3 VSPH 1352/2011-B-22
KSPA 56 INS 4902/2011 3 VSPH 1352/2011-B-22

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka Ladislava anonymizovano , anonymizovano , bytem Kapitána Bartoše 330, Pardubice-Polabiny, do níž vstoupilo státní zastupitelství, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích č.j. KSPA 56 INS 4902/2011-B-13 ze dne 17. října 2011

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích č.j. KSPA 56 INS 4902/2011-B-13 ze dne 17. října 2011 se z r u š u j e a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích usnesením č.j. KSPA 56 INS 4902/2011-B-13 ze dne 17.10.2011 v bodě I. výroku neschválil oddlužení Ladislava anonymizovano (dále jen dlužník), v bodě II. a III. výroku na jeho majetek prohlásil konkurs, který bude projednáván jako nepatrný, v bodě IV. výroku stanovil, kdy nastávají účinky rozhodnutí, a v bodě V. výroku insolvenční správkyni uložil, aby do 3.11.2011 předložila soudu zprávu o hospodářské situaci dlužníka ke dni prohlášení konkursu.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že v daném insolvenčním řízení zahájeném dne 24.3.2011 na návrh dlužníka, usnesením č.j. KSPA 56 INS 4902/2011-A-13 dne 21.4.2011 zjistil úpadek dlužníka, rozhodl o povolení jeho oddlužení a současně ustanovil insolvenční správkyní JUDr. Ilonu Dorkovou. Do insolvenčního řízení přihlásilo své pohledávky celkem 7 věřitelů. Přihláška věřitele č. 1 představující mimosmluvní sankci se dle § 170 písm. d) insolvenčního zákona (dále jen IZ) nepřezkoumávala. Ostatní přihlášky věřitelů č. 2 až 7 byly při přezkumném jednání konaném dne 11.7.2011 přezkoumány a kromě druhé pohledávky věřitele č. 3: HELP FINANCIAL, s.r.o. (dále též jen věřitel č. 3) byly zjištěny. Tento věřitel na následné schůzi věřitelů, které se jako jediný z přihlášených věřitelů zúčastnil, nesouhlasil se schválením oddlužení a namítal, že jsou zde skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Tvrdil zejména, že ho dlužník vědomě uvedl v omyl sdělením, že nemá jiné závazky než ty, které uvedl v čestném prohlášení připojeném k přihlášce. Skutečná výše dluhů však byla v té době podstatně vyšší. Kdyby dlužník své ostatní dluhy nezamlčel, věřitel by mu úvěr neposkytl. K tomu dlužník uvedl, že v době sepisování insolvenčního návrhu po něm zástupci věřitele č. 3 telefonicky požadovali, aby jeho pohledávku vyrovnal mimo oddlužení a v seznamu závazků ji neuváděl. Hrozili, že pokud tak neučiní, podají na něj trestní oznámení. Insolvenční správkyně uvedla, že jí nejsou známy žádné skutečnosti, které by bránily oddlužení; dlužník ve svém insolvenčním návrhu žádné své závazky nezamlčel, a posouzení toho, zda byl spáchán trestný čin, náleží podle správkyně jen orgánům činným v trestním řízení. Při jednání o podaných námitkách konaném dle § 403 odst. 3 IZ dne 3.8.2011 věřitel č. 3 na svých námitkách trval. Doplnil, že při uzavírání půjčky byl přítomen nejen pan Jindřich Pešan, ale i dohlížející nadřízená osoba-obchodní manažerka paní Jana Pešanová, které žádal k věci vyslechnout. Dlužníkovu obranu, že si měl provést lustraci v evidencích dlužníků, věřitel odmítl s tím, že neexistuje žádná veřejnoprávní evidence. Všechny dostupné evidence mají soukromoprávní charakter a lustrace jsou zpoplatňovány, navíc údaje těchto evidencí nejsou úplné. Proto věřitel č. 3 řeší žádosti žadatelů o půjčku jejich čestnými prohlášeními o výši závazků, které je jediným nástrojem, jímž lze skutečný stav jejich závazků zjistit a s jehož pomocí lze žadatelovu schopnost splácet půjčku posoudit. Přítomný krajský státní zástupce předložil návrh na potrestání dlužníka č.j. 1 ZK 469/2011-8 ze dne 14.10.2011, který podala státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Pardubicích. Zdůraznil, že je zde podezření o naplnění nepoctivého záměru dlužníka, které by mělo vést k neschválení oddlužení, neboť dlužník sám potvrdil, že do předmětného čestného prohlášení uvedl nepravdivé údaje. Insolvenční správkyně setrvala na svém dosavadním stanovisku s tím, že lustrace dlužníků neprobíhají ze strany věřitele č. 3 systematicky a z jeho přístupu nevyplývá potřebná opatrnost. Dlužník trval na tom, že věřitel si měl sám ověřit případnou existenci jeho dalších věřitelů, a zdůraznil, že předchozí (první) půjčku poskytnutou tímto věřitelem řádně splatil. Nyní zvažuje, zda podá žalobu pro vyhrožování ze strany vedoucího pracovníka věřitel č. 3, které se mělo v březnu 2011 odehrát.

Po posouzení věci soud prvního stupně dospěl k závěru, že vyšly najevo skutečnosti, které odůvodňují zamítnutí návrhu na povolení oddlužení dle § 395 odst. 1 písm. a) IZ a které jsou podle § 405 odst. 1 téhož zákona důvodem pro neschválení oddlužení. Věřitel č. 3 prokázal, že dlužník při sjednávání smlouvy o půjčce dne 27.1.2011 vyplnil a podepsal čestné prohlášení, v němž uvedl, že k datu jeho vyplnění má pouze 2 závazky: první vůči Československé obchodní bance, a.s., v celkové výši 100 tis. Kč (s měsíční splátkou 3 tis. Kč od roku 2007 do roku 2011), druhý vůči České spořitelně, a.s. rovněž v celkové výši 100 tis. Kč (s měsíční splátkou 1 tis. Kč od roku 2006 do roku 2012). Součástí čestného prohlášení bylo mimo jiné i poučení, že závazkem se rozumí půjčka, úvěr, hypotéka, leasing, kreditní karta, srážky z platu, exekuce nebo alimenty, a že podle § 9 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Dlužník akceptoval i poučení, že si je vědom toho, že nesprávné a neúplné vyplnění dotazníku může být trestným činem úvěrového podvodu dle ustanovení § 211 trestního zákoníku. Dále bylo prokázáno, že uvedeného dne byla dlužníkovi poskytnuta půjčka ve výši 20 tis. Kč se sjednanými 52 měsíčními splátkami, počínaje dnem 27.1.2011, s úplnou úhradou dluhu do 27.1.2012. Dlužník se bránil jen tím, že věřitel si měl sám existenci jeho případných dalších věřitelů v dostupných evidencích zjistit, a že předchozí půjčku mu řádně splatil. Nikterak však nezpochybnil pravost uvedeného čestného prohlášení o výši svých závazků, ani netvrdil, že by ho nepodepsal nebo že by k němu byl nějakým způsobem přinucen. Přitom nijak nezdůvodnil, proč v tomto čestném prohlášení uvedl pouze dva věřitele, ačkoli podle podaných přihlášek měl v lednu 2011 splatné pohledávky i vůči dalším věřitelům, a to vůči věřiteli č. 2 MUDr. Brodanu Filipovi (pohledávka ve výši 1.490,00 Kč je splatná od 1.2.2006), vůči věřiteli č. 5 PROFI CREDIT Czech, a.s. (pohledávka ve výši 80.235,-Kč je splatná od 1.11.2010) a vůči věřiteli č. 6 PPF B1 B.V. z Nizozemí (pohledávka ve výši 54.660,95 Kč je splatná od 4.2.2009). V návrhu na potrestání je dlužníkovi kladeno za vinu, že smlouvu o půjčce s věřitelem č. 3 uzavřel, přestože věděl, že není schopen dostát svým závazkům z důvodu špatné finanční situace, a tím se obohatil a na cizím majetku způsobil škodu nikoliv nepatrnou; proto je mu přičítáno spáchání přečinu podvodu podle § 209 odst. 1 trestního zákoníku. Rozhodnou nicméně soud shledal především okolnost, že kdyby dlužník své ostatní dluhy věřiteli č. 3 nezamlčel, půjčku by mu neposkytl. Za této situace považoval za nadbytečné provádět navržené výslechy zaměstnanců věřitele č. 3, neboť i bez toho bylo dostatečného skutkového podkladu pro závěr, že dlužník v době, kdy podal insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, sledoval nepoctivý záměr.

Z těchto důvodů soud neschválil oddlužení a současně podle § 405 odst. 2 IZ rozhodl o řešení dlužníkova úpadku konkursem, který bude-neboť dlužník je fyzickou osobou-nepodnikatelem-projednáván podle § 314 odst. 1 písm. a) jako nepatrný konkurs.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích se dlužník včas odvolal s požadavkem, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítal, že při uzavírání smlouvy o půjčce ho zástupce věřitele č. 3 informoval, že nemusí uvádět všechny své věřitele, pokud si na ně nevzpomíná, a jelikož smlouva byla nepřehledná, dlužník se jeho pokyny i v tomto směru řídil. Až do podání insolvenčního návrhu dlužník tuto půjčku řádně splácel, předchozí půjčku poskytnutou týmž věřitelem celou řádně a včas uhradil. V době sepisování insolvenčního návrhu pak zástupci věřitele č. 3 po dlužníku pod pohrůžkou, že jinak bude podáno trestní oznámení, telefonicky požadovali, aby závazek vůči věřiteli č. 3 vyrovnal mimo oddlužení a v seznamu závazků ho neuváděl. Dlužník ale nechtěl v návrhu žádný dluh zatajit, a proto uvedl i závazek vůči věřiteli č. 3.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení jemu předcházející a dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro jeho potvrzení či změnu.

Insolvenční soud schválí oddlužení, neshledá-li důvody k vydání rozhodnutí podle § 405 (§ 406 odst. 1 IZ). Podle § 405 IZ insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení; v případě uvedeném v § 402 odst. 4 tak rozhodne namísto rozhodnutí o způsobu oddlužení (odstavec 1). Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (odstavec 2).

Podmínky, za nichž lze dlužníku (subjektivně k tomu legitimovanému dle § 389 odst. 1 IZ) umožnit řešení jeho úpadku či hrozícího úpadku oddlužením, vymezuje ustanovení § 395 IZ. Tyto podmínky přípustnosti oddlužení soud zkoumá jak ve stadiu rozhodování o návrhu na povolení oddlužení (se zřetelem ke skutečnostem, které dlužník uvedl v návrhu na povolení oddlužení a v insolvenčním návrhu, popřípadě se zřetelem ke skutečnostem doloženým věřiteli), tak ve fázi insolvenčního řízení následující po povolení oddlužení.

Dle § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud návrh na povolení oddlužení zamítne, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30% jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. Na nepoctivý záměr sledovaný návrhem na povolení oddlužení lze dle § 395 odst. 3 IZ usuzovat zejména tehdy, jestliže ohledně dlužníka, jeho zákonného zástupce, jeho statutárního orgánu nebo člena jeho kolektivního statutárního orgánu a) v posledních 5 letech probíhalo insolvenční řízení nebo jiné řízení řešící úpadek takové osoby, a to v závislosti na výsledku takového řízení, nebo b) podle výpisu z rejstříku trestů v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení proběhlo trestní řízení, které skončilo pravomocným odsouzením pro trestný čin majetkové nebo hospodářské povahy. Podle § 395 odst. 2 téhož zákona zamítne soud návrh i tehdy, jestliže a) jej znovu podala osoba, o jejímž návrhu na povolení oddlužení bylo již dříve rozhodnuto, nebo b) dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení.

V daném případě rozhodl soud prvního stupně o neschválení povoleného oddlužení se závěrem, že ve smyslu § 395 odst. 1 písm. a) IZ lze dlužníku přičíst nepoctivý záměr sledovaný návrhem na povolení oddlužení s ohledem na okolnosti vzniku jeho závazku vůči přihlášenému věřiteli č. 3. Dlužník totiž při sjednání půjčky ve výši 20 tis. Kč, k němuž došlo krátce před podáním insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení, v čestném prohlášení o svých závazcích tomuto věřiteli zatajil některé své závazky, a při znalosti všech stávajících závazků dlužníka by mu tento věřitel podle svých tvrzení požadovanou půjčku neposkytl.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že do insolvenčního řízení dlužníka byly-vedle pohledávky (P1) představující mimosmluvní sankci ve výši 1 tis. Kč vzniklou v únoru 2011, která je dle § 170 odst. 1 písm. d) IZ vyloučena z uspokojení v insolvenčním řízení-přihlášeny 6 věřiteli pohledávky za dlužníkem v celkové výši 568.636,85 Kč. Z nich pohledávka věřitele č. 7 ČSOB Leasing, a.s. ve výši 13.196,-Kč je zajištěna, a to zajišťovacím převodem vlastnického práva k osobnímu automobilu dlužníka Renault Megane v odhadované hodnotě 5 tis. Kč. Věřitel č. 3 přihlásil z titulu smlouvy o půjčce č. 041576 ze dne 27.1.2011 nezajištěné pohledávky v celkové výši 120.482,-Kč, z nichž pohledávka č. 1 ve výši 26.982,-Kč představuje zbytek z půjčené částky 20 tis. Kč a poplatku za poskytnutí půjčky ve výši 12.240,-Kč pozůstávající po dlužníkově částečné úhradě ve výši 5.258,-Kč, pohledávka č. 2 ve výši 93.500,-Kč představuje smluvní sankci za porušení smluvních podmínek (3.500,-Kč za prodlení se splátkou, 10 tis. Kč za porušení smlouvy, 30.000,-Kč za nevyrozumění věřitele o podání insolvenčního návrhu a 50 tis. Kč za neúplné a nepravdivé uvedení údajů v čestném prohlášení o výši dlužníkových závazků). Insolvenční správkyně i dlužník při přezkumném jednání konaném dne 11.7.2011 tuto druhou přihlášenou pohledávku věřitele č. 3 popřeli, první jeho pohledávku uznali, stejně jako uznali ostatní přezkoumávané přihlášené pohledávky. V insolvenčním řízení dlužníka tak byly zjištěny pohledávky 6 jeho věřitelů v celkové výši 493.136,85 Kč; pohledávka věřitele č. 3 ve výši 93.500,-Kč je zatím sporná (věřitel podal proti správkyni incidenční žalobu na určení její pravosti).

V seznamu závazků připojeném k insolvenčnímu návrhu a návrhu na povolení oddlužení přitom dlužník shora uvedené zjištěné závazky (vyjma vykonatelného závazku vůči MUDr. Brodanu Filipovi ve výši 1.490,-Kč s příslušenstvím) také uvedl, včetně závazku z půjčky vůči věřiteli č. 3, uvedl i další své závazky, které ovšem přihlášeny nebyly.

Dlužník ani v odvolání nezpochybňoval, že při sjednání půjčky od věřitele č. 3 (jak tento věřitel v řízení namítal) podepsal čestné prohlášení o výši svých závazků, v němž uvedl jen 2 své úvěrové závazky-vůči Československé obchodní bance, a.s. ve výši 100 tis. Kč (s měsíční splátkou 3 tis. Kč od roku 2007 do roku 2011) a vůči České spořitelně, a.s. v téže výši (s měsíční splátkou 1 tis. Kč od roku 2006 do roku 2012), ačkoli v té době (ke dni 27.1.2011)-měl podle zjištění soudu vyplývajících z přihlášek závazky též vůči dalším věřitelům, z nichž splatné byly tehdy jeho závazky minimálně vůči 3 věřitelům v celkové výši cca 140 tis. Kč. V souvislosti s tímto zjištěním státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Pardubicích JUDr. Reterová dala Okresnímu soudu v Pardubicích dne 14.10.2011 (pod zn. 1 ZK 469/2011-8) návrh na potrestání dlužníka pro přečin podvodu podle § 209 odst. 1 trestního zákoníku, který měl podle návrhu spáchat tím, že dne 27.1.2011 na blíže neurčeném místě v Pardubicích uzavřel prostřednictvím obchodního zástupce věřitelem č. 3 smlouvu o půjčce, na jejímž základě mu věřitel č. 3 poskytl půjčku finanční hotovostí 20 tis. Kč a zavázal se předmětnou půjčku splatit v celkem 52 týdenních splátkách, přestože věděl, že není schopen dostát svým závazkům z důvodu špatné finanční situace, kterou při uzavření smlouvy zamlčel, a tímto jednáním způsobil věřiteli č. 3 škodu ve výši 20 tis. Kč, tedy sebe obohatil tím, že zamlčel podstatné skutečnosti a způsobil tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Dlužník přitom namítá, že předchozí půjčku věřiteli č. 3 řádně splatil, a že při sjednání nové půjčky a při vyplnění čestného prohlášení o výši závazků se řídil instrukcemi zástupce věřitele, který ho ujišťoval, že postačí uvést alespoň ty závazky, na které je schopen si namístě vzpomenout, a tedy v něm vyvolal dojem, že nemusí úplnosti tohoto prohlášení přikládat větší (odpovídající) význam. Je přitom obtížné spekulovat o tom, zda by vskutku věřitel č. 3 neposkytl dlužníku požadovanou menší půjčku v případě, že by mu všechny jeho stávající závazky (a jejich splatnost) byly známy. V praxi se lze běžně setkat s případy, kdy nebankovní instituce půjčují i fyzickým osobám, o nichž je jim známo, že jejich majetkové poměry předpoklad jejich schopnosti přijaté závazky řádně splácet nedávají. Nelze přitom také přehlédnout, že věřiteli č. 3, který podle svých tvrzení poskytuje úvěry množství spotřebitelů, nic nebránilo, aby si majetkové poměry dlužníka též sám prověřil, a aby z dostupných databází ověřil i údaje o jeho závazcích. Naopak je věcí základní obezřetnosti podnikatele, aby tak učinil. V daném případě se tak ale podle všeho nestalo. Stejně tak věřiteli č. 3 nic nebránilo, aby při sjednání půjčky požadoval její přiměřené zajištění.

V průběhu odvolacího řízení se popsaný stav věci změnil potud, že odvolací soud obdržel dne 10.1.2012 od Okresního soudu v Pardubicích rozsudek sp.zn. 4T 191/2011 ze dne 8.12.2010, který nabyl dne 23.12.2011 právní moci a jímž byl dlužník shledán vinným ze spáchání přečinu podvodu podle § 209 odst. 1 trestního zákoníku pro jednání uvedené v návrhu na potrestání s tím, že uvedeným jednáním, při zohlednění splátek v celkové výši 5.618,-Kč zaplacených do března 2011, způsobil věřiteli č. 3 škodu ve výši 14.382,-Kč. Z odůvodnění tohoto rozsudku vyplývá, že soud vycházel především z toho, že dlužník se k předmětnému jednání, které prokazují i listinné důkazy, zcela doznal. K tomu dlužník doplnil, že obchodního zástupce věřitele č. 3 původně upozornil na výši svých závazků, byl však informován, že v takovém případě půjčku nedostane. Proto část svých závazků v dalším jednání o půjčce vědomě zamlčel. Měl za to, že půjčku bude moci splatit, a zpočátku měsíční splátky také plnil-uhradil je do března v celkové výši 5.618,-Kč. V dalším období do dubna 2011 však již splátky plnit nemohl, protože se ocitl v insolvenčním řízení. Dlužník dále popsal praktiky úvěrové společnosti (věřitele č. 3) a svoji osobní situaci s tím, že pobírá starobní důchod ve výši 11.432,-Kč měsíčně a je zaměstnán u ARGUS, s.r.o. s čistým příjmem cca 10 tis. Kč měsíčně. Tyto skutečnosti byly v trestním řízení prokázány s tím, že pracovní poměr dlužníka je sjednán na dobu určitou do 31.12.2011 s předpokladem jeho prodloužení. S ohledem na nižší společenskou nebezpečnost trestného činu, nikoli výrazně vážný způsobený následek-skutečnou škodu, její částečnou náhradu dlužníkem ještě před zahájením trestního řízení, dlužníkovo doznání i jeho úplnou bezúhonnost soud od jeho potrestání upustil.

V dané věci tedy-byť až po vydání napadeného usnesení-došlo k dlužníkovu pravomocnému odsouzení za přečin majetkové povahy, kterého se dopustil při získání půjčky od věřitele č. 3 v nedlouhé době před tím, než bylo k jeho návrhu insolvenční řízení zahájeno. Tato okolnost podle § 395 odst. 3 písm. b) IZ zakládá domněnku nepoctivého záměru.

K podmínce přípustnosti oddlužení vyjádřené v § 395 odst. 1 písm. a) IZ požadavkem předpokladu dlužníkova poctivého záměru se Vrchní soud v Praze vyslovil např. v usnesení sp.zn. KSUL 46 INS 124/2009, 1 VSPH 53/2009-A ze dne 6.2.2009. V něm uvedl, že insolvenční soud při zkoumání podmínek, za nichž lze oddlužení povolit, sleduje především poctivost záměru dlužníka a míru navrženého uspokojení věřitelů. Posuzování prvé z podmínek, jež je kategorií ryze subjektivní, zákon soudu usnadňuje (jeho úsudku v tom směru napomáhá) stanovením domněnek nepoctivého záměru v § 395 odst. 3 IZ. Ani při naplnění některé z těchto domněnek však nemusí být závěr o nepoctivém záměru dlužníka nezvratným. Insolvenční soud má totiž při zkoumání zákonné podmínky poctivého záměru vždy nejen právo, ale i povinnost úvahy a posouzení všech významných okolností věci.

Při posouzení věci vycházel odvolací soud z toho, že v řízení nevyšly najevo žádné jiné skutečnosti svědčící o nepoctivém záměru dlužníka než ty, které se týkají okolností vzniku dlužníkova závazku vůči jednomu z přihlášených věřitelů, a to závazku vůči věřiteli č. 3 z relativně menší půjčky. Ani soud prvního stupně nepřičítal dlužníku nepoctivost jeho záměru, jež má jeho vstup do oddlužení vylučovat, z jiných důvodů. Jakkoli byl posléze dlužník za své výše popsané jednání při sjednání předmětné půjčky pravomocně odsouzen, odvolací soud při důkladném zvážení všech okolností věci dospěl k závěru, že se tu zákonná domněnka nepoctivého záměru založená tímto dlužníkovým odsouzením neuplatní, a že v tom směru není dostatečných důvodů, pro něž by jeho oddlužení nebylo přípustné.

Dlužník ani v trestním řízení nepopíral, že při sjednání půjčky vyplnil čestné prohlášení o výši svých závazků, které nebylo úplné. Nelze nicméně přehlédnout, že dlužník podle své výpovědi-v trestním řízení nevyvrácené-obchodního zástupce věřitele č. 3 při jednání o půjčce o skutečné výši svých závazků informoval, a že tento zástupce přesto dlužníkovo čestné prohlášení uvádějící jen 2 jeho závazky (a s ním i uzavření smlouvy) akceptoval, ač ho dlužník o dalších svých závazcích zpravil a zástupce věřitele tedy věděl, že čestné prohlášení úplné není. Za takové situace nelze bez výhrad přijmout námitku věřitele č. 3, že uzavřením půjčky byl ve výsledku poškozen, a že tak stalo jen vinou dlužníka samého. To při trvání ostatních pochybností o podnikatelské obezřetnosti věřitele při uzavírání půjčky, jež odvolací soud zmínil výše.

Odvolací soud pak při svém rozhodování vzal v úvahu i to, že dlužník dosud své povinnosti v insolvenčním řízení řádně plnil, a i z vyjádření správkyně a jejích dalších podání je zřejmé, že svůj majetek a závazky (s výhradou neuvedení menšího vykonatelného závazku) nikterak nezatajoval.

Nelze přitom přehlédnout ani snahu dlužníka zvýšit své příjmy přivýdělkem, když vedle starobního důchodu ve výši 11.432,-Kč dosud pobíral čistou měsíční mzdu cca 10 tis. Kč měsíčně z pracovního poměru u ARGUS, s.r.o., který byl sjednán na dobu určitou (do 31.12.2011), ovšem s předpokladem jeho dalšího prodloužení. Správkyní provedený soupis majetkové podstaty pak potvrzuje, že vedle výše zmíněného automobilu sloužícího k zajištění pohledávky věřitele č. 7 tvoří dlužníkův majetek jen movité věci malé hodnoty. Pro případ oddlužení navrženým splátkovým kalendářem by přitom mohly být k jeho plnění použity i příjmy dlužníkovy manželky Jaroslavy Floriánové. Ta totiž dle § 392 odst. 3 věty druhé IZ v kolonce 18 formuláře dlužníkova návrhu na povolení oddlužení (požadovaného ve formě splátkového kalendáře) vyslovila s tímto návrhem souhlas a návrh spolupodepsala (sama insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení nepodala). Lze proto předpokládat, že společné jmění manželů (SJM) dlužníka a jeho manželky trvá; nic jiného v dosavadním průběhu řízení nevyšlo najevo. K přímé účasti manželky dlužníka na plnění splátkového kalendáře může dojít za předpokladu, že soud prvního stupně-což dosud neučinil-po příslušném poučení obou manželů (ve smyslu závěrů usnesení sp.zn. KSLB 76 INS 12605/2010, 3 VSPH 76/2011-A ze dne 29.6.2011) postaví najisto, že souhlas manželky dlužníka s jeho oddlužením skutečně vyjadřuje její vůli ke spoluúčasti na splátkovém kalendáři, která povede k oddlužení jejich SJM , tedy že se pro případ povolení oddlužení hodlá na plnění navrženého splátkového kalendáře (bude-li tento způsob oddlužení přijat) svými příjmy podílet, a že předmětem procesu oddlužení pak budou i ty závazky tvořící SJM (vzniklé za trvání manželství), z nichž je zavázána jen manželka dlužníka. V tom případě je třeba posuzovat přípustnost oddlužení dle § 395 odst. 1 písm. b) IZ na předpokladu dostatečné společné ekonomické nabídky dlužníka a jeho manželky ve vztahu k příslušnému rozsahu závazků (všech závazků náležejících do jejich SJM).

Za popsané situace tedy zjevně nelze očekávat, že by se v rámci nepatrného konkursu dostalo věřitelům dlužníka vyššího uspokojení, než jaké lze očekávat v rámci oddlužení splátkovým kalendářem, které je i nadále (za předpokladu trvajících příjmů dlužníka z pracovního poměru, či eventuální spoluúčasti jeho manželky) možno považovat-i při zohlednění přednostních nároků insolvenčního správce na odměnu a náhradu hotových výdajů-za reálně uskutečnitelné. Lze dokonce předpokládat, že v rámci nepatrného konkursu by jeho dosažené výnosy určené pro uspokojení nezajištěných věřitelů (jež by nejspíše pocházely toliko z postižitelných částí příjmů dlužníka v inkriminovaném období-§ 207 odst. 2 IZ) nepostačily ani k úplnému zapravení nároků insolvenčního správce a dalších nákladů konkursu, takže k uspokojení věřitelů by patrně vůbec nedošlo.

Proto je odvolací soud přesvědčen o tom, že řešit za popsaného stavu věci úpadek dlužníka konkursem (nepatrným konkursem) by ani nevyhovovalo zásadám insolvenčního řízení, jež musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů (§ 5 písm. a/ IZ).

Jelikož rozhodnutí soudu prvního stupně věcně správné není a z povahy věci je vyloučeno, aby o tom, zda oddlužení bude schváleno, rozhodl odvolací soud, zvláště když soud prvního stupně zjevně ještě neověřoval všechny skutečnosti rozhodné pro splnění podmínky přípustnosti oddlužení dle § 395 odst. 1 písm. b) IZ (a neučinil potřebná zjištění ani stran případné spoluúčasti dlužníkovy manželky na procesu oddlužení), postupoval odvolací soud podle § 219a odst. 2 a § 221 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu, napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 11. ledna 2012

JUDr. Jaroslav Bureš, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová