3 VSPH 1413/2013-B-21
KSPH 41 INS 7657/2013 3 VSPH 1413/2013-B-21

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka Ing. Václava anonymizovano , anonymizovano , bytem Gen. Kholla 230, 261 01 Příbram, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 41 INS 7657/2013-B-13 ze dne 14. srpna 2013,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 41 INS 7657/2013-B-13 ze dne 14. srpna 2013 se z r u š u j e a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze usnesením č.j. KSPH 41 INS 7657/2013-B-13 ze dne 14.8.2013 v bodě I. výroku schválil oddlužení dlužníka Ing. Václava anonymizovano (dále jen dlužník) plněním splátkového kalendáře. V bodě II. výroku dlužníku uložil, aby insolvenční správkyni JUDr. Mgr. Martině Jinochové Matyášové (dále jen insolvenční správkyně nebo správkyně) platil měsíčně zálohu na odměnu ve výši 750,-Kč a náhradu hotových výdajů ve výši 150,-Kč, celkem tedy 900,-Kč navýšených o DPH (je-li správkyně plátcem této daně), a to ode dne zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku do srpna 2018, případně po dobu kratší do úplného splacení pohledávek nezajištěných věřitelů. V bodě III. výroku dlužníku uložil, aby z příjmů, které získá po schválení oddlužení, platil prostřednictvím insolvenční správkyně nezajištěným věřitelům měsíčně částku v rozsahu, ve kterém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky, po odečtení odměny a hotových výdajů insolvenční správkyně, a to každému z věřitelů podle poměru jejich pohledávek, určeného v tomto bodě výroku, po dobu 5 let od září 2013 do srpna 2018, případně po dobu kratší do úplného splacení pohledávek nezajištěných věřitelů, vždy k 25. dni kalendářního měsíce. Termín první splátky soud určil na den 25.9.2013. V bodě IV. výroku soud uložil insolvenční správkyni, aby z částek, které jí budou plátcem mzdy jiného příjmu dlužníka měsíčně poukazovány, přednostně hradila pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim postavené na roveň. V bodě V. výroku soud konstatoval, že způsob výpočtu nezabavitelné části příjmu je stanoven občanským soudním řádem a dalšími právními předpisy. V bodě VII. výroku soud určil, že příjmem, z něhož musí dlužník hradit splátky, je jeho starobní důchod vyplácený Českou správou sociálního zabezpečení, a tomuto plátci příjmu dlužníka v bodě VI. výroku uložil, aby z něj po doručení tohoto rozhodnutí prováděl stanovené srážky odpovídající částce, kterou mohou být při výkonu rozhodnutí uspokojeny přednostní pohledávky, snížené o částku 1.500,-Kč, a aby nevyplácel sražené částky dlužníku, ale na zde označený účet insolvenční správkyně. Současně soud v bodech VIII. a X. výroku zakázal všem plátcům mzdy nebo jiného příjmu dlužníka, aby mu po doručení usnesení vyplatili postiženou část příjmu, s tím, že jsou povinni do jednoho týdne oznámit soudu a insolvenční správkyni, že u nich přestal dlužník pracovat nebo pobírat jiný příjem; upozornil, že povinnosti podle tohoto usnesení se vztahují i na všechny další případné plátce mzdy nebo jiného příjmu dlužníka v době trvání účinků oddlužení. V bodě XI. výroku soud uložil přihlášeným věřitelům, aby nejpozději k termínu první splátky sdělili insolvenční správkyni čísla svých bankovních účtů k plnění částek dle splátkového kalendáře, a v bodě XII. uložil insolvenční správkyni, aby pravidelně vyplácela srážky nezajištěným věřitelům v poměru určeném v bodě III. výroku a aby o plnění oddlužení podávala soudu každé 3 měsíce zprávy.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že mu byl dne 19.3.2013 doručen insolvenční návrh dlužníka spojeným s návrhem na povolení oddlužení, jímž bylo zahájeno dlužníkovo insolvenční řízení, a že pak usnesením č.j. KSPH 41 INS 7657/2013-A-11 ze dne 25.4.2013 zjistil úpadek dlužníka a povolil řešení úpadku oddlužením. Ve lhůtě stanovené k podávání přihlášek přihlásilo 17 věřitelů pohledávky v celkové výši 354.581,69 Kč. Dne 21.6.2013 se konalo přezkumné jednání a schůze věřitelů, které se žádný z přihlášených věřitelů nezúčastnil. Protože o způsobu oddlužení věřitelé nehlasovali ani mimo schůzi věřitelů, soud o něm dle § 402 odst. 5 insolvenčního zákona (dále jen IZ) rozhodl sám. S ohledem na výši měsíčních příjmů dlužníka a na skutečnost, že vlastní pouze drobný a prakticky neprodejný majetek, soud rozhodl, že oddlužení bude provedeno plněním splátkového kalendáře. Tak také oddlužení schválil, neboť neshledal důvody, které by tomu podle § 405 IZ bránily, a nikdo z věřitelů nebyl oprávněn vznést proti zvolenému způsobu oddlužení námitky, když v té věci žádný z nich nehlasoval. Zároveň soud vydal související výroky dle § 406 odst. 3 IZ s tím, že o povinnosti dlužníka platit zálohu na odměnu insolvenční správkyně a náhradu jejích hotových výdajů v celkové výši 900,-Kč měsíčně s DPH rozhodl dle § 38 odst. 4 IZ a § 3 písm. b) a § 7 odst. 4 vyhlášky č. 313/2007 Sb. Upozornil, že ze splátek je třeba přednostně hradit i pohledávky v režimu za podstatou uvedené v § 168 a § 169 IZ a že splátky budou záviset na výši dlužníkova příjmu dosaženého v daném měsíci a na případné změně jeho osobních poměrů či právních předpisů stanovujících životní minimum jednotlivce a výši normativních nákladů na bydlení.

Soud uzavřel, že pokud nedojde v průběhu příštích 5 let ke změně poměrů dlužníka, aktuální částka určená k rozdělení mezi věřitele umožňuje, aby dlužník (s předpokládaným měsíčním čistým příjmem 19.762,-Kč ze starobního důchodu) během této doby-po odečtení nároků insolvenční správkyně a částky 90.000,-Kč představující životní minimum zvýšené o 1.500,-Kč měsíčně-uspokojil nezajištěné pohledávky věřitelů částkou ve výši 484.380,-Kč, jež odpovídá celkovému objemu těchto pohledávek.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal. Namítal, že soud nevyhověl jeho žádosti o stanovení jiné výše měsíčních splátek a nepřihlédl ke skutečnostem, které tvrdil již v návrhu na povolení oddlužení. V něm dlužník žádal o snížení měsíční splátky na částku 4.557,-Kč, která by stále umožnila uspokojení pohledávek věřitelů v rozsahu 70 %. Žádost dlužník odůvodnil svými náklady na bydlení a dalšími nezbytnými výdaji specifikovanými v příloze návrhu. Z těchto důvodů dlužník po přezkumném jednání a schůzi věřitelů-podáními ze dne 8.7.2013 a 22.7.2013-opětovně soud žádal o nižší splátku. Při splátce určené soudem v napadeném usnesení by dlužníku zůstávala částka postačující pouze na nájemné a ostatní platby spojené s bydlením (v celkové výši cca 8.600,-Kč) a na úhradu ostatních životních potřeb by mu už nic nezbývalo. Soud uvedl, že by měl dlužník v průběhu příštích 5 let zaplatit nezajištěným věřitelům částku 484.380,-Kč, ačkoli objem přihlášených pohledávek činí jen 354.581,69 Kč. Takové plnění by byl dlužník schopen svým věřitelům poskytnout za 5 let při nižší splátce ve výši 5.010,-Kč. Proto navrhl, aby odvolací soud zrušil dotčené části usnesení a stanovil mu měsíční splátku sníženou na částku 5.010,-Kč.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněné.

Podle § 398 odst. 3 IZ při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník prostřednictvím insolvenčního správce mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí jen z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.

Podle § 391 odst. 2 IZ dlužník, který navrhuje oddlužení plněním splátkového kalendáře, může v návrhu na povolení oddlužení požádat insolvenční soud o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek. V takovém případě musí v návrhu na povolení oddlužení uvést také výši navrhovaných měsíčních splátek nebo způsob jejich určení a vysvětlit důvody, které vedly k jeho úpadku. Ustanovení § 395 tím není dotčeno. Podle § 391 odst. 3 IZ návrh na povolení oddlužení lze podat pouze na formuláři; náležitosti formuláře stanoví prováděcí právní předpis. Podobu formuláře zveřejní ministerstvo způsobem umožňujícím dálkový přístup; tato služba nesmí být zpoplatněna.

Podle § 398 odst. 4 IZ dlužníku, který o to požádal v návrhu na povolení oddlužení, může insolvenční soud stanovit jinou výši měsíčních splátek. Učiní tak jen tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude stejná nebo vyšší než 50 % jejich pohledávek, anebo stejná nebo vyšší než hodnota plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli. Přitom dále přihlédne k důvodům, které vedly k dlužníkovu úpadku, k celkové výši dlužníkových závazků, k dosavadní a očekávané výši dlužníkových příjmů, k opatřením, která dlužník činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků, a k doporučení věřitelů. Dlužníkovým návrhem jiné výše měsíčních splátek není insolvenční soud vázán. K opožděné žádosti insolvenční soud nepřihlíží.

Věřitelé své stanovisko ke včas podané dlužníkově žádosti o stanovení jiné výše měsíčních splátek při oddlužení splátkovým kalendářem, tj. zda doporučují této žádosti vyhovět či nikoli, zaujímají svým hlasováním na schůzi věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení (viz § 399 odst. 1, § 400 odst. 1, § 401 odst. 4 a § 402 odst. 4 IZ) s tím, že se tu obdobně uplatní pravidla stanovená pro hlasování a platnost usnesení schůze věřitelů o způsobu oddlužení uvedená v § 399 až § 402 IZ.

Podle § 406 odst. 1 IZ neshledá-li důvody k vydání rozhodnutí podle § 405, insolvenční soud oddlužení schválí. Schválením oddlužení jsou vázáni jak dlužník, tak věřitelé, včetně věřitelů, kteří s oddlužením nesouhlasili nebo o něm nehlasovali. Obsah rozhodnutí, jímž soud schválil oddlužení plněním splátkového kalendáře, stanoví § 406 odst. 3 IZ.

Z výše uvedené úpravy vyplývá, že hodlá-li dlužník využít možnosti, aby mu soud v případě schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře stanovil nižší měsíční splátky než ty, k nimž by byl jinak povinen podle § 398 odst. 3 IZ, je třeba, aby o to požádal již v návrhu na povolení oddlužení, s náležitostmi stanovenými v § 391 odst. 2 IZ. Pokud soud prvního stupně dlužníkově žádosti jiné výše měsíčních splátek po jejím projednání (zcela) nevyhověl, je dlužník podle § 406 odst. 4 poslední věty IZ oprávněn podat proti rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře odvolání.

V daném případě dlužník s insolvenčním návrhem spojil návrh na povolení oddlužení, které navrhl provést plněním splátkového kalendáře. V příslušné kolonce 15 formuláře návrhu na povolení oddlužení uplatnil požadavek stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek (jež činí 10.959,-Kč), a to tak, aby měsíčně byly uhrazeny nároky insolvenční správkyně ve výši 1.080,-Kč a pohledávky věřitelů částkou 4.557,-Kč. Uvedl, že při zákonné srážce by mu nezbylo dost finančních prostředků na úhradu nezbytných nákladů na obživu, dopravu a bydlení, které specifikoval v příloze návrhu. V té dlužník jednotlivě rozepsal svoje měsíční náklady na nájemné a služby (7.255,-Kč) a dále na elektřinu, plyn, provoz internetu a mobilního telefonu, SIPO, odpady, pojištění bytu, zákonné pojištění auta, stravu a léky, které měsíčně činí celkem 14.125,-Kč a po jejichž úhradě dlužníku ze starobního důchodu ve výši 19.762,-Kč zbývá pouhých 5.637,-Kč. V návrhu také uvedl, že je (od roku 2010) rozvedený, společné jmění manželů bylo vypořádáno a nemá žádných vyživovacích povinností.

Z obsahu spisu dále plyne, že usnesením č.j. KSPH 41 INS 7657/2013-A-11 ze dne 25.4.2013 soud prvního stupně zjistil úpadek dlužníka a povolil oddlužení. Současně nařídil na den 21.6.2013 konání přezkumného jednání a schůze věřitelů, do jejíhož programu ovšem nezařadil (vedle hlasování o způsobu oddlužení) také hlasování věřitelů o tom, zda doporučují vyhovět dlužníkově žádosti o stanovení nižší splátky.

Na přezkumném jednání byly zjištěny všechny přihlášené pohledávky nezajištěných věřitelů v celkové výši 353.581,69 Kč. Na bezprostředně následující schůzi věřitelů soud úvodem konstatoval, že pro absenci úředně ověřeného podpisu je neplatný došlý hlasovací lístek věřitele č. 15 (kterým věřitel nedoporučil vyhovět dlužníkově žádosti o nižší splátky). Insolvenční správkyně odkázala na písemnou zprávu ze dne 27.5.2013 o své činnosti a o hospodářské situaci dlužníka (B-2). V té mj. uvedla, že při stávajícím příjmu dlužníka (starobním důchodu ve výši 19.762,-Kč měsíčně) by bylo v rámci oddlužení splátkovým kalendářem (po uhrazení jejích přednostních nároků) zaplaceno celkem 574.380,-Kč, což je více než celková výše všech přihlášených pohledávek. K tomu správkyně na schůzi věřitelů dodala, že podle ní sice dlužníkův návrh na snížení splátek postrádá řádné odůvodnění, nicméně akceptací této žádosti by nešlo k poškození věřitelů, když jeho stávající příjem by za 5 let umožnil plnění odpovídající 162 % přihlášených pohledávek. Dlužník trval na své žádosti o nižší splátky, již navrhl stanovit ve výši 8.000,-Kč, a to s ohledem na jeho životní náklady, jež specifikoval v příloze návrhu na povolení oddlužení. Uvedl, že bydlí v podnájmu a jen náklady na bydlení činí měsíčně 7.305,-Kč, a dále podal krátké vysvětlení k příčinám svého úpadku.

Nato soud na schůzi věřitelů zaznamenal poučení dané účastníkům o úpravě rozhodování o způsobu oddlužení a poučení o hlasování věřitelů v této věci (ačkoli se žádný z nich schůze neúčastnil) a bez dalšího vyhlásil usnesení tohoto znění: Soud rozhodl o oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře s tím, že soud navyšuje životní minimum o částku 1.500,-Kč. Takto vyhlášené usnesení zcela zjevně nemá náležitosti usnesení o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře vymezené v § 404 a § 406 IZ a nelze s ním (pro tyto jeho vady) spojovat účinky schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře.

O věci tak soud rozhodl až napadeným usnesením č.j. KSPH 41 INS 7657/2013-B-13 ze dne 14.8.2013. Předtím však dlužník-v návaznosti na schůzi věřitelů-podáním ze dne 8.7.2013 (B-9) opakoval svoji žádost o snížení zákonné splátky na výši umožňující 100% uspokojení věřitelů za 5 let trvání splátkového kalendáře, k čemuž by podle něj (při zohlednění přednostních nároků insolvenční správkyně) měla postačit měsíční splátka 7.100,-Kč. Zopakoval důvody této žádosti, opět rozepsal svoje nezbytné životní náklady a dovolával se spravedlivého oddlužení. Nato soud dlužníku přípisem ze dne 11.7.2013 (B-11) odpověděl, že splátky byly při jednání konaném dne 21.6.2013 sníženy tak, že mu bylo navýšeno životní minimum, což bude zohledněno ve splátkovém kalendáři. Dlužník podáním ze dne 22.7.2013 (B-12) reagoval na přípis soudu námitkou, že ačkoli předpokladem oddlužení plněním splátkového kalendáře není 100% uspokojení pohledávek věřitelů, právě takové plnění sníženou splátkou nabízí, a že při jednání nebyla tato jeho žádost vyslyšena. Soudem uvažovaným navýšením životního minima by se za 5 let celkový rozsah jeho plnění ze 165 % snížil jen na 139 %. Při takové výši splátky nebude dlužník schopen zajistit své životní potřeby a dostane se do stavu hmotné nouze. Proto opakoval svůj požadavek na stanovení nižší splátky odpovídající 100% uspokojení věřitelů za 5 let.

Soud prvního stupně se však v napadeném usnesení dlužníkovou včasnou žádostí o stanovení nižší splátky nijak nezabýval, v odůvodnění ji vůbec nezmínil. V kontextu předchozího přípisu na B-11 lze usuzovat, že se s touto dlužníkovou žádostí v napadeném usnesení vypořádal tak, že plátci příjmu dlužníka (v bodě VI. výroku) uložil provádět měsíčně zákonnou srážku dle § 398 odst. 3 IZ (tj. v rozsahu, ve kterém mohou být z příjmů dlužníka při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky), a to ovšem se snížením o částku 1.500,-Kč, která-jak uvedeno v přípise a v odůvodnění napadeného usnesení-má představovat zvýšené životní minimum . Takovým způsobem však o požadavku stanovení nižší než zákonné srážky rozhodnuto být nemůže.

Rozhodnutí, jímž soud vyhověl dlužníkově žádosti o nižší splátku, je třeba vzhledem k povaze věci vyjádřit (ve výroku určujícím rozsah postihu příjmů dlužníka) určením konkrétní fixní částky odpovídající takové (procentní) míře uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů, kterou soud (v rozmezí zákonného minimálního padesátiprocentního limitu a míry uspokojení při zákonné splátce) shledal být vzhledem k rozhodným okolnostem odpovídající. Jinak řečeno, soud (popsanou úvahou) určí v daném rozmezí míru uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů a podle ní stanoví-jako maximální možnou srážku-konkrétní pevnou měsíční splátku, jež takový rozsah uspokojení (vč. plné úhrady přednostních pohledávek) za 60 měsíců trvání splátkového kalendáře naplní. Rozhodnutí o nižší než zákonné srážce pak soud promítne i do příkazu plátci dlužníkova příjmu.

V napadeném usnesení však soud v bodě VI. výroku ve skutečnosti dal plátci dlužníkova příjmu nepřípustně příkaz, aby prováděl výpočet zákonné srážky se zohledněním jiné částky životního minima, než stanoví příslušný právní předpis (§ 2 zákona č. 110/2006 Sb.). V rozporu s tímto svým (nepřípustným) příkazem ovšem současně v bodě III. výroku dlužníku uložil, aby po dobu trvání splátkového kalendáře na jeho plnění poskytoval částku v plném rozsahu srážky, již stanoví zákon. Přitom ale soud-jak již řečeno-dlužníkově žádosti o nižší splátky v napadeném usnesení žádné odůvodnění nevěnoval, a tedy nevysvětlil, zda o ní v tomto usnesení vskutku rozhodl (oním nesprávným způsobem v rámci příkazu plátci příjmu) a proč nevyhověl dlužníkově požadavku, jak jej uplatnil, anebo zda ve skutečnosti o této žádosti vůbec nerozhodoval a z jakých důvodů.

Lze tedy shrnout, že se soud prvního stupně v napadeném usnesení dlužníkovou žádostí o určení nižších splátek nezabýval a fakticky o ní nerozhodl, a navíc tuto žádost neprojednal tak, aby o ní vůbec rozhodnout mohl; neprojednal ji totiž ani s věřiteli (protože hlasování o ní nezařadil na program schůze věřitelů) ani s dlužníkem, kterému svůj postoj k požadavku nižší splátky (či dostatečnosti jejího odůvodnění) na schůzi věřitelů nijak neozřejmil a další vysvětlení k věci od něj nežádal.

Proto odvolací soud napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V něm soud-na schůzi věřitelů k tomu svolané-otázku schválení oddlužení dlužníka a jeho způsobu spolu s žádostí o nižší splátky řádně projedná a podle výsledku toho projednání o věci znovu rozhodne. Pro potřeby dalšího řízení, ohledně posuzování podmínek pro vyhovění žádosti o nižší splátky, odvolací soud poukazuje na závěry vyjádřené v jeho usneseních č.j. KSUL 81 INS 16496/2012, 3 VSPH 321/2013-B-17 ze dne 28.6.2013, č.j. KSCB 25 INS 10428/2012, 3 VSPH 1588/2012-B-16 ze dne 18.1.2013 nebo č.j. KSPA 59 INS 29609/2012, 3 VSPH 923/2013-B-14 ze dne 16.9.2013.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR, prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

V Praze dne 7. listopadu 2013

JUDr. Jaroslav B u r e š , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková