3 VSPH 1380/2013-B-113
MSPH 96 INS 3581/2008 3 VSPH 1380/2013-B-113

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a ze soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužníka VIBA HAZLOV, a.s. se sídlem Žirovnická 2389, 100 00 Praha 10, IČO 45359806, o odvolání věřitele Ing. Miroslava Hrončoka, bytem proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 96 INS 3581/2008-B-106 ze dne 30. května 2013,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 96 INS 3581/2008-B-106 ze dne 30. května 2013 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze v insolvenčním řízení dlužníka VIBA HAZLOV, a.s. (dále jen dlužník) usnesením č.j. MSPH 96 INS 3581/2008-B-106 ze dne 30.5.2013 schválil konečnou zprávu, podle které odměna insolvenčního správce k výplatě činí 210.491,22 Kč, příjmy činí 1.717.277,33 Kč, výdaje činí 1.992.915,44 Kč a částka určená k rozvrhu činí 0,-Kč; rozdíl mezi příjmy a výdaji činí mínus 275.638,11 Kč.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že pravomocným usnesením č.j. MSPH 96 INS 3581/2008-A-39 ze dne 13.10.2008 byl zjištěn dlužníkův úpadek, na jeho majetek byl prohlášen konkurs a byl ustanoven insolvenční správce. Ten soudu předložil konečnou zprávu s vyúčtováním jeho odměny a výdajů, v níž uvedl, že příjmy majetkové podstaty dosahují částky 1.717.277,33 Kč (včetně zálohy na náklady insolvenčního řízení složené věřitelem, která bude použita podle § 297 insolvenčního zákona -dále jen IZ), pohledávky za majetkovou podstatou v celkové výši 730.948,44 Kč jsou představovány pohledávkou věřitele z titulu složené zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč, odměny insolvenčních správců ve výši 210.491,22 Kč, hotových výdajů ve výši 60.417,70 Kč, nákladů spojených s udržováním a správou majetkové podstaty ve výši 211.614,-Kč, daní, poplatků, cel, pojistného apod. ve výši 245.575,32 Kč a pohledávek ze smluv za vyúčtování telefonních služeb ve výši 2.850,20 Kč. Pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou dosahují výše 1.115.315,-Kč (pracovněprávní pohledávky) a 96.652,-Kč (nárok úřadu práce). Odměna insolvenčních správců činí 210.491,22 Kč.

Vyhláškou (B-99) zveřejněnou dne 10.4.2013 byli účastníci řízení uvědoměni o konečné zprávě a o jejich právu podat proti konečné zprávě námitky do 15 dnů od jejího zveřejnění.

Dne 16.4.2013 došly soudu včasné námitky proti konečné zprávě podané insolvenčním navrhovatelem, který složil zálohu na náklady insolvenčního řízení,

Ing. Miroslavem Hrončokem (dále jen odvolatel). Nesouhlasil s tím, že jeho pohledávka náhrady zálohy na náklady insolvenčního řízení má být uspokojena pouze poměrně (podle § 305 odst. 2 IZ). Uvedl, že předmětná záloha slouží ke krytí nákladů řízení, pokud prostředky k tomu nelze zajistit jinak, a že kryje toliko nezbytné náklady řízení-tedy odměnu insolvenčního správce a jeho hotové výdaje, nikoliv veškeré pohledávky za majetkovou podstatou (nároky zaměstnanců vzniklé před zahájením insolvenčního řízení). V majetkové podstatě je dostatek prostředků k uhrazení nároků insolvenčního správce i nákladů spojených se správou podstaty a tudíž odvolatel nesouhlasí s tím, aby byla jím složená záloha použita i na jiné pohledávky za majetkovou podstatou (jim na roveň postavené).

Konečnou zprávu a podané námitky soud projednal při jednání konaném dne 30.5.2013. Při posouzení důvodnosti námitek odvolatele, který nesouhlasil s tím, že jím složená záloha mu nebude celá vrácena, nýbrž jen poměrně uspokojena, vycházel soud z toho, že podle § 296 odst. 1 IZ primárním zdrojem, který slouží k uhrazení pohledávek za podstatou uvedených v § 168 IZ a pohledávek jim na roveň postavených uvedených v § 169 IZ, jakož i nákladů souvisejících se správou majetkové podstaty, je výtěžek zpeněžení majetkové podstaty. Jestliže tento výtěžek není k uspokojení uvedených pohledávek dostatečný, podle § 297 odst. 1 IZ je k jejich úhradě možno užít (jako sekundární zdroj) zálohu složenou věřiteli dle § 39 odst. 1 IZ i zálohu na náklady insolvenčního řízení, která byla složena před rozhodnutím o úpadku insolvenčním navrhovatelem dle § 108 odst. 1 IZ.

V dané věci příjmy majetkové podstaty nepostačují k úhradě všech pohledávek za podstatou a pohledávek jim na roveň postavených, a tudíž k jejich zapravení je třeba užít zálohu složenou odvolatelem. Ustanovení § 297 IZ nestanoví žádné omezení pro užití této zálohy a ponechává v indikovaném případě na rozhodnutí insolvenčního soudu, v jakém pořadí nebo v jaké výši se mají uspokojit pohledávky v režimu za podstatou. K tomu příslušný návrh podává soudu insolvenční správce v souladu s ustanovením § 305 odst. 2 IZ, které pro období po schválení konečné zprávy stanoví pravidlo, podle nějž se ještě před rozvrhem (aby do něj mohly být zahrnuty jen přihlášené pohledávky) uspokojují pohledávky za podstatou, pohledávky jim na roveň postavené a pohledávky zajištěné (v rozsahu stanoveném v § 298 a § 299 odst. 1 IZ). Pokud výtěžek zpeněžení nestačí ani na plnou úhradu pohledávek uvedených v § 305 odst. 2 IZ, insolvenční správce soudu navrhne jejich poměrné uspokojení tak, že nejprve budou uspokojeny jeho pohledávky odměny a hotových výdajů a poté náklady s udržováním a správou podstaty; ostatní nároky se uspokojí poměrně, z výtěžku zpeněžení i ze složené zálohy na náklady insolvenčního řízení, ovšem s tím, že i samotná záloha je jednou z poměrně uspokojovaných pohledávek.

Protože záloha na náklady insolvenčního řízení složená odvolatelem je jednou z pohledávek za podstatou uvedených v § 168 odst. 1 IZ, nikoli však tou, jež se dle § 305 odst. 2 IZ hradí v plném rozsahu, bude uhrazena poměrně spolu s ostatními pohledávkami dle § 168 a § 169 IZ. Takto ji-ve smyslu § 297 a 296 IZ-lze použít i k úhradě pohledávek v režimu za podstatou, které nejsou ani odměnou ani hotovými výdaji insolvenčního správce.

Z těchto důvodů soud prvního stupně konečnou zprávu schválil, neboť námitky proti ní podané neshledal opodstatněné.

Proti tomuto usnesení se odvolatel včas odvolal s požadavkem, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedl, že první verzi správcovy konečné zprávy jako náhradník zástupce věřitelů schválil. Soud ale dne 5.12.2012 správci uložil přepracovat konečnou zprávu tak, že do ní bude zahrnuta i záloha na náklady insolvenčního řízení složená odvolatelem ve výši 50.000,-Kč (jako pohledávka za podstatou dle § 168 odst. 1 písm. d/ IZ). Správce tuto změnu konečné zprávy provedl, ovšem tak, že pohledávka z titulu zálohy má být dle § 305 odst. 2 IZ uspokojena jen poměrně částkou 40.000,-Kč. Námitky, jimiž odvolatel s tímto postupem nesouhlasil, soud neakceptoval (a konečnou zprávu schválil) s argumentací, již odvolatel považuje za nesprávnou.

Zálohu na náklady insolvenčního řízení odvolatel složil na základě požadavku soudu, a to podle § 108 odst. 1 IZ, dle kterého se záloha vyžaduje, jen pokud je to nutné ke krytí nákladů insolvenčního řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Záloha tudíž slouží ke krytí nezbytných nákladů konkursu-odměny a hotových výdajů správce, a tudíž z ní nemají být uspokojovány veškeré pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim na roveň postavené, jako např. mzdové nároky zaměstnanců dlužníka vzniklé ještě před zahájením insolvenčního řízení. V daném konkursu se správci podařilo dosáhnout výtěžku bohatě postačujícího na úhradu jeho nároků, jakož i nákladů spojených se správou a udržováním majetkové podstaty, a jedině kvůli existenci množství pracovních nároků z doby před rozhodnutím o úpadku (jejichž vznik nemohl správce ani odvolatel nijak ovlivnit) nedojde k rozvrhu. Odvolatel je přesvědčen o tom, že složená záloha mu má být v plné výši vrácena, když jejího užití k úhradě nákladů řízení zjevně není třeba a je nemyslitelné, aby jí bylo užito k úhradě mzdových nároků vzniklých dříve, než insolvenční návrh podal.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl přitom k závěru, že odvolání není opodstatněné.

Podle § 108 odst. 1 věty prvé IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak.

Podle § 108 odst. 4 IZ osoba odlišná od dlužníka, která zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení, může uplatnit její náhradu v insolvenčním řízení jako pohledávku za majetkovou podstatou. Jde o pohledávku za majetkovou podstatou uvedenou v § 168 odst. 1 písm. d) IZ.

Podle § 302 odst. 1 IZ insolvenční správce v závěru zpeněžení majetkové podstaty předloží insolvenčnímu soudu konečnou zprávu, jejíž náležitosti stanoví § 302 odst. 2 IZ tak, že musí obsahovat zejména a) přehled pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek jim na roveň postavených, které insolvenční správce již uspokojil a které ještě uspokojit zbývá, b) přehled výdajů vynaložených v souvislosti se správou majetkové podstaty se zdůvodněním výdajů, které nejsou obvyklé, c) přehled zpeněžení majetkové podstaty s výsledkem, jehož bylo dosaženo, d) uvedení majetku, který nebyl zpeněžen, s odůvodněním, proč k tomu došlo, e) výsledky částečného rozvrhu, pokud k němu došlo, f) přehled plnění zajištěným věřitelům s promítnutím do rozvrhu, g) přehled jednání a právních úkonů, významných pro průběh insolvenčního řízení.

Podle § 302 odst. 3 IZ konečná zpráva insolvenčního správce musí vyústit ve vyčíslení částky, která má být rozdělena mezi věřitele, a v označení těchto věřitelů s údajem o výši jejich podílu na této částce.

Podle § 303 IZ současně s konečnou zprávou insolvenční správce předloží insolvenčnímu soudu i vyúčtování své odměny a výdajů (odstavec 1). Vyúčtování své odměny a výdajů podá i předběžný správce a další správci, kteří se podíleli na správě majetkové podstaty a jsou osobami rozdílnými od insolvenčního správce a jejich odměna netvoří součást jeho odměny (odstavec 2).

Ustanovení § 304 IZ pak upravuje postup soudu při přezkoumání konečné zprávy a vyúčtování, jejím zveřejnění s uvědoměním účastníků řízení o jejich právu podat do 15 dnů proti zveřejněné konečné zprávě a vyúčtování námitky a při jejich projednání a rozhodnutí soudu; proti tomuto rozhodnutí mohou podat odvolání věřitelé, a s účinností od 1.1.2014 (změnou IZ provedenou zákonem č. 294/2013 Sb.) též insolvenční správce a dlužník, jejichž námitkám nebylo vyhověno.

Podle § 296 odst. 1 IZ pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim na roveň postavené, jakož i náklady, které souvisejí se správou majetkové podstaty, se hradí z výtěžku zpeněžení.

Jestliže výtěžek nestačí ke krytí pohledávek a nákladů podle § 296 odst. 1 IZ, lze podle § 297 odst. 1 IZ použít prostředků získaných zálohou na náklady insolvenčního řízení nebo zálohou poskytnutou věřitelským výborem, přičemž s účinností od 1.1.2014 se výslovně stanoví, že v uvedeném případě lze zmíněných záloh užít jen ke krytí odměny a hotových výdajů insolvenčního správce, pohledávek věřitelů vzniklých za trvání moratoria ze smluv podle § 122 odst. 2, pohledávek věřitelů z úvěrového financování a nákladů spojených s udržováním a správou majetkové podstaty.

Podle § 297 odst. 2 IZ nepostačují-li ani prostředky podle odstavce 1, rozhodne o pořadí úhrady pohledávky nebo o její poměrné úhradě insolvenční soud na základě návrhu insolvenčního správce podle § 305 odst. 2 IZ.

Podle § 305 odst. 1 IZ se před rozvrhem uspokojí dosud nezaplacené pohledávky, které se uspokojují kdykoli v průběhu konkursního řízení; a to pohledávky za majetkovou podstatou, pohledávky jim postavené na roveň a zajištěné pohledávky v rozsahu dle § 167 a 298 (dle znění účinného do 31.12.2013 v rozsahu dle § 298 a § 299 odst. 1).

Podle § 305 odst. 2 IZ ve znění účinném od 1.1.2014 nestačí-li dosažený výtěžek ze zpeněžení majetkové podstaty k uspokojení všech pohledávek uvedených v odstavci 1, uspokojí se nejdříve odměna a hotové výdaje insolvenčního správce, poté pohledávky věřitelů vzniklé za trvání moratoria ze smluv podle § 122 odst. 2, poté pohledávky věřitelů z úvěrového financování, poté poměrně náklady spojené s udržováním a správou majetkové podstaty a pracovněprávní pohledávky dlužníkových zaměstnanců vzniklé po rozhodnutí o úpadku a poté pohledávky věřitelů na výživném ze zákona a poté pohledávky věřitelů na náhradu škody způsobené na zdraví; ostatní pohledávky se uspokojí poměrně. Výtěžku zpeněžení dle § 298 odst. 2 lze však použít k uspokojení jiných pohledávek až po uspokojení pohledávky zajištěného věřitele.

Totéž ustanovení ve znění účinném do 31.12.2013 určovalo pro daný případ pořadí uspokojení pohledávek z výtěžku ze zpeněžení majetkové podstaty tak, že nejprve se z něj uspokojí odměna a hotové výdaje insolvenčního správce, poté pohledávky věřitelů podle § 168 odst. 1 písm. e) a § 169 odst. 1 písm. g), poté pohledávky věřitelů z úvěrového financování, poté náklady spojené s udržováním a správou majetkové podstaty a poté pohledávky věřitelů na výživném ze zákona s tím, že ostatní pohledávky se uspokojí poměrně. Poslední věta tohoto ustanovení zůstala beze změny.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že odvolatel na základě usnesení soudu prvního stupně ze dne 12.9.2008 (A-20) dne 30.9.2008 zaplatil požadovanou zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč (A-32), že poté soud usnesením ze dne 13.10.2008 (A-39) zjistil úpadek dlužníka, na jeho majetek prohlásil konkurs a insolvenčním správcem ustanovil JUDr. Pavla Krýla. Ten byl dle § 29 odst. 1 IZ rozhodnutím první schůze věřitelů konané dne 11.12.2008 odvolán z funkce insolvenčního správce a novým správcem byl ustanoven Mgr. Milan Edelmann (dále jen správce); téhož dne soud toto rozhodnutí schůze věřitelů potvrdil (usnesení B-16). Po dokončení zpeněžení majetkové podstaty správce předložil soudu konečnou zprávu a vyúčtování své odměny a výdajů, zahrnující i vyúčtování odměny (resp. navrženého podílu na celkové odměně) odvolaného insolvenční správce JUDr. Krýla. Tato konečná zpráva po úpravách provedených dle pokynů insolvenčního soudu (ve znění ze dne 4.2.2013, založeném na B-96) byla zákonem předepsaným způsobem zveřejněna vyhláškou (B-99) dne 10.4.2013 s uvědoměním účastníků o jejich právu podat námitky.

V této konečné zprávě a vyúčtování správce specifikoval příjmy majetkové podstaty v celkové výši 1.717.277,33 Kč včetně zálohy na náklady insolvenčního řízení složené odvolatelem ve výši 50.000,-Kč, které bez této zálohy činí 1.667.277,33 Kč. Dále specifikoval všechny vzniklé pohledávky v režimu za majetkovou podstatou (mezi nimi o pohledávku náhrady zaplacené zálohy ve výši 50.000,-Kč), k nimž vyúčtoval celkovou odměnu správce (obou správců) dle § 1 odst. 3 a 4 vyhlášky č. 313/2007 Sb. (z výtěžku určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele-mezi pohledávky postavené na roveň pohledávkám za podstatou dle § 169 IZ) ve výši 210.491,22 Kč (vč. DPH) s tím, že souhlasně navržené podíly na této odměně činí 192.341,22 Kč pro současného správce a 18.150,-Kč pro předchozího správce JUDr. Krýla. Všechny tyto pohledávky v režimu za podstatou (včetně odměny správců) správce vykázal v celkové výši 1.992.915,44 Kč, přičemž uvedl, které z nich již byly uspokojeny a které ještě uspokojit zbývá, s tím, že po provedené úhradě části pohledávek za podstatou zbývají finanční prostředky ve výši 1.505.663,33 Kč; k úplné úhradě všech pohledávek za podstatou (§ 168 IZ) a pohledávek jim na roveň postavených (§ 169 IZ) tak schází částka 275.638,11 Kč a tudíž k uspokojení zjištěných pohledávek v rozvrhu nedojde. K tomu správce v bodě IX. konečné zprávy prezentoval svoji představu, jak by podle § 305 odst. 2 IZ (v jeho tehdejším znění) měl být před rozvrhem pozůstávající výtěžek použit k uspokojení dosud neuhrazených pohledávek v režimu. Uvedl, že by z něj měly být zcela uspokojeny pohledávky odměny správců a jejich hotových výdajů v celkové výši 270.908,92 Kč, a že ze zbytku výtěžku ve výši 1.234.754,41 Kč by pak poměrně (v rozsahu 81,75% jejich výše) měly být uhrazeny všechny ostatní neuspokojené pohledávky dle § 168 a § 169 IZ v celkové výši 1.510.392,52 Kč-mzdy z dohod o provedení práce a 15% srážková daň, ostatní mzdové nároky, daně z mezd po rozhodnutí o úpadku, nároky úřadu práce, zdravotní pojištění za zaměstnance, nároky za telekomunikační služby, sociální pojištění zaměstnanců, daň z přidané hodnoty a pohledávka odvolatele z titulu náhrady zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Proti konečné zprávě a vyúčtování podal včasné námitky (podáním na B-97 a pak shodným podáním na B-102) odvolatel, který s argumentací užitou i v odvolání nesouhlasil s tím, že jeho pohledávka za podstatou z titulu náhrady zálohy (dle § 168 odst. 1 písm. d/ IZ) má být uspokojena toliko poměrně (částkou 40.875,28 Kč), přestože výtěžek ze zpeněžení podstaty plně postačuje na úhradu těch nároků, jež podle něj představují nezbytné náklady konkursu-odměny a hotových výdajů správců a nákladů spojených se správou a udržováním podstaty. Správce ve svém písemném vyjádření tento názor odvolatele v zásadě podpořil. Soud při jednání konaném dne 30.5.2013 konečnou zprávu s vyúčtováním napadeným usnesením schválil, když po projednání-z důvodů uvedených v tomto usnesení-neshledal odvolatelem podané námitky opodstatněné. K tomu soud v odůvodnění usnesení prezentoval svůj výklad tehdejšího znění ustanovení § 297 odst. 1 IZ (účinného do 31.12.2013), podle kterého složenou zálohu je třeba užít vždy a zcela k uspokojení všech pohledávek v režimu za podstatou (nároků dle § 168 a § 169 IZ), jestliže k tomu výtěžek ze zpeněžení podstaty nepostačuje.

Takový výklad ustanovení § 297 odst. 1 IZ však zjevně ani v jeho původním znění nemohl obstát. Ani tehdy nemohlo být pochyb o tom, že záloha na náklady insolvenčního řízení zaplacená insolvenčním navrhovatelem (věřitelem dlužníka) dle § 108 IZ slouží-v souladu s tradičním pojímáním účelu institutu této zálohy (v režimu zákona o konkursu a vyrovnání zálohy na náklady konkursu)-toliko k úhradě těch základních výdajů, které insolvenční řízení nezbytně (pravidelně) vyžádá, aby mohlo být-dle zvoleného způsobu řešení úpadku dlužníka-provedeno. Tomuto výkladu pak přisvědčila novela IZ provedená s účinností od 1.1.2014 úpravou, jež v § 297 odst. 1 IZ pro případ výtěžku nepostačujícího k úhradě všech pohledávek za podstatou dle § 168 a 169 IZ omezuje použitelnost zálohy složené dle § 108 nebo § 39 odst. 1 IZ výslovně jen na úhradu odměny a hotových výdajů insolvenčního správce, pohledávek věřitelů vzniklých za trvání moratoria ze smluv podle § 122 odst. 2, pohledávek věřitelů z úvěrového financování a nákladů spojených s udržováním a správou majetkové podstaty.

Jelikož v dané věci z konečné zprávy a vyúčtování vyplývá, že celkové příjmy majetkové podstaty (bez odvolatelem složené zálohy) postačují k plné úhradě schválené odměny a hotových výdajů insolvenčního správce (obou správců) a nákladů spojených se správou a udržováním podstaty, pak není nikterak opodstatněno, aby odvolatelem složená záloha byla jakkoli užita k uspokojení ostatních neuhrazených pohledávek v režimu za podstatou, jež představují pracovní nároky dlužníkových zaměstnanců (vč. regresního nároku úřadu práce) a pohledávky z titulu daní a ostatních zákonných odvodů. Nic tedy nebrání tomu, aby odvolateli byla záloha v plné výši vrácena (aby pohledávka její náhrady byla v režimu za podstatou zcela uspokojena).

Pro rozhodnutí o odvolání je však podstatné, že jím odvolatel napadá výhradně tu část konečné zprávy a vyúčtování (bod IX.), v níž správce předestřel svoji představu o pořadí a poměrné úhradě dosud neuhrazených pohledávek v režimu za podstatou ve smyslu § 305 odst. 2 IZ (v jeho tehdejším znění). O takovémto poměrném uspokojení pohledávek za podstatou však insolvenční soud rozhoduje dle § 297 odst. 2 IZ na základě návrhu správce až samostatným usnesením, proti němuž je odvolání přípustné, a to až po pravomocném schválení konečné zprávy a vyúčtování, jež teprve určí, zda důvody pro vydání předmětného rozhodnutí jsou dány či nikoli.

Jak již odvolací soud vícekrát zdůraznil, projednáním konečné zprávy a vyúčtování se uzavírá fáze zjišťování a zpeněžování podstaty, když tímto způsobem jsou za účasti věřitelů-co do aktiv i pasiv-postaveny najisto výsledky konkursu (resp. dosavadního insolvenčního řízení, jestliže před konkursem byl úpadek dlužníka řešen jiným způsobem). Pravomocným schválením konečné zprávy a vyúčtování se zakládá definitivní závěr jak o celkových příjmech podstaty, tak o výdajích souvisejících se správou majetkové podstaty i všech ostatních pohledávkách za majetkovou podstatou a pohledávkách jim na roveň postavených, které již správce uspokojil a které ještě uspokojit zbývá, jakož i o plnění poskytnutém zajištěným věřitelům (všechny tyto rozhodné údaje jsou povinnou náležitostí konečné zprávy). Z toho vzešlé výsledky konkursu pak indikují některý ze zákonem předvídaných dalších procesních postupů. Tím je buď úplné uspokojení případných dosud neuhrazených pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek jim na roveň postavených, provedené dle § 305 odst. 1 IZ (po zapravení zajištěných pohledávek) a následované rozvrhem dle § 306 IZ, anebo rozhodnutí soudu podle § 297 odst. 2 IZ o poměrném uspokojení neuhrazených pohledávek v režimu za podstatou (podle pravidel vymezených v § 305 odst. 2 IZ), jímž bude výtěžek ze zpeněžení podstaty zcela spotřebován, a po právní moci tohoto usnesení (a jeho splnění insolvenčním správcem) pak následuje zrušení konkursu podle § 308 odst. 1 písm. d) IZ.

Z uvedeného je zřejmé, že odvolatelem napadená část konečné zprávy, v níž správce předběžně (nad rámec povinných náležitostí konečné zprávy) vyjádřil svoji představu o způsobu a rozsahu uspokojení pohledávek za podstatou v další fázi řízení, nikterak nepředurčuje obsah případného následného rozhodnutí soudu podle § 297 odst. 2 a § 305 odst. 2 IZ; stejně tak by správcova předběžná představa o uspokojení věřitelů v rozvrhu vtělená do konečné zprávy dle § 302 odst. 3 IZ nemohla předurčovat obsah rozvrhového usnesení. Jinak řečeno, odvolatelova argumentace je bez významu při posuzování správnosti napadeného usnesení, neboť jejím prostřednictvím není zpochybněna žádná z podstatných skutečností, na nichž napadené schválení konečné zprávy a vyúčtování stojí.

Z těchto důvodů odvolací soud napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil. V dalším řízení soud prvního stupně nepřehlédne, že dosud nerozhodl (podle kritérií vymezených v § 6 vyhlášky č. 313/2007 Sb.) o podílech v konkursu činných správců na celkové odměně, již napadeným usnesením schválil.

Poučení: Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu, prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 4. února 2014

JUDr. Jaroslav B u r e š , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová