3 VSPH 1384/2012-A-21
KSHK 41 INS 12411/2012 3 VSPH 1384/2012-A-21

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jaroslava Bureše JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenční věci dlužníka: TRENDSTAV, a.s., IČO 26497620, se sídlem v Hradci Králové, Sušilova 1337, zahájené k návrhu navrhovatelů: a) Stavební firma Ječmínek, spol. s r.o., IČO 25925768, se sídlem v Pardubicích, Dražkovická 1732, b) Stimco Trade, spol. s r.o., IČO 24750875, se sídlem v Ovčárech, Pod Horkou 246, c) Jaroslav anonymizovano , anonymizovano , IČO 47045787, bytem v Kolíně, Sladkovského 620, všichni zast. Mgr. Petrem Stejskalem, LL.M., advokátem se sídlem v Hradci Králové, Malé náměstí 125, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 41 INS 12411/2012-A-14 ze dne 22. srpna 2012

takto:

Odvolání se o d m í t á .

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové (insolvenční soud) změnil své usnesení č.j. KSHK 41 INS 12411/2012-A-10 ze dne 19.7.2012 (Usnesení) tak, že se insolvenční řízení nezastavuje (bod I. výroku), insolvenčnímu navrhovateli a) se nevrací záloha složená na náklady insolvenčního řízení ve výši 17.000,--Kč a neukládá se mu povinnost ke sdělení bankovního spojení (body II. a III. výroku) a že se insolvenčním navrhovatelům neukládá povinnost k zaplacení soudního poplatku (bod IV. výroku).

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že vyhláškou č.j. KSHK 41 INS 12411/2012-A-2 z 23.5.2012 bylo zahájeno insolvenční řízení týkající se úpadku v záhlaví usnesení uvedeného dlužníka, že usnesením č.j. KSHK 41 INS 12411/2012-A-6 z 1.6.2012 vyzval navrhovatele, aby ve lhůtě 5 dnů ode dne jeho právní moci zaplatili společně a nerozdílně zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,--Kč podle § 108 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ) a zároveň je poučil o tom, že nebude-li záloha zaplacena ve stanovené lhůtě může přikročit k jejímu vymáhání nebo insolvenční řízení zastavit. Poté, co zjistil, že navrhovatelé ve lhůtě zaplatili soudní poplatek pouze ve výši 17.000,--Kč Usnesením insolvenční řízení zastavil (bod I. výroku), insolvenčnímu navrhovateli a) rozhodl vrátit zálohu ve výši 17.000,--Kč a uložil mu povinnost sdělit ve lhůtě 5 dnů od právní moci své bankovní spojení (body II. a III. výroku) a insolvenčním navrhovatelům uložil ve lhůtě tří dnů od právní moci rozhodnutí zaplatit společně a nerozdílně soudní poplatek ve výši 1.000,--Kč na označený bankovní účet, variabilní a konstantní symbol (bod IV. výroku). Toto usnesení napadli navrhovatelé v zákonem stanovené lhůtě odvoláním proti jeho bodům I. až III. výroku a k 6.8.2012 navrhovatel a) doplatil zálohu náklady insolvenčního řízení ve výši 33.000,--Kč. Cituje ustanovení § 95 InsZ a § 170 odst. 2 občanského soudního řádu (o.s.ř.) insolvenční soud dospěl k závěru, že Usnesením není vázán, neboť se nejedná o rozhodnutí ve věci samé, a proto je postupem podle § 95 InsZ, jak výše uvedeno změnil (odvolání vyhověl) s tím, že proti jeho bodům II. a III. výroku není odvolání přípustné, avšak soud jimi není vázán, neboť upravují vedení řízení, a v nenapadeném bodu IV. výroku je změnil z toho důvodu, že uložení povinnosti k zaplacení soudního poplatku připadá v úvahu jen tam, kde se řízení končí (§ 4 odst. 1 písm. e) zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích).

Toto usnesení napadl dlužník v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k zastavení řízení. Konstatoval, že navrhovatelé nesplnili ve stanovené lhůtě svou povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení uloženou jim v Usnesení a že z tohoto důvodu doplacení zálohy nemohlo mít na závěry soudu o zastavení řízení žádný vliv. Z toho, že soudní poplatek nakonec zaplatil v celé výši navrhovatel a), dlužník dovodil možný závěr, že navrhovatelé b) a c) pochopili neoprávněnost insolvenčního návrhu a jeho šikanózní charakter a že nemají zájem na pokračování insolvenčního řízení, a to i z toho důvodu, že má za nimi své pohledávky. Z uvedených důvodů uzavřel, že by navrhovatel měl podat nový insolvenční návrh.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 108 InsZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak (odst. 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,--Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odst. 2). Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak , může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit (odst. 3).

Podle § 95 InsZ rozhodnutí vydaná v insolvenčním řízení, proti který je odvolání přípustné, může na jeho základě změnit také soud prvního stupně, pokud odvolání vyhoví; to neplatí, jde-li o odvolání proti rozhodnutí o nařízení předběžného opatření nebo o odvolání proti rozhodnutí ve věci samé.

Zákon výslovně v ustanovení § 108 neupravuje subjektivní přípustnost odvolání proti usnesení, kterým soud uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Z povahy věci osobou oprávněnou může být jen účastník, jemuž byla rozhodnutím soudu uložena povinnost a způsobena újma, jež může být reparována cestou odvolacího řízení (§ 20l o.s.ř.). Takovou osobou je v dané věci pouze insolvenční navrhovatel, který ovšem již soudem uloženou povinnost splnil a nikterak se jí nebránil. Usnesení o uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení řeší vztah navrhovatele, v projednávané věci několika navrhovatelů v postavení věřitelů, a soudu a jeho cílem je ekonomické zabezpečení insolvenčního řízení, které se však práv a povinností dlužníka nikterak nedotýká.

Napadeným usnesením insolvenční soud postupem podle § 95 InsZ vyhověl odvolání navrhujících věřitelů a odklidil tak Usnesení, jež by nikdy nevydal, pokud by byla záloha na náklady insolvenčního řízení zaplacena včas. I v tomto případě, shodně jako v rozhodnutí podle § 108 InsZ, se nejedná o usnesení, jež by se jakkoliv týkala procesních práv a povinností dlužníka, a proto dlužníku nesvědčí právo proti napadenému usnesení brojit. Odvolání tak bylo podáno osobou neoprávněnou. Jelikož dlužník není subjektivně legitimován k podání odvolání proti napadenému usnesení, odvolací soud jeho odvolání odmítl podle § 218 písm. c) o.s.ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 28. února 2013

JUDr. Michal K u b í n, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva