3 VSPH 141/2010-A-10
KSPL 20 INS 978/2010 3 VSPH 141/2010-A-10 USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka Miroslava Valčáka, rč: 510713/134, Závodu Míru 218/64, 360 17 Karlovy Vary, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 8. února 2010, č.j. KSPL 20 INS 978/2010-A-5,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 8. února 2010, č.j. KSPL 20 INS 978/2010-A-5, se m ě n í tak, že se dlužníku povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 8.2.2010, č.j. KSPL 20 INS 978/2010-A-5, vyzval dlužníka, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že s ohledem na to, že z insolvenčního návrhu a přiložených příloh nelze usoudit na dostatečnost dlužníkova majetku, který by postačoval na krytí nákladů insolvenčního řízení, rozhodl o povinnosti dlužníka složit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Smyslem uložené zálohy je zejména, aby insolvenční správce měl k dispozici finanční prostředky nutné k výkonu své funkce bezprostředně po případném rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a namítal, že jeho jediným příjmem je invalidní důchod II. stupně ve výši 6.630,-Kč měsíčně; současně je na jeho majetek nařízena exekuce, proto není schopen zálohu v požadované výši zaplatit.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno, byť z jiných důvodů, než uvádí odvolatel.

Jak opakovaně vyložil Vrchní soud v Praze, zejména v rozhodnutí ze dne 16.7.2008, č.j. KSUL 44 INS 1893/2008, 1 VSPH 96/2008-A-16, 1 VSPH 110/2008-A-16, soud v insolvenčním řízení rozhoduje buď tzv. statutárně ve smyslu § 10 písm. a) zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona-dále jen IZ), nebo v rámci dohlédací činnosti podle § 10 písm. b) a § 11 IZ. Rozhodování v rámci dohlédací činnosti má zcela jiný charakter, a proto proti těmto rozhodnutím zásadně není odvolání přípustné (§ 91 IZ). Tam, kde soud rozhoduje ve smyslu § 10 písm. a) IZ (srov. slova může uložit ), což je i případ rozhodnutí o povinnosti zaplatit zálohu podle § 108 IZ, zákon výslovně rozhodnutí předjímá. Rozhodnutí o povinnosti zaplatit zálohu je tedy typicky usnesením, kterým soud ve smyslu § 10 písm. a) IZ rozhoduje-nikoliv vyzývá k zaplacení-o povinnosti zaplatit zálohu.

Základem pro rozhodnutí o úpadku dlužníka je pouze insolvenční návrh opatřený náležitostmi dle § 103 IZ a zákonem požadovanými přílohami uvedenými v § 104 IZ, tj. zejména seznamem svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (dále jen "seznam majetku"), seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (dále jen "seznam závazků") a seznam svých zaměstnanců, které musejí mít náležitosti stanovené v § 104 odst. 2 až 4 IZ. V seznamu majetku je dlužník povinen označit jednotlivě svůj majetek, včetně specifikace svých pohledávek a vyjádření k jejich dobytnosti, a uvést informaci o soudních či jiných řízeních, jež ohledně jeho majetku proběhla či dosud probíhají (§ 104 odst. 2 IZ). V seznamu závazků je dlužník povinen jako své věřitele označit všechny osoby, o kterých je mu známo, že vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková práva, nebo které vůči němu pohledávky nebo jiná majetková práva uplatňují, odděleně uvést věřitele, kteří proti němu mají právo na uspokojení ze zajištění nebo toto právo proti němu uplatňují, včetně specifikace předmětu tohoto zajištění a důvodu jeho vzniku, a musí také uvést, které z pohledávek věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výše či v jakém rozsahu popírá právo na uspokojení ze zajištění a z jakého důvodu (§ 104 odst. 3 IZ). Všechny osoby uvedené v seznamech musejí být označeny způsobem uvedeným v § 103 odst. 1 IZ. Nemá-li dlužník žádné zaměstnance nebo žádné dlužníky, uvede to v seznamech výslovně. Předložené seznamy musí dlužník podepsat a výslovně v nich uvést, že jsou správné a úplné (§ 104 odst. 4 IZ).

Podle § 128 odst. 2 IZ nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti, určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů; to neplatí, jde-li o insolvenční návrh podle § 98 odst. 1. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne.

Nemá-li insolvenční návrh všechny zákonem předepsané náležitosti, je pojmově vyloučeno činit vůči navrhovateli jiná opatření než ta, jež směřují k odstranění nedostatků jeho návrhu. Teprve poté, co bude tímto postupem insolvenční návrh potřebným způsobem doplněn a bude tak zajištěn řádný podklad pro další průběh insolvenčního řízení, může soud zvážit splnění zákonných podmínek pro uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení a posoudit přiměřenost její výše.

Z obsahu spisu plyne, že se dlužník spolu s insolvenčním návrhem ze dne 4.2.2010 domáhal rozhodnutí o hrozícím úpadku a jeho řešení povolením oddlužení plněním splátkového kalendáře. Tvrdil, že věřitelé vymáhají své pohledávky exekučně, jeho příjem na splácení dluhů je nedostačující. Závazky byl schopen splácet do doby, než byl propuštěn ze zaměstnání. V insolvenčním návrhu dlužník označil tři věřitele, kteří mají vůči němu vykonatelné pohledávky v celkové výši 108.000,-Kč, přičemž pobírá měsíčně částečný invalidní důchod ve výši 6.630,-Kč a kromě věcí osobní potřeby nemá žádného majetku. Dlužník nesplnil řádně povinnost stanovenou v § 104 IZ, neboť k insolvenčnímu návrhu nepřipojil řádné seznamy závazků, majetku a zaměstnanců.

Z uvedeného je zřejmé, že podmínky pro to, aby insolvenční soud uložil povinnost zaplatit zálohu, splněny nebyly. Přistoupit k uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení lze teprve tehdy, jestliže insolvenční návrh má všechny zákonem předepsané náležitosti. Je pojmově vyloučeno činit další opatření vůči navrhovateli, jestliže insolvenční návrh je buď vadný ve smyslu § 128 odst. 1 IZ, anebo k němu nejsou připojeny předepsané přílohy ve smyslu druhého odstavce téhož ustanovení a soud současně přistoupí k odstraňování takových vad, popř. vyzve navrhovatele k doplnění insolvenčního návrhu.

Zákon tedy předpokládá určitý sled úkonů. Insolvenční soud nejprve vyzve dlužníka, aby odstranil vady insolvenčního návrhu, popř. návrh doplnil (ve lhůtě nepřesahující 7 dnů) o jeho obligatorní přílohy a poskytne mu poučení, jak má doplnění provést, a že když se tak nestane, bude návrh odmítnut. Teprve poté, jestliže v důsledku tohoto postupu bude podkladem pro další průběh insolvenčního řízení řádný návrh, soud zváží splnění zákonných podmínek pro uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení a pro stanovení její výše.

Protože v řízení nebyly splněny zákonné podmínky k tomu, aby soud uložil dlužníku zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, neboť insolvenční návrh vykazuje nedostatky bránící jeho projednání, odvolací soud podle § 220 odst. 3 o.s.ř. napadené usnesení změnil tak, že dlužníku se povinnost zaplatit zálohu neukládá.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 10. března 2010

JUDr. Jaroslav B u r e š, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová