3 VSPH 141/2012-A-16
KSUL 46 INS 24252/2011 3 VSPH 141/2012-A-16

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužnice Mgr. Jitky anonymizovano , anonymizovano , bytem Malšovice 67, PSČ 407 04, zastoupené Mgr. Martinem Kolářem, advokátem se sídlem Masarykovo nám. 3/3, 405 01 Děčín, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. ledna 2012, č.j. KSUL 46 INS 24252/2011-A-11,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. ledna 2012, č.j. KSUL 46 INS 24252/2011-A-11, se ve výroku II. a III. z r u š u j e a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 9.1.2012, č.j. KSUL 46 INS 24252/2011-A-11, v bodě I. výroku zjistil úpadek dlužnice Mgr. Jitky anonymizovano (dále jen dlužnice), v bodech II. až III. výroku zamítl návrh na povolení oddlužení dlužnice a na její majetek prohlásil konkurs, který bude projednáván jako nepatrný. V bodě IV. výroku ustanovil insolvenčním správcem Narcise Tomáška a v bodě V. výroku konstatoval, kdy nastávají účinky rozhodnutí o úpadku. V bodech VI. až VII. výroku vyzval věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak ve lhůtě učinili a dále, aby insolvenčnímu správci neprodleně sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní na dlužníkových věcech, právech, pohledávkách nebo jiných majetkových hodnotách. V bodě VIII. výroku insolvenční soud vyzval osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, aby napříště plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale insolvenčnímu správci. V bodech IX. a X. výroku soud nařídil přezkumné jednání, svolal schůzi věřitelů na den 21.2.2012 a uložil povinnosti insolvenčnímu správci.

Soud prvního stupně při posuzování insolvenčního návrhu vyšel z toho, že jeden ze závazků je vykonatelný a vymáhán prostřednictvím exekuce (na základě usnesení Okresního soudu v Děčíně č.j. 21 Nc 4217/2006-17). Druhý závazek je z půjčky od fyzické osoby (přítelkyně) dlužnice od 30.6.2011 po splatnosti. Svá tvrzení dlužnice doložila exekučními příkazy, rozsudkem soudu, smlouvou o půjčce a prohlášením věřitele. Soud uzavřel, že byly splněny podmínky § 3 IZ, úpadek měl proto za osvědčený ve smyslu § 132 IZ.

Soud dále přezkoumal návrh na povolení oddlužení podle § 148 odst. 3 IZ, dle něhož očekávaný příjem dlužnice sestává ze mzdy ve výši 16.636,-Kč a dále z tzv. smluvního důchodu od Miroslava Bači ve výši 1.200,-Kč. Ke svému příjmu ze závislé činnosti (jako učitelka nastoupila do současného pracovního poměru v září 2011) dlužnice doložila 3 kopie výplatních pásek za měsíce září až listopad 2011; průměrná čistá mzda z nich vyplývající je 14.339,-Kč. Z doloženého celkového příjmu (15.539,-Kč) by pak bylo podle insolvenčního soudu možné v roce 2012 srazit při 2 vyživovacích povinnostech k nezaopatřeným dětem částku ve výši 4.518,-Kč, a po odečtu paušální měsíční náhrady insolvenčního správce (900,-Kč) na splátkový kalendář částku ve výši 3.618,-Kč. Při fikci tohoto výpočtu by tak na celkovou výši závazků (1.162.000,-Kč) byla dlužnice schopna zaplatit částku ve výši 217.080,-Kč, tzn. cca jen 19 %. Z předložené pracovní smlouvy navíc vyplývá, že pracovní poměr je sjednán pouze na dobu určitou do dne 30.6.2011, což doložení předpokládaného příjmu v následujících 5 letech rovněž relativizuje. Majetek dlužnice proto podle soudu prvního stupně nepostačí ani k oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, ani k příp. navýšení příjmů prodejem takového majetku v rámci oddlužení splátkovým kalendářem.

V případě, že závazek k věřiteli Vendule Kučerové (dříve Turské) skutečně vznikl a stal se splatným dle doložených listin, je jeho neplnění v průběhu více než 3 let pouze úmyslným opominutím jeho splácení ze strany dlužnice. Žádné další závazky dlužnice nemá. Částka ve výši 12.000,-Kč je nižší, než měsíční čistý příjem dlužníka (z návrhu nevyplývá, že by byly z jeho příjmu exekučně prováděny srážky), případně by byla splacena za méně než 1 rok s pomocí třetí osoby. Dlužnice navíc bez prodlení zaplatila soudem požadovanou zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč, a přesto tvrdí, že závazek ve výši 12.000,-Kč nemůže od 30.6.2011 splatit ani zčásti. Ačkoli je úpadek dlužnice stavem objektivním a soud nemůže bránit dlužníku, aby se dobrovolně přivedl do úpadku ve smyslu § 3 IZ, nelze takovému počínání dlužníka přiznat výhodu řešit takový úpadek oddlužením, tzn. využít zákonné možnosti v rámci institutu oddlužení splatit věřiteli z řádně uzavřené smlouvy méně, než k čemu se dlužník dobrovolně zavázal. Institut oddlužení-jak zdůraznil insolvenční soud-slouží k nadstandardní možnosti dlužníka, který se dostal do úpadku a není schopen vlastními silami uspokojit řádně vícero věřitelů, aby splatil za zákonem stanovených podmínek svým věřitelům méně (aspoň 30 %).

Soud uzavřel, že nemá za prokázanou ani schopnost dlužnice splnit minimálně 30 % nezajištěných závazků, a současně má za to, že dlužnice je vedena nepoctivým záměrem ve smyslu § 395 IZ. Návrh na povolení oddlužení dlužnice proto zamítl a ve smyslu § 396 IZ prohlásil na jeho majetek konkurs (§ 314 odst. 1 písm. a) IZ projednáván jako nepatrný).

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala a namítala přitom, že soud při výpočtu možné splátky při povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře započítával část příspěvku pouze ve výši dvou třetin, což způsobilo pokles možné splátky až o 400,-Kč měsíčně. Soud též nepřihlédl k tvrzení dlužnice, že očekává ve svém zaměstnání čistý příjem ve výši 16.636,-Kč měsíčně. V případě kalkulace s částkou čistého příjmu v této výši by byla při zabavitelné částce v r. 2011 schopna zaplatit 31,5 % svých pohledávek. Po dlužnici nelze požadovat-uvádí se v odvolání-aby již předem počítala se změnou normativních nákladů na bydlení a životních nákladů jednotlivce. Přítel dlužnice p. Miroslav Bača je ochoten přispět dlužnici takovou částkou, aby podmínky pro povolení oddlužení dlužnice splnila. Dlužnice namítala, že soudu prvního stupně muselo být zřejmé, že by p. Bača byl ochoten přispět i částkou 450,-Kč, která by postačovala v případě výpočtu nezabavitelných částek pro rok 2012. Nelze spravedlivě požadovat, aby se přítel dlužnice zavázal preventivně v předtuše změny výše nezabavitelné částky, částkou vyšší, na úhradu dluhů bývalého manžela dlužnice. Zálohu na náklady insolvenčního řízení neplatila ze svých finančních prostředků. Dlužnice o pomoc požádala svého bratra, Aleše Vacka, který jí na úhradu zálohy poskytl finanční výpomoc. Dlužnice jednala ve snaze splnit povinnost uloženou soudem. Mylně se přitom domnívala, že úhrada zálohy je jedinou možností jak dosáhnout povolení oddlužení, a proto tuto povinnost splnila. Dlužnice se domnívala, že záloha bude představovat první nebo mimořádnou splátku v rámci splátkového kalendáře a dlužnice tak bude svým věřitelům i při deklarovaném příjmu 16.636,-Kč schopna uhradit 32 % přihlášených pohledávek. Dlužnice dále namítala, že soud chybně přihlížel k nižším příjmům za předchozí období. Zákon sice požaduje doložení příjmů za poslední 3 roky předcházející podání návrhu, ale zároveň stanoví povinnost uvést očekávané příjmy v následujících 5 letech. Dle názoru dlužnice soud nemůže přihlížet pouze k příjmům minulým. Dlužnice nadto očekává, že v budoucnu bude mít příjem vyšší, neboť z jejího platového výměru vyplývá, že od 1.1.2012 je její hrubý měsíční příjem 22.100,-Kč, tedy čistý měsíční příjem ve výši 18.400,-Kč. Platový výměr dlužnice nedopatřením nepřiložila k insolvenčnímu návrhu. Závazek, který má dlužnice vůči Vendule Kučerové, soud prvního stupně zpochybnil, aniž provedl dokazování. Jestliže by dlužnice měla závazek splatit již dříve, pak by tohoto věřitele zvýhodnila. Dlužnice k odvolání připojila pokladní doklad ze dne 2.1.2012 o výběru 50 tis. Kč z účtu Aleše Vacka a kopii platového výměru dlužnice.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání, přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno. Z obsahu podaného odvolání je zřejmé, že dlužnice nezpochybňuje zjištění svého úpadku (ostatně se ho sama domáhala); její odvolání směřuje proti výroku o zamítnutí návrhu na povolení oddlužení a o prohlášení konkursu.

Dlužník, který není podnikatelem, může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek řešil oddlužením (§ 389 odst. 1 IZ). Dle § 398 IZ lze oddlužení provést zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře.

Věcné podmínky, za nichž dlužníku (subjektivně legitimovanému dle § 389 odst. 1 IZ, nabídnuvšímu včasný a řádný návrh dle § 390 odst. 1, § 391 odst. 1, 3 a § 392 IZ) lze umožnit řešení jeho úpadku či hrozícího úpadku oddlužením, vymezuje § 395 IZ. Podle odstavce 1 tohoto ustanovení insolvenční soud návrh na povolení oddlužení zamítne, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30% jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

V daném případě soud prvního stupně zamítl návrh na povolení oddlužení na základě zjištění, že v rámci oddlužení nebude dlužnice schopna uspokojit pohledávky nezajištěných věřitelů v minimálním třicetiprocentním rozsahu, jak vyžaduje § 395 odst. 1 písm. b) IZ, a zároveň vyslovil pochybnost o poctivosti záměru dlužnice.

Oddlužení je z hlediska podmínky stanovené v § 395 odst. 1 písm. b) IZ přípustné, pokud lze její splnění odůvodněně předpokládat alespoň u jednoho ze způsobů, jímž lze oddlužení dle § 398 IZ provést (plněním splátkového kalendáře či zpeněžením majetkové podstaty). V tom směru není podstatné, jaký způsob oddlužení navrhl dlužník, neboť o něm rozhodují na schůzi svým hlasováním nezajištění věřitelé, popř. insolvenční soud (§ 402 odst. 3 a 5 IZ). Podmínky přípustnosti oddlužení přitom soud ve stadiu rozhodování o návrhu na povolení oddlužení zkoumá se zřetelem ke skutečnostem, které dlužník uvedl v návrhu na povolení oddlužení (a v insolvenčním návrhu), popřípadě se zřetelem ke skutečnostem doloženým věřiteli, nebo které jinak vyšly najevo.

Z výplatních lístků se podává, že čistá mzda dlužnice za měsíc říjen a listopad r. 2011 byla ve výši 13.191,-Kč. Z výplatního lístku za měsíc listopad r. 2011 se podává, že dlužnice měla čistý příjem 16.636,-Kč (včetně odměny ve výši 5.000,-Kč). Dlužnice k odvolání připojila kopii výplatního lístku za měsíc prosinec roku 2011, z něhož se podává, že za tento měsíc měla čistou mzdu ve výši 21.300,-Kč, přičemž odměny za tento měsíc dostala dlužnice ve výši 11.000,-Kč. Dlužnice v odvolání uvedla, že očekává čistou mzdu ve výši 18.400,-Kč měsíčně, což doložila připojením platového výměru, podle něhož je dlužnici od 1.1.2012 stanoven měsíční plat ve výši 22.100,-Kč.

Splátka pro oddlužení se kalkuluje v rozsahu, v jakém mohou být při výkonu rozhodnutí nebo exekuci uspokojeny přednostní pohledávky, přičemž srážky pro oddlužení se vypočítávají z čisté mzdy. Čistá mzda se vypočte tak, že se od mzdy odečte záloha na daň z příjmů fyzických osob srážená z příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků, pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na veřejné zdravotní pojištění (dále jen srážené částky ). Srážené částky se vypočtou podle podmínek a sazeb platných pro povinného v měsíci, za který se čistá mzda zjišťuje. Do čisté mzdy se započítávají i čisté odměny za vedlejší činnost, kterou zaměstnanec vykonává u toho, u koho je v pracovním poměru. Nezapočítávají se však do ní částky poskytované na náhradu nákladů spojených s pracovním výkonem, a to zejména při pracovních cestách. Z čisté mzdy však nelze srazit tzv. základní částku.

Základní částka, kterou je nutno od čisté mzdy odečíst, se stanoví podle § 1 nařízení vlády č. 595/2006, o způsobu výpočtu základní částky. Podle tohoto ustanovení je základní částka rovna úhrnu dvou třetin součtu částky životního minima jednotlivce a částky normativních nákladů na bydlení pro jednu osobu, a jedné čtvrtiny nezabavitelné částky na každou vyživovanou osobu. Životní minimum pro rok 2012 činí podle § 2 nařízení vlády č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, 3.410,-Kč. Částka normativních nákladů na bydlení pro jednu osobu stanovených pro byt užívaný na základě nájemní smlouvy v obci od 50 000 do 99 999 obyvatel pro rok 2012 činí 5.352,-Kč. Součet životního minima 3.410,-Kč a nákladů na bydlení 5.352,-Kč činí celkem 8.762,-Kč, přičemž nezabavitelná částka ve výši dvou třetin této částky je rovna 5.841,33 Kč. Nezabavitelná částka na každou vyživovanou osobu a manžela ve výši jedné čtvrtiny nezabavitelné částky (1/4 * 5.842) je rovna 1.460,33 Kč. V daném případě je dlužnice rozvedená, přičemž má vyživovací povinnost vůči 2 nezletilým dětem, tedy celkem 2.920,66 Kč. Základní nezabavitelná částka, která by byla dlužnici odečtena z čisté mzdy, by proto byla ve výši 8.761,99 Kč. Takto zjištěný zbytek čisté mzdy se zaokrouhlí směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádřenou v celých korunách. Zaokrouhlení se neprovádí, přesahuje-li zbytek čisté mzdy součet částky životního minima jednotlivce a částky normativních nákladů na bydlení pro jednu osobu (tj. od 1.1.2012 částku 8.762,-Kč). Zaokrouhlený zbytek čisté mzdy se dělí třemi, tj. na třetiny. Přesahuje-li však zbytek čisté mzdy součet částky životního minima jednotlivce a částky normativních nákladů na bydlení pro jednu osobu (tj. 8.762,-Kč), dělí se na třetiny jen tato částka (tj. mohou třetiny činit nejvýše 2.920,-Kč). Pro splátky při oddlužení (jako pro přednostní pohledávky) lze srazit dvě třetiny. Bez omezení lze plně srazit zbytek čisté mzdy přesahující součet částky životního minima jednotlivce a částky normativních nákladů na bydlení pro jednu osobu (tj. částku 8.762,-Kč). Jde o plně zabavitelnou část zbytku čisté mzdy. Za předpokladu, že dlužničin příjem bude nadále ve výši 18.400,-Kč, nezabavitelná část mzdy by byla ve výši 11.684,-Kč, na splátky při povolení oddlužení by z tohoto příjmu připadlo 6.716,-Kč (částka sestávající se z 5.840,-Kč pro přednostní pohledávky a částky 876,-Kč zabavitelné bez omezení).

Soud prvního stupně při rozhodování o návrhu na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře pro výpočet možných splátek dlužnice vycházel z průměru doložených 3 výplatních pásek a zároveň pro výpočet nezabavitelné částky ze mzdy připočetl rovněž příspěvek od p. Bači. Vzhledem k tomu, že dlužnice doložila platový výměr, podle něhož je dlužnici od 1.1.2012 stanovena měsíční mzda ve výši 22.100,-Kč, z níž by na splátky pro věřitele připadlo 6.716,-Kč měsíčně, zároveň se zřetelem k příspěvku p. Bači, je zřejmé, že by dlužnice byla schopna za současného stavu splatit více než 30 % svých závazků. Při nezměněných příjmech by totiž dlužnice byla schopna splácet měsíčně částku 7.916,-Kč. Z této částky by 1.080,-Kč (900,-Kč + DPH 180,-Kč) připadalo na insolvenčního správce [§ 3 písm. c) a § 7 odst. 4 vyhl. č. 313/2007 Sb. a § 38 odst. 1 IZ] a zbývající 6.836,-Kč na úhradu pohledávek věřitelů, které v souhrnu činí 1.162 tis. Kč. Tato částka tedy umožňuje, aby dlužnice zaplatila (při nezměněných příjmech) během 5 let na uspokojení pohledávek věřitelů částku 410.160,-Kč, což by činilo 35,3 % uspokojení.

Insolvenční soud dlužnici rovněž vytkl, že bez prodlení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50 tis. Kč, ačkoliv tvrdila, že od 30.6.2011 nemůže zaplatit závazek vůči Vendule Kučerové (dříve Turské) ve výši 12 tis. Kč. Dluh vůči V. Kučerové je vskutku v nepoměru k závazku k druhému věřiteli D & I Consulting Limited ve výši 1.150 tis. Kč. Nicméně nepoctivost záměru dlužnice jen z této okolnosti dovozovat nelze. Po dlužnici nelze nejprve požadovat, aby zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení, a poté co povinnost uloženou jí soudem splní, mít takové jednání za svědčící o nepoctivosti jejího záměru (s argumentací, že nižší závazek dlužnice splatit mohla). Pokud by tomu tak bylo, šlo by opravdu o nepřípustné zvýhodnění jednoho z věřitelů dlužnice, neboť v té době již dlužnice prokazatelně měla neuhrazený závazek vůči jinému věřiteli.

Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na povolení oddlužení a prohlášení konkursu není věcně správné. Jelikož pro změnu napadeného usnesení zákonné podmínky dány nejsou (§ 220 o.s.ř.), odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm.a) o.s.ř. rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 11. května 2012

JUDr. Jaroslav Bureš, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová