3 VSPH 1365/2012-A-11
KSUL 71 INS 22430/2012 3 VSPH 1365/2012-A-11

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužnice: Dagmar anonymizovano , anonymizovano , bytem Klášterec nad Ohří, Útočiště 616, zahájené k návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 71 INS 22430/2012-A-6 ze dne 18. září 2012

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 71 INS 22430/2012-A-6 ze dne 18. září 2012 se m ě n í tak, že se dlužnici povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení neukládá.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem (insolvenční soud) uložil dlužnici zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci usnesení bezhotovostně na označený účet soudu nebo hotově do pokladny soudu.

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že ze seznamu majetku dlužnice je zřejmé, že disponuje zajištěnou nemovitostí, z níž bude uspokojován zajištěný věřitel, a že jejím majetkem je osobní automobil, autobus a nákladní přívěs, jež ocenila celkovou částkou 96.500,-Kč, z čehož dovodil, že sice ke zpeněžení nezajištěného majetku dojde, avšak není zřejmé, za jaké ceny, a je pravděpodobné, že za zanedbatelné částky, takže nebude možné odměnu insolvenčního správce, jež při zpeněžení majetku náležejícího do majetkové podstaty bude činit nejméně 45 tis. Kč, pokrýt z výtěžku zpeněžení.

Cituje ustanovení § 108 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ), dospěl k závěru, že dlužnice je v úpadku, jenž bude řešen konkursem, má sice majetek, avšak není zřejmé, jakého výtěžku z něj bude dosaženo, a proto je namístě uložit dlužnici zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Při stanovení výše této zálohy vycházel z toho, že při řešení úpadku dlužnice konkursem činí odměna insolvenčního správce minimálně 45.000,-Kč (bez DPH), proto ji určil na horní hranici rozpětí ve výši 50.000,-Kč.

Toto usnesení napadla dlužnice v zákonem stanovené lhůtě odvoláním s odůvodněním, že její rodina nedisponuje žádnou finanční hotovostí, z níž by zálohu zaplatila, neboť s manželem jsou vedeni na úřadu práce. Má za to, že movitý majetek by mohl postačovat k úhradě nákladů insolvenčního správce. Do zaměstnání nemůže nastoupit z důvodu trvalé péče o syna, který v březnu roku 2012 prodělal transplantaci kostní dřeně, jak dokládá lékařskou zprávou. Uzavřela, že současné finanční prostředky rodiny nepostačí na krytí nákladů spojených s léčbou syna a jsou odkázáni na nezištnou pomoc známých a příbuzných.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání [ustanovení § 94 odst. 2 písm. c) IZ], přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl přitom k závěru, že odvolání je opodstatněno, byť z jiných než odvolatelem uváděných důvodů.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle nějž insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit. Povinnost hradit zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, jenž je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

O úpadek předlužením dle § 3 odst. 3 IZ se může jednat jen v případě dlužníka, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem.

O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 4 IZ).

Z § 97 odst. 1 a 3 IZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník.

Základem pro rozhodnutí o úpadku dlužníka je pouze srozumitelný a určitý insolvenční návrh opatřený náležitostmi dle § 103 IZ a zákonem požadovanými přílohami, kterými jsou v případě insolvenčního návrhu podaného dlužníkem zejména seznamy majetku, závazků a zaměstnanců dlužníka uvedené v § 104 IZ. Jen za předpokladu, že insolvenční návrh, na jehož základě bylo insolvenční řízení zahájeno, má všechny tyto zákonem předepsané náležitosti, a je tedy způsobilý projednání, může insolvenční soud přistoupit k rozhodnutí o povinnosti navrhovatele k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení.

V insolvenčním návrhu dlužníka, který není podnikatelem, musí být ve smyslu § 103 odst. 2 IZ tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o jeho hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá, tedy konkrétní okolnosti, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Insolvenční návrh tak musí obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, nejen konkrétní údaje o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Dlužník, který rezignuje na uvedení ( popis ) jakýchkoliv rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek , předkládá insolvenčnímu soudu zásadně neprojednatelný insolvenční návrh, jenž má být bez dalšího odmítnut podle § 128 odst. 1 IZ. K tomu viz judikatura Nejvyššího soudu publikovaná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek-usnesení sen.zn. 29 NSČR 7/2008 ze dne 26.2.2009 (R 91/2009), usnesení sen.zn. 29 NSČR 1/2008 ze dne 27.1.2010 (R 88/2010), usnesení sen.zn. 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010 (R 26/2011) a usnesení sen.zn. 29 NSČR 14/2011 ze dne 21.12.2011 (R 44/2012).

Podle § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu (o.s.ř.) se nepoužije.

Z insolvenčního spisu plyne, že dlužnice podala insolvenční návrh, jenž byl doručen insolvenčnímu soudu 14.9.2012, v němž se domáhá zjištění svého úpadku a jeho řešení konkursem, neboť od září 1996 podnikala jako fyzická osoba na základě živnostenského oprávnění v oboru silniční a autobusová doprava; živnost ukončila k datu 29.8.2012. Za rozhodující skutečnosti osvědčující její úpadek uvedla, že má více věřitelů se závazky po splatnosti více jak 30 dnů, a to celkem 13 označených věřitelů s uvedením jejich obchodní firmy a s údajem výše jejich pohledávek. Do finančních problémů se dostala v důsledku poklesu poptávky po jí nabízených službách a růstem cen, nebyla dále schopna hradit vedle provozních nákladů a svých závazků vůči dodavatelům splátky úvěrů a stále se více zadlužovala. Má pouze majetek zastavený ve prospěch Hypoteční banky a vzniklou situaci se rozhodla řešit podáním insolvenčního návrhu.

Z připojených seznamů závazků se podává, že je dlužnice rozdělila zřejmě na závazky mající původ v podnikání s označením nezajištěné závazky a věřitelé-nevykonatelné na IČ a ostatní označené jako nezajištěné závazky a věřitelé-nevykonatelné na RČ, jejichž celková výše činí 2.999.488,-Kč, a zajištěné závazky a věřitelé-nevykonatelné, jejichž výše činí 3.960.430,-Kč. V seznamech nezajištěných závazků řádně označila jednotlivé věřitele, uvedla výši zůstatků jednotlivých závazků, ve sloupci posl. spl. pak buď označila příslušný měsíc roku 2012, anebo uvedla nespl. ; seznamy závazků dále obsahují prohlášení dlužnice, že žádný z uvedených závazků nepopírá, že je úplný a správný, a že žádný z uvedených věřitelů není osobou jí blízkou. V seznamu zajištěných závazků uvedla dlužnice tři závazky vůči jedinému řádně označenému věřiteli-Hypoteční bance, a.s. ze tří hypotečních úvěrů s uvedením aktuální výše zůstatků a poslední úhrady-květen 2012, a ve sloupci popis akt. stavu uvedla nespl. . Odvolací soud dospěl k závěru, že dlužnicí uvedený údaj o splatnosti jednotlivých nezajištěných pohledávek neobstojí, neboť je nenahrazuje údaj o poslední splátce v příslušném měsíci, ani údaj nespl. , jenž shledává neurčitým, neboť z této zkratky nelze seznat, zda se jedná o pohledávky, u nichž dosud nenastala splatnost, či nebyly dlužnicí zaplaceny.

Z uvedeného je zřejmé, že dlužnice v insolvenčním návrhu netvrdila, že by měla více věřitelů s pohledávkami déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, tj. podmínky úpadku podle § 3 odst. 1 písm. a) a b) IZ, neboť neuvedla lhůtu splatnosti jednotlivých pohledávek, a ta neplyne ani ze seznamů závazků, jejichž obsah by mohl insolvenční soud při zkoumání projednatelnosti insolvenčního návrhu vzít v potaz jako doplnění insolvenčního návrhu, a dále v seznamu závazků zajištěných věřitelů neoznačil věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, u kterých se uplatňuje uspokojení ze zajištění, včetně údaje o druhu zajištění. Za uvedené situace pak nelze zkoumat znak úpadku podle § 3 odst. 1 písm. c) IZ, neboť závěr o neschopnosti dlužnice své závazky věřitelům plnit se připíná až k závěru o splnění podmínky mnohosti věřitelů s pohledávkami déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti. Dlužničin insolvenční návrh tak postrádá skutková tvrzení k úpadku ve formě insolvence podle § 3 odst. 1 IZ (k úpadku ve formě předlužení podle § 3 odst. 3 IZ nelze přihlížet, neboť dlužnice není podnikatelkou, když své podnikání ukončila k 28.8.2012), jež jsou obligatorními náležitostmi insolvenčního návrhu.

Protože insolvenční návrh dlužnice zjevně nebyl způsobilý k projednání, neboť ve smyslu § 103 odst. 2 IZ vykazoval nedostatky, pro něž nelze v řízení pokračovat, byly dány podmínky jedině k tomu, aby insolvenční soud tento návrh podle § 128 odst. 1 IZ bez dalšího odmítl, nikoli dlužnici ukládat povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Z výše uvedených důvodů postupoval odvolací soud podle § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil tak, že povinnost zaplatit zálohu se dlužníku neukládá.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 13. listopadu 2013

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová