3 VSPH 1406/2014-B-17
MSPH 93 INS 1442/2014 3 VSPH 1406/2014-B-17

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenční věci dlužníka Ing. arch. Rostislava anonymizovano , anonymizovano , bytem v Praze 4, Nad Opatovem 2140/2, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 93 INS 1442/2014-B-8 ze dne 18. června 2014

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 93 INS 1442/2014-B-8 ze dne 18. června 2014 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Městský soud v Praze (insolvenční soud) neschválil dlužníkovo oddlužení (bod I. výroku), prohlásil na majetek dlužníka konkurs (bod II. výroku) a vyslovil, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku (bod III. výroku).

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že usnesením č.j. MSPH 93 INS 1442/2014-A-16 z 25.4.2014 (Usnesení) rozhodl o dlužníkově úpadku a povolil jeho řešení oddlužením, ustanovil dlužníkovi insolvenčního správce v osobě Mgr. Petra Brože, se sídlem v Praze 4, Nad Malým mýtem 615/4 (Správce). Insolvenční soud zjistil: -ze zprávy Správce z 6.6.2014 doplněné při schůzi věřitelů konané 16.6.2014, že do insolvenčního řízení se přihlásilo celkem 16 věřitelů s pohledávkami o celkové výši 17.994.544,33 Kč, přičemž do výše 5.913.869,83 Kč se jedná o pohledávky nezajištěné a ve zbytku do výše 12.080.674,47 Kč o pohledávky zajištěné. Aktuální příjem dlužníka z pracovního poměru a ze smlouvy o důchodu činí 43.524,--Kč, dlužník má vyživovací povinnost ke třem dětem ve výši 25.000,--Kč měsíčně. Pro účely oddlužení plněním splátkového kalendáře by připadlo na pohledávky nezajištěných věřitelů měsíčně 9.241,--Kč, takže by nezajištění věřitelé obdrželi na uspokojení svých nezajištěných pohledávek 8 %, -ze soupisu majetkové podstaty, že dlužník vlastní nemovitosti v ceně podle znaleckého posudku ve výši 7,4 mil. Kč, jež však zajišťují pohledávky zajištěných věřitelů, a je věřitelem pohledávky za společností KZET, a.s. ve výši 1.561.519,--Kč.

Insolvenční soud dále konstatoval, že na schůzi věřitelů konané 16.6.2014 se nedostavil žádný z nich a žádný z nich ani nehlasoval mimo schůzi věřitelů. Dlužník se vyjádřil k výše uvedeným zjištěním tak, že nepočítal s tím, že někteří zajištění věřitelé si přihlásí své pohledávky jako nezajištěné, což má za následek, že nesplňuje zákonné podmínky pro oddlužení.

Cituje ustanovení § 395, § 398 a § 405 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ) insolvenční soud dospěl k závěru, že dlužník nesplňuje předpoklady pro schválení oddlužení ani zpeněžením majetkové podstaty (jak navrhoval v návrhu na povolení oddlužení), tak plněním splátkového kalendáře.

Pro případ oddlužení zpeněžením majetkové podstaty uvedl, že dlužník má zajištěné věřitele s pohledávkami ve výši 12.080.674,47 Kč a že vzhledem k ceně dlužníkových nemovitostí odhadnuté ve znaleckém posudku na částku 7,4 mil. Kč, jež jejich pohledávky zajišťují, nepřipadá v úvahu, že by z výtěžku jejich zpeněžení mohli být uspokojeni dlužníkovi nezajištění věřitelé alespoň v rozsahu 30% jejich nezajištěných pohledávek. Jiný majetek dlužník nevlastní a pohledávka za dlužníkem KZET, a.s. ve výši 1.561.519,--Kč je předmětem sporu, jehož výsledek nelze předvídat.

K oddlužení plněním splátkového kalendáře uvedl, že čistý měsíční příjem dlužníka činí 43.524,--Kč a sestává ze mzdy ve výši 31.524,--Kč a z důchodu ve výši 12.000,--Kč na základě smlouvy o důchodu uzavřené s Ing. arch. Alenou Chitovovou ve výši 12.000,--Kč měsíčně po dobu trvání splátkového kalendáře (příjem z pronájmu nemovitosti jeho bývalé rodiny činí symbolickou 1,--Kč měsíčně). Uvedl, že po odečtení výživného na dlužníkovy nezletilé děti ve výši 25.000,--Kč měsíčně pak aktuální příjem dlužníka činí 18.524,--Kč a jeho měsíční nabídka (zabavitelná částka) by představovala 9.241,--Kč, za 60 měsíců trvání splátkového kalendáře 554.460,--Kč, od níž třeba odečíst 65.340,--Kč představující přednostní nároky Správce z titulu odměny a náhrady hotových výdajů (1.089,--Kč měsíčně včetně DPH 21%). Třicet procent nezajištěných pohledávek dlužníkových věřitelů činí 1.774.161,--Kč, takže z nabídky dlužníka ve výši 489.120,--Kč (554.460-65.340) by bylo uspokojeno jen 8,27% pohledávek nezajištěných věřitelů (489.120:5.913.870).

Z uvedených důvodů proto insolvenční soud neschválil oddlužení dlužníka a prohlásil na jeho majetek konkurs (§ 405 InsZ).

Toto usnesení napadl dlužník v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud změnil tak, že se jeho oddlužení schvaluje (bez uvedení způsobu) a konkurs na jeho majetek neprohlašuje. Uvedl, že předpokládal, že jeho zajištění věřitelé budou uspokojení z majetkové podstaty (výtěžku zpeněžení nemovitosti v ceně 7,4 mil. Kč a pohledávky za třetí osobou) a že nezajištěné věřitele uspokojí v rozsahu alespoň 30% jejich pohledávek na základě schváleného splátkového kalendáře. Jeho cílem tak bylo uspokojit všechny své věřitele v maximální míře. Tento jeho záměr však nevyšel z toho důvodu, že někteří věřitelé zajištěných pohledávek v insolvenčním řízení své zajištění neuplatnili, což označil za spekulativní a šikanózní krok ze strany těchto věřitelů. V důsledku takového postupu některých věřitelů se stává konkurs pro něho likvidační. V případě, že by tito věřitelé přihlásili své pohledávky do insolvenčního řízení jako zajištěné, pak by byl s to uspokojit pohledávky nezajištěných věřitelů v rozsahu více než 30% jejich pohledávek.

Správce k odvolání dlužníka uvedl, že zákon neukládá zajištěným věřitelům, aby přihlásili své pohledávky za dlužníkem do insolvenčního řízení jako zajištěné, neboť jim nelze upřít takové právo za situace, kdy jako zajištění věřitelé by nedosáhli vzhledem k možnému výtěžku zpeněžení žádného uspokojení svých pohledávek.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání [ustanovení § 94 odst. 2 písm. c) InsZ], přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 405 InsZ insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení (odstavec 1). Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (odstavec 2).

Podle § 395 odst. 1 InsZ insolvenční soud návrh na povolení oddlužení zamítne, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že jím je sledován nepoctivý záměr (písm. a/), že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí (písm. b/).

Podle § 398 InsZ oddlužení lze provést zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře (odst. 1). Při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (odst. 3).

Z uvedeného plyne, že § 395 InsZ vymezuje podmínky, za nichž lze dlužníku (subjektivně k tomu legitimovanému dle § 389 odst. 1 InsZ) umožnit řešení jeho úpadku či hrozícího úpadku oddlužením. Tyto podmínky přípustnosti oddlužení soud zkoumá jak ve stadiu rozhodování o návrhu na povolení oddlužení (se zřetelem ke skutečnostem, které dlužník uvedl v návrhu na povolení oddlužení a v insolvenčním návrhu, popřípadě se zřetelem ke skutečnostem doloženým věřiteli), tak ve fázi insolvenčního řízení následující po povolení oddlužení. Nutno vyjít z toho, že insolvenční soud povoluje oddlužení bez ingerence věřitelů (bez jejich souhlasu), a proto je jim současně garantem, že nepřipustí takové oddlužení, které nemělo být ani povoleno. V tom směru z úřední povinnosti přihlíží ke všemu, co vyšlo v řízení najevo.

Proto dospěje-li soud po vydání rozhodnutí o povolení oddlužení z podnětu přihlášených věřitelů, insolvenčního správce nebo z vlastní činnosti k poznatku, že je dána některá ze zákonných překážek, jež povolení oddlužení brání, oddlužení neschválí (§ 405 odst. 1).

Z insolvenčního spisu plyne, že Usnesením insolvenční soud zjistil dlužníkův úpadek na jeho majetek a povolil jeho řešení oddlužením, přičemž dlužník v návrhu na povolení oddlužení navrhoval, aby se tak stalo zpeněžením majetkové podstaty. Podle zprávy Správce (dok. B-3) do insolvenčního řízení se přihlásilo 16 věřitelů s pohledávkami ve výši 17.994.544,33 Kč s tím, že žádná z nich není podmíněná a že pohledávky v rozsahu 12.076.458,48 Kč byly přihlášeny jako vykonatelné. Jako zajištěné byly přihlášeny pohledávky o celkové výši 12.080.674,47 Kč (nezajištěné pohledávky činí 5.913.869,86 Kč) a jsou zajištěny pozemkem parc.č. 128/2 s jeho součástí, tj. stavbou č.p. 1271, dále pozemky parc.č. 129/2 a 130/2, zapsanými v katastru nemovitostí pro kat. území Uhříněves, obec Prahu. Podle soupisu majetkové podstaty je dlužník vlastníkem výše uvedených nemovitostí, jež jsou oceněny znaleckým posudkem na 7,4 mil. Kč a je věřitelem pohledávky za společností KZET, a.s. ve výši 1.561.519,--Kč, jež je předmětem soudního sporu vedeného před Městským soudem v Praze pod sp. zn. 28 Cm 83/2008. Dlužník je rozvedený, má vyživovací povinnost ke třem nezletilým dětem v celkové výši 25.000,--Kč, jeho čistý měsíční příjem činí v průměru 31.524,--Kč a dlužník má uzavřenu smlouvu o důchodu ze 14.3.2014, na základě které se třetí osoba zavázala dlužníkovi přispívat po dobu trvání splátkového kalendáře měsíčně 12.000,--Kč (dok. A-12). Podle zápisu o schůzi věřitelů (dok. B-6) se na schůzi nedostavil žádný z věřitelů, Správce doplnil svou zprávu tak, že na nezajištěné věřitele by připadalo měsíčně 9.241,--Kč, což by po odečtení jeho přednostních nároků měsíčně 1.089,--Kč vedlo za dobu trvání splátkového kalendáře k uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů pouze v rozsahu 8,27%.

Odvolací soud předně konstatuje, že je věcí dlužníkova věřitele se zajištěnou pohledávkou, zda do insolvenčního řízení přihlásí svou pohledávku jako nezajištěnou, nebo uplatní zároveň její zajištění, neboť její uspokojení v insolvenčním řízení je v každém z případů řešeno odlišně.

Zajištěný věřitel uspokojuje svou pohledávku v rozsahu zajištění ze zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla jejich pohledávka zajištěna (§ 167 InsZ), a to i v průběhu insolvenčního řízení v režimu podle § 298 InsZ, zatímco pohledávka přihlášená jako nezajištěná se uspokojuje poměrně až z výtěžku zpeněžení dlužníkova majetku, který zbyl po uspokojení zajištěných věřitelů a dále pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek postavených na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou (§ 168 a § 169 InsZ) na základě rozvrhového usnesení (§ 305 a § 306 InsZ). Obecně vzato je-li hodnota zajištění nižší než výše zajištěné pohledávky, považuje se pohledávka co do takto zjištěného rozdílu za pohledávku nezajištěnou; pohledávky dalších zajištěných věřitelů s pozdějším pořadím se v takovém případě považují za nezajištěné v plném rozsahu (§ 167 odst. 3 InsZ). V případě řešení dlužníkova úpadku oddlužením platí zvláštní právní úprava, podle které zajištěný věřitel, který přihlásí svou pohledávku a uplatní i její zajištění, není účasten samotného oddlužení plněním splátkového kalendáře (jeho schválení nelze vyloučit ani tam, kde je navrhováno oddlužení zpeněžením majetkové podstaty) a úprava § 167 odst. 3 InsZ se neuplatní, takže v případě, že zajištění jeho pohledávky není dostatečné, resp. se vztahuje na zajištění pohledávek i dalších věřitelů s dřívějším pořadím, pak zůstane v insolvenčním řízení neuspokojena. Z výše uvedeného plyne, že nelze upřít věřiteli se zajištěnou pohledávkou právo, aby zvolil svůj postup v insolvenčním řízení tak, aby dosáhl co nejvyššího uspokojení své pohledávky. Úvahy dlužníka o šikanózním postupu věřitelů se zajištěnými pohledávkami, kteří jejich zajištění neuplatnili, tak není namístě, přestože by dlužník (za předpokladu, že by zajištění věřitelé s pohledávkami o celkové výši 4.055.986,--Kč uplatnili své zajištění) uspokojil pohledávky svých nezajištěných věřitelů s pohledávkami ve výši 1.857.883,83 Kč (5.913.869,83-4.055.986) v rozsahu více než 30% při nabídce 670.920,--Kč (jak uvedeno níže).

Závěr insolvenčního soudu k možnosti oddlužení dlužníka zpeněžením majetkové podstaty (jak také dlužník navrhoval) je správný, neboť podle výtěžku zpeněžení dlužníkových nemovitostí, jež byly znaleckým posudkem oceněny ve výši 7,4 mil. Kč, by nebyly zcela uspokojeny ani zajištění věřitelé s pohledávkami ve výši 12.080.674,47 Kč a to ani v případě, že by dlužník uspěl ve sporu o svou pohledávku ve výši 1.561.519,--Kč za společností KZET, a.s. a k uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů by nezbylo žádné plnění.

Správný je i závěr, že v případě oddlužení plněním splátkového kalendáře by nebyly uspokojeny pohledávky nezajištěných věřitelů alespoň v rozsahu 30%, byť odvolací soud má za to, že toto plnění by dosáhlo více než insolvenčním soudem uvedeného 8,27% jejich pohledávek. Nelze totiž vycházet z nabídky dlužníka za 5 let trvání splátkového kalendáře ve výši 554.460,--Kč, tj. 9.241,--Kč měsíčně představující zabavitelnou částku z příjmu dlužníka v rozsahu, v jakém se uspokojují přednostní pohledávky v exekuci, tj. ze základu 18.524,--Kč, po odečtení výživného 25.000,--Kč (celkový příjem 43.524,--Kč včetně příjmu z důchodu 12.000,-Kč). Do oddlužení vstupuje dlužník s nabídkou ze mzdy 6.524,--Kč (31.524-25.000), z níž lze srážet pouze 271,--Kč měsíčně, k níž však třeba připočítat příjem z důchodu v plné výši, takže měsíčně činí nabídka dlužníka 12.271,--Kč, za pět let trvání splátkového kalendáře 736.260,--Kč a po odečtení nároků insolvenčního správce 65.340,--Kč částku 670.920,--Kč pro nezajištěné věřitele představující 11,3% (670.920:5.913.869,83).

Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí insolvenčního soudu, kterým podle § 405 odst. 1, 2 InsZ neschválil oddlužení a prohlásil na majetek dlužníka konkurs, je věcně správné, a odvolací soud je proto potvrdil podle § 219 o.s.ř.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 30. června 2015

JUDr. Michal K u b í n, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová