3 VSPH 1370/2013-A-12
MSPH 90 INS 21220/2013 3 VSPH 1370/2013-A-12

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Luboše Dörfla a soudců JUDr. Ladislava Derky a JUDr. Alexandry Jiříčkové v insolvenčním řízení dlužnice: Jana anonymizovano , anonymizovano , bytem v Praze 7, U Průhonu 42/29, korespondenční adresou v Praze 7, Dukelských hrdinů 21, o insolvenčním návrhu dlužnice spojeném s návrhem na povolení oddlužení, o odvolání dlužnice proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 90 INS 21220/2013-A-6 ze dne 5. srpna 2013

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 90 INS 21220/2013-A-6 ze dne 5. srpna 2013 se m ě n í tak, že povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení se dlužnici n e u k l á d á .

Odůvod ně ní:

Soud prvního stupně uložil dlužnici nadepsaným usnesením podle ustanovení § 108 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000,-Kč ve lhůtě tří dnů ode dne právní moci usnesení v souvislosti s insolvenčním návrhem dlužnice ze dne 22.2.2013 spojeným s návrhem na povolení oddlužení.

Na odůvodnění svého rozhodnutí poukázal na ustanovení § 108 odst. 2 IZ. Uvedl, že pokud bude zjištěn úpadek dlužnice a bude schváleno její oddlužení plněním splátkového kalendáře, bude odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce hrazena měsíčními splátkami, které činí podle vyhlášky č. 313/2007 Sb. odměnu ve výši 750,-Kč/měsíc a náhradu hotových výdajů ve výši 150,-Kč/měsíc, to vše po dobu trvání účinků schválení oddlužení. S ohledem na předpokládanou délku tohoto období a výši nákladů řízení považoval soud prvního stupně zálohu ve výši 5.000,-Kč přiměřenou.

Dlužnice podala proti tomuto rozhodnutí včas odvolání. Uvedla, že zálohu ve výši 5.000,-Kč považuje za vysokou. Má za to, že jí bude povoleno oddlužení splátkovým kalendářem, neboť splňuje zákonem požadované podmínky. O podaném odvolání by měl rozhodnout předseda senátu soudu prvního stupně. Navrhovala, aby bylo rozhodnuto o podaném odvolání tak, že se dlužnici ukládá povinnost zaplatit zálohu ve výši 2.000,-Kč.

Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení, postupoval podle § 94 odst. 2 písm. c) IZ a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.

S účinností ode dne 1.1.2014 byl zákonem č. 294/2013 Sb. novelizován IZ, přičemž dle Čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona IZ ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Napadené usnesení nenabylo právní moci do 31.12.2013, neboť dlužník podal proti němu odvolání. Z toho důvodu je nutno v odvolacím řízení postupovat podle insolvenčního zákona ve znění účinném od 1.1.2014, tj. ve znění novely provedené zákonem č. 294/2013 Sb.

Podle § 108 odst. 1 IZ (ve znění účinném od 1.1.2014) může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů a odměny insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka (§ 108 odst. 1 věta druhá IZ).

Podle § 395 odst. 1 písm. b) IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30% jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. Podle § 398 odst. 3 IZ při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (§ 279 odst. 2 občanského soudního řádu). Z citované právní úpravy vyplývá, že zásadním předpokladem pro povolení oddlužení (vedle dalších předpokladů) je schopnost dlužníka za zákonných podmínek splatit svým nezajištěným věřitelům nejméně 30% jejich pohledávek za dobu 5 let.

Z obsahu spisu se podává, že je dlužnice v trvalém pracovním poměru a pobírá čistý měsíční příjem ve výši 10.000,-Kč, dlužnice uzavřela s třetí osobou smlouvu o důchodu, podle které se poskytovatel důchodu zavázal platit měsíční částku 1.000,-Kč pro účely oddlužení, výše závazku představuje částku cca 550.000,-Kč. Z uvedených údajů vyplývá, že je schopna zaplatit věřitelům více nežli 30% svých závazků.

Odvolací soud tedy dospěl k závěru, že v dané fázi řízení nelze vyloučit řešení úpadku dlužnice oddlužením. S ohledem na novelizované znění § 397 odst. 1 IZ insolvenční soud povolí oddlužení, i když má pochybnosti o oprávnění dlužníka podat návrh na oddlužení. Sporné otázky lze přezkoumat v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí. Vzhledem k ustanovení § 405 odst. 1 IZ může insolvenčním soud i následně neschválit oddlužení, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení.

Protože rozhodnutí o úpadku, s nímž by bylo spojeno též rozhodnutí o povolení oddlužení, dosud vydáno nebylo, nelze dlužnici uložit-při změněné právní úpravě-povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 31. ledna 2014

Mgr. Luboš D ö r f l , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková