3 VSPH 1370/2011-A-11
KSUL 69 INS 19016/2011 3 VSPH 1370/2011-A-11

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka Mykola anonymizovano , anonymizovano , IČO 692955514, bytem a místem podnikání Litoměřice-Předměstí, Na Vinici 1072/4, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. října 2011, č.j. KSUL 69 INS 19016/2011-A-6,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. října 2011, č.j. KSUL 69 INS 19016/2011-A-6, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 21.10.2011, č.j. KSUL 69 INS 19016/2011-A-6, odmítl insolvenční návrh dlužníka Mykoly Kanyuky.

Soud v odůvodnění uvedl, že dlužník podal insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení z 19.10.2011 na předepsaném formuláři, avšak po jeho přezkoumání dospěl k závěru, že na jeho základě insolvenční řízení nelze vést, neboť takový návrh může podat a domáhat se řešení úpadku oddlužením toliko dlužník, jenž není podnikatelem a nemá dluhy pocházející z podnikání ve smyslu § 389 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ). Soud z podaného návrhu a registru ekonomických subjektů zjistil, že dlužník je podnikatelem ve smyslu § 2 odst. 2 obch. zák. a je zaregistrován v živnostenském rejstříku od 19.3.2003, resp. 19.6.2003 na dobu neurčitou pro předměty podnikání malířství a natěračství, výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona a přípravné a dokončovací práce-specializované stavební činnosti, a že jeho dluhy pocházejí i z podnikatelské činnosti. Uzavřel, že řešení svého úpadku oddlužením se nemůže domáhat podnikatel, a proto takový jeho návrh není podle § 389 IZ přípustný a je tedy podán osobou, která k tomu není oprávněna, takže mu nezbylo, než návrh podle § 128 odst. 1 IZ odmítnout.

Ve včasném odvolání proti tomuto usnesení dlužník uvedl, že žádá o přezkoumání jeho návrhu na insolvenční řízení, anebo povolení moratoria, a že nezpochybňuje soud, že by pochybil, ale je v prodlení se splácením a chtěl by dát vše do pořádku.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Z § 97 odst. 1 a 3 IZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník. Náležitosti insolvenčního návrhu stanoví § 103 odst. 1 a 2 IZ tak, že kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4 občanského soudního řádu-o.s.ř.) a označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka způsobem uvedeným v odstavci 1, musí být v insolvenčním návrhu uvedeny také rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Podá-li insolvenční návrh dlužník, dle § 104 odst. 1 IZ je povinen k němu připojit především seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (dále jen seznam majetku) a seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (dále jen seznam závazků), jež musejí být opatřeny náležitostmi stanovenými v § 104 odst. 2 až 4 IZ s tím, že kromě jiného všechny osoby uvedené v seznamech musejí být označeny způsobem uvedeným v § 103 odst. 1 IZ a seznamy musí dlužník podepsat a výslovně o nich uvést, že jsou správné a úplné.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Chce-li dlužník navrhnout, aby jeho úpadek, popř. hrozící úpadek, byl řešen oddlužením, je povinen podat návrh na oddlužení spolu s insolvenčním návrhem (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 IZ). Návrh na povolení oddlužení lze podle § 391 odst. 3 IZ podat pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis (vyhláška č. 311/2007 Sb.) a jehož podoba je bezplatně zveřejněna Ministerstvem spravedlnosti ČR na adrese www.insolvencnizakon.cz. Formulář návrhu na povolení oddlužení ve smyslu § 390 odst. 1 IZ umožňuje, aby byl využit k současnému podání insolvenčního návrhu, a to prostřednictvím jeho kolonky č. 6, jež v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v § 103 odst. 2 IZ předpokládá vyplnění údaje o tom, čeho se jím dlužník domáhá, a uvedení důvodů tohoto návrhu, tj. vylíčení rozhodujících skutečností, které úpadek či hrozící úpadek dlužníka osvědčují. Připojené seznamy dle § 104 IZ v tomto případě slouží jako povinná příloha insolvenčního návrhu a současně i jako příloha vyžadovaná v § 391 odst. 1 písm. a) IZ pro návrh na povolení oddlužení (pro potřeby rozhodnutí o tomto návrhu musí dlužník opatřit seznam majetku i údaji o pořizovací ceně a současné hodnotě majetku stanovenými v § 392 odst. 2 IZ).

Z uvedeného plyne, že dlužník, který hodlá podat insolvenční návrh a současně navrhnout povolení oddlužení, může insolvenční návrh podat buď s využitím formuláře, anebo tak může učinit samostatným podáním, přičemž v obou případech se tak musí stát předepsaným způsobem, jenž popsán shora. Nutno zdůraznit, že zákonné náležitosti insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení dlužníka zahajuje, nelze zaměňovat se zákonnými náležitostmi návrhu na povolení oddlužení, jenž představuje pouze dlužníkův návrh na způsob řešení úpadku, jehož zjištění se insolvenčním návrhem domáhá. Proto nedostatky insolvenčního návrhu nemohou být obsahem návrhu na povolení oddlužení či jeho přílohami nahrazeny.

Základem pro rozhodnutí o úpadku dlužníka je pouze srozumitelný a určitý insolvenční návrh opatřený náležitostmi dle § 103 IZ a zákonem požadovanými přílohami obsahujícími údaje uvedené v § 104 IZ (zejména řádnými seznamy dlužníkova majetku a závazků). Soudní praxe dovodila, že-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-je nutno i v případě insolvenčního návrhu podávaného dlužníkem trvat na zákonem předepsaném řádném vylíčení rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo hrozící úpadek (§ 103 odst. 2 IZ), mezi něž patří mimo jiné i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku. Tuto povinnost nelze mít proto za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, ledaže jde o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ až c/ IZ) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné, tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet. Seznam závazků dlužníka ve smyslu ustanovení § 104 odst. 1 písm. b/ IZ musí obsahovat i údaj o výši a splatnosti jednotlivých závazků v něm uvedených (k tomu viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu č.j. MSPH 88 INS 7327/2009 ze dne 1.3.2012, 29 NSČR 38/2010-A-62).

Podle § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. (výzva k odstranění vad podání) se nepoužije.

Z obsahu spisu plyne, že dlužník spojil insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení podaným na platném formuláři. V jeho kolonce č. 6 určené k podání insolvenčního návrhu vyznačil, že se tímto návrhem domáhá rozhodnutí o hrozícím úpadku. Co do vylíčení rozhodujících skutečností, jež jeho úpadek osvědčují, dlužník pouze uvedl, že má v současné době šest peněžitých závazků, které není schopen splácet již po dobu delší 3 měsíců, z čehož vyplývá, že je v úpadku.

Z uvedeného je zřejmé, že dlužník v insolvenčním návrhu neuvedl dostatečné údaje o svých majetkových poměrech, ani o výši svých dluhů a jejich splatnosti, a neoznačil své víceré věřitele. Dlužník tak v insolvenčním návrhu nevylíčil skutečnosti, jež by jeho tvrzený úpadek dle § 3 odst. 1 IZ osvědčovaly, přestože jde o obligatorní náležitosti insolvenčního návrhu. Chybějící tvrzení nenabídl ani prostřednictvím seznamu majetku a závazků, když ty k insolvenčnímu návrhu nepřipojil.

Ke splnění povinnosti předložit seznamy dle § 104 IZ neslouží údaje o majetku a závazcích obsažené v kolonkách č. 16-21 formuláře návrhu na povolení oddlužení-jejich vyplněním dlužník naplňuje jen obsahové požadavky tohoto návrhu. Seznamy majetku a závazků formulář výslovně avizuje jako jednu z povinných příloh návrhu. Proto formulář v kolonkách č. 16-21 splnění speciálních náležitostí, jež příslušejí těmto seznamům, nepředepisuje, a údaje vyplněné dlužníkem v kolonkách č. 16, č. 18 a č. 19 náležitosti seznamů také nemají. Je věcí dlužníka, aby insolvenčnímu soudu-chce-li dosáhnout zjištění svého úpadku-předložil řádný insolvenční návrh opatřený všemi předepsanými náležitostmi, který bude způsobilým podkladem pro rozhodnutí o jeho úpadku.

Důvody pro odmítnutí insolvenčního návrhu dlužníka tedy byly dány, a to nikoli z toho důvodu, že se dlužník domáhá řešení svého úpadku formou oddlužení, jež je dlužníku-podnikateli zapovězeno (§ 389 IZ), jak dovodil soud prvního stupně, ale proto, že insolvenční návrh vykazuje popsané obsahové nedostatky, pro které nelze v řízení pokračovat a které dle § 128 odst. 1 IZ musejí vést bez dalšího k jeho odmítnutí. Vady insolvenčního návrhu může navrhovatel odstranit, jen dokud soud prvního stupně nevydá usnesení o odmítnutí návrhu podle § 128 IZ, a proto i kdyby dlužník učinil k odstranění těchto nedostatků v rámci odvolacího řízení nějaká doplnění návrhu, neměla by z hlediska posouzení věcné správnosti napadeného usnesení žádného významu.

Odvolací soud postupoval podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako ve výroku věcně správné potvrdil.

Pravomocné odmítnutí insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení končí, nebrání tomu, aby dlužník insolvenční návrh opatřený všemi předepsanými náležitostmi znovu podal. Předpokladem vyhovění těmto návrhům však je, že jak insolvenční návrh, tak jeho povinné přílohy budou mít zákonem vyžadované náležitosti.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem.

V Praze dne 18. října 2012

JUDr. Michal K u b í n, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva