3 VSPH 1395/2012-A-31
KSUL 71 INS 8457/2012 3 VSPH 1395/2012-A-31

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka: Petr anonymizovano , anonymizovano , bytem Milošice 21, 438 01 Žatec, zahájené k návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 71 INS 8457/2012-A-16 ze dne 1. října 2012

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 71 INS 8457/2012-A-16 ze dne 1. října 2012 se m ě n í tak, že se dlužníku povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení neukládá.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem (insolvenční soud) uložil dlužníku zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 25.000,-Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci usnesení bezhotovostně na označený účet soudu nebo hotově do pokladny soudu.

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že se dlužník insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení domáhá zjištění úpadku a jeho řešení oddlužením formou splátkového kalendáře. Z uvedených důvodů tedy zkoumal, zda jsou u dlužníka splněny podmínky pro oddlužení, a zjistil, že dlužníkova mzda ve výši 8.907,-Kč měsíčně bez stravného a cestovného nepostačí k úhradě pohledávek věřitelů v minimální výši 30 %. Dlužník je rozvedený a má stanovenou vyživovací povinnost na nezletilého syna ve výši 1.500,-Kč měsíčně. Po odečtení nezabavitelné částky mzdy 6.865,-Kč by dlužníku zbylo pro uspokojení věřitelů měsíčně 2.042,-Kč, což za pět let činí 122.520,-Kč, po odečtení nákladů insolvenčního správce 64.800,-Kč a výživného za uvedenou dobu, tj. 90.000,-Kč dlužníkův příjem nedosáhne 30% uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů, jež dle dlužníka činí 77.669,-Kč. Proto je na dlužníkovi, aby svůj měsíční příjem navýšil do té míry, jež mu zajistí minimální výši uspokojení věřitelů.

Konstatoval, že dlužníkův návrh je perfektní, a proto není důvodné vyzývat jej k odstranění vad návrhu, a tudíž mu nezbylo, než uložit dlužníku zaplacení zálohy ve výši 25.000,-Kč. Vzhledem k tomu, že není jasné, zda dlužník navýší svůj příjem do takové výše, aby splnil podmínky oddlužení, nelze tedy předem stanovit, jak bude dlužníkův úpadek řešen, tj. oddlužením či konkursem, neboť v případě konkursu je nutné, aby byla z již výše uvedených důvodů záloha zaplacena. Nad rámec soudu uvedl, že dlužník sice vlastní nemovitost, ovšem podílově, kdy její zpeněžení za této situace bude problematické a s ohledem na výši nezajištěných pohledávek tak způsob oddlužení plněním splátkového kalendáře by byl zřejmě upřednostněn před zpeněžením majetkové podstaty.

Závěrem soud ocitoval ustanovení § 108 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ), s tím, že v insolvenčním řízení je nutné zajistit prostředky na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce a nelze jimi zatěžovat státní rozpočet. Doplnil, že navýší-li dlužník svůj příjem tak, aby splňoval podmínku minimálního uspokojení 30 % nezajištěných věřitelů, nebude na zaplacení zálohy trvat.

Toto usnesení napadl dlužník v zákonem stanovené lhůtě odvoláním s odůvodněním, že potřebuje pomoci oddlužením, jeho záměry jsou čisté a právě proto nedisponuje požadovanou finanční rezervou. Navrhuje tedy částku 15.000,-Kč, kterou by za pomoci rodiny zaplatil.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání [ustanovení § 94 odst. 2 písm. c) IZ], přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl přitom k závěru, že odvolání je opodstatněno, byť z jiných než odvolatelem uváděných důvodů.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle nějž insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit. Povinnost hradit zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, jenž je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

O úpadek předlužením dle § 3 odst. 3 IZ se může jednat jen v případě dlužníka, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem.

O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 4 IZ).

Z § 97 odst. 1 a 3 IZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník.

Základem pro rozhodnutí o úpadku dlužníka je pouze srozumitelný a určitý insolvenční návrh opatřený náležitostmi dle § 103 IZ a zákonem požadovanými přílohami, kterými jsou v případě insolvenčního návrhu podaného dlužníkem zejména seznamy majetku, závazků a zaměstnanců dlužníka uvedené v § 104 IZ. Jen za předpokladu, že insolvenční návrh, na jehož základě bylo insolvenční řízení zahájeno, má všechny tyto zákonem předepsané náležitosti, a je tedy způsobilý projednání, může insolvenční soud přistoupit k rozhodnutí o povinnosti navrhovatele k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení.

V insolvenčním návrhu dlužníka, který není podnikatelem, musí být ve smyslu § 103 odst. 2 IZ tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o jeho hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá, tedy konkrétní okolnosti, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Insolvenční návrh tak musí obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, nejen konkrétní údaje o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Dlužník, který rezignuje na uvedení ( popis ) jakýchkoliv rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek , předkládá insolvenčnímu soudu zásadně neprojednatelný insolvenční návrh, jenž má být bez dalšího odmítnut podle § 128 odst. 1 IZ. K tomu viz judikatura Nejvyššího soudu publikovaná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek-usnesení sen.zn. 29 NSČR 7/2008 ze dne 26.2.2009 (R 91/2009), usnesení sen.zn. 29 NSČR 1/2008 ze dne 27.1.2010 (R 88/2010), usnesení sen.zn. 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010 (R 26/2011) a usnesení sen.zn. 29 NSČR 14/2011 ze dne 21.12.2011 (R 44/2012).

Podle § 128 odst. 2 IZ nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti, určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů; to neplatí, jde-li o insolvenční návrh podle § 98 odst. 1. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne.

Z insolvenčního spisu plyne, že dlužník podal insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení na předepsaném formuláři, v jehož kolonce 6 uvedl, že se domáhá zjištění svého úpadku a jeho řešení oddlužením splátkovým kalendářem, neboť má závazky vůči deseti věřitelům v celkové výši 373.269,-Kč, tyto věřitele označil názvem a firmou a u každého uvedl dobu prodlení s uvedením počtu měsíců po splatnosti, ve dvou případech 1,5 roku (Kooperativa, pojišťovna, a.s.) a 1 rok (Česká podnikatelská pojišťovna, a.s.) s poznámkou exekuce , v pěti případech s poznámkou již na vymáhání s tím, že vzhledem k nízkým příjmům není schopen tyto závazky plnit, má tedy více věřitelů a všechny závazky po lhůtě splatnosti více jak 30 dnů, z čehož vyplývá, že je v úpadku.

Z připojených seznamů závazků se podává, že v nich dlužník řádně označil uvedených deset věřitelů, výši jejich pohledávek s tím, že jsou po splatnosti, jak uvedeno shora, v rubrice vymáhání pohledávky označil buď samotné věřitele, nebo zřejmě společnosti, jež tyto pohledávky jménem označených věřitelů vymáhají, v případě věřitele Kooperativa pojišťovna, a.s. uvedl č.j. 25 EC 1461/2011-7 bez bližšího, v případě České podnikatelské pojišťovny, a.s. označil názvem a adresou exekutorku JUDr. Taťánu Mackovou a sp. zn. 047 EX 678/11-7; seznam závazků dále obsahuje prohlášení dlužníka, že žádný z uvedených závazků nepopírá, že je úplný a správný. V seznamu majetku dlužník uvedl základní vybavení domácnosti, jež ohodnotil částkou 7,5 tis. Kč a osobní vůz Daihatsu 1,6, jež ocenil částkou 17 tis. Kč, a dále uvedl, že má v osobním vlastnictví dům zapsaný na LV č. 127, obec Měcholupy, kat. území Milošice, okr. Louny, st. parcelu 26/1 a pozemek 10/3, u nějž uvedl pořizovací hodnotu 650 tis. Kč v roce 2009. K insolvenčnímu návrhu dlužník předložil výpis z katastru nemovitostí se stavem k 2.4.2012 nacházejících se na shora uvedeném listu vlastnictví, z něhož se podává, že je vlastníkem těchto nemovitostí a že k nim bylo zřízeno exekutorské zástavní právo na základě exekučního příkazu č.j. 047 EX 678/2011-8 ze dne 1.2.2012, v právní moci 6.3.2012, pro věřitele Vienna Insurance Group, a.s. se sídlem v Praze 4. K uvedenému výpisu z katastru odvolací soud poznamenává, že se z něj nepodává, že by byl dlužník podílovým vlastníkem jím označených nemovitostí a jejich zpeněžení by z těchto důvodů bylo problematické, jak dovodil soud prvního stupně. Současně dlužník předložil zástavní smlouvu o zřízení zástavního práva k těmto nemovitostem ve prospěch věřitele TG Credit CZ, s.r.o., jež měla být uzavřena 3.11.2011 a podle údajů na předložené kopii zástavní smlouvy měl být vyznačen vklad zástavního práva k nemovitostem v katastru nemovitostí 16.11.2011 s právními účinky vkladu k 7.11.2011.

K výzvě soudu z 12.4.2012, aby mimo jiné doplnil seznam závazků o zajištěné věřitele a o cenu nemovitosti, dlužník předložil seznam zajištěných závazků , v němž označil věřitele TG Credit CZ, s.r.o., jehož uvedl v původním seznamu závazků, vůči němuž má závazek z úvěru na koupi domu ve výši 295.600,-Kč po splatnosti 2 měsíce, jak rovněž uvedl v původním seznamu, a současně připojil znalecký posudek o ceně nemovitostí, tj. uvedeného domu a pozemků z 25.4.2012, jež znalec ocenil částkou 1 mil. Kč.

Z uvedeného je zřejmé, že dlužníkem v insolvenčním návrhu obsažená tvrzení vedou k závěru, že má více věřitelů s pohledávkami déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, tj. podmínky úpadku podle § 3 odst. 1 písm. a) a b) IZ a tyto své závazky není schopen plnit, neboť jsou déle jak tři měsíce po lhůtě splatnosti a některé i exekučně vymáhány (§ 3 odst. 2 IZ), takže je tu domněnka jeho platební neschopnosti, tedy úpadek ve formě insolvence (k úpadku ve formě předlužení podle § 3 odst. 3 IZ nelze přihlížet, neboť dlužník není podnikatelem, když své podnikání ukončil k 6.4.2012, jak dlužník doložil k výzvě soudu z 12.4.2012).

Odvolací soud však na rozdíl od soudu prvního stupně považuje stále za nedostatečný seznam závazků zajištěných věřitelů, neboť v něm dlužník neoznačil věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, u kterých se uplatňuje uspokojení ze zajištění, včetně údaje o druhu zajištění, ani neuvedl věřitele, jehož pohledávka je zajištěna, neboť s ohledem na předložený výpis z katastru nemovitostí a zástavní smlouvu lze mít pochybnosti o správnosti této části seznamu závazků, v nichž ani shora označený zajištěný věřitel Vienna Insurance Group, a.s. není uveden, takže lze dovodit, že ani přes výzvu soudu prvního stupně nejsou označeni všichni zajištění věřitelé a jejich zajištění. Za nejasné, avšak soudem prvního stupně nijak nevytčené vady seznamu, považuje odvolací soud i označení věřitelů v seznamu závazků v případě věřitele T-Mobile Czech Republic, a.s. s pohledávkou 9.447,-Kč, jenž je označen jako původní věřitel a současně je uvedeno v rubrice vymáhání pohledávky B4B Inkasso, s.r.o., obdobně je označen věřitel Telefónica Czech Republic, a.s. s pohledávkami 2.934,-Kč a 1.872,-Kč, u nichž je v uvedené rubrice vymáhání pohledávky označena Intrum Justitia, s.r.o. a věřitel Česká kancelář pojistitelů s pohledávkou 1.672,-Kč, když v rubrice vymáhání pohledávky je uveden Transcom Worldwide Czech Republic, s.r.o., takže z uvedených údajů nelze seznat, zda je věřitelem onen původní věřitel, či osoba pohledávku vymáhající.

Odvolací soud dospěl k závěru, že dlužník ani přes výzvu insolvenčního soudu z 12.4.2012, jíž byl vyzván k doplnění insolvenčního návrhu o řádné seznamy závazků týkající se zajištěných věřitelů, neboť uvedené seznamy v samotném návrhu neobsahovaly potřebné údaje, nesplnil řádně povinnost stanovenou § 104 IZ, neboť podle pokynu soudu seznamy závazků nedoplnil.

Výzvě mohl dlužník vyhovět jen tím, že by předložil seznamy s náležitostmi, které mu přesně a v souladu se zákonem insolvenční soud ve svém usnesení vymezil. Dlužník, ač řádně poučen, výzvě nevyhověl, a proto měl insolvenční soud správně postupovat dle § 128 odst. 2 IZ a insolvenční návrh odmítnout, nikoliv ho vyzývat k zaplacení zálohy.

Z výše uvedených důvodů postupoval odvolací soud podle § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil tak, že povinnost zaplatit zálohu se dlužníku neukládá.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 20. listopadu 2013

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová