3 VSPH 1424/2013-A-10
MSPH 93 INS 21313/2013 3 VSPH 1424/2013-A-10

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka: Michal anonymizovano , anonymizovano , bytem v Praze 11, Ocelíkova 672, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 93 INS 21313/2013-A-5 ze dne 2. srpna 2013

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 93 INS 21313/2013-A-5 ze dne 2. srpna 2013 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Městský soud v Praze (Soud) odmítl insolvenční návrh dlužníka.

V odůvodnění napadeného usnesení Soud uvedl, že mu byl doručen 31.7.2013 insolvenční návrh, v němž dlužník navrhl, aby Soud rozhodl o jeho úpadku a povolil oddlužení plněním splátkového kalendáře. Soud vyšel z toho, že v kolonce č. 6 (nyní č. 7) formuláře návrhu na povolení oddlužení (Formulář) vyhrazené pro vylíčení rozhodujících skutečností, z nichž plyne, že je dlužník v úpadku, dlužník uvedl pouze, že má nepřehledné množství exekucí-osobní bankrot. Další tvrzení ke svému úpadku dlužník neuvedl, tj. žádné údaje o svých věřitelích, ani o počtu, výši a datech splatnosti svých závazků včetně označení exekučních titulů, a pouze v kolonkách č. 18 a 20 Formuláře označil dlužník jednoho ze svých věřitelů-Obvodní soud pro Prahu bez uvedení jeho sídla, označil svůj závazek vůči němu a věřitelův exekuční titul. Povinné seznamy podle § 104 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ) nepřipojil.

Cituje ustanovení § 3, § 103, § 104 a § 128 InsZ Soud dospěl k závěru, že insolvenční návrh trpí nedostatky, jež brání jeho projednání, neboť z něho neplyne, že má dlužník více věřitelů s pohledávkami déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, jež není schopen uspokojit, a nedostatky ve vylíčení rozhodujících skutečností nelze nahradit ani údaji z povinných seznamů, které dlužník k insolvenčnímu návrhu nepřipojil. Upozornil zároveň na rozhodnutí Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 7/2008 (publikované pod č. 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) a Vrchního soudu v Praze č.j. KSPL 27 INS 548/2009, 1 VSPH 152/2009-A-10, z nichž plyne, že dlužník jako insolvenční navrhovatel je povinen v insolvenčním návrhu vylíčit rozhodující skutečnosti vedoucí k závěru o jeho úpadku a že tuto povinnost nelze mít za splněnou odkazem na jeho přílohy. Postupem podle § 128 odst. 1 InsZ proto dlužníkův insolvenční návrh odmítl.

Vzhledem k tomu, že dlužníkův insolvenční návrh nebyl prvním, který byl odmítnut, doplnil o kontakt na obecně prospěšnou společnost, jež by mu mohla poradit, jak insolvenční návrh se všemi zákonnými náležitostmi sepsat.

Toto usnesení dlužník napadl v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil Soudu k dalšímu řízení s odůvodněním, podle něhož insolvenční návrh podal bez vad, neboť z něho jsou patrné rozhodující skutečnosti, tj. existence věřitelů a peněžité závazky.

Vrchní soud v Praze podle § 212 a 212a odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Z § 97 odst. 1 a 3 InsZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník.

Podle § 3 odst. 1 InsZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost).

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 InsZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 InsZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 4 InsZ).

O úpadek předlužením dle § 3 odst. 3 InsZ se může jednat jen v případě dlužníka, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem.

Soud správně vycházel z toho, že domáhá-li se dlužník insolvenčním návrhem zjištění svého úpadku nebo hrozícího úpadku (§ 97 odst. 3 InsZ), je podle § 103 odst. 1 a 2 InsZ povinen v insolvenčním návrhu uvést i rozhodující skutečnosti, které jeho tvrzený úpadek nebo hrozící úpadek osvědčují. Současně dlužník podle § 104 odst. 1 InsZ musí k insolvenčnímu návrhu připojit především seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (seznam majetku) a seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (seznam závazků), jež musejí být opatřeny náležitostmi stanovenými v § 104 odst. 2 až 4 InsZ.

Jestliže dlužník hodlá navrhnout řešení svého úpadku (hrozícího úpadku) oddlužením, musí tak učinit návrhem na povolení oddlužení podaným na předepsaném formuláři (§ 391 odst. 3 InsZ), a to současně s insolvenčním návrhem (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 InsZ). K podání insolvenčního návrhu pak může využít kolonku č. 7 (dříve č. 6) Formuláře, v níž pak musí ve smyslu § 103 odst. 2 InsZ vylíčit rozhodující skutečnosti, které dlužníkův úpadek či hrozící úpadek, jehož se dovolává, osvědčují. Insolvenční návrh a návrh na povolení oddlužení jsou samostatná procesní podání se samostatným procesním režimem. Nedostatky insolvenčního návrhu (jímž se dlužník domáhá zjištění svého úpadku) proto nemohou být nahrazeny obsahem či přílohami návrhu, jímž se dlužník domáhá řešení svého úpadku oddlužením.

Požadavky stran povinnosti insolvenčního navrhovatele vylíčit v insolvenčním návrhu skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka jsou ustáleny judikaturou Nejvyššího soudu uveřejněnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek-viz jeho usnesení sen. zn. 29 NSČR 7/2008 ze dne 26.2.2009 (91/2009), usnesení sen. zn. 29 NSČR 1/2008 ze dne 27.1.2010 (R 88/2010), usnesení sen. zn. 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010 (R 26/2011) a usnesení sen. zn. 29 NSČR 14/2011 ze dne 21.12.2011 (R 44/2012). Z této judikatury plyne, že v insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o jeho hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá. Rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, se tak rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. To znamená, že insolvenční návrh musí ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 InsZ obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, nejen konkrétní údaje o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Dlužník, který označením bodu 7 (dříve bodu 6) ve Formuláři projeví navenek úmysl podat návrh na povolení oddlužení zároveň jako insolvenční návrh a který současně rezignuje na uvedení ( popis ) jakýchkoliv rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek , předkládá insolvenčnímu soudu zásadně neprojednatelný insolvenční návrh, jenž má být bez dalšího odmítnut podle § 128 odst. 1 InsZ.

Jakkoli povinnost vylíčit skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka podle citovaného R 91/2009 nelze mít za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, je soudní praxe ustálena v závěru, že taková skutková tvrzení může dlužník-navrhovatel nabídnout i prostřednictvím připojeného řádného seznamu majetku a závazků. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ a b/ InsZ) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné, tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 InsZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Podle § 128 odst. 1 InsZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Z obsahu spisu plyne, že Soudu byl dne 31.7.2013 doručen insolvenční návrh dlužníka spojený s návrhem na povolení oddlužení podaným na Formuláři, v jehož kolonce č. 6 určené pro podání insolvenčního návrhu dlužník vyznačil, že se domáhá rozhodnutí o svém úpadku. Co do popisu rozhodujících skutečností osvědčujících jeho úpadek se však omezil jen na tvrzení, že má nepřehledné množství exekucí-osobní bankrot .

Z uvedeného je zřejmé, že dlužník v insolvenčním návrhu neuvedl konkrétní údaje ani o svých majetkových poměrech, včetně své příjmové situace, ani o výši svých jednotlivých dluhů a jejich splatnosti a neoznačil žádné své věřitele. Seznamy majetku a závazků k návrhům nepřipojil. Z toho plyne, že dlužník v insolvenčním návrhu (ani prostřednictvím povinných příloh-seznamů, které absentují) nevylíčil řádně skutečnosti, z nichž by vyplýval závěr, že má vůči vícerým (alespoň dvěma) konkrétním věřitelům pohledávky, které jsou více než 30 dnů po lhůtě splatnosti a které není schopen plnit. Neuvedl tedy rozhodné skutečnosti, jež by jeho tvrzený úpadek dle § 3 odst. 1 InsZ osvědčovaly (úpadek předlužením dle § 3 odst. 3 InsZ u dlužníka, který není podnikatelem. nepřichází v úvahu), přestože taková skutková tvrzení jsou obligatorní náležitostí insolvenčního návrhu.

Za této situace dospěl odvolací soud shodně jako Soud k závěru, že insolvenční návrh dlužníka vykazuje nedostatky, pro které nelze v řízení pokračovat. Protože § 128 odst. 1 InsZ pro ten případ vylučuje užití § 43 o.s.ř., Soud postupoval správně, když dlužníkovi neurčil lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu a napadeným usnesením jej bez dalšího odmítl. Vady insolvenčního návrhu může navrhovatel odstranit, jen dokud soud prvního stupně nevydá usnesení o odmítnutí návrhu podle § 128 InsZ, a proto i kdyby dlužník učinil k odstranění těchto nedostatků v rámci odvolacího řízení doplnění návrhu, neměla by tato skutečnost z hlediska posouzení věcné správnosti napadeného usnesení žádného významu.

Z těchto důvodů odvolací soud postupoval dle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 19. února 2014

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková