3 VSPH 1409/2014-B-95
MSPH 79 INS 7676/2012 3 VSPH 1409/2014-B-95

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenční věci dlužníka: ECM China Investments, spol. s r.o., IČO 27954897, se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, o odvolání Mgr. Ing. Ivo Haly, se sídlem v Praze 2, Anglická 20, insolvenčního správce společnosti ECM REAL ESTATE INVESTMENTS, A.G. se sídlem Charles de Gaulle 2, L-1653 Luxembourg, proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 79 INS 7676/2012-B-59 ze dne 18. června 2014

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 79 INS 7676/2012-B-59 ze dne 18. června 2014 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Městský soud v Praze (insolvenční soud) vyslovil souhlas insolvenčnímu správci Mgr. Adamu Sigmundovi, insolvenčnímu správci dlužníka (Správce), aby vydal zajištěnému věřiteli České exportní bance, a.s., IČO 63078333 (Věřitel ČE), výtěžek zpeněžení 500 kusů kmenových akcií společnosti China East Investments Limited (Společnost CH) v nominální hodnotě 1 HDK zajišťující jeho pohledávku P1/1 sepsanou pod položkou č. 1 aktualizovaného soupisu majetkové podstaty (dok. B-1), v celkové výši 15.534.417,60 Kč (bod I. výroku) a Správci uložil ve lhůtě 5 dnů od právní moci usnesení uvedenou částku vyplatit Věřiteli ČE a bez prodlení písemně oznámit splnění uložené povinnosti, zaznamenat platbu do listu seznamu pohledávek Věřitele ČE a předložit aktualizovaný soupis majetkové podstaty (bod II. výroku).

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že Správce mu navrhl v insolvenčním řízení vedeným se společností ECM China Investments, spol. s r.o. (Dlužník), aby vyslovil podle § 298 odst. 2 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ), souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení akcií zapsaných v aktualizovaném soupisu majetkové podstaty z 15.6.2012 (dok. B-13) zajišťující pohledávky Věřitele ČE, jak jsou specifikované pod bodem I. výroku, a že Správcův návrh uveřejnil v insolvenčním rejstříku 13.5.2014 (dok. B-45). Včas proti tomuto návrhu podal námitky insolvenční správce společnosti ECM REAL ESTATE Investments (Věřitel AG), podle kterých v insolvenčním řízení vedeným s Věřitelem AG uplatnil Věřitel ČE (evidovaný tam pod č. 16) pohledávku z právního důvodu ručitelského závazku Věřitele AG za závazky Dlužníka a že v tomto druhém insolvenčním řízení byla z tohoto právního důvodu uspokojena pohledávka Věřitele ČE v rozsahu 35.185.539,81 Kč. V uvedeném rozsahu tak Věřitel AG vstupuje do práv zajištěného Věřitele ČE včetně toho, že má právo tento regres uspokojit ze zajištění. Proto by neměl být opomenut při rozhodování o vydání výtěžku zpeněžení z tohoto zajištění (dok. B-48) jako jeden ze zajištěných věřitelů.

Správce a Věřitel ČE shodně s odkazem na judikaturu soudů vyšších stupňů uvedli, že Věřitel AG sice vstoupil do práv Věřitele ČE, neboť v rozsahu plnění z titulu ručení Věřiteli AG vzniká za Dlužníkem pohledávka v témže rozsahu, avšak již nevstupuje do práva Věřitele ČE na její uspokojení ze zajištění.

K námitce Věřitele AG, resp. jeho insolvenčního správce, insolvenční soud uvedl, že ji neshledal opodstatněnou, a to s odvoláním na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 563/2003 (publikované pod č. 18/2006 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek), sp. zn. 29 Odo 486/2005 a sp. zn. 33 Cdo 3923/2008, v nichž Nejvyšší soud dovodil, že zástavní právo zaniká nejen plněním dlužníka, nýbrž i na základě plnění ručitele, který plnil namísto něho. V rozsahu takového plnění mu vzniká právo na jeho náhradu zakládající se však na jiném právním důvodu. V poměrech projednávané věci tak insolvenční soud cituje ustanovení § 298 InsZ dospěl k závěru, že Věřiteli AG svědčí pohledávka s nárokem na uspokojení v rozsahu plnění za Dlužníka, avšak jako pohledávky nezajištěné, zakládající se na jiném právním důvodu než pohledávka, kterou za Dlužníka z titulu ručení uhrazoval. Shledal tak námitku Věřitele AG za nedůvodnou.

K výši výtěžku zpeněžení k vydání Věřiteli ČE insolvenční soud zjistil: -z přihlášky pohledávky, že Věřitel ČE přihlásil do insolvenčního řízení svou pohledávku (P1-1) ve výši 233.736.686,33 Kč jako zajištěnou (shodně dok. B-6) sestávající z 12 dílčích pohledávek (P1/1 až P1/12), že právním důvodem pohledávek je dlužné plnění ze smlouvy o úvěru č. 21689, uzavřené 22.12.2009 s úroky z prodlení od 13.6.2011 do 17.4.2012 a aktuální výše dluhu činí 213.673.691,32 Kč, jež je zajištěna podle zástavní smlouvy č. 22085 uzavřené mezi Věřitelem ČE a Dlužníkem 18.2.2011 pohledávkami dlužníka vzniklými v souvislosti s prodejem vlastněných akcií emitovaných Společnosti CH, -že poté, co byly uspokojeny jeho pohledávky v celkové výši 10.124.098,10 Kč v rámci částečného rozvrhu, vzal přihlášky pohledávek P1/2 až P1/12 zpět zcela (ve výši 9.938.896,91 Kč) a P1/1 do výše 185.201,19 Kč, takže zůstal zajištěným věřitelem v insolvenčním řízení s pohledávkou 213.673.691,32 Kč, -z protokolu o přezkumném jednání z 15.8.2012, že tato pohledávka byla zjištěna včetně uplatněného pořadí (dok. B-20 a 22), -výtěžek zpeněžení z prodeje dlužníkem vlastněných výše uvedených akcií kupující společnosti Nordevo Investments Limited činí 17.514.829,78 Kč, -z vyúčtování nákladů spojených se zpeněžením akcií, jejich správou a odměny Správce, že: -náklady spojené se zpeněžením činí 243.113,--Kč (náklady A) a jsou tvořeny náklady na revizní znalecký posudek ve výši 211.750,--Kč a náklady překladatele ve výši 31.363,--Kč nepřesahující zákonný limit 5% výtěžku zpeněžení, -náklady spojené se správou a udržováním předmětu zajištění ve výši 839.643,--Kč (náklady B) sestávající z odměny za právní služby 789.927,--Kč a cestovní náklady Správce, přesahující zákonný limit 4%, avšak se souhlasem Věřitele ČE (dok. B-45/4),

-náklady spojené s odměnou Správce (náklady C) ve výši 328.641,50 Kč, po připočtení DPH ve výši 21% 69.014,70 Kč, celkem 397.656,20 Kč představující 2 % částky určené k vydání zajištěnému věřiteli podle § 1 odst. 2 vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů ve znění účinném do 31.12.2012 v souladu s přechodnými ustanovením čl. II. měnících vyhlášek č. 488/2012 Sb. a č. 398/2013 Sb., -že na případné náklady s vedením sporů se souhlasem Věřitele ČE z 5.5.2014 (dok. B-45/4) ponechá Správce z výtěžku zpeněžení rezervu ve výši 500.000,--Kč.

Na základě výše uvedeného insolvenční soud dospěl k závěru, že náklady spojené se zpeněžením (A+B+C) činí 1.483.412,20 Kč a s připočtením rezervy 500.000,--Kč, 1.983.412,20 Kč, takže po odečtení této částky z hrubého výtěžku zpeněžení ve výši 17.514.829,78 Kč zůstává pro Věřitele ČE 15.534.417,60 Kč, takže pohledávka Věřitele ČE zůstává neuspokojena v rozsahu 198.139.273,72 Kč (rozdíl oproti 213.673.691,32 Kč), přičemž v rozsahu 35.185.539,81 Kč, tj. v rozsahu plnění Věřitele AG z důvodu ručitelského závazku, nastupuje tento ručitel do insolvenčního řízení namísto Věřitele ČE (§ 183 odst. 3 InsZ).

Toto usnesení napadl insolvenční správce Věřitele AG (Správce Věřitele AG) v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud zrušil a vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení, neshledá-li důvody pro změnu jeho usnesení tak, že se Správci souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení nedává, neboť rozhodnutí insolvenčního soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Vyslovil názor, podle kterého insolvenční soud ve skutečnosti uzavřel, že v rozsahu, v němž byla pohledávka uspokojena ručitelem za dlužníka, stává se ručitel zástavním věřitelem namísto věřitele původního, což by z ručitele činil dalšího (druhého) zástavního věřitele se stejným pořadím zástavního práva, což by v konečném důsledku vedlo ke snížení hodnoty zajištění původního věřitele takovým výkladem zákona by ve skutečnosti došlo k popření smyslu zástavního práva .

Vyslovil nesouhlas se závěry insolvenčního soudu, který zcela odhlédl od atypických postupů souvisejících s insolvenčním řízením a jeho základními principy, když nevzal v potaz doslovné znění § 183 odst. 3 a § 18 odst. 1 InsZ. Rozhodnutí Nejvyššího soudu, na něž odkázal insolvenční soud, shledal pro věc nevýznamnými, neboť byly vydány v době účinnosti zák. č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (ZKV). Konstatoval, že namísto Dlužníka plnil Věřiteli ČE z titulu ručení 35.185.539,81 Kč a v tomto rozsahu v insolvenčním řízení nastoupil na jeho místo a svědčí mu i shodné postavení, tj. i nárok na uspokojení této částky ze zajištění majetkem Dlužníka.

Věřitel ČE k odvolání Správce Věřitele AG navrhl potvrzení napadeného usnesení z důvodu jeho věcné správnosti. Akcentoval, že výše citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu se zabývají hmotněprávním postavením ručitele, který plnil za dlužníka podle § 308 ObchZ na pohledávku, jež je zajištěna zástavním právem. Ve všech rozhodnutích Nejvyšší soud dovodil, že ručitel se v důsledku svého plnění z ručitelského závazku stává novým věřitelem v rozsahu poskytnutého plnění. Upozornil na to, že i Správce Věřitele AG v námitce se dovolával § 308 ObchZ, jako právního důvodu své pohledávky za Dlužníkem, i když jej nesprávně vyložil. Na uvedených závěrech pak nemůže změnit nic změna, kdy ZKV byl nahrazen InsZ, která nemůže mít vliv na výklad § 308 ObchZ, resp. ho jakkoliv novelizovat. Závěry, jež činí Správce Věřitele AG, z ustanovení § 183 odst. 3 a § 18 odst. 1 InsZ neplynou. Zákonodárce uvažuje v § 183 odst. 3 InsZ o vzniku pohledávky toho, kdo z titulu ručení za dlužníka plnil a nelze z něho dovozovat, že by se jednalo o pohledávku, jež by od zajištěného věřitele získal. Právní úprava pouze umožňuje, aby ručitel v rozsahu plnění za dlužníka mohl uspokojit svou pohledávku z regresu v insolvenčním řízení bez toho, aby ji musel přihlašovat jako podmíněnou (v situaci, kdy ji přihlásí zajištěný věřitel). K dikci § 18 InsZ uvedl, že se pro procení nástupnictví ručitele použije pouze přiměřeně a nikoliv doslovně.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání Věřitele není důvodné.

Podle § 308 ObchZ ručitel, jenž splní závazek, za který ručí, nabývá vůči dlužníku práva věřitele a je oprávněn požadovat všechny doklady a pomůcky, které má věřitel, a jež jsou potřebné k uplatnění práva. Jinak řečeno ručitel v rozsahu plnění za dlužníka se stává věřitelem dlužníka, jemuž vzniká nové právo. K výkladu tohoto ustanovení Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí pod sp. zn. 23 Cdo 148/2009 formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého v případě zákonné cesse podle § 308 ObchZ založené tím, že ručitel uspokojí věřitelovu pohledávku namísto dlužníka, pohledávka původního věřitele tímto uspokojením zaniká a ručiteli v rozsahu, v jakém uhradí závazek dlužníka, vzniká nové právo vůči dlužníkovi; jde o nabytí nového nároku na náhradu poskytnutého plnění stejně jako tomu je přes odlišnou dikci v případě zákonné cesse podle § 550 ObčZ (regres). V případě nároku vzniklého ve smyslu § 308 ObchZ, jenž je novým nárokem na náhradu plnění poskytnutého věřiteli, nejsou splněny předpoklady pro vydání rozhodnutí podle § 107a o.s.ř. Důsledkem uvedeného je namístě závěr vyjádřený Nejvyšším soudem v rozhodnutí pod sp. zn. 29 Odo 563/2003 publikovaném pod číslem 18/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle něhož zástavní právo zaniká i tím, že zajištěnou pohledávku uhradí zástavnímu věřiteli namísto dlužníka ručitel, takže pokud ručitel nemá sjednáno zajištění takového regresu zástavní smlouvou sjednanou s dlužníkem, nelze již zvažovat existenci zástavního práva, jež svědčilo v rozsahu plnění ručitele původnímu věřiteli.

Podle § 183 odst. 3 InsZ osoby, od kterých může věřitel požadovat plnění podle odstavců 1 a 2, mohou pohledávku, která by jim vznikla uspokojením věřitele, přihlásit jako pohledávku podmíněnou. Jestliže však věřitel takovou pohledávku přihlásí, mohou se jí tyto osoby v rozsahu, v němž pohledávku uspokojí, v insolvenčním řízení domáhat místo něj bez zřetele k tomu, zda ji přihlásily s tím, že pro její vstup do řízení platí přiměřeně § 18; návrh podle tohoto ustanovení mohou podat samy.

Podle § 18 odst. 1 InsZ nastane-li v průběhu insolvenčního řízení skutečnost, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod přihlášené pohledávky z původního věřitele na nabyvatele pohledávky, aniž původní věřitel ztrácí způsobilost být účastníkem řízení, insolvenční soud rozhodne, že místo tohoto věřitele vstupuje do insolvenčního řízení nabyvatel jeho pohledávky. Učiní tak na základě návrhu věřitele a písemném souhlasu nabyvatele jeho pohledávky.

Z citované právní úpravy plyne, že § 183 odst. 3 InsZ se dotýká pohledávek, jež vzniknou z titulu regresu ručiteli, který za dlužníka zajištěnému věřiteli plnil. Za situace, kdy zajištěný věřitel svou zajištěnou pohledávku do insolvenčního řízení nepřihlásí, je na ručiteli, aby případný regres přihlásil do insolvenčního řízení jako pohledávku podmíněnou, přihlásí-li zajištěný věřitel zajištěnou pohledávku do insolvenčního řízení sám, pak ručitel nemusí pohledávku z regresu přihlašovat jako pohledávku podmíněnou a v rozsahu plnění za zajištěného věřitele může uplatnit svůj regres, aniž by pohledávku z tohoto právního důvodu do insolvenčního řízení musel přihlašovat. Stane se tak obdobně jako v případě singulární sukcese, jež upravuje výslovně jako důvod procesního nástupnictví ustanovení § 18 InsZ; z tohoto důvodu proto ustanovení § 183 odst. 3 InsZ uvádí, že se tak děje podle § 18 InsZ jen přiměřeně (nejde o singulární sukcesi-viz výše uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. 23 Cdo 148/2009). Rozhodnutí Nejvyššího soudu na posouzení věci dopadají bez ohledu na to, zda se uplatňují za účinnosti ZKV nebo InsZ.

V projednávané věci Věřitel AG uplatňuje v insolvenčním řízení pohledávku z regresu, jež vznikla teprve poté, co plnil za Dlužníka Věřiteli ČE. V rozsahu tohoto plnění zaniklo zajištění pohledávky Věřitele ČE a Věřiteli AG vznikla pohledávka nová, založená na jiných právních skutečnostech než pohledávka, kterou jako ručitel za Dlužníka uspokojoval. Protože nebylo ani tvrzeno, že by tato nová pohledávka z regresu byla jakkoliv ve prospěch Věřitele AG zajištěna, odvolací soud shodně s insolvenčním soudem má za to, že námitka Věřitele AG není důvodná.

Na základě výše uvedených závěrů proto odvolací soud napadené usnesení z důvodu věcné správnosti podle § 219 o.s.ř. potvrdil (výše výtěžku k vydání zajištěnému věřiteli napadena nebyla).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 2. července 2015

JUDr. Michal K u b í n, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová