3 VSPH 1413/2015-A-13
MSPH 96 INS 16686/2015 3 VSPH 1413/2015-A-13

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Michala Kubína a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D. v insolvenční věci dlužníka Miroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Modletická 1388/5, 149 00 Praha 4, zahájené k návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 96 INS 16686/2015-A-8 ze dne 26. června 2015

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 96 INS 16686/2015-

A-8 ze dne 26. června 2015 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Městský soud v Praze (dále jen insolvenční soud) odmítl insolvenční návrh dlužníka.

V napadeném usnesení insolvenční soud uvedl, že mu byl dne 24.6.2015 doručen dlužníkův insolvenční návrh, kterým se dlužník domáhá vydání rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkurzu (správně řešení úpadku oddlužením). Insolvenční soud vyšel z toho, že v insolvenčním návrhu dlužník neuvedl rozhodující skutečnosti, zejména konkrétní datum splatnosti a právní důvod vzniku jednotlivých závazků, a dovodil tak, že jeho insolvenční návrh není srozumitelný a určitý. Insolvenční soud, cituje ustanovení § 103 a § 104 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen insolvenční zákon-IZ), dospěl k závěru, že insolvenční návrh dlužníka trpí nedostatky, jež brání jeho projednání, a proto postupoval podle § 128 odst. 1 IZ a insolvenční návrh odmítl.

Toto usnesení napadl dlužník v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud změnil tak, že se insolvenční návrh neodmítá, neboť insolvenčnímu soudu podal srozumitelný a určitý insolvenční návrh opatřený náležitostmi ve smyslu ustanovení § 103 IZ a přílohami dle ustanovení § 104 IZ, neboť v seznamu závazků označil konkrétní datum splatnosti každého závazku, právní důvod jeho vzniku, označil věřitele i výši dlužné částky. Dlužník v podaném odvolání rovněž odkázal na usnesení Nejvyššího soudu České republiky sen. zn. 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, sešit 2/2011, pod č. 26, ve kterém Nejvyšší soud uzavřel, že listin, které tvoří povinnou přílohu insolvenčního návrhu dlužníka, se dlužník nemůže dovolávat pouze v případě, že takovéto seznamy nejsou opatřeny podepsaným prohlášením o správnosti a úplnosti.

Vrchní soud v Praze podle § 212 a § 212a odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Z § 97 odst. 1 a 5 IZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost).

K poslední uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 4 IZ).

O úpadek předlužením dle § 3 odst. 3 IZ se může jednat jen v případě dlužníka, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem.

Soud správně vycházel z toho, že domáhá-li se dlužník insolvenčním návrhem zjištění svého úpadku nebo hrozícího úpadku (§ 97 odst. 5 IZ), je podle § 103 odst. 1 a 2 IZ povinen v insolvenčním návrhu uvést i rozhodující skutečnosti, které jeho tvrzený úpadek nebo hrozící úpadek osvědčují. Současně dlužník podle § 104 odst. 1 IZ musí k insolvenčnímu návrhu připojit především seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (seznam majetku) a seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (seznam závazků), jež musejí být opatřeny náležitostmi stanovenými v § 104 odst. 2 až 4 IZ. Seznam závazků dlužníka přitom musí obsahovat i údaj o výši a splatnosti jednotlivých závazků v něm uvedených (viz usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 38/2010-A ze dne 1.3.2012, uveřejněné pod č. 83/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a ustanovení § 104 odst. 3 IZ ve znění účinném od 1.1.2014) dále uvedení věřitelů, kteří uplatňují své pohledávky ze zajištění s uvedením předmětu zajištění, resp. že žádný z nich není zajištěným věřitelem. Podle § 104 odst. 4 IZ musejí být všechny osoby uvedené v seznamech označeny způsobem uvedeným v § 103 odst. 1; tyto seznamy musí dlužník podepsat a výslovně v nich uvést, že jsou správné a úplné.

Jestliže dlužník hodlá navrhnout řešení svého úpadku (hrozícího úpadku) oddlužením, musí tak učinit návrhem na povolení oddlužení podaným na předepsaném formuláři (§ 391 odst. 3 IZ), a to současně s insolvenčním návrhem (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 IZ). K podání insolvenčního návrhu pak může využít kolonku č. 7 Formuláře (do 31.12.2013 kolonka č. 6), v níž pak musí ve smyslu § 103 odst. 2 IZ vylíčit rozhodující skutečnosti, které dlužníkův úpadek či hrozící úpadek, jehož se dovolává, osvědčují. Insolvenční návrh a návrh na povolení oddlužení jsou samostatná procesní podání se samostatným procesním režimem. Nedostatky insolvenčního návrhu (jímž se dlužník domáhá zjištění svého úpadku) proto nemohou být nahrazeny obsahem či přílohami návrhu, jímž se dlužník domáhá řešení svého úpadku oddlužením.

Požadavky stran povinnosti insolvenčního navrhovatele vylíčit v insolvenčním návrhu skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka jsou ustáleny judikaturou Nejvyššího soudu uveřejněnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek-viz jeho usnesení sen. zn. 29 NSČR 7/2008 ze dne 26.2.2009 (91/2009), usnesení sen. zn. 29 NSČR 1/2008 ze dne 27.1.2010 (R 88/2010), usnesení sen. zn. 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010 (R 26/2011) a usnesení sen. zn. 29 NSČR 14/2011 ze dne 21.12.2011 (R 44/2012). Z této judikatury plyne, že v insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o jeho hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá. Rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, se tak rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. To znamená, že insolvenční návrh musí ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 IZ obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, nejen konkrétní údaje o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Dlužník, který označením bodu 7 (dříve bodu 6) Formuláře projeví navenek úmysl podat návrh na povolení oddlužení zároveň jako insolvenční návrh , a který současně rezignuje na uvedení ( popis ) jakýchkoliv rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek , předkládá insolvenčnímu soudu zásadně neprojednatelný insolvenční návrh, jenž má být bez dalšího odmítnut podle § 128 odst. 1 IZ.

Jakkoli povinnost vylíčit skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka podle citovaného rozhodnutí R 91/2009 nelze mít za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, je soudní praxe ustálena v závěru, že taková skutková tvrzení může dlužník-navrhovatel nabídnout i prostřednictvím připojeného řádného seznamu majetku a závazků. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ a b/ IZ) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné, tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Podle § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Z insolvenčního spisu plyne, že dlužník doručil insolvenčnímu soudu insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení na předepsaném formuláři Návrhu na povolení oddlužení (dále jen formulář), jehož kolonky č. 7 využil k formulaci insolvenčního návrhu, v němž uvedl, že má celkem 5 věřitelů, u nich 8 peněžitých závazků v celkové výši cca 462.366,62 Kč, přičemž své věřitele jinak neoznačil a výslovně uvedl, že jsou identifikováni v kolonkách č. 17 až 20 návrhu a v seznamu závazků. Dále dlužník uvedl, že celkem 7 jeho závazků je vykonatelných, všechny jsou více než 3 měsíce po lhůtě splatnosti a nezvládá je splácet, přičemž jejich identifikaci a specifikaci lze nalézt v kolonkách č. 17 až 20 návrhu a v seznamu závazků. Další rozhodující skutečnosti pro posouzení úplnosti insolvenčního návrhu neuvedl. K insolvenčnímu návrhu připojil seznam majetku, v němž označil jako majetek ve svém vlastnictví osobní automobil a věci osobní potřeby, dále seznam závazků s uvedením firmy, sídla a identifikačního čísla svých věřitelů, výší jejich pohledávek, důvodu jejich vzniku a lhůt jejich splatnosti a seznam zaměstnanců s tím, že nemá žádné zaměstnance. Seznam zaměstnanců je dlužníkem podepsán a opatřen prohlášením, že je úplný a správný. Seznam majetku a seznam závazků jsou dlužníkem podepsány, avšak nejsou opatřeny prohlášením, že jsou správné a úplné.

Z uvedeného plyne, že dlužník v insolvenčním návrhu nevylíčil řádně skutečnosti, z nichž by plynul závěr, že má více věřitelů s pohledávkami déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, a které není schopen uspokojovat, tj. rozhodné skutečnosti osvědčující tvrzený úpadek upravený v § 3 IZ. Pokud dlužník označil své věřitele a specifikoval své závazky v kolonkách č. 17 až 20 Formuláře, pak tyto údaje nelze vzít v potaz při hodnocení náležitostí insolvenčního návrhu, neboť slouží pro tvrzení související s návrhem na povolení oddlužení a jejich nedostatek lze nahradit pouze obsahem povinných seznamů uvedených v § 104 IZ, jež jsou však dlužníkem podepsány a opatřeny prohlášením, že jsou správné a úplné.

Dlužníkovi lze sice přisvědčit, že v seznamu závazků uvedl své jednotlivé věřitele, výši a důvod vzniku jejich pohledávek, včetně dat jejich splatnosti. Tento seznam však nelze vzít v potaz co do doplnění rozhodujících skutečností absentujících v insolvenčním návrhu, neboť není řádným seznamem bez výše uvedeného prohlášení o jeho správnosti a úplnosti, jak ostatně tvrdí i dlužník v kolonce č. 7 formuláře odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010, či rovněž v podaném odvolání.

Závěrem odvolací soud poukazuje na zjevný rozpor tvrzení týkající se majetku dlužníka. Dlužník v kolonce č. 15 Formuláře totiž označil jako movitý majetek, jenž není předmětem zajišťovacích práv, bankovní účet s finanční hotovostí ve výši 10.316,-Kč, který ale již není označen v seznamu majetku. A dále v kolonce č. 16 Formuláře dlužník odkazuje na nemovitou věc zajištěnou zástavním právem soudcovským a zástavním právem exekutorským, konkrétně se jedná o ideální spoluvlastnický podíl o velikosti 1/2 na budově postavené na pozemku parc. č. 233/1 a ideální spoluvlastnický podíl o velikosti 1/2 na pozemku parc. č. 233/1, to vše v kat. úz. Jedlová u Staré Vody, přičemž v seznamu majetku dlužník výslovně uvádí, že nevlastní žádné nemovité věci.

Vady insolvenčního návrhu může navrhovatel odstranit, jen dokud insolvenční soud nevydá usnesení o odmítnutí návrhu podle § 128 IZ, a proto i kdyby dlužník učinil k odstranění těchto nedostatků v rámci odvolacího řízení doplnění návrhu, neměla by tato skutečnost z hlediska posouzení věcné správnosti napadeného usnesení žádného významu.

Z těchto důvodů odvolací soud postupoval dle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Pouze pro úplnost považuje odvolací soud dodat, že právní mocí usnesení, jímž byl insolvenční návrh odmítnut, se insolvenční řízení dlužníka končí. Taková okolnost dlužníkovi nebrání, jak jej správně poučil insolvenční soud k podání nového insolvenčního návrhu s návrhem na povolení oddlužení, jenž by splňoval všechny zákonem požadované náležitosti.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 13. srpna 2015

JUDr. Jindřich H a v l o v e c, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová