3 VSPH 135/2014-B-33
KSUL 79 INS 23897/2011 3 VSPH 135/2014-B-33

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenční věci dlužníka Andreje anonymizovano , anonymizovano , bytem v Počeradech 47, 440 01 Výškov, okres Louny, o odvolání insolvenčního správce Ing. Jana Rippela, sídlem v Dobroměřicích 419, 440 01 Louny, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 79 INS 23897/2011-B-22 ze dne 13.prosince 2013

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 79 INS 23897/2011-B-22 ze dne 13.prosince 2013 se z r u š u j e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

V napadeném usnesení Krajský soud v Ústí nad Labem (insolvenční soud) vyslovil souhlas s tím, aby insolvenční správce Ing. Jan Rippel (Odvolatel) vydal zajištěnému věřiteli INVESA, spol. s r.o., IČO 28544293 (Věřitel) ze zpeněžení rodinného domu č.p. 47 postavené na pozemku parc.č. 80 a pozemků parc. č. 80, č. 37/1 a 287/2 a pozemku parc. č. 37/1 (bez uvedení katastrálního pozemku a obce-dále jen Nemovitosti) jeho výtěžek ve výši 681.308,34 Kč (bod I. výroku), vyslovil souhlas, aby Odvolatel si vyplatil odměnu ve výši 13.626,17 Kč (bod II. výroku) a uložil mu ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozhodnutí tento výtěžek vydat zajištěnému věřiteli a ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozhodnutí podat o tom písemnou zprávu (bod III. výroku).

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že Nemovitosti zajišťující pohledávku Věřitele byly sepsány do soupisu majetkové podstaty dlužníka 7.5.2012 a že pohledávka Věřitele byla Odvolatelem uznána jako vykonatelná a zajištěná v plné výši. Uvedl, že Nemovitosti byly oceněny znaleckým posudkem na částku 933.580,--Kč; 7.10.2013 Odvolatel požádal o udělení souhlasu s vydáním výtěžku jejich zpeněžení. Cituje ustanovení § 298, § 299 odst. 1 zák.č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ) a § 1 odst. 2 vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, odměně členů a náhradníků věřitelského výboru, a to náhradách jejich nutných výdajů (Vyhláška) insolvenční soud dovodil, že náklady spojené se zpeněžením a správou Nemovitostí činí 52.204,--Kč a odměna insolvenčního správce 13.626,17 Kč a že částka určená k vydání Věřiteli činí 681.308,34 Kč. Poznamenal, že částka určená k vydání zajištěnému věřiteli nemůže být určena z hrubého výtěžku zpeněžení, tj. 750.000,--Kč minus náklady spojené se správou a zpeněžením předmětu zajištění, nýbrž z čistého výtěžku zpeněžení, tj. částky, která zůstane po odečtení nejen nákladů spojených se správou Nemovitostí a nákladů spojených se samotným zpeněžením, nýbrž i odměny Odvolatele. Poté, co neshledal po přezkoumání žádosti Odvolatele důvody, pro něž by jí neměl vyhovět, rozhodl, jak výše uvedeno, a uložil Odvolateli povinnosti s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli spojené.

Toto usnesení napadl Odvolatel v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je změnil tak, že určí, že výtěžek zpeněžení činí 684.114,--Kč (v bodu I. výroku) a určil jeho odměnu ve výši 13.682,--Kč (bod II. výroku). Poukázal přitom na to, že věcně je napadené usnesení správné, avšak došlo k numerické chybě v určení výše výtěžku zpeněžení a tím i určení výše jeho odměny.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení a řízení, jež mu předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání Odvolatele je opodstatněné.

Podle § 298 InsZ ve znění do 31.12.2013 mají zajištění věřitelé právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena z výtěžku zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla zajištěna (odst. 1). Výtěžek zpeněžení po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením a po odečtení částky připadající na odměnu insolvenčního správce vydá insolvenční správce se souhlasem insolvenčního soudu zajištěnému věřiteli (odst. 2). Náklady spojené se zpeněžením lze odečíst nejvýše v rozsahu 5 % výtěžku zpeněžení; náklady spojené se správou nejvýše v rozsahu 4 % výtěžku zpeněžení. Se souhlasem zajištěného věřitele lze odečíst náklady i ve větším rozsahu (odst. 3). V následujících odstavcích řeší toto ustanovení nesplnění povinnosti zajištěného věřitele dle § 157 odst. 1 InsZ uhradit polovinu odměny a hotových výdajů uhrazených znalci odpočtem této částky od výtěžku zpeněžení (odst. 4) a vylučuje aplikaci odstavce 2 v případě, že zajištěný věřitel splnil povinnost dle § 230 odst. 3 InsZ nést ze svého náklady spojené s provedením pokynů směřujících k řádné správě věci, práva, pohledávky nebo majetkové hodnoty, která slouží k zajištění pohledávky (odst. 5).

Pro rozhodnutí o odvolání má odvolací soud za zásadní skutečnost, že napadené usnesení bylo vydáno nikoliv soudcem, nýbrž soudní tajemnicí. V této souvislosti třeba upozornit na ustanovení § 36a odst. 4 a 5 zák. č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, podle kterého vykonává asistent soudce jednotlivé úkony soudního řízení z pověření soudce, pokud tak stanoví zvláštní zákon nebo rozvrh práce a je oprávněn podílet se na rozhodovací činnosti soudu v rozsahu stanoveném zvláštním právním předpisem pro vyšší soudní úředníky a na jeho postavení se přiměřeně použijí ustanovení upravující postavení vyšších soudních úředníků.

§ 10 odst. 3 zák. č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství ve znění do 31.12.2013, vymezuje, které úkony soudu může provádět vyšší soudní úředník v občanském soudním řízení a v soudním řízení správním, nestanoví-li zvláštní zákon jinak, přičemž podle písm.p) může v insolvenčním řízení provádět další úkony s výjimkou jednání a rozhodnutí o 1) ustanovení insolvenčního správce, 2) odvolání insolvenčního správce z funkce, 3) zproštění výkonu funkce insolvenčního správce, 4) zrušení usnesení schůze věřitelů, 5) ustanovení prozatímního věřitelského výboru, 6) návrhu na nařízení předběžného opatření, jímž má být omezeno právo dlužníka nakládat s majetkovou podstatou, 7) návrhu na moratorium, 8) o tom, že dlužník je v úpadku, 9) zamítnutí insolvenčního návrhu, 10) zrušení úpadku, 11) prohlášení konkursu a o jeho zrušení, 12) schválení konečné zprávy a rozvrhového usnesení, 13) povolení reorganizace, o schválení reorganizačního plánu a jeho změn a o přeměně reorganizace v konkurs, 14) schválení plánu oddlužení a jeho změn, o přiznání osvobození od placení pohledávek zahrnutých do plánu oddlužení a o odejmutí tohoto osvobození a o zrušení plánu oddlužení, 15) ukončení provozu dlužníkova podniku, 16) věci samé v incidenčních sporech.

V této souvislosti dlužno též připomenout, že nálezem pléna Ústavního soudu ze dne 22.5.2013, sp.zn. Pl. ÚS 31/10 uveřejněným ve Sbírce zákonů pod č. 224/2013 Sb. byl s účinností od 1.1.2014 zrušen § 11 zákona č. 121/2008 Sb. V odůvodnění nálezu přitom Ústavní soud zdůraznil, že vyšší soudní úředník může pro soudce a na jeho odpovědnost jistě připravovat řadu procesních úkonů soudu, nicméně vykonávat tyto úkony svým jménem může pouze v případech úkonů jednoduchých či úkonů rutinní povahy. Složitější záležitosti, vyžadující právní erudici, či situace, v nichž soud nemůže být z povahy věci reprezentován nikým jiným než soudcem (meritorní rozhodnutí, rozhodnutí konečná, významnější rozhodnutí v přípravě jednání), účast vyššího soudního úředníka nepřipouštějí.

Podle § 13 InsZ činí asistent soudce insolvenčního soudu jednotlivé úkony insolvenčního řízení z pověření soudce insolvenčního soudu.

Přestože se v insolvenčním spise nachází záznam o pověření pro Miroslavu Fábryovou (dok. B-13), dospěl odvolací soud veden názorem Ústavního soudu k závěru, že je vydání rozhodnutí o souhlasu soudu s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli podle § 298 odst. 2 InsZ, jež vzhledem k obsahu odpovídá svou povahou rozvrhovému usnesení, vyšším soudním úředníkem, resp. asistentem soudce insolvenčního soudu, vyloučeno. Ostatně § 11 písm. m) bod 13. zákona č. 121/2008 Sb. ve znění od 1.1.2014 již výslovně stanoví, že vyšší soudní úředník může v občanském soudním řízení, nestanoví-li zvláštní zákon jinak, provádět veškeré úkony soudu I. stupně, s výjimkou jednání a rozhodnutí v insolvenčním řízení o schválení konečné zprávy a rozvrhového usnesení.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání důvodným a vzhledem ke zjištěné vadě zmatečnostní povahy, vylučující přezkoumání věcné správnosti napadeného usnesení, napadené usnesení zrušil podle § 219a odst. 1 písm. a) a b) a § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 14.října 2014

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová