3 VSPH 1357/2015-A-19
KSPH 60 INS 7505/2015 3 VSPH 1357/2015-A-19

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D. v insolvenční věci dlužníka Jiřího anonymizovano , anonymizovano , bytem v Bavoryni 29, 267 51 Zdice, zahájené k návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 60 INS 7505/2015-A-13 ze dne 12. června 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 60 INS 7505/2015-A-13 ze dne

12. června 2015 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Praze (insolvenční soud) uložil dlužníkovi zaplatit ve lhůtě 15 dnů od jeho právní moci zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 45.000,--Kč bezhotovostně na účet soudu, k označenému variabilnímu symbolu.

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že se dlužník domáhá zjištění svého úpadku s návrhem na povolení oddlužení. Vyšel z dlužníkových tvrzení, podle kterých má 15 věřitelů s 22 nezajištěnými pohledávkami o celkové výši 708.043,37 Kč, zatímco jeho čistý měsíční příjem činí 15.650,--Kč, který nedosahuje výše, z jehož srážek by mohlo být uspokojeno alespoň 30 % pohledávek jeho nezajištěných věřitelů. K připojené darovací smlouvě, uzavřené mezi dlužníkem a Jiřím Jarouškem v postavení dárce ze 3.3.2015, uvedl, že obsahuje ujednání, v němž se dárce zavázal přispívat do oddlužení dlužníka jen v situaci, kdy nebude schopen plnit na splátkový kalendář sám. Proto usnesením č.j. KSPH 60 INS 7505/2015-A-11 z 27.4.2015 (Usnesení) vyzval dlužníka k založení takové darovací smlouvy, jež by obsahovala bezpodmínečný závazek dárce, neboť připojená smlouva dlužníkovi nezaručuje pravidelné peněžité plnění. Protože dlužník na základě výzvy jinou smlouvu nepředložil, dospěl k závěru, že jeho nabídka nezajištěným věřitelům nezaručuje uspokojení jejich pohledávek alespoň ve výši 30%, a proto dovodil, že lze očekávat, že zjištěný dlužníkův úpadek bude řešen konkursem. Cituje § 108 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ) dospěl k závěru, že je třeba uložit vzhledem k nepatrnému majetku dlužníka zálohu ve výši 45.000,--Kč, jež zajistí úhradu nákladů insolvenčního řízení v konkursu, v němž vždy činí minimální částku 45.000,--Kč.

Toto usnesení napadl dlužník v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud změnil tak, že mu uloží zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000,--Kč s odůvodněním, podle kterého není schopen částku 45.000,--Kč uhradit a nemá žádný majetek. Nadto považuje náklady insolvenčního řízení ve výši 45.000,--Kč za neúměrné vzhledem k výši pohledávek a počtu nezajištěných věřitelů. Zároveň poznamenal, že má vyživovací povinnosti ke třem nezletilým dětem. Uzavřel, že pro případ, že by insolvenční soud dospěl k tomu, že ze svých příjmů není schopen uhradit své závazky v potřebné výši, pak do přezkumného jednání založí darovací smlouvu, z níž nabídne svým nezajištěným věřitelům úhradu jejich pohledávek alespoň v rozsahu 30% a také náklady insolvenčního řízení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 108 InsZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke kryté nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníkovi, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (odst. 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,--Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odst. 2). Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit (odst. 3).

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 InsZ).

Z obsahu insolvenčního spisu plyne, že dlužník podal k insolvenčnímu soudu insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře, má 15 věřitelů s 22 nezajištěnými pohledávkami o celkové výši 708.043,37 Kč, zatímco jeho příjem činí čistého 15.650,--Kč, má nepatrný majetek (mobil), je rozvedený a má vyživovací povinnost ke třem nezletilým dětem. Nad rámec zákonných srážek nabízí svým nezajištěným věřitelům příjem z darovací smlouvy uzavřené s Miroslavem Holasem ze 3.3.2015, v níž chybí bezpodmínečný závazek dárce přispívat po dobu trvání splátkového kalendáře 3.000,--Kč, nýbrž jen do doby, kdy obdarovaný dlužník dosáhne příjmu, který bude dostatečný k uspokojení nezajištěných věřitelů v zákonem stanovené míře. Ačkoliv Usnesení bylo doručeno dlužníkovi 4.5.2015, ve stanovené lhůtě dlužník nepřipojil smlouvu s bezpodmínečným závazkem dárce přispívat dlužníkovi ve smlouvě uvedenou částku po dobu trvání splátkového kalendáře, jak předpokládá ustanovení § 392 odst. 4 InsZ.

Odvolací soud zdůrazňuje, že účelem insolvenčního řízení je řešení úpadku a hrozícího úpadku dlužníka některým ze zákonem stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů (§ 1 InsZ). Z této výchozí koncepce zákona se podává, že insolvenční řízení může mít smysl jedině za předpokladu, že v majetkové podstatě existuje majetek, z něhož by mohly být-v závislosti na způsobu řešení úpadku dlužníka-alespoň částečně uspokojeny pohledávky věřitelů. Není-li tu takového majetku, nemá insolvenční řízení smyslu.

Testem k tomu, aby nejistota v této otázce mohla být odstraněna na samém začátku insolvenčního řízení a aby insolvenční řízení nebylo zneužíváno pro účely, k nimž sloužit nesmí (např. jedním z účinků podání insolvenčního návrhu je podle § 109 odst. 1 písm. c/ InsZ nemožnost provedení exekuce na dlužníkův majetek), je právě uložená povinnost dlužníka zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Vlastní-li dlužník takový majetek a zálohu na náklady insolvenčního řízení z něho zaplatí, pak lze požadovat, aby insolvenční řízení proběhlo alespoň v režimu nepatrného konkursu. Ukáže-li se, že dlužník zálohu zaplatit schopen není, pak tento test zřetelně podpoří závěr, že další pokračování insolvenčního řízení by bylo zjevným zneužitím postupů podle insolvenčního zákona.

V daném případě nebude možné řešit dlužníkův úpadek jiným způsobem než konkursem (popř. nepatrným konkursem dle § 314, 315 InsZ), neboť dlužníkova nabídka z jeho příjmu je nedostatečná a v darovací smlouvě závazek dárce je podmínečný a neurčitý. Při řešení úpadku konkursem náklady insolvenčního řízení tvoří mimo jiné vždy i hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, která podle § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, při konkursu činí nejméně 45.000,--Kč, dojde-li ke zpeněžování dlužníkova majetku, nebo podle § 2a téže vyhlášky v téže výši, nedojde-li ke zpeněžování majetku dlužníka, za přezkum jednotlivých přihlášek pohledávek. Zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení je předpokladem pro další postup insolvenčního soudu v insolvenčním řízení a nebude-li zaplacena v případě dlužnického návrhu, nastanou důvody pro zastavení insolvenčního řízení a nikoliv pro její vymáhání, neboť v průběhu insolvenčního řízení nelze provádět výkon rozhodnutí. Výše zálohy se odvíjí od nákladů insolvenčního řízení, které se liší podle formy řešení úpadku. To je také důvod, pro který rozhodnutí o uložení zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení vychází z předběžné úvahy o očekávatelném způsobu řešení úpadku. Dlužníkova argumentace o tom, že do přezkumného jednání navýší svou nabídku pro nezajištěné věřitele, aby mohl jeho úpadek být řešen oddlužením, tak nemá opodstatnění.

Jelikož dosavadní výsledky řízení nenasvědčují tomu, že dlužník vlastní majetek, jehož zpeněžením by mohly být získány finanční prostředky postačující k úhradě nákladů insolvenčního řízení, dospěl odvolací soud k závěru, že insolvenční soud správně posoudil podmínky pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení vůbec a ve výši 45.000,--Kč zvláště.

Na základě výše uvedených závěrů odvolací soud napadené usnesení z důvodu jeho věcné správnosti podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 20. července 2015

JUDr. Michal K u b í n, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová