3 VSPH 1354/2012-A-15
KSUL 46 INS 21980/2012 3 VSPH 1354/2012-A-15

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužnice: Marcela anonymizovano , anonymizovano , bytem v Jirkově, Smetanovy sady 1550, zahájené k návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 46 INS 21980/2012-A-8 ze dne 25. září 2012

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 46 INS 21980/2012-A-8 ze dne 25. září 2012 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem (insolvenční soud) uložil dlužnici ve lhůtě 3 dnů ode dne jeho právní moci zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,--Kč bezhotovostně na určený účet nebo hotově do pokladny soudu.

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že mu 10.9.2012 byl doručen insolvenční návrh dlužnice s návrhem na povolení oddlužení s využitím formuláře návrh na povolení oddlužení (Formulář). Uvedl, že podle založeného seznamu majetku má majetek nepatrné hodnoty, který s ohledem na dobu jeho pořízení nemůže mít uvedenou hodnotu celkem 23.000,--Kč. Z výpisu rejstříku trestů dlužnice zjistil, že byla v průběhu posledních 5 let třikrát pravomocně odsouzena za trestné činy proti majetku (úvěrový podvod podle § 250b zák. č. 140/1961 Sb.) a že k výzvě soudu dlužnice neuvedla žádné skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že podáním insolvenčního návrhu nesledovala nepoctivý záměr, na který lze usuzovat (§ 395 odst. 3 písm.b/ InsZ), neboť se omezila pouze na tvrzení, že poctivý záměr nemá a je připravena dostát svým povinnostem v insolvenčním řízení. Nevylíčila tak žádné skutečnosti o rozsahu škody způsobené věřitelům a k motivům trestné činnosti, z nichž by bylo lze dovodit, že nepoctivý záměr podáním návrhu na povolení oddlužení nesledovala. K tomu insolvenční soud vysvětlil, že závěr o nepoctivém záměru se zkoumá obecně z hlediska poctivého chování vůči věřitelům nejen v době podání insolvenčního návrhu, nýbrž s vazbou na dobu předcházející úpadkové situaci. Insolvenční soud dále vycházel z toho, že dlužnice nabídla svým věřitelům plnění pouze na základě předložené smlouvy o důchodu z 17.9.2012 uzavřené s Františkem Machtem. Dospěl proto k závěru, že nelze vyloučit řešení úpadku dlužnice konkursem na její majetek. Cituje ustanovení § 108 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ), dospěl s ohledem na reálnou hodnotu majetku dlužnice k závěru, že ze zálohy na náklady insolvenčního řízení bude třeba hradit nejen nedostatek finančních prostředků pro dobu bezprostředně po zjištění úpadku, nýbrž i poté, neboť výtěžek zpeněžení jejího majetku nebude dostatečný pro úhradu nákladů insolvenčního řízení. V této souvislosti upozornil na to, že při zpeněžení v konkursu je garantována odměna insolvenčního správce 45.000,--Kč bez DPH a lze očekávat i správcovy hotové výdaje. Z uvedených důvodů insolvenční soud shledal, že je třeba zálohu na náklady insolvenčního řízení dlužnici uložit a při úvaze o její výši shledal přiměřenou zálohu ve výši 30.000,--Kč.

Toto usnesení napadla dlužnice v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhla, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení s odůvodněním, že částku 30.000,--Kč k dispozici nemá a že insolvenční návrh podala právě proto, že nebyla schopna uhradit pohledávky svých věřitelů najednou, že je schopna je uhradit minimálně v rozsahu 30 % ve splátkách za dobu 5 let.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 InsZ, podle nějž insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,--Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy dle § 108 InsZ je především překlenout po rozhodnutí o úpadku nedostatek finančních prostředků potřebných k úhradě prvotních nákladů insolvenčního řízení a umožnit tak insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, a rovněž poskytnout záruku úhrady celkových nákladů insolvenčního řízení, včetně hotových výdajů a odměny insolvenčního správce, pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (srovnej § 38 odst. 2 InsZ). Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje, jen pokud jde o insolvenčního navrhovatele odlišného od dlužníka, který je jeho zaměstnancem a jehož pohledávka uplatněná v návrhu spočívá pouze v pracovněprávních nárocích (§ 108 odst. 1 věta druhá InsZ). Nejedná se o soudní poplatek podle zák. č. 549/1991 Sb., a proto nelze osobu, jíž byla povinnost zálohu zaplatit uložena, od ní osvobodit podle § 138 o.s.ř. Odvolací soud zdůrazňuje, že účelem insolvenčního řízení je řešení úpadku a hrozícího úpadku dlužníka některým ze zákonem stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů (§ 1 InsZ). Z této výchozí koncepce zákona se podává, že insolvenční řízení může mít smysl jedině za předpokladu, že v majetkové podstatě existuje majetek, z něhož by mohly být-v závislosti na způsobu řešení úpadku dlužníka-alespoň částečně uspokojeny pohledávky věřitelů. Není-li tu takového majetku, nemá insolvenční řízení smyslu.

Podle § 395 InsZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat mimo jiné, že jím je sledován nepoctivý záměr (odst. 1 písm.a/). V odstavci 3 tohoto ustanovení pak jsou uvedeny příkladmo situace, v nichž lze na nepoctivý záměr dlužníka usuzovat.

Podle § 396 odst. 1 InsZ jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Ze spisu plyne, že dlužnice podala insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení využitím Formuláře, v němž požádala o nižší než zákonem stanovené splátky. Návrh byl insolvenčnímu soudu doručen 10.9.2012. Z připojeného výpisu rejstříku trestů se podává, že dlužnice byla odsouzena opakovaně rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze spáchání trestného činu úvěrového podvodu podle § 250b zák. č. 141/1961 Sb. Takto byla odsouzena rozsudkem sp.zn. 3 T 201/2006 z 12.11.2007 k podmíněnému trestu odnětí svobody na 10 měsíců se zkušební dobou dvou let, rozsudkem sp.zn. 6 T 357/2006 z 2.4.2009 k souhrnnému trestu podmíněného odnětí svobody na dva roky s odkladem na zkušební dobu 3 let za současného zrušení v pořadí prvního trestu a rozsudkem sp.zn. 6 T 125/2007 z 2.4.2010 k souhrnnému trestu podmíněného odnětí svobody v trvání 2,5 let s odkladem na zkušební dobu 5 let při současném zrušení v pořadí druhého trestu. Podle připojeného seznamu majetku je dlužnice vlastníkem lednice pořízené v roce 2000, myčky pořízené v roce 2007 a dále televizoru, postele, sedací soupravy, pračky a psacího stolu pořízených v roce 2005, jež oceňuje částkou 23.000,--Kč. Má závazky vůči nezajištěným věřitelům v celkové výši 558.275,--Kč. K výzvě insolvenčního soudu č.j. KSUL 46 INS 21980/2012-A-6 ze 13.9.2012 se vyjádřila k poctivému záměru, který sledovala při podání insolvenčního návrhu s návrhem na povolení oddlužení s ohledem na její odsouzení tak, že nemá žádný nepoctivý záměr, který by vyplýval ze skutečnosti, že byla v posledních 5 letech třikrát pravomocně odsouzena za trestný čin proti majetku. Poté, co obdržela napadené usnesení, dlužnice uvedla, že si je vědoma svého pochybení, jehož důsledky musí nést. Zdůraznila, že se nedopouštěla podvodného jednání úmyslně a že návrh na povolení oddlužení nepodávala vedena nepoctivým záměrem, naopak usiluje o to, aby uspokojila své věřitele za podmínek zákona. Svým věřitelům nabídla splátky ze smlouvy o důchodu uzavřené s Františkem Machtem, který se zavázal po dobu schváleného oddlužení dlužnici poskytovat měsíčně 4.000,--Kč, neboť z jejího příjmu nelze provádět srážky (výživné na děti 3.600,--Kč, příspěvek na živobytí 5.700,--Kč, příspěvek na bydlení a přídavek na děti 6.400,--Kč, příjem z dohody o provedené práci 700,--Kč) a doložila příjem dárce ve výši 11.774,--Kč ze starobního důchodu.

Za popsaného stavu věci, kdy opakovaná odsouzení dlužnice za trestnou činnost majetkové povahy dle § 395 odst. 3 písm. b) zakládají domněnku jejího nepoctivého záměru (§ 395 odst. 1 písm. b/ InsZ), kterou dlužnice zatím žádnými dalšími okolnostmi věci nevyvrátila, je namístě předpoklad, že její návrh na oddlužení bude zamítnut a úpadek bude řešen konkursem (§ 396 IZ). V případě konkursu pak náklady insolvenčního řízení tvoří mimo jiné vždy i hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, která-jestliže bylo dosaženo relevantního výtěžku dle § 1 vyhlášky č. 313/2007 Sb.-dosahuje nejméně 45 tis. Kč. Dlužnice nedisponuje žádnými finančními prostředky, nemá příjmy, jež by mohly být ve prospěch majetkové podstaty postiženy (§ 207 odst. 2 InsZ) a vlastní jen drobný majetek, z jehož zpeněžení nelze očekávat výtěžek postačující k úhradě nákladů insolvenčního řízení (očekávaného konkursu či nepatrného konkursu dle § 314 a § 315 InsZ). Insolvenční soud proto postupoval správně, když dlužnici napadeným usnesením povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení uložil, přičemž přiměřenou odvolací soud shledal i její stanovenou výši.

Na základě uvedeného proto odvolací soud napadené usnesení z důvodu jeho věcné správnosti podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 12. března 2013

JUDr. Michal Kubín, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová