3 VSPH 1361/2014-A-48
MSPH 95 INS 8610/2013 3 VSPH 1361/2014-A-48

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Ivany Mlejnkové a soudců JUDr. Michala Kubína a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenčním řízení dlužníka AMSA DEXtell, s.r.o. se sídlem Králodvorská 664/11, 110 00 Praha 1, IČO 26763338, vedeném k návrhu věřitelů a) CATANY, s.r.o. se sídlem Libušina 203, 273 06 Libušín, IČO 28548108, zast. Mgr. Janem Maškem, advokátem se sídlem Pekařská 658, 272 01 Kladno, a b) UniCredit Bank Czech Republic, a.s. se sídlem Želetavská 1525/1, 140 92 Praha 4, IČO 64948242, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 95 INS 8610/2013-A-41 ze dne 30. května 2014,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 95 INS 8610/2013-A-41 ze dne 30. května 2014 se vyjma bodu IV. výroku z r u š u j e a věc se v tomto rozsahu v r a c í soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 95 INS 8610/2013-A-41 ze dne 30.5.2014 v bodě I. výroku rozhodl, že se zjišťuje úpadek dlužníka AMSA DEXtell, s.r.o. (dále jen dlužník), v bodě II. výroku ustanovil insolvenčním správcem JUDr. Davida Uhlíře, a v bodě III. výroku vyslovil, že účinky rozhodnutí o úpadku nastávají okamžikem zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku. V dalších bodech V. až XII. výroku soud vyzval věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili na předepsaném formuláři ve lhůtě 2 měsíců ode dne zveřejnění rozhodnutí o úpadku, a aby insolvenčnímu správci neprodleně sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní na dlužníkových věcech, právech, pohledávkách, nebo jiných majetkových hodnotách, a též vyzval osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, aby napříště plnění neposkytovaly dlužníku, ale insolvenčnímu správci, a dále nařídil přezkumné jednání a svolal schůzi věřitelů, stanovil insolvenčnímu správci lhůtu pro předložení seznamu přihlášených pohledávek i zprávy o jeho činnosti a hospodářské situaci dlužníka s vyjádřením ke vhodnému způsobu řešení úpadku, a dlužníku stanovil lhůtu k sestavení a odevzdání jeho seznamu majetku a seznamu závazků insolvenčnímu správci. V bodě IV. výroku soud uložil insolvenčním navrhovatelům a) a b), aby do 3 dnů od právní moci usnesení zaplatili společně a nerozdílně soudní poplatek za řízení ve výši 2.000,-Kč.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že se věřitel CATANY, s.r.o. (dále jen navrhovatel a) domáhal návrhem ze dne 27.3.2013 zjištění úpadku dlužníka. Svoji legitimaci k zahájení insolvenčního řízení stavěl na tom, že dle smlouvy o půjčce ze dne 2.11.2012 poskytl dlužníku částku 100.000,-Kč s úrokem ve výši 12% p.a., kterou se dlužník zavázal splatit do 2.2.2013. Jelikož se dlužník ocitl v prodlení se splacením půjčky, navrhovatel a) ho dopisem ze dne 18.2.2013 vyzval k úhradě dlužné částky nejpozději do 22.2.2013. Dlužníkův závazek vůči navrhovateli je splatný od 2.2.2013 a ke dni 27.3.2013 činil celkem 103.000,-Kč (jistina ve výši 100.000,-Kč a úroky ve výši 3.000,-Kč). Navrhovatel a) označil jako další věřitele dlužníka Ing. Pavla Humla, UniCredit Bank Czech

Republic, a.s. a Generali Pojišťovnu a.s. Úpadek dlužníka dovozoval z plurality věřitelů a jeho neschopnosti plnit peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti. K návrhu připojil v souladu s § 105 insolvenčního zákona (dále jen IZ) přihlášku své pohledávky; tvrzení uvedená v insolvenčním návrhu dokládal výpisy z obchodního rejstříku i výše uvedenou smlouvou o půjčce a výzvou k úhradě dlužné částky.

K danému insolvenčnímu řízení ve smyslu § 107 odst. 1 a 2 IZ návrhem ze dne 3.4.2013 přistoupil věřitel UniCredit Bank Czech Republic, a.s. (dále jen navrhovatel b). Svoji aktivní legitimaci opíral o úvěr, který dlužníku poskytl na základě smlouvy o úvěru na financování nemovitosti č. 790/2007/0003 ze dne 28.11.2007 do výše 4.850.000,-Kč a který se dlužník zavázal splatit v pravidelných měsíčních splátkách. Vzhledem k dlužníkovu prodlení se splácením ho navrhovatel b) vyzval k okamžitému splacení celé pohledávky nejprve dopisem ze dne 5.4.2012 a poté dopisem ze dne 15.6.2012. Dlužníkův závazek vůči tomuto navrhovateli je splatný od 5.4.2012 a ke dni 3.4.2013 činil celkem 4.343.180,84 Kč (jistina ve výši 3.434.010,55 Kč, úroky ve výši 195.045,93 Kč, úroky z prodlení ve výši 712.924,36 Kč a poplatek za správu úvěru ve výši 1.200,-Kč). Pohledávka navrhovatele b) je na základě zástavní smlouvy uzavřené formou notářského zápisu sp.zn. N 32/2008, NZ 27/2008 ze dne 16.1.2008 zajištěna zástavním právem k nemovitostem (budově a pozemkům) zapsaným na LV č. 2899 pro k.ú. a obec Žatec. Navrhovatel b) označil další věřitele dlužníka shodně jako navrhovatel a), přičemž dovozoval, že dlužník je v platební neschopnosti, neboť má více věřitelů a své peněžité závazky neplní po dobu delší než 3 měsíce po lhůtě splatnosti. K návrhu připojil přihlášku své pohledávky; tvrzení uvedená v insolvenčním návrhu dokládal vedle výpisů z obchodního rejstříku též výše uvedenou smlouvou o úvěru (včetně všech dodatků) a výzvami k úhradě dlužné částky, jakož i výpisy z účtu ke dni 2.4.2013, vyčíslením pohledávek ke dni 3.4.2013, stejnopisem uvedeného notářského zápisu, výpisem z katastru nemovitostí ze dne 2.4.2013 a usnesením soudního exekutora č.j. 132 EX 5660/11-55/Fe ze dne 31.1.2013 o nařízení dražebního jednání o provedení elektronické dražby nemovitostí.

Dlužníku byl insolvenční návrh nejprve doručen s vyhláškou o zahájení insolvenčního řízení (do jeho datové schránky) dnem 8.4.2013, a téhož dne mu byl doručen insolvenční návrh s výzvou k vyjádření a k předložení seznamu majetku a závazků dle § 128 odst. 3 a § 104 odst. 1 IZ. Podáním doručeným soudu dne 19.4.2013 dlužník zpochybnil existenci svého úpadku a navrhl zamítnutí insolvenčního návrhu. Požadované seznamy však dosud nepředložil.

Dále soud uvedl, že při svém rozhodování ve věci vycházel -ze skutkových zjištění učiněných bez nařízení jednání (se souhlasem navrhovatelů a/ a b/, kdy dlužník se na jednání bez důvodné omluvy nedostavil), -ze shodných tvrzení účastníků o skutkových okolnostech sporu , -z účastníky označených a předložených listinných důkazů dle § 120 odst. 2 a 3 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.)-smlouvy o půjčce ze dne 2.11.2012, výzvy navrhovatele a) ze dne 18.2.2013, smlouvy o úvěru č. 790/2007/0003 ze dne 28.11.2007 včetně všech dodatků, výzvy navrhovatele b) ze dne 5.4.2012 a 15.6.2012, výpisů z účtu k 2.4.2013, vyčíslení pohledávek k 3.4.2013, stejnopisu notářského zápisu sp.zn. N 32/2008, NZ 27/2008 ze dne 16.1.2008, výpisu z katastru nemovitostí ze dne 2.4.2013, usnesení soudního exekutora č.j. 132 EX 5660/11-55/Fe ze dne 31.1.2013, -z obecně známých okolností, respektive skutečností známých zdejšímu soudu z jeho činnosti insolvenčního soudu dle § 121 o.s.ř.

Soud pokračoval, že navrhovatel b) a dlužník podepsali dne 28.11.2007 smlouvu o úvěru č. 790/2007/0003, jejímž předmětem byl navrhovatelův závazek poskytnout dlužníku úvěr do výše 4.850.000,-Kč a povinnost dlužníka řádně splatit poskytnuté prostředky, včetně sjednaných úroků a úroků z prodlení co sankce za porušení povinnosti včas vrátit půjčené prostředky. Dlužník přes výzvy navrhovatele b) k vrácení dlužné částky poskytnutý úvěr nesplatil. Dne 2.11.2012 podepsali dlužník a navrhovatel a) smlouvu o půjčce, jejímž předmětem je navrhovatelův závazek poskytnout dlužníku půjčku ve výši 100.000,-Kč a povinnost dlužníka řádně splatit poskytnuté prostředky, včetně sjednaných úroků. Dlužník přes výzvu navrhovatele k úhradě dlužné částky poskytnutou půjčku nevrátil.

Dále soud uvedl, že vyhláškou ze dne 27.3.2013 (A-2) zveřejněnou v insolvenčním rejstříku téhož dne oznámil zahájení insolvenčního řízení dlužníka a vyzval jeho věřitele k podání přihlášek pohledávek. Podáním ze dne 3.4.2013 přistoupil k insolvenčnímu řízení navrhovatel b), přičemž se svými pohledávkami za dlužníkem, jež činí celkem 6.645.076,58 Kč, se dosud přihlásili 4 věřitelé, a to-vedle obou navrhovatelů-také Ing. Pavel Huml s vykonatelnou pohledávkou z dohody o zpracování projektové dokumentace k územnímu řízení ve výši 127.000,-Kč s příslušenstvím (rozsudek Vrchního soudu v Praze č.j. 4 Cmo 115/2011-47 ze dne 8.6.2011) a CERVIANA consulting, s.r.o. s pohledávkou ze smlouvy o úvěru ze dne 20.12.2010 ve výši 1.100.000,-Kč s příslušenstvím a s pohledávkou ze smluvní pokuty ve výši 502.150,-Kč sjednané ve smlouvě o úvěru. Generali Pojišťovna, a.s. v podání ze dne 9.5.2013 uvedla, že má za dlužníkem pohledávky v celkové výši 59.077,24 Kč z pojistných smluv. Navrhovatel a) podáním ze dne 9.12.2013 sdělil, že jeho pohledávka za dlužníkem byla uhrazena (žádný další procesní úkon však neučinil).

Nato soud citoval § 1 písm. a), § 3, § 103 odst. 1 až 3 a § 136 odst. 1 IZ s tím, že věřitelův insolvenční návrh musí podle § 103 odst. 2 IZ obsahovat uvedení konkrétních okolností, z nichž je patrná existence věřitelovy splatné pohledávky za dlužníkem (důvod a výše pohledávky) tak, aby na základě těchto skutečností mohl věřitel předloženými důkazy svoji splatnou pohledávku za dlužníkem doložit. Dále je povinen uvést konkrétní okolnosti, na jejichž základě by mohlo být soudem osvědčeno (prokázáno), že dlužník je v úpadku ve smyslu § 3 IZ (nebo že dlužníku úpadek hrozí). K osvědčení dlužníkova úpadku postačí pravděpodobnost existence dlužníkovy insolvence nebo předlužení. Za pravděpodobnou lze považovat existenci obou těchto forem úpadku, pouze pokud je splněna podmínka mnohosti věřitelů, tj. pokud o alespoň 2 dlužníkových věřitelů není dána žádná pochybnost. Proto je insolvenční navrhovatel povinen označit konkrétně minimálně jednoho dalšího dlužníkova věřitele, a to jak co do jeho osoby, tak i co do jeho pohledávky. Musí rovněž dovozovat neschopnost dlužníka plnit své peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti vůči více věřitelům. IZ přitom stanoví v § 3 odst. 2 IZ fikci platební neschopnosti dlužníka, která nastává mimo jiné tehdy, pokud dlužník přes výzvu soudu učiněnou dle § 128 odst. 3 IZ nepředložil seznamy majetku a závazků uvedené v § 104 odst. 1 IZ.

V dané věci soud na základě popsaného skutkového stavu dospěl k následujícím právním závěrům: Navrhovatelé a) a b) výše uvedenými listinami doložili, že mají za dlužníkem splatné pohledávky; tyto listiny dokládají nejen platný a účinný vznik poměru mezi dlužníkem a navrhovateli i jejich splnění povinností z tohoto smluvního vztahu, ale též existenci splatných pohledávek navrhovatelů za dlužníkem v důsledku nesplnění jeho dohodnutých závazků. Důvodem vzniku dlužníkových závazků vůči navrhovateli a) je nevrácení prostředků poskytnutých dlužníku na základě smlouvy o půjčce ze dne 2.11.2012; existenci tohoto závazku ale zpochybnil sám navrhovatel a) sdělením, že již byl uhrazen. Důvodem vzniku dlužníkových závazků vůči navrhovateli b) je nevrácení prostředků poskytnutých dlužníku na základě smlouvy o úvěru č. 790/2007/0003 ze dne 28.11.2007. Existenci těchto závazků dlužník nezpochybnil a nenamítal jakéhokoli jejich plnění.

Soud zopakoval, že pojmovým znakem dlužníkova úpadku ve formě insolvence i předlužení je pluralita jeho věřitelů, a že v dané věci je ze shora uvedených zjištění nepochybné, že dlužník má nejméně 4 věřitele, jimiž jsou navrhovatel b), Ing. Pavel Huml, CERVIANA consulting, s.r.o. a Generali Pojišťovna, a.s. Uzavřel, že úpadek dlužníka je osvědčen existencí více věřitelů (minimálně čtyř) a fikcí (nevyvratitelnou právní domněnkou) neschopnosti dlužníka plnit své peněžité závazky nastalou v důsledku toho, že nesplnil soudem uloženou povinnost předložit seznamy majetku a závazků (§ 3 odst. 2 písm. d/ IZ). Navrhovatel b) přitom zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

Protože tak soud prvního stupně měl za osvědčené, že dlužník je v úpadku, neboť má více věřitelů a není schopen po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti plnit své peněžité závazky, a protože jsou splněny ostatní zákonem stanovené podmínky, podle § 136 IZ rozhodl o úpadku dlužníka. Zároveň v souladu s § 25 odst. 1 IZ ustanovil insolvenčním správcem osobu, kterou určil předseda insolvenčního soudu ze seznamu insolvenčních správců, a připojil další výroky rozhodnutí dle § 136 odst. 2 IZ.

Proti tomuto usnesení, co do bodů I. a II. výroku, se dlužník včas odvolal s požadavkem, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. K výtce soudu, že nepředložil seznamy majetku a závazků požadované usnesením soudu ze dne 2.4.2013, dlužník uvedl, že tak nemohl učinit z objektivních důvodů. Jak soudu sdělil dne 19.4.2014, od roku 2003 mu poskytuje služby daňového poradenství a od roku 2009 též vede účetnictví daňová poradkyně a auditorka Ing. Bajgarová (jak plyne z listin připojených k odvolání). Tyto veškeré účetní a daňové doklady dlužníka převzala a nemohla mu je zatím vrátit, neboť je-jak dlužník vbrzku doloží-vážně nemocná (opakovaně hospitalizovaná). Dlužník se vynasnaží v dohledné době za pomoci rodiny Ing. Bajgarové získat účetnictví zpět, aby soudu mohl příslušné seznamy předložit.

K výtce neúčasti na jednání dlužník namítl, že soud prvního stupně neodročil jednání nařízené na den 9.12.2013, ač ho o to dlužník včas žádal s náležitým odůvodněním. Tím bylo dlužníku znemožněno obstarat si pro jednání řádné právní zastoupení. Soud jednání sice nakonec odročil na neurčito, ale žádné další jednání už nekonal, ačkoli při odročení lze další jednání (k dokončení projednání věci a dokazování) očekávat.

Navíc je ale dlužník přesvědčen o tom, že závěr o jeho platební neschopnosti postavil soud prvního stupně na nesprávném výkladu ustanovení § 3 odst. 2 písm. d) IZ, když dovodil, že pro případ nesplnění soudem uložené dlužníkovy povinnosti předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ zakládá fikci, že dlužník není schopen své závazky plnit, tedy že nevyvratitelně naplňuje podmínku platební neschopnosti dlužníka. Z užité dikce má se zato a z usnesení Nejvyššího soudu sen.zn. 29 NSČR 38/2010 ze dne 1.3.2012 (R 83/2012) je ale zřejmé, že skutkové podstaty uvedené v § 3 odst. 2 IZ zakládají vyvratitelnou domněnku dlužníkovy platební neschopnosti, kterou po dobu jejího trvání dlužník-na nějž v tom směru přechází břemeno tvrzení a důkazní-vyvrátí, pokud svoji schopnost závazky uhradit prokáže. Z konstantní judikatury přitom plyne, že pokud má dlužník majetek s hodnotou přesahující jeho závazky, nemůže být v insolvenci a insolvenční řízení proti němu nelze vést. Právě to dlužník namítal ve svém vyjádření k insolvenčnímu návrhu podaném dne 19.4.2013 s tím, že nepatří mezi bankrotující společnosti, neboť jeho majetek převyšuje veškeré jeho závazky, což nyní hodlá neprodleně prokázat. Jeho schopnost vypořádat (hradit) závazky ostatně dokládá i následná úhrada pohledávky navrhovatele a).

Vrchní soud v Praze-aniž nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2 písm. d/ IZ)-přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro jeho potvrzení či změnu.

Podle § 136 odst. 1 IZ vydá insolvenční soud rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 3 odst. 3 IZ dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

V případě, kdy je insolvenční řízení zahájeno dle § 97 IZ na návrh věřitele, je tento navrhovatel ve smyslu § 103 odst. 2 IZ povinen v insolvenčním návrhu mimo jiné uvést rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka, skutečnosti, ze kterých vyplývá jeho oprávnění podat návrh, a označit důkazy, kterých se dovolává, přičemž dle § 105 IZ je povinen doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, a k návrhu připojit její přihlášku. Doložením splatné pohledávky vůči dlužníku navrhující věřitel jednak prokazuje své oprávnění podat insolvenční návrh (aktivní legitimaci), a jednak zčásti poskytuje skutkový podklad pro zkoumáními tvrzeného dlužníkova úpadku, jehož zjištění je základním předpokladem podmiňujícím rozhodnutí o úpadku.

Podle § 133 odst. 1 IZ o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka (jestliže nebyl odmítnut či řízení o něm zastaveno) lze rozhodnout bez jednání jen tehdy, jestliže a) insolvenční soud plně vyhoví návrhu, kterému nikdo neodporoval, nebo b) o něm lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

Podle § 133 odst. 2 IZ insolvenční soud vždy nařídí jednání o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka, závisí-li rozhodnutí na zjištění sporných skutečností o tom, zda dlužník je v úpadku. Provádí-li dokazování ke zjištění dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku nad rámec důkazních návrhů účastníků, nařídí jednání i v případě návrhu dlužníka.

Podle § 133 odst. 3 IZ dlužníku musí být dána vždy možnost, aby se k insolvenčnímu návrhu před rozhodnutím o úpadku vyjádřil.

Vrchní soud v Praze již mnohokráte zdůraznil, že ve smyslu § 7 IZ usnesení vydaná soudem v insolvenčním řízení musí odpovídat požadavkům vymezeným v příslušných ustanoveních občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), a to s tím, že rozhodnutí o úpadku dlužníka vydané k insolvenčnímu návrhu jeho věřitele musí být s ohledem na povahu tohoto rozhodnutí (bez zřetele ke stanovisku dlužníka k věci) vždy odůvodněno (tj. užití § 169 odst. 2 o.s.ř. zde nepřichází v úvahu), a ve smyslu § 167 odst. 2 o.s.ř. se tak musí stát způsobem uvedeným v § 157 odst. 2 téhož zákona. Proto soud v odůvodnění tohoto usnesení musí kromě jiného uvést, co bylo obsahem insolvenčního návrhu a jaké stanovisko k němu dlužník zaujal, které skutečnosti podstatné pro rozhodnutí ve věci má prokázány, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, jaký učinil závěr o skutkovém stavu věci a jak ji posoudil po právní stránce. Přitom dbá o to, aby odůvodnění rozhodnutí bylo přesvědčivé.

Těmto požadavkům však soud prvního stupně v napadeném usnesení zjevně nedostál.

Nejenže soud v odůvodnění tohoto usnesení nereprodukoval obsah nesouhlasného vyjádření dlužníka k podaným insolvenčním návrhům (na které dlužník odkazoval v odvolání), ale svůj závěr o úpadku dlužníka postavil jen na tom, že byla osvědčena existence 4 jeho věřitelů-navrhovatele b), Ing. Pavla Humla, CERVIANA consulting, s.r.o. a Generali Pojišťovny, a.s., a že nevyhověním požadavku předložit seznamy majetku a závazků dlužník dle § 3 odst. 2 písm. d) IZ nastolil fikci (nevyvratitelnou domněnku) své neschopnosti plnit peněžité závazky. Přitom však soud neuvedl, jaké konkrétní pohledávky (identifikované jejich důvodem a výší) má u jednotlivých jmenovaných věřitelů za zjištěné a zda a kdy nastala jejich splatnost. Soud tak nenabídl konkrétní skutkové a právní závěry ani ohledně osvědčení aktivní legitimace navrhovatelů (resp. navrhovatele b), ani o naplnění zákonných podmínek úpadku dlužníka ve formě insolvence, jejž shledal prokázaným, tedy stran osvědčení existence vícerých věřitelů dlužníka s pohledávkami nejméně 30 dnů po lhůtě splatnosti co podmínek úpadku insolvencí dle § 3 odst. 1 písm. a) a b) IZ, k nimž teprve se připíná další podmínka spočívající v platební neschopnosti dlužníka dle § 3 odst. 1 písm. c) IZ (případně ve spojení s některou domněnkou stanovenou v § 3 odst. 2 IZ).

Soud prvního stupně ani neobjasnil, zda vůbec a na jakém podkladu jednotlivé skutečnosti rozhodné z hlediska naplnění podmínek úpadku dle § 3 odst. 1 písm. a) a b) IZ zkoumal. Za podklad svého rozhodování soud označil zcela nekonkrétně -blíže neurčená skutková zjištění učiněná bez nařízení jednání (tedy učiněná z obsahu listin bez dokazování), - shodná tvrzení účastníků o skutkových okolnostech sporu , aniž objasnil, jaké rozhodné skutečnosti bylo možno na základě shodných tvrzení dlužníka a navrhovatelů či ostatních věřitelů považovat za nesporné, -skutečnosti, jež jsou mu známy z jeho činnosti, aniž tyto skutečnosti a jejich význam pro rozhodnutí ozřejmil,

-účastníky předložené listinné důkazy, přičemž označil jen listiny předložené navrhovateli, aniž sdělil cokoli o jejich obsahu a o tom, jak tyto listiny (jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti) hodnotil a jaká z toho plynoucí skutková zjištění učinil; místo toho se soud omezil jen na konstatování, že v uvedených dnech podepsal dlužník s navrhovatelem a) smlouvu o půjčce a s navrhovatelem b) smlouvu o úvěru, že podle nich byli navrhovatelé zavázáni poskytnout dlužníku finanční prostředky-půjčku 100 tis. Kč a úvěr do výše 4.850.000,-Kč-a dlužník měl povinnost (ve lhůtě, o níž soud nic neuvedl) tyto poskytnuté prostředky řádně vrátit (splatit) i s úroky a případnými úroky z prodlení, což ovšem přes výzvy navrhovatelů neurčil-půjčku nevrátil, úvěr nesplatil.

Ve zbytku východisek svých závěrů soud odkázal na přihlášené pohledávky dalších věřitelů Ing. Pavla Humla a CERVIANA consulting, s.r.o. a též na oznámenou (nepřihlášenou) pohledávku Generali Pojišťovny, a.s., aniž by uvedl, zda a na základě jakých důkazů měl pohledávky tvrzené těmito věřiteli za zjištěné a kdy se staly splatnými.

Z formulace závěrů napadeného usnesení lze usuzovat, že důvodem popsaných nedostatků jeho odůvodnění byla jednak nesprávná představa soudu prvního stupně, že při nastolení některé z domněnek platební neschopnosti dlužníka vymezených v § 3 odst. 2 IZ je podstatné jen to, zda má více věřitelů, nikoli již to, zda jejich pohledávky jsou splatné déle než 30 dnů, a také jeho chybný úsudek, že domněnky dlužníkovy platební neschopnosti jsou nevyvratitelné (že jde o fikce); proto patrně (ovšem nesprávně) nepovažoval za významnou-a tudíž ani nereprodukoval-obranu dlužníka spočívající v argumentu, že jeho nemovitý majetek má hodnotu převyšující jeho závazky.

Stav majetkových aktiv dlužníka není rozhodný jen z hlediska úpadku ve formě předlužení, ale může být právně významný i z hlediska naplnění podmínek úpadku ve formě insolvence.

Jak vysvětlil Nejvyšší soud v usnesení sen.zn. 29 NSČR 113/2013 ze dne 12.12.2013 (shrnuje přitom závěry svých usnesení uveřejněných ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek-sen.zn. 29 NSČR 10/2009 ze dne 2.12.2010, R 80/2011, sen.zn. 29 NSČR 23/2011 ze dne 30.11.2011, R 43/2012, sen.zn. 29 NSČR 38/2010 ze dne 1.3.2012, R 83/2012), schopnost dlužníka uhradit splatné závazky se posuzuje nejen podle výše částek, s nimiž dlužník aktuálně disponuje (hotovost nebo zůstatek na bankovním účtu dlužníka), ale také podle jiného majetku dlužníka (movitých a nemovitých věcí, pohledávek a jiných majetkových hodnot). Teprve tehdy, není-li dlužník schopen využít k úhradě v insolvenčním řízení osvědčených splatných závazků ani tento svůj jiný majetek (např. pro omezení dispozic s tímto majetkem nebo pro jeho obtížnou zpeněžitelnost či dobytnost), nepřihlíží se k němu při úvaze o tom, zda je dlužník v platební neschopnosti ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 a 2 IZ. Při zkoumání schopnosti dlužníka hradit pohledávky věřitelů osvědčené při rozhodování o úpadku dlužníka přitom není podstatné, zda věřitelé mohou ohledně těchto pohledávek ihned přistoupit k výkonu rozhodnutí či exekuci (zda již mají exekuční titul), ale to, zda by je mohli bez obtíží vymoci z dlužníkova majetku výkonem rozhodnutí (exekucí), kdyby exekuční titul měli. Uvedené-jak plyne z citované judikatury-platí i v případě, kdy je dána (v insolvenčním řízení osvědčena nebo prokázána) některá ze skutkových podstat popsaných v § 3 odst. 2 IZ, zakládající vyvratitelnou domněnku dlužníkovy platební neschopnosti platit své splatné závazky, a kdy tak na dlužníka (po dobu, po kterou domněnka trvá) přechází povinnost tvrzení a důkazní ohledně skutečností, že k úhradě svých splatných závazků je schopen. Nejvyšší soud dále zdůraznil, že insolvenční řízení primárně neslouží k prosazování individuálních nároků věřitelů, ale k řešení úpadku či hrozícího úpadku. Věřitelé by měli vymáhání svých pohledávek řešit v nalézacím a následně exekučním řízení, a nikoliv podáváním insolvenčních návrhů. Podá-li insolvenční návrh věřitel a zjištěné (osvědčené) skutečnosti nasvědčují existenci domněnky ve smyslu § 3 odst. 2 IZ, pak bez ohledu na to, zda jde o věřitele s nevykonatelnou pohledávkou, může dlužník domněnku neschopnosti plnit své závazky vyvrátit tím, že osvědčí nebo prokáže schopnost uhradit všechny splatné pohledávky těch věřitelů, jež má insolvenční soud pro účely rozhodnutí o věřitelském insolvenčním návrhu za osvědčené.

Lze tedy shrnout, že pro zkoumání naplnění podmínky platební neschopnosti (dle § 3 odst. 1 písm. c/ a odst. 2 IZ) má význam i jiný než finanční majetek dlužníka, resp. to, zda je takový majetek dlužník schopen využít k úhradě pohledávek věřitelů, které byly v insolvenčním řízení jako pohledávky splatné déle než 30 dnů zjištěny (což v případě nastolení domněnky platební neschopnosti musí sám prokázat). Takovýmto argumentem tudíž dlužník tvrzením o jeho úpadku ve formě insolvence úspěšně čelit může, a o této možné procesní obraně je insolvenční soud dokonce povinen dlužníka (ve smyslu publikované judikatury Nejvyššího soudu) poučit.

Z obsahu spisu však navíc plynou další vady, jimiž soud prvního stupně zatížil řízení, které vydání napadeného usnesení předcházelo.

Předně odvolací soud zjistil, že soud prvního stupně s insolvenčním návrhem navrhovatele a), došlým mu do datové schránky dne 27.3.2013, zacházel jako s návrhem právně účinným, ač jím nebyl (a není).

Podle § 97 IZ v rozhodném znění účinném do 31.12.2013 lze insolvenční řízení zahájit jen na návrh; zahajuje se dnem, kdy insolvenční návrh dojde věcně příslušnému soudu (odstavec 1). Insolvenční návrh musí být opatřen úředně ověřeným podpisem osoby, která jej podala nebo jejím uznávaným (dříve zaručeným) elektronickým podpisem; jinak se k němu nepřihlíží (odstavec 2).

K požadavku úředně ověřeného nebo zaručeného (uznávaného) elektronického podpisu na insolvenčním návrhu podaném zástupcem insolvenčního navrhovatele se vyjádřil Nejvyšší soud v usnesení sen. zn. 29 NSČR 51/2011 ze dne 27.9.2011 uveřejněném pod č. 33/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek s právní větou: I. Je-li insolvenční návrh, v němž je ohlášeno zastoupení advokátem a k němuž je připojena řádná procesní plná moc pro tohoto advokáta, podepsán pouze tímto zástupcem, je podmínka formulovaná v § 97 odst. 2 IZ splněna jen tehdy, je-li úředně ověřen podpis advokáta na insolvenčním návrhu a současně i podpis zmocnitele (insolvenčního navrhovatele) na procesní plné moci. II. Jen proto, že insolvenční soud s insolvenčním návrhem, jenž nebyl opatřen úředně ověřeným podpisem osoby, která jej podala, nebo jejím zaručeným elektronickým podpisem, zacházel jako s řádně podepsaným podáním, nemohly pominout účinky uvedené v § 97 odst. 2 IZ spočívající v tom, že se k takovému insolvenčnímu návrhu nepřihlíží; to platí bez zřetele k tomu, zda insolvenční soud případně nesprávně vydal i vyhlášku, kterou oznámil zahájení insolvenčního řízení. III. Insolvenčním návrhem, k němuž se pro absenci předepsaného podpisu nepřihlíží, nemůže být účinně zahájeno insolvenční řízení a takový návrh nemůže vytvořit překážku věci zahájené pro později podaný a řádně podepsaný insolvenční návrh.

Uvedené závěry platí obdobně i pro insolvenční návrh podaný elektronicky. To znamená, že je-li insolvenční návrh v elektronické podobě podepsán uznávaným elektronickým podpisem pouze zástupcem insolvenčního navrhovatele na základě procesní plné moci, anebo je-li zaslán prostřednictvím datové schránky tohoto zástupce, musí být uznávaným elektronickým podpisem insolvenčního navrhovatele (jde-li o právnickou osobu, osoby za něj jednající) opatřena k návrhu připojená procesní plná moc, jinak není podmínka uvedená v § 97 odst. 2 IZ splněna. Tyto zákonné požadavky formulované zřetelně i soudní judikaturou pak byly s účinností od 1.1.2014 promítnuty do nového znění § 97 odst. 2 a 3 IZ. Přitom platí (viz opět závěry R 33/2012), že insolvenční návrh, k němuž se podle § 97 odst. 2 IZ nepřihlíží, nemůže být též dodatečně zhojen (tím, že příslušná osoba nechá svůj podpis úředně ověřit později).

V posuzované věci byl insolvenční návrh navrhovatele a) soudu zaslán prostřednictvím datové schránky navrhovatelova označeného právního zástupce advokáta Mgr. Jana Maška, který jediný tak návrh podal a podepsal. Ze záznamu o ověření tohoto elektronického podání ale vyplývá, že k návrhu přiložená procesní plná moc ze dne 27.3.2013, jíž byl advokát Mgr. Mašek k ohlášenému zastupování navrhovatele a) zmocněn, nebyla opatřena uznávaným elektronickým podpisem Ivana Holana, který mu tuto plnou moc za navrhovatele a) udělil. K tomuto insolvenčnímu návrhu se tudíž dle § 97 odst. 2 IZ nepřihlíží. Na tom-jak již vysvětleno shora-nemůže nic změnit ani okolnost, že soud prvního stupně nesprávně zacházel s tímto insolvenčním návrhem jako s řádně podepsaným (právně účinným). Insolvenční návrh navrhovatele b) tak nepředstavoval procesní úkon, v jehož důsledku by bylo zahájeno insolvenční řízení dlužníka. Takové účinky mohl nastolit (fakticky nastolil) až insolvenční návrh navrhovatele b) podaný u soudu v listinné podobě dne 3.4.2013 (A-12), který byl opatřen úředně ověřeným podpisem navrhovatele b), totiž jím pověřené zaměstnankyně Ing. Hany Zápotočné.

Z uvedeného plyne, že postrádají zákonnou oporu ty úkony soudu prvního stupně, jež v daném insolvenčním řízení učinil dříve, než bylo podáním insolvenčního návrhu navrhovatele b) zahájeno (což se týká i usnesení A-9 ze dne 2.4.2013, kterým soud vyzval dlužníka k předložení seznamů uvedených v § 104 odst. 1 IZ), a že pak jedině na základě insolvenčního návrhu navrhovatele b) mohlo být o věci (o úpadku dlužníka) po náležitém projednání rozhodnuto.

Soud prvního stupně sice nakonec nebral v úvahu tvrzenou pohledávku navrhovatele a), když oznámil její zaplacení, nicméně k náležitému projednání věci (za jejíž účastníky bylo třeba považovat jen dlužníka a navrhovatele b) zjevně nedošlo.

Ze spisu odvolací soud zjistil, že dlužník s insolvenčním návrhem (s oběma) nesouhlasil (podáním na A-17 došlým soudu dne 23.4.2013) a podáním ze dne 25.10.2013 (A-27) nařízení jednání výslovně požadoval. Ve smyslu § 133 odst. 1 IZ proto soud prvního stupně správně nařídil ve věci jednání, a to na den 9.12.2013. Ve skutečnosti však soud toto jednání nekonal (nezahájil) a odročil je na neurčito, aniž by další jednání nařídil. Jak plyne z protokolu o tomto jednání (A-37), dostavil se k němu jen navrhovatel b). Soud v protokolu konstatoval, že navrhovatel a) se z jednání omluvil (přičemž stejně jako navrhovatel b/ již dříve souhlasil, aby bylo o věci rozhodnuto bez jednání), a že dlužníkovu omluvu s žádostí o odročení jednání soud neshledal důvodnou (o čemž ho zpravil). Poté soud s odkazem na uvedené stanovisko navrhovatelů a na neomluvenou neúčast dlužníka, již hodnotil jako zmaření jednání , toto jednání bez jeho uskutečnění odročil.

Provedení nařízeného jednání v nepřítomnosti řádně předvolaného dlužníka (a navrhovatele a) však zjevně nic nebránilo, neboť dlužníkovu žádost o odročení (odůvodněnou pouze tím, že si teprve hledá právního zástupce, ač na to zjevně měl již dříve dost času, a že jednání navrhuje konat až příští rok) vskutku nebylo možno akceptovat. Tedy není pravda, že dlužník svojí neúčastí jednání zmařil . Dané jednání (za účasti přítomného navrhovatele b) proběhnout mohlo a mělo, a to s provedením dokazování dle § 122 a násl. o.s.ř., které pak jedině mohlo být podkladem rozhodných skutkových závěrů soudu (ovšem v usnesení náležitě vyjádřených). To, že se dlužník na jednání bez řádné omluvy nedostavil, totiž nic neměnilo na procesní situaci, že žádná z výjimek, za nichž dle § 133 odst. 1 IZ lze rozhodnout o insolvenčním návrhu bez jednání, dána nebyla (dlužník insolvenčnímu návrhu odporoval a účasti na jednání se nevzdal); znamenalo to pouze tolik, že se dlužník zbavil svého práva účasti na projednání věci, při kterém by mohl uplatňovat a důkazně prosazovat všechny své argumenty z hlediska osvědčení aktivní legitimace (navrhovatele b) a ostatních podmínek pro rozhodnutí o jeho úpadku a vyjádřit se ke všem důkazům, které by soud na jednání provedl.

Protože soud v rozporu s § 133 IZ jednání o věci fakticky neuskutečnil, ač se tak stát mělo, a žádné dokazování na něm tudíž neprovedl, neopatřil si potřebný procesní podklad pro konkrétní skutková zjištění, na nichž by rozhodnutí o úpadku dlužníka mohl postavit.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení-vyjma bodu IV. výroku (který dlužník odvoláním nenapadl a ani tak učinit nemohl)-podle § 219a odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž soud v souladu s vysloveným právním názorem odvolacího soudu věc řádně projedná a s patřičným odůvodněním o ní rozhodne.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR, prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 20. srpna 2014

Mgr. Ivana M l e j n k o v á , v. r. předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová