3 VSPH 1406/2011-A-11
KSUL 44 INS 18505/2011 3 VSPH 1406/2011-A-11

USNES EN Í

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužníka Pavla anonymizovano , anonymizovano , bytem Pražská 254/71, Jiříkov, IČO 86728326, zahájeném k návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 44 INS 18505/2011-A-6 ze dne 18. října 2011,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 44 INS 18505/2011-A-6 ze dne 18. října 2011 se m ě n í tak, že dlužníku se ukládá zaplatit do 7 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 35.000,-Kč; jinak se potvrzuje.

Od ůvo d ně n í:

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením č.j. KSUL 44 INS 18505/2011-A-6 ze dne 18.10.2011 uložil dlužníku Pavlu Bajzovi (dále jen dlužník), aby do 10 dnů od právní moci usnesení zaplatil na uvedený účet soudu nebo hotově do jeho pokladny zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně odkázal na § 108 odst. 1 a 2 a § 98 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a uvedl, že z dlužníkova insolvenčního návrhu zjistil, že je podnikatelem, který již nemá žádné zaměstnance. Jelikož nelze předpokládat, že splňuje podmínky přípustnosti reorganizace podle § 316 odst. 4 IZ ani podmínky oddlužení, dlužníkův úpadek bude pravděpodobně řešen konkursem. V insolvenčním řízení je nutné zajistit prostředky na hotové výdaje insolvenčního správce a na jeho odměnu, která v případě zpeněžení majetku činí dle § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. minimálně 45.000,-Kč. Protože není možné zatížit těmito výdaji pouze státní rozpočet, a protože v seznamu majetku dlužník uvedl, že nevlastní žádný hmotný ani nehmotný majetek, zásoby, vybavení nebo peníze, rozhodl soud o jeho povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve shora uvedené výši, která pokryje počáteční náklady insolvenčního správce. K tomu soud s poukazem na judikaturu Vrchního soudu v Praze dodal, že z výchozí koncepce zákona vyplývající z § 1 IZ se podává, že insolvenční řízení může mít smysl jedině za předpokladu, že v majetkové podstatě existuje majetek, z něhož by mohly být alespoň částečně uspokojeny pohledávky věřitelů.

Toto usnesení napadl dlužník včasným odvoláním s požadavkem, aby je odvolací soud zrušil. Namítal, že má vyživovací povinnost ke 3 nezletilým dětem a přes veškerou snahu v současné době není schopen zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení v požadované výši, mohl by uhradit maximálně částku 15.000,-Kč. Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je zčásti opodstatněné.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle nějž insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především překlenout po rozhodnutí o úpadku nedostatek finančních prostředků potřebných k úhradě prvotních nákladů insolvenčního řízení a umožnit tak insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, a rovněž poskytnout záruku úhrady celkových nákladů insolvenčního řízení, včetně hotových výdajů a odměny insolvenčního správce, pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (srovnej § 38 odst. 2 IZ). Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka (§ 108 odst. 1 věta druhá IZ).

V daném případě se dlužník insolvenčním návrhem ze dne 12.8.2011 domáhal zjištění svého úpadku, který požadoval řešit konkursem. Uvedl, že v minulosti podnikal a část jeho dluhů pochází právě z doby jeho podnikání. Nyní je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání u Úřadu práce v Rumburku. Dlužník dovozoval, že se nachází v úpadku pro platební neschopnost i pro předlužení, neboť své závazky vůči vícerým věřitelům splatné déle než 30 dnů není schopen platit, a tyto závazky převyšují hodnotu jeho majetku. Podle předloženého seznamu majetku a seznamu závazků má dlužník závazky vůči 11 věřitelům v celkové výši 677.123,-Kč, přičemž nevlastní žádný jiný majetek než věci osobní potřeby a ošacení (starší vybavení bytu je ve výlučném vlastnictví manželky), žije z podpory a sociálních dávek.

Odvolací soud sdílí závěr soudu prvního stupně, že za dosavadního stavu věci je nutno očekávat řešení dlužníkova úpadku konkursem, jehož se také domáhá, popř. nepatrným konkursem dle § 314, 315 IZ. Současně je zřejmé, že nepřichází v úvahu zamítnutí insolvenčního návrhu dlužníka pro nedostatek majetku, neboť takové rozhodnutí je možné-při splnění dalších kumulativních podmínek stanovených v § 144 odst. 1 IZ-jen ohledně návrhu dlužníka, který je obchodní společností zrušenou rozhodnutím soudu.

V konkursu představují náklady insolvenčního řízení mimo jiné vždy i hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, která-jestliže bylo dosaženo relevantního výtěžku dle §1 vyhlášky č. 313/2007 Sb.-dosahuje nejméně 45 tis. Kč; jinak se určuje dle § 5 téže vyhlášky v přiměřené výši úvahou soudu. V konkursu dosažený výtěžek (určený k uspokojení nákladů insolvenčního řízení a poté k rozvržení mezi věřitele) je generován jak ze zpeněžení majetku dlužníka (zpeněžení věcí, jež nejsou z majetkové podstaty vyloučeny-§ 207 odst. 1 IZ), tak z postižitelné části příjmů, jež dlužník v průběhu konkursu získá (§ 207 odst. 2 IZ).

Jelikož dlužník v insolvenčním návrhu i v seznamu majetku, který opatřil prohlášením o jeho správnosti a úplnosti, tvrdí, že prakticky žádný majetek nevlastní, a neuvádí ani žádné své příjmy, z nichž by se mohlo dostat majetkové podstatě nějakých přínosů, nelze v dané věci předpokládat žádný majetek náležející do majetkové podstaty, z nějž by mohly být náklady insolvenčního řízení zapraveny.

Soud prvního stupně tedy správně posoudil podmínky pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení, nicméně s ohledem na okolnosti věci pokládá odvolací soud k zajištění úhrady budoucích nákladů insolvenčního řízení (očekávaného nepatrného konkursu) za postačující zálohu ve výši 35.000,-Kč. Se zřetelem k tomu postupoval odvolací soud podle § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 občanského soudního řádu a napadené usnesení změnil, jak uvedeno výše.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 4. května 2012

JUDr. Jaroslav B u r e š, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva