3 VSPH 1402/2013-B-269
MSPH 60 INS 860/2009 3 VSPH 1402/2013-B-269

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenční věci dlužnice: Eva anonymizovano , anonymizovano , IČO: 11209097, bytem Praha 6, Nad Šárkou 14, zast. JUDr. Ladislavem Šustrem, Ph.D., advokátem se sídlem Kladno, Kleinerova 24, za účasti Vrchního státního zastupitelství, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 60 INS 860/2009-B-191 ze dne 16. července 2013

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 60 INS 860/2009-B-191 ze dne 16. července 2013 se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Městský soud v Praze (soud) vyslovil souhlas s tím, aby insolvenční správce dlužnice Ing. Zdirad Svoboda se sídlem v Praze 6, Jednořadá 1051/53 (dále též jen Správce), vydal zajištěnému věřiteli č. 10 JUDr. Milanu Pavlíčkovi, bytem Terronská 536/10, Praha 6 (Věřitel), výtěžek ze zpeněžení nemovitého majetku dlužnice zapsaného v majetkové podstatě pod bodem II. 1a), a to nemovitostí v katastrálním území Nebušice na LV 1045 (dále též jen Nemovitosti), zajištěných ve prospěch insolvenčního věřitele č. 10 ve výši 7.913.679,84 Kč (bod I.výroku). Správci přiznal odměnu ve výši 2 % z částky určené k vydání Věřiteli, tj. odměnu ve výši 191.510,60 Kč včetně DPH (bod II. výroku). Vyslovil, že zajišťovací práva věřitelů váznoucí na majetku uvedeném ve výroku I. tohoto usnesení zanikají zpeněžením věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty konkursu (bod III. výroku). Správci uložil provést vydání výtěžku zpeněžení podle upraveného seznamu přihlášek pouze u zajištěných pohledávek zjištěných nebo pravomocně určených do 15 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí, zapsat do upraveného seznamu přihlášek ke každé zajištěné pohledávce zajištěného věřitele, jaká částka na ni byla vyplacena nebo jaká její zbývající část se vypořádá při rozvrhu, podat soudu písemnou zprávu o provedeném vydání výtěžku do 30 dnů ode dne právní moci usnesení včetně dílčí zprávy o své činnosti a podat soudu písemnou zprávu o provedeném oznámení orgánu či osobě, která vede veřejný či neveřejný seznam, který podle zvláštního právního předpisu osvědčoval vlastnictví nebo jiná věcná práva ke zpeněžené věci do 30 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení (bod IV. výroku).

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že podáním z 20.5.2013 ve znění doplnění z 10.7.2013 ho správce požádal o vyslovení souhlasu s vydáním výtěžku zpeněžení Nemovitostí zajištěnému Věřiteli, jež byly zpeněženy za cenu 10.130.000,-Kč.

Soud cituje ust. § 38, § 298 odst. 1 až 3 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ), a § 1 odst. 2 vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů (vyhláška), uzavřel, že v daném případě byly Nemovitosti zpeněženy za částku 10.130.000,-Kč, náklady spojené se správou věci činily 171.333,20 Kč a se zpeněžením 562.892,-Kč včetně DPH, odměna správce pak činí 191.510,60 Kč včetně DPH, takže Věřitel má nárok na vydání částky 7.913.679,84 Kč; vydáním výtěžku bude Věřitel zcela uspokojen do výše přihlášené pohledávky jako první v pořadí. Z uvedených důvodů vyslovil souhlas s vydáním tohoto výtěžku.

Toto usnesení napadla dlužnice v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhla, aby ho odvolací soud zrušil. Namítla, že zkracuje práva věřitelů, jejichž pohledávky byly řádně do insolvenčního řízení přihlášeny, že výtěžek pro Věřitele a odměna správce nejsou správně stanoveny a jsou v rozporu s právními předpisy, neboť vychází ze znaleckého posudku, jež není správný. Zpochybnila insolvenční řízení s tím, že je řízené jejím bývalým manželem Miroslavem Davidem a podrobně se vyjádřila k postupu soudu a správce při zahrnutí věcí třetích osob do její majetkové podstaty, naopak není do ní zahrnován majetek osob, které jsou přímo nebo nepřímo ovládány M. Davidem. Takový postup považuje za nezákonný a potvrzuje její podezření na podjatost zúčastněných osob. Dále pak poukázala na nejasnosti ohledně vyplacení směnek J. Smejkalovi bývalým manželem a uplatnění pohledávek z nich v konkursu vedeném na její majetek.

Odvolací soud z podnětu podaného odvolání, aniž nařizoval jednání, přezkoumal podle § 212 a § 212a občanského soudního řádu (o.s.ř.) napadené usnesení, včetně předcházejícího řízení, a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno, byť z jiných než odvolatelkou uvedených důvodů.

Podle § 298 IZ (ve znění do 31.12.2013) mají zajištění věřitelé právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena z výtěžku zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla zajištěna (odst. 1). Výtěžek zpeněžení po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením a po odečtení částky připadající na odměnu insolvenčního správce vydá insolvenční správce se souhlasem insolvenčního soudu zajištěnému věřiteli (odst. 2). Náklady spojené se zpeněžením lze odečíst nejvýše v rozsahu 5 % výtěžku zpeněžení; náklady spojené se správou nejvýše v rozsahu 4 % výtěžku zpeněžení. Se souhlasem zajištěného věřitele lze odečíst náklady i ve větším rozsahu (odst. 3). V následujících odstavcích řeší toto ustanovení nesplnění povinnosti zajištěného věřitele dle § 157 odst. 1 IZ uhradit polovinu odměny a hotových výdajů uhrazených znalci odpočtem této částky od výtěžku zpeněžení (odst. 4) a vylučuje aplikaci odstavce 2 v případě, že zajištěný věřitel splnil povinnost dle § 230 odst. 3 IZ nést ze svého náklady spojené s provedením pokynů směřujících k řádné správě věci, práva, pohledávky nebo majetkové hodnoty, která slouží k zajištění pohledávky (odst. 5).

Pro rozhodnutí o odvolání měl odvolací soud za zásadní skutečnost, že napadené usnesení bylo vydáno asistentkou soudce Mgr. Evou Burešovou. V této souvislosti považoval za nutné připomenout, že podle § 36a odst. 4 a 5 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, vykonává asistent soudce jednotlivé úkony soudního řízení z pověření soudce, pokud tak stanoví zvláštní zákon nebo rozvrh práce, a je oprávněn podílet se na rozhodovací činnosti soudu v rozsahu stanoveném zvláštním právním předpisem pro vyšší soudní úředníky; na jeho postavení se přiměřeně použijí ustanovení upravující postavení vyšších soudních úředníků.

Ustanovení § 10 odst. 3 zákona č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství, ve znění do 31.12.2013, vymezuje, které úkony soudu může provádět vyšší soudní úředník v občanském soudním řízení a v soudním řízení správním, nestanoví-li zvláštní zákon jinak, přičemž podle písm. p) může v insolvenčním řízení provádět další úkony s výjimkou jednání a rozhodnutí o 1. ustanovení insolvenčního správce, 2. odvolání insolvenčního správce z funkce, 3. zproštění výkonu funkce insolvenčního správce, 4. zrušení usnesení schůze věřitelů, 5. ustanovení prozatímního věřitelského výboru, 6. návrhu na nařízení předběžného opatření, jímž má být omezeno právo dlužníka nakládat s majetkovou podstatou, 7. návrhu na moratorium, 8. tom, že dlužník je v úpadku, 9. zamítnutí insolvenčního návrhu, 10. zrušení úpadku, 11. prohlášení konkursu a o jeho zrušení, 12. schválení konečné zprávy a rozvrhového usnesení, 13. povolení reorganizace, o schválení reorganizačního plánu a jeho změn a o přeměně reorganizace v konkurs, 14. schválení plánu oddlužení a jeho změn, o přiznání osvobození od placení pohledávek zahrnutých do plánu oddlužení a o odejmutí tohoto osvobození a o zrušení plánu oddlužení, 15. ukončení provozu dlužníkova podniku, 16. věci samé v incidenčních sporech.

V této souvislosti dlužno též připomenout, že nálezem pléna Ústavního soudu ze dne 22.5.2013, sp. zn. Pl. ÚS 31/10 uveřejněným ve Sbírce zákonů pod č. 224/2013 Sb. bylo s účinností od 1.1.2014 zrušen § 11 zákona č. 121/2008 Sb. V odůvodnění nálezu přitom Ústavní soud zdůraznil, že vyšší soudní úředník může pro soudce a na jeho odpovědnost jistě připravovat řadu procesních úkonů soudu, nicméně vykonávat tyto úkony svým jménem může pouze v případech úkonů jednoduchých či úkonů rutinní povahy. Složitější záležitosti, vyžadující právní erudici, či situace, v nichž soud nemůže být z povahy věci reprezentován nikým jiným než soudcem (meritorní rozhodnutí, rozhodnutí konečná, významnější rozhodnutí v přípravě jednání), účast vyššího soudního úředníka nepřipouštějí.

Podle § 13 IZ činí asistent soudce insolvenčního soudu jednotlivé úkony insolvenčního řízení z pověření soudce insolvenčního soudu.

Odvolací soud konstatuje, že se v insolvenčním spise ani nenachází jakýkoliv záznam o pověření asistentky soudce Mgr. Evy Burešové, aby mimo jiné vydávala rozhodnutí o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli podle § 298 odst. 2 IZ, resp. je v něm obsažen dokument ze dne 1.1.2013 (B-169) nazvaný pověření asistentky soudce a vyšší soudní úřednice (bez konkrétního určení takové osoby) k provádění úkonů v insolvenčním řízení podle § 38a o.s.ř., § 13 IZ a § 10 a 12 zák. č. 189/1994 Sb., o vyšších soudních úřednících, v nichž však pověření k vydání výtěžku zpeněžení podle § 298 IZ obsaženo není.

Odvolací soud veden názorem Ústavního soudu dospěl k závěru, že je vydání rozhodnutí o souhlasu soudu s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli podle § 298 odst. 2 IZ, jež vzhledem k obsahu odpovídá svou povahou rozvrhovému usnesení, vyšším soudním úředníkem, resp. asistentem soudce insolvenčního soudu, vyloučeno. Ostatně § 11 písm. m) bod 13. zákona č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství, ve znění od 1.1.2014, již výslovně stanoví, že vyšší soudní úředník může v občanském soudním řízení, nestanoví-li zvláštní zákon jinak, provádět veškeré úkony soudu I. stupně, s výjimkou jednání a rozhodnutí v insolvenčním řízení o schválení konečné zprávy a rozvrhového usnesení.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání důvodným a vzhledem ke zjištěné vadě zmatečnostní povahy vylučující přezkoumání věcné správnosti zrušil napadené usnesení podle ust. § 219a odst. 1 písm. a) a b) a § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 16. října 2014

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná