3 VSPH 135/2013-A-17
KSCB 28 INS 30534/2012 3 VSPH 135/2013-A-17

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenční věci dlužníka Jiřího anonymizovano , anonymizovano , bytem v Nové Peci, Pěkná 3, zahájené k návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 28 INS 30534/2012-A-8 ze dne 18.prosince 2012 ve znění opravného usnesení č.j. KSCB 28 INS 30534-2012-A-13 ze dne 3.října 2013

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 28 INS 30534/2012-A-8 ze dne 18.prosince 2012 ve znění opravného usnesení č.j. KSCB 28 INS 30534/2012-A-13 ze dne 3.října 2013 se mění tak, že povinnost k zaplacení zálohy se dlužníkovi neukládá.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením ve znění opravného usnesení Krajský soud v Českých Budějovicích (insolvenční soud) uložil dlužníkovi povinnost ve lhůtě 7 dnů od jeho právní moci zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 45.000,--Kč bezhotovostně na uvedený bankovní účet k označenému variabilnímu symbolu nebo hotově do pokladny soudu v jeho sídle.

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že se dlužník domáhá zjištění svého úpadku s návrhem na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře za situace, kdy podle předloženého rejstříku trestů vyplývá, že v srpnu 2008 byl pravomocně odsouzen za úmyslný trestný čin podvodu podle § 250 a zpronevěry podle § 248 odst. 1 zák. č. 140/1961 Sb., trestní zákon (tr.zák.), k podmíněnému trestu odnětí svobody v délce 1 roku se zkušební dobou v délce 3 roků a 6 měsíců a trestu zákazu činnosti v trvání 5 let. Cituje ustanovení § 395 odst. 1 písm.a) a b) zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ), dospěl k závěru, že v projednávané věci lze předpokládat nepoctivý záměr dlužníka, neboť byl v posledních 5 letech pravomocně odsouzen pro dva trestné činy majetkové povahy. Uvedl, že institutem oddlužení je dlužníkovi poskytnuta druhá šance, kdy je mu umožněno, aby se na konci insolvenčního řízení osvobodil od zbytku neuhrazených dluhů a mohl pokračovat nezadluženým způsobem života . Tato benevolence zákonodárce je pak kompenzována právě striktně stanovenými podmínkami povolení oddlužení, mezi něž patří i podmínka poctivosti záměru dlužníka při podání insolvenčního návrhu s návrhem na povolení oddlužení, neboť oddlužení je určeno těm dlužníkům, kteří se do své momentální situace spočívající v jejich insolventnosti dostali převážně nepříznivostí osudu a ne vlastní vinou a neuvážlivostí. Uzavřel proto, že lze očekávat, že návrhu na povolení oddlužení vyhověno nebude a dlužníkův úpadek bude řešen konkursem, v němž (při zpeněžování majetku) činí odměna insolvenčního správce minimálně 45.000,--Kč. S ohledem na stav majetkové podstaty dlužníka (obvyklé vybavení domácnosti) pak dospěl k závěru, že přiměřená poměrům bude záloha ve výši 45.000,--Kč.

Toto usnesení napadl dlužník v zákonem stanovené lhůtě s tím, aby insolvenční soud posuzoval věc shovívavě k jeho situaci, a navrhl zrušit napadené usnesení s tím, že není spravedlivé řešit jeho úpadek konkursem kvůli trestné činnosti majetkové povahy, když si svůj podmíněný trest řádně odbyl a ve zkušební době se osvědčil.

Opravné usnesení, v němž insolvenční soud odstranil rozpor v napadeném usnesení mezi výrokem (uloženo zaplatit 5.000,--Kč) a odůvodněním (důvody pro uložení zálohy ve výši 45.000,--Kč), odvoláním napadeno nebylo.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k závěru, že odvolání je opodstatněno, byť z jiných než odvolatel uváděných důvodů.

Pro posouzení odvolání je rozhodující právní úprava InsZ účinná od 1.1.2014 na základě novely zák. č. 294/2013 Sb. vzhledem k tomu, že podle čl. II přechodných ustanovení InsZ v novelizovaném znění platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona s tím, že právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly předem dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Podle § 108 InsZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (odst. 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,--Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odst. 2). Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit (odst. 3).

Účelem institutu zálohy dle § 108 InsZ je především překlenout po rozhodnutí o úpadku nedostatek finančních prostředků potřebných k úhradě prvotních nákladů insolvenčního řízení a umožnit tak insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, a rovněž poskytnout záruku úhrady celkových nákladů insolvenčního řízení, včetně hotových výdajů a odměny insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (srovnej § 38 odst. 2 InsZ). Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje, jen pokud jde o insolvenčního navrhovatele odlišného od dlužníka, který je jeho zaměstnancem a jehož pohledávka uplatněná v návrhu spočívá pouze v pracovněprávních nárocích (§ 108 odst. 1 věta druhá InsZ). Nejedná se o soudní poplatek podle zák. č. 549/1991 Sb., a proto nelze osobu, jíž byla povinnost zálohu zaplatit uložena, od ní osvobodit podle § 138 o.s.ř., jak se mylně dlužník domnívá.

Podle § 395 odst. 1 InsZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Podle § 395 odst. 3 InsZ ve znění účinném do 31.12.2013 na nepoctivý záměr sledovaný návrhem na povolení oddlužení lze usuzovat zejména tehdy, jestliže ohledně dlužníka, jeho zákonného zástupce, jeho statutárního orgánu nebo člena jeho kolektivního orgánu a) v posledních 5 letech probíhalo insolvenční řízení nebo jiné řízení řešící úpadek takové osoby, a to v závislosti na výsledku takového řízení nebo b) podle výpisu z rejstříku trestů v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení proběhlo trestní řízení, které skončilo pravomocným odsouzením pro trestní čin majetkové nebo hospodářské povahy; to neplatí, lze-li na základě dlužníkem prokázaných skutečností usuzovat na to, že se o nepoctivý záměr nejedná.

Podle § 396 odst. 1 InsZ jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Z ustanovení § 395 InsZ plyne, že jedním z předpokladů povolení oddlužení je, že insolvenčním návrhem nesledoval navrhující dlužník nepoctivý záměr. Právní úprava ustanovení § 395 InsZ účinná do 31.12.2013 formulovala domněnky nepoctivého záměru navrhovatele na základě v ní uvedených skutečností, avšak nejednalo se o výčet taxativní, nýbrž demonstrativní. Právní úprava uvedeného ustanovení účinného od 1.1.2014 pak tento výčet již neobsahuje. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí pod sen.zn. 29 NSČR 14/2009 ze dne 28.července 2011 (publikovaném pod č. 14/2012 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek) formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého ustanovení § 395 odst. 1 písm.a) InsZ (ve znění účinném do 31.12.2013) patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Vedle okolností příkladmo vypočtených vždy, tak bude závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, závislý vždy na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení.

Podle § 136 odst. 4 InsZ (ve znění účinném od 1.1.2014) v rozhodnutí o úpadku rozhodne insolvenční soud také o žádosti dlužníka o prodloužení lhůty k předložení reorganizačního plánu (§ 316 odst. 5 a 6). V rozhodnutí o úpadku, s nímž je spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, uloží insolvenční soud dále dlužníku, aby platil zálohy na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce.

Z citovaných ustanovení vyplývá, že lze-li bez zbytečného odkladu očekávat vydání rozhodnutí o úpadku, s nímž bude spojeno též rozhodnutí o povolení oddlužení, nelze dlužníkovi uložit povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení před vydáním takového rozhodnutí, ale až v takovém rozhodnutí samém, a to jen ve formě záloh.

Z insolvenčního spisu plyne, že dlužník doručil insolvenčnímu soudu osobně 4.12.2012 insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení na předepsaném formuláři, že má závazky v celkové výši 1.283.188,--Kč, z toho nezajištěné ve výši 1.015.157,--Kč a že je vlastníkem zařízení domácnosti a movitých věcí nepatrné hodnoty a dále rodinného domku č.p. 6 postaveného na pozemku parc.č. 1303/3 a tohoto pozemku zapsaných pro kat. úz. Pěkná, obec Nová Pec, okres Prachatice a podle znaleckého posudku jejich obvyklá cena činí 1.493.000,--Kč. Dlužník má příjem ze zaměstnání a dále pobírá starobní důchod ve výši 14.362,--Kč. Z připojeného výpisu z evidence rejstříku trestů fyzických osob plyne, že dlužník byl odsouzen Okresním soudem v Prachaticích rozsudkem pod sp.zn. 1 T 156/2008 k podmíněnému odnětí svobody na jeden rok se zkušební dobou do 11.3.2012 (tři roky a šest měsíců) a k zákazu činnosti na dobu 5 let (výkon funkce obchodního zástupce) pro spáchání trestného činu podle § 250 tr.zák. (trestný čin podvodu) a podle § 248 tr.zák. (trestný čin zpronevěry); podle rozhodnutí soudu z 18.7.2012 se ve zkušební době osvědčil.

Odvolací soud má za to, že za výše uvedené situace z pohledu právní úpravy InsZ účinné od 1.1.2014 závěr o nepoctivém záměru dlužníka při podání návrhu na povolení oddlužení není namístě. Lze sice přisvědčit, že se dlužník dopustil majetkové trestné činnosti, avšak byl odsouzen jen k podmíněnému trestu odnětí svobody a ve zkušební lhůtě se osvědčil a jiné skutečnosti svědčící o nepoctivém dlužníkově záměru v řízení najevo nevyšly. Nadto tento závěr nebude ani v neprospěch dlužníkových věřitelů vzhledem k míře, v jaké je schopen, jak bude uvedeno níže, dlužník pohledávky svých věřitelů uspokojit.

Předpokladem dlužníkova oddlužení plněním splátkového kalendáře je, že uspokojí alespoň 30 % pohledávek svých nezajištěných věřitelů za období 5 let. V dlužníkově případě 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů (při předpokladu, že věřitelé své zajištěné pohledávky v insolvenčním řízení neuplatní) z celkové výše závazků 1.283.188,--Kč představuje částka 384.956,60 Kč po odečtení odměny insolvenčního správce a náhrad jeho hotových výdajů ve výši 1.089,--Kč měsíčně včetně DPH 21% podle vyhl. č. 313/2007 Sb., tj. za dobu cca 62 měsíců ve výši 67.518,--Kč. Dlužníkův příjem z pracovního poměru a starobního důchodu činí celkem 27.862,--Kč měsíčně, z něhož je měsíčně zabavitelná částka 18.579,--Kč, tj. za dobu trvání splátkového kalendáře 1.114.740,--Kč, po odečtení odměny a hotových výdajů insolvenčního správce 1.047.228,--Kč představující při nezměněných majetkových poměrech dlužníka uspokojení jeho věřitelů v rozsahu přes 81 % jejich pohledávek za splnění ostatních zákonných podmínek. Namístě je tak závěr, že insolvenční soud může rozhodnout o insolvenčním návrhu bez zbytečného odkladu a spojit s ním i rozhodnutí o povolení oddlužení.

V projednávané věci odvolací soud na rozdíl od insolvenčního soudu dospěl k závěru, že lze řešit dlužníkův úpadek oddlužením. Protože rozhodnutí o úpadku, s nímž je spojeno též rozhodnutí o povolení oddlužení, nebylo dosud vydáno, nelze dlužníkovi za změněné právní úpravy povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení uložit.

Na základě uvedeného proto odvolací soud napadené usnesení podle § 220 odst. 1 písm.a) o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 167 odst. 2 o.s.ř. změnil tak, že se povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení dlužníkovi neukládá.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 29.srpna 2014

JUDr. Michal Kubín, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová