3 VSPH 1425/2012-A-18
MSPH 95 INS 22046/2012 3 VSPH 1425/2012-A-18

USNES EN Í

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužníka: LETRIS, s.r.o. se sídlem Praha 5-Smíchov, Holečkova 789/49, IČO 27399702, zahájeném na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 95 INS 22046/2012-A-8 ze dne 17. září 2012,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 95 INS 22046/2012-A-8 ze dne 17. září 2012 se potvrzuje.

Od ůvo d ně n í:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 95 INS 22046/2012-A-8 ze dne 17.9.2012 uložil dlužníku LETRIS, s.r.o. (dále jen dlužník), aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč bezhotovostní platbou na určený účet soudu nebo v hotovosti v jeho pokladně.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně citoval § 38 a § 108 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a § 1 odst. 1, 4 a 5 vyhl.č. 313/2007 Sb. (o odměnách insolvenčního správce a členů věřitelského výboru a náhradách jejich hotových výdajů) s tím, že účelem zálohy je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení, a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty. V případě řešení úpadku dlužníka konkursem činí odměna insolvenčního správce podle vyhlášky č. 313/2007 Sb. (dále jen vyhláška) minimálně 45.000,-Kč. Pokračoval, že z této výchozí koncepce se podává, že cílem insolvenčního řízení je dosáhnout co nejvyššího a poměrného uspokojení dlužníkových věřitelů, takže insolvenční řízení může mít smysl jedině za předpokladu, že v majetkové podstatě dlužníka existuje majetek, z něhož by mohly být uspokojeny pohledávky věřitelů. Jedinou výjimku z této koncepce pak představuje ust. § 144 IZ, a pokud se nejedná o případ podle tohoto ustanovení, pak bude-li zjištěno, že dlužník nemá majetek užitelný pro účely insolvenčního řízení, nedává zákon žádný podklad pro další pokračování řízení. Testem k tomu, aby nejistota v této otázce mohla být odstraněna na samém začátku řízení a aby řízení nebylo zneužíváno pro účely, k nimž sloužit nesmí, je právě uložená povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení (viz rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSPA 56 INS 4540/2008, 1 VSPH 238/2009-A ze dne 19.6.2009).

Dále soud uvedl, že v daném případě zůstává jedinou možnou metodou řešení úpadku dlužníka konkurs, neboť dlužník nesplňuje zákonné podmínky pro povolení jiného způsobu řešení úpadku, tj. reorganizace či oddlužení. Dlužníkův majetek je podle seznamu majetku ze dne 10.9.2012 tvořen dvěma notebooky s brašnou, zůstatkem peněžních prostředků na bankovním účtu ke dni 10.9.2012 ve výši 7.433,70 Kč a pohledávkou za společností Simply You Pharmaceuticals a.s. se sídlem v Praze 3 (dále jen Simply). Zpeněžitelnost movitých věcí ovšem není z tvrzení dlužníka zřejmá, rovněž nelze předvídat, zda zůstatek na bankovním účtu v uváděné výši se bude na účtu dlužníka nacházet i po ustanovení insolvenčního správce do funkce; ani prohlášení dlužníka o údajné dobytnosti dlužníkovy tvrzené pohledávky neskýtá záruku pokrytí nákladů nezbytných pro další vedení insolvenčního řízení, zvláště v situaci, kdy sám dlužník prohlašuje, že z důvodu nedostatečného finančního krytí nebyl schopen řádně realizovat své pohledávky (uplatnit je v rámci příslušného řízení či úplatně postoupit). Nejsou přitom ani splněny podmínky pro zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku podle § 144 IZ (dlužník není obchodní společností, která byla zrušena rozhodnutím soudu a jménem dlužníka nepodal návrh likvidátor jmenovaný soudem ze seznamu insolvenčních správců). K případné argumentaci dlužníka, že není schopen pro nedostatek finančního majetku zálohu zaplatit, nutno dodat, že bylo čistě na dlužníku, jehož stíhá povinnost podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku (§ 98 odst. 1 a 2 IZ), aby si finanční prostředky na zaplacení zálohy opatřil v dostatečném časovém předstihu. Uzavřel tedy, že za uvedené situace, kdy nelze považovat finanční majetek dlužníka za postačující, je uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení nezbytné, a proto podle § 108 odst. 1 a 2 IZ uložil dlužníku povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve shora stanovené výši.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby soud rozhodl o prohlášení nepatrného konkursu na jeho majetek a následně rozhodl o zamítnutí návrhu na prohlášení konkursu pro nedostatek jeho majetku a vytvořil tak podmínky pro výmaz dlužníka z obchodního rejstříku, přičemž zbývající majetek by byl použit pro úhradu nákladů insolvenčního řízení, nebo aby zahájil vymáhání pohledávky za společností Simply, z níž by mohly být uhrazeny nejen náklady insolvenčního řízení, ale částečně i pohledávky věřitelů. Pokračoval, že zůstatek na jeho účtu činí 4.733,70 Kč a že zastavil veškeré platby, majetek představující notebooky je okamžitě ke zpeněžení a že je reálně vymahatelná pohledávka za Simply. Uzavřel, že povinnost zaplatit zálohu je v tomto případě překážkou pro to, aby insolvenční řízení proběhlo tam, kde zákon příslušným subjektům přímo ukládá povinnost insolvenční řízení zahájit, tedy zejména podle § 98 odst. 1 IZ. Uzavřel, že podáním insolvenčního návrhu splnil svou povinnost stanovenou § 98 IZ, neboť měl v období únor až srpen se dvěma klienty rozjednány dva projekty o celkové hodnotě cca 4 mil. Kč, z nichž však neočekávaně sešlo, a proto začal bezprostředně poté připravovat insolvenční návrh; pokud by obdržel platbu za jeden z uvedených projektů, byl připraven uplatnit své nároky vůči Simply u soudu.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle nějž insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Odvolací soud se plně totožnil se závěry soudu prvního stupně a pro stručnost na ně odkazuje, neboť správně vystihl účel institutu zálohy, jímž je podle § 108 IZ poskytnout zdroj úhrady prvotních nákladů insolvenčního řízení a současně zajistit úhradu celkových nákladů insolvenčního řízení, včetně hotových výdajů a odměny insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Záloha je tak opodstatněna i v případě, kdy sice lze počítat s výtěžkem ze zpeněžení majetkové podstaty postačujícím (byť částečně) k úhradě nákladů insolvenčního řízení, není tu však pro období následující po rozhodnutí o úpadku (do zpeněžení majetkové podstaty) dostatek volných finančních prostředků dlužníka, z nichž by bylo možné uhradit prvotní náklady, jež si insolvenční řízení (aby mohlo zákonem stanoveným způsobem pokračovat) nutně vyžádá. Konečná výše nákladů insolvenčního řízení se pak odvíjí od konkrétního způsobu řešení dlužníkova úpadku (konkursu, reorganizace nebo zvolené formy oddlužení) a specifických poměrů věci, jež výši sledovaných nákladů v rámci daného způsobu řešení úpadku ovlivňují. To platí i pro hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce, které vždy patří mezi náklady insolvenčního řízení a jejichž výše je pro jednotlivé způsoby řešení úpadku upravena ve vyhlášce odlišně.

V posuzované věci se dlužník insolvenčním návrhem domáhá zjištění svého úpadku a jeho řešení konkursem s tvrzením, že je v platební neschopnosti a že je i předlužen, neboť vůči třem řádně označeným věřitelům má závazky v celkové výši 105.736,-Kč po lhůtě splatnosti delší než tři měsíce (dva splatné 14.1.2012 a jeden 30.6.2011), jež není schopen platit, a že zastavil veškeré platby. Jeho majetek tvoří toliko drobný hmotný majetek oceněný částkou 16 tis. Kč a hotovost na účtu u banky ve výši 7.433,70 Kč.

Z předložených seznamů majetku, závazků a zaměstnanců vyplývá, že dlužník nemá zaměstnance, že má vůči pěti věřitelům splatné závazky v celkové výši 190.964,-Kč s tím, že závazky vůči dalším věřitelům ve výši 176.011,-Kč upřesní v průběhu řízení, že vlastní movité věci-dva notebooky značka ASUS K 525F s brašnou a HP ProbBook 4520S s brašnou pořízené 31.7.2012 za cenu 12.342,-Kč, resp. 12.190,-Kč, jež ocenil částkou 8 tis. Kč za kus, zůstatek na jeho běžném účtu k datu 10.9.2012 činí 7.433,70 Kč, a že má dvě pohledávky, a to ve výši 41.350,-Kč z nezaplacené faktury, jež však považuje za nedobytnou, neboť na odběratele je vedeno insolvenční řízení, do něhož tuto pohledávku nepřihlásil z důvodů její neprůkaznosti, a ve výši 120 tis. Kč a 170 tis. Kč z titulu náhrady škody za ušlý zisk za Simply, jež považuje za dobytné, neboť záležitost konzultoval s advokátem-specialistou na autorské právo, když se jedná o nároky z této oblasti, jenž vyjádřil předpoklad 100% úspěšnosti v soudním řízení, jež však nezahájil z důvodu nedostatku finančních prostředků, přesto má veškeré podklady pro vedení sporu připraveny. K výzvě soudu pak mimo jiné předložil řádné a úplné seznamy závazků, jež mají náležitosti vyžadované v § 104 IZ.

Dlužník požaduje řešení svého úpadku konkursem, při němž náklady insolvenčního řízení, jak již řečeno, tvoří mimo jiné i hotové výdaje insolvenčního správce a jeho odměna, která dle § 1 vyhlášky-bude-li dosaženo výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného věřitele nebo výtěžku určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele-dosahuje nejméně částky 45 tis. Kč, jinak se určí úvahou soudu dle § 5 vyhlášky. S ohledem na rozsah a skladbu dlužníkova movitého majetku a pohledávky za Simply nelze důvodně předpokládat, že jeho zpeněžením (pokud se ho vůbec zpeněžit podaří v případě movitých věcí, či vydobýt pohledávku za Simply) mohou být získány finanční prostředky postačující k úplné úhradě očekávaných nákladů insolvenčního řízení (konkursu, popř. nepatrného konkursu dle § 314 a 315 IZ). Do doby zpeněžení věcí, či vymožení pohledávky tak je k dispozici toliko dlužníkova hotovost na běžném účtu, jež od podání insolvenčního návrhu doznala změny, neboť se snížila o 3 tis. Kč na částku 4.733,70 Kč. Přitom je zřejmé, že již sám proces zpeněžování dlužníkova majetku insolvenčním správcem (nehledě na ostatní jeho činnosti související se soupisem majetkové podstaty, přezkoumáním přihlášených pohledávek, případně vymáháním pohledávek dlužníka po jeho dlužnících) si vyžádá náklady, které při absenci finančních prostředků dlužníka a jakýchkoli jeho příjmů je nutno zajistit zálohou.

Protože z těchto důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně správně posoudil podmínky pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení, včetně její výše, napadené usnesení podle § 219 občanského soudního řádu jako věcně správné potvrdil.

Pouče ní : Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu ČR do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 21. listopadu 2013

JUDr. Michal Kubín, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová