. KSUL 45 INS 5147/2013-B-84,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. května 2015, č.j. KSUL 45 INS 5147/2013-B-80, ve znění opravného usnesení ze dne 15. května 2015, č.j. KSUL 45 INS 5147/2013-B-84, se zr u š u j e a věc se v r a c í soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením, ve znění opravného usnesení ze dne 15.5.2015, č.j. KSUL 45 INS 5147/2013-B-84, insolvenční soud k žádosti insolvenční správkyně vyslovil souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli Hypoteční banka, a.s. a ČSSZ ze zpeněženého zajištění nemovitostmi specifikovanými na čl. B-66/2 (dále též předmět zajištění) ve výši v prvém případě 2.678.687,24 Kč a v druhém případě 38.812,-Kč (bod I. výroku), rozhodl, že odměna a hotové výdaje správkyně činí 192.027,-Kč vč. DPH a vyslovil souhlas s vyplacením této zálohy na odměnu (bod II. výroku), vyslovil souhlas s náklady spojenými se správou zpeněžených nemovitostí, max. ve výši 4% výtěžku zpeněžení a s náklady spojenými se zpeněžením nemovitostí, max. ve výši 5% výtěžku zpeněžení (č.l. B-66/2), celkem ve výši 428.262,-Kč vč. DPH (bod III. výroku) a insolvenčnímu správci uložil ve lhůtě 10 dnů od právní moci usnesení vydat výtěžek zpeněžení věřiteli a ve lhůtě 15 dnů podat o tom soudu písemnou zprávu a vyhotovit upravený seznam pohledávek podle § 189 odst. 1, 3 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, dále jen InsZ, (bod IV. výroku).

V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že dne 20.2.2015 podala insolvenční správkyně návrh na vyslovení souhlasu s vydáním výtěžku zpeněžení dotčených nemovitostí věřiteli. Cituje § 298, odst. 1, 2, 3 InsZ a § 1 odst. 2, § 3 písm. c) vyhl. č. 313/2009 (správně 2007) Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů (dále jen vyhláška) konstatoval, že dlužnice podala dne 25.3.2015 námitky proti návrhu na vydání výtěžku zpeněžení, které byly projednány dne 21.4.2015, spočívající v tom, že náklady na zpeněžení byly sice vynaloženy v maximální výši 5%, avšak pro dlužnici znamenají nižší uspokojení nezajištěných věřitelů z přebytku, který zbude po vydání výtěžku věřitelům. Správkyně, která je plátcem DPH, při zpeněžování nepřekročila hranici nákladů a hranici správy nemovitosti (5%+4%) . Odměna byla vypočítána v souladu se zákonem (na základě § 1 odst. 2 a § 3 písm. c) vyhlášky). Soud vyslovil souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení, neboť správkyně nepřekročila zákonnou mez nákladů. Povinnosti uložené správkyni soud uložil v rámci svého dohledu. Konstatoval, že přebytek výtěžku zpeněžení je součástí majetkové podstaty.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala a navrhla, aby je odvolací soud zrušil a vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. Namítla především, že soudem odsouhlasené náklady správy zpeněžených nemovitostí a náklady jejich zpeněžení ve výši 428.262,-Kč nejsou nijak blíže odůvodněné, a není zřejmé, o jaké konkrétní náklady se jedná. Vyjádřila přesvědčení, že jejich výše neodpovídá skutečným nákladům spojených se zpeněžením, které mají být uhrazeny. Daný postup může zkracovat uspokojení zajištěného věřitele, resp. věřitelů ostatních, což je v rozporu s § 5 písm. a) InsZ.

Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro jeho potvrzení či změnu.

Podle § 298 odst. 1, 2, 3, 4, 7 InsZ zajištění věřitelé mají právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena z výtěžku zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla zajištěna. Výtěžek zpeněžení po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením podle odstavce 4, nestanoví-li insolvenční soud jinak, a po odečtení částky připadající na odměnu insolvenčního správce vydá insolvenční správce se souhlasem insolvenčního soudu zajištěnému věřiteli. Proti návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení podle odstavce 2 mohou ostatní věřitelé a dlužník podat námitky do 7 dnů ode dne zveřejnění návrhu v insolvenčním rejstříku; k později podaným námitkám se nepřihlíží. K projednání včas podaných námitek nařídí insolvenční soud do 30 dnů jednání, při kterém rozhodne o tom, zda návrhu insolvenčního správce vyhoví. Náklady spojené se zpeněžením lze odečíst nejvýše v rozsahu 5 % výtěžku zpeněžení; náklady spojené se správou nejvýše v rozsahu 4 % výtěžku zpeněžení. Se souhlasem zajištěného věřitele lze odečíst náklady i ve větším rozsahu. Rozhodnutí o návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení podle odstavce 2 se doručuje zvlášť dlužníku, insolvenčnímu správci, zajištěnému věřiteli, jemuž má být výtěžek vydán, a věřitelům, kteří proti němu podali námitky; jen tyto osoby mohou proti rozhodnutí podat odvolání.

Z citovaného ustanovení plyne, že zajištěný věřitel má v zásadě právo na úhradu své zajištěné pohledávky z výtěžku zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty bez omezení. Z povahy věci je zřejmé, že k plnému uspokojení pohledávky zajištěného věřitele z výtěžku zpeněžení nemůže dojít jen v případě, že po odečtení odměny insolvenčního správce a nákladů na správu a zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty výtěžek nedosahuje výše zajištěné pohledávky. V takovém případě zajištěný věřitel je povinen strpět jen částečné uspokojení své zajištěné pohledávky s tím, že v rozsahu neuspokojené pohledávky bude v insolvenčním řízení sdílet postavení nezajištěných věřitelů. Naopak tam, kde zbylý výtěžek zpeněžení převyšuje zajištěnou pohledávku a postačuje k úhradě odměny správce a nákladů spojených se správou a zpeněžením předmětu zajištění v zákonem stanoveném rozsahu (popř. ve větším rozsahu, s nímž zajištěný věřitel souhlasil), má zajištěný věřitel právo na vydání výtěžku odpovídajícího výši jeho zajištěné pohledávky; zůstatek výtěžku bude jako součást majetkové podstaty k dispozici na úhradu sledovaných nákladů či dalších pohledávek v insolvenčním řízení (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. října 2009, sp. zn. MSPH 79 INS 2373/2008, 2 VSPH 594/2009-B, a dále ze dne 30. listopadu 2009, sp. zn. KSUL 46 INS 3149/2008, 1 VSPH 692/2009-B).

Není pochyb o tom, že insolvenční soud je při rozhodování o udělení souhlasu s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli dle § 298 InsZ povinen z úřední povinnosti zkoumat správnost a účelnost nákladů, které insolvenční správce vynaložil v souvislosti se správou a zpeněžením zajištěného majetku. V odůvodnění rozhodnutí vyslovujícím souhlas s vydáním výtěžku zajištěnému věřiteli musí insolvenční soud (v souladu s § 157 odst. 2 ve spojení s § 167 odst. 2 z.č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen o.s.ř.) také řádně ozřejmit, zda ve vztahu k předmětu zajištění vznikly nějaké náklady spojené s jeho správou a zpeněžením, tedy takové přímé a opodstatněné náklady spojené pouze s tímto majetkem, které dle § 298 odst. 2 a 4 InsZ (ve zde uvedených maximálních limitech) lze od dosaženého výtěžku zpeněžení odečíst. Soud musí uvést, z jakých skutkových zjištění a právních úvah v tom směru vycházel. V závislosti na těchto závěrech pak soud činí závěr o vyúčtované částce připadající na odměnu insolvenčního správce dle § 1 odst. 2 vyhlášky, jež představuje další položku z dosaženého výtěžku odečítanou (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28.3.2013, sp. zn. 2 VSPH 1000/2012-B a usnesení téhož soudu ze dne 17.6.2011, sp. zn. MSPH 96 INS 714/2009, 3 VSPH 1078/2010-B-1164).

Těmto požadavkům však soud prvního stupně v napadeném usnesení zjevně nedostál, a odvolací soud konstatuje, že jsou namístě námitky odvolatele, že insolvenční soud převzal do svého rozhodnutí údaje o nákladech spojených se zpeněžením a správou z vyúčtování insolvenčního správce, aniž by jakkoliv vysvětlil, z jakých skutkových zjištění při stanovení výše těchto nákladů vycházel, přesto dovodil, že jsou správně stanoveny. Již tato skutečnost činí napadené usnesení nepřezkoumatelným (§ 157 odst. 2 o.s.ř.) a závěr soudu o správnosti těchto nákladů, pokud nepřekračují zákonné limity, tudíž nemůže obstát.

Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně odůvodnění výroku svého rozhodnutí formuloval nepřezkoumatelným způsobem, odvolací soud nemá na jakém podkladě vystavět a formulovat své úvahy o věci a přezkoumat správnost napadeného rozhodnutí. Proto napadené usnesení podle § 7 a § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. zrušil a věc dle § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž bude postupovat v intencích vysloveného právního názoru odvolacího soudu (§ 226 odst. 1 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 2. září 2015

JUDr. Jindřich H a v l o v e c , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková