3 VSPH 1427/2013-A-11
KSPL 54 INS 19509/2013 3 VSPH 1427/2013-A-11

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátČ složeném z p edsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudc JUDr. Jind icha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenním ízení dlužnice Kate iny anonymizovano , anonymizovano , bytem v KardanovČ ěeici, Újezdec 45, adresa pro doruování ve Zbirohu, ýSA 495, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 19. ervence 2013, .j. KSPL 54 INS 19509/2013-A-6,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 19. ervence 2013, .j. KSPL 54 INS 19509/2013-A-6, s e p o t v r z u j e.

Od vodnČní:

Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 19. ervence 2013, .j. KSPL 54 INS 19509/2013-A-6 uložil dlužnici Kate inČ anonymizovano (dále jen dlužnice), aby do 15 dn od právní moci usnesení zaplatila na úet soudu zálohu na náklady insolvenního ízení ve výši 5.000,-K.

V od vodnČní svého usnesení soud prvního stupnČ uvedl, že insolvenní ízení bylo zahájeno dne 12.7.2013 na základČ insolvenního návrhu dlužnice.

Insolvenní soud odkázal na § 38 odst. 1 insolvenního zákona (dále jen IZ) a zd raznil, že úelem zálohy je zejména p eklenout prvotní nedostatek penČžních prost edk na krytí náklad insolvenního ízení, a tím umožnit výkon innosti insolvenního správce bezprost ednČ po rozhodnutí o úpadku a rovnČž poskytnout záruku úhrady odmČny a hotových výdaj insolvenního správce pro p ípad, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty. Podle vyhlášky . 313/2007 Sb. (dále jen vyhláška ) iní výše odmČny a hotových výdaj insolvenního správce v p ípadČ oddlužení 900,-K za každý zapoatý mČsíc trvání úink schválení oddlužení plnČním splátkového kalendá e. V dané fázi ízení však není postaveno najisto, zdali bude oddlužení povoleno i zda již povolené oddlužení nebude zrušeno. Ve všech tČchto p ípadech by byl úpadek dlužnice ešen konkursem, ve kterém minimální odmČna a náhrada hotových výdaj insolvenního správce dosahuje 45.000,-K.

Z podaného insolvenního návrhu spojeného s návrhem na oddlužení a z p ipojených seznam insolvenní soud zjistil, že dlužnice, jež je svobodná a nemá žádnou vyživovací povinnost, má v i 4 vČ itel m splatné závazky v celkové výši 588.860,67 K. Její mČsíní p íjmy p edstavuje mzda od zamČstnavatele ve výši 18.882,-K. P estože tak na základČ tČchto skuteností p ichází v úvahu ešení úpadku dlužnice oddlužením formou splátkového kalendá e, dospČl soud prvního stupnČ k závČru, že je t eba zálohou zajistit p ípadný nárok insolvenního správce na odmČnu a náhradu náklad za období od rozhodnutí o úpadku. Proto p istoupil k uložení povinnosti k zaplacení zálohy ve výši 5.000,-K, a to zejména k pokrytí prvotních výdaj insolvenního správce.

Proti tomuto usnesení se dlužnice vas odvolala a žádala, aby odvolací soud povinnost k zaplacení zálohy zrušil i snížil na 2.000,-K. Namítala, že soudem prvního stupnČ stanovená záloha podstatnČ p evyšuje obvyklou výši hotových výdaj insolvenního správce vzniklé v období od rozhodnutí o úpadku. Podle odvolatelky bývá ve skutkovČ obdobných p ípadech celková výše náklad o dost nižší, nap . v soudem prvního stupnČ vzpomínaném rozhodnutí Vrchního soudu pod .j. 1 VSPH 620/2010-B-19, které se týkalo zcela shodné problematiky, byly náklady insolvenního správce vyísleny na 1.945,-K. Soudem prvního stupnČ stanovená záloha je tak nep imČ enČ vysoká a mimo finanní schopnosti odvolatelky.

Vrchní soud v Praze p ezkoumal napadené usnesení i ízení jeho vydání p edcházející a dospČl k závČru, že odvolání není d vodné.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenního ízení vyplývá z ustanovení § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle nČhož insolvenní soud m že p ed rozhodnutím o insolvenním návrhu uložit insolvennímu navrhovateli, aby ve stanovené lh tČ zaplatil zálohu na náklady insolvenního ízení až do ástky 50.000,-K, je-li to nutné ke krytí náklad ízení a prost edky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenního ízení ve stanovené lh tČ zaplacena, m že insolvenní soud p ed rozhodnutím o insolvenním návrhu insolvenní ízení zastavit, a neuiní-li tak, m že p ikroit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenního navrhovatele pouit.

Úelem institutu zálohy, jak správnČ uvádí soud prvního stupnČ v napadeném usnesení, je p edevším p eklenout po rozhodnutí o úpadku nedostatek finanních prost edk pot ebných k úhradČ prvotních náklad insolvenního ízení, a umožnit tak insolvennímu správci výkon jeho funkce a rovnČž poskytnout záruku úhrady celkových náklad insolvenního ízení, vetnČ hotových výdaj a odmČny insolvenního správce, pro p ípad, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (srov. § 38 odst. 2 IZ). Zálohu na náklady insolvenního ízení soud nepožaduje po insolvenním navrhovateli, který je zamČstnancem dlužníka (§ 108 odst. 1 vČta druhá IZ). S ohledem na odvolací argumentaci dlužnice nutno dodat, že záloha na náklady insolvenního ízení uložená podle § 108 IZ není soudním poplatkem, proto ustanovení o soudním poplatku obsažená v o.s. . ani v zákonu o soudních poplatcích nelze na tuto zálohu ani p imČ enČ použít. To platí jak pro postup soudu p i ukládání povinnosti zálohu zaplatit, tak pro p ípad požadavku na osvobození od placení zálohy.

Z obsahu spisu odvolací soud ovČ il, že dlužnice podala dne 12.7.2013 spolu s insolvenním návrhem i návrh na povolení oddlužení, jež požadovala provést splátkovým kalendá em. Podle tČchto návrh a jejich p íloh je dlužnice svobodná a nemá žádnou vyživovací povinnost. Její istá mČsíní mzda za období leden až kvČten inila pr mČrnČ cca 18.882,-K mČsínČ. P itom vlastní jen postarší automobil Škoda-Felicia, st elnou zbra a drobné vČci domácí pot eby v odhadované celkové hodnotČ 38.500,-K. Dlužnice má dle svého návrhu pouze nezajištČné závazky v i 4 vČ itel m dosahující celkové výše cca 588.860,-K.

Tato zjištČní zatím vskutku nasvČdují tomu, že dlužnice spl uje podmínku p ípustnosti oddlužení dle § 395 odst. 1 písm. b) IZ, nebo pro p ípad provedení oddlužení navrženým splátkovým kalendá em její p íjmy dávají p edpoklad minimálního t icetiprocentního uspokojení pohledávek nezajištČných vČ itel (ve skutenosti však dávají p edpoklad splacení ještČ vČtší ásti pohledávek). Pr mČrné isté mzdČ dlužnice odpovídá mČsíní splátka ve výši 9.785,-K, takže za 60 mČsíc splátkového kalendá e by mohla dlužnice nabídnout plnČní v celkové výši 587.100,-K. Z nČj po úhradČ p ednostních nárok insolvenního správce, které iní bez DPH celkem 54.000,-K [mČsíní odmČna ve výši 750,-K a náhrada hotových výdaj ve výši 150,-K dle § 3 písm. b) a § 7 odst. 4 vyhlášky], zbývá ástka 533.100,-K. Tato ástka postauje k uspokojení pohledávek nezajištČných vČ itel v rozsahu 30 %, tj. ve výši 176.658,-K (postaovala by k jejich pot ebnému uspokojení, i kdyby insolvenní správce mČl právo na úhradu svých nárok s DPH, tj. v celkové výši 65.340,-K).

Soud prvního stupnČ tedy správnČ shledal, že za této procesní situace (pokud v dalším pr bČhu ízení nedozná rozhodné zmČny) lze p edpokládat, že hrozící úpadek dlužnice bude možno ešit oddlužením ve formČ splátkového kalendá e. SprávnČ také dovodil, že jakkoli jsou nároky insolvenního správce p i splátkovém kalendá i hrazeny v mČsíních splátkách, je t eba zajistit úhradu jeho nárok i za období od rozhodnutí o úpadku do schválení oddlužení splátkovým kalendá em. Ty spoívají v náhradČ prokázaných hotových výdaj insolvenního správce vzniklých mu v inkriminované dobČ (s limity jejich výše dle § 7 odst. 1 až 3 vyhlášky) a v odmČnČ za innost, kterou insolvenní správce v tomto období vykoná a která tedy nep edstavuje realizaci splátkového kalendá e; tuto odmČnu insolvenní soud uruje v p imČ ené výši dle § 5 vyhlášky.

Soud prvního stupnČ tudíž rozhodl správnČ, když k zajištČní nárok insolvenního správce za období p edcházející oekávanému schválení oddlužení splátkovým kalendá em uložil dlužníkovi povinnost zaplatit zálohu dle § 108 IZ, p iemž p imČ enou tomuto úelu shledal odvolací soud i stanovenou výši této zálohy.

Odvolací soud se p itom neztotož uje s námitkou dlužnice, že uvedené náklady insolvenního správce obvykle nep esahují ástku 2.000,-K, jak tomu bylo i v p ípadČ shora citovaného usnesení Vrchního soudu v Praze. P ednČ je t eba p ipomenout, že výše tČchto náklad vždy závisí na konkrétních (specifických) okolnostech každého p ípadu, které nelze nyní žádným zp sobem p edvídat. Navíc v namítaném usnesení odvolací soud rozhodoval k návrhu insolvenního správce pouze a jen o stanovení výše náhrady jeho hotových výdaj za období od rozhodnutí o úpadku do doby, než jsou tyto kryty schváleným splátkovým kalendá em, nikoliv však již o jeho odmČnČ za toto období. Tu totiž insolvenní správce nepožadoval, akoliv na ni mČl rovnČž nárok (srov. od vodnČní na str. 3 usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25.8.2010, .j. 1 VSPH 620/2010-B-19). Pokud by však insolvenní správce požadoval i odmČnu za toto období, není vyloueno, že by celková ástka náhrady odmČny a hotových výdaj insolvenního správce nemohla dosahovat ástky 5.000,-K, což odpovídá i nyní stanovené výši zálohy.

Z výše uvedených d vod proto odvolací soud napadené usnesení podle § 219 obanského soudního ádu jako vČcnČ správné potvrdil.

Pouení: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání p ípustné [§ 238 odst. 1 písm. d) o.s. .]

V Praze dne 24. íjna 2013

JUDr. Jaroslav B u r e š, v. r. p edseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva