3 VSPH 1343/2011-B-35
KSLB 57 INS 15672/2010 3 VSPH 1343/2011-B-35

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka: Petr anonymizovano , anonymizovano , bytem Liberec XIX-Horní Hanychov, U Školky 173, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci ze dne 26. srpna 2011, č.j. KSLB 57 INS 15672/2010-B-13,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci ze dne 26. srpna 2011, č.j. KSLB 57 INS 15672/2010-B-13, se v bodu I. výroku m ě n í jen tak, že výše pokuty se stanoví částkou 2.000,--Kč.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci (insolvenční soud) uložil dlužníkovi pořádkovou pokutu ve výši 10.000,--Kč s povinností ji zaplatit na uvedený účet soudu ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozhodnutí (bod I. výroku) a současně mu uložil předložit insolvenčnímu správci aktuální pracovní smlouvu s platovým výměrem (bod II. výroku).

V odůvodnění usnesení insolvenční soud uvedl, že dlužníkův věřitel EXPRESS MONEY, s.r.o. se návrhem z 20.12.2010 domáhal zjištění dlužníkova úpadku, a že dlužníka předvolal na den 18.5.2011 k podání prohlášení o majetku. Na tomto jednání byl dlužník vyzván, aby sdělil údaje o svém zaměstnavateli a vzhledem k tomu, že nebyl schopen při jednání tak učinit přímo, bylo mu uloženo usnesením vyhlášeným na tomto jednání, aby tuto povinnost splnil ve lhůtě 10 dnů s tím, že identifikační údaje o svém zaměstnavateli sdělí přímo insolvenčnímu správci. Ten přípisem z 22.8.2011 soudu oznámil, že dlužník uloženou povinnost nesplnil s odůvodněním, že by jeho zaměstnavatele obtěžoval a mohl by tak přijít o práci. Cituje § 53 odst. 1 o.s.ř. dospěl soud k závěru, že nesplnění povinnosti dlužníkem o uvedení údajů o jeho zaměstnavateli je důvodem pro uložení pořádkové pokuty podle tohoto ustanovení, a proto mu uložil pokutu ve výši 10 tis. Kč, když nejvyšší přípustná hranice pro její uložení činí 50 tis. Kč.

Toto usnesení proti jeho bodu I. výroku napadl dlužník odvoláním, v němž namítl, že kontakt na zaměstnavatele, resp. jeho adresu sdělil již při uvedeném soudním jednání, kdy si soud ověřil existenci firmy Schauer v Žitavě na internetu. Pokračoval, že další bylo bezpředmětné, neboť firma již pro něj neměla práci, ačkoliv mu ji slibovala, takže od března je bez zaměstnání, což lze zjistit dotazem v sídle firmy. Zdůraznil, že s touto firmou komunikoval prostřednictvím svého kolegy, jenž ovládá německý jazyk, avšak ten s ním přestal v dubnu komunikovat a nemá na něj žádný kontakt. Uzavřel, že provádí příležitostné práce s výplatou na ruku, přesto má eminentní zájem na ukončení celé záležitosti s tím, že insolvenční správce si jeho sdělení provedené e-mailem zřejmě špatně vyložil, neboť chtěl sdělit podmínky, na jejichž základě by jednal se svým budoucím zaměstnavatelem.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání [§ 94 odst. 2 písm. c) zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení-insolvenční zákon-dále jen IZ], přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné, pokud insolvenční soud dovodil, že dlužník nesplnil uloženou mu povinnost, zčásti pak shledal odvolání důvodným týkající se výše pořádkové pokuty.

Podle § 7 odst. 1 IZ pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení. V citovaném ustanovení je upravena subsidiarita občanského soudního řádu tam, kde není speciální právní úpravy. Právní úpravu zvláštní k níže citovanému ustanovení § 53 o.s.ř. obsahuje IZ v ustanovení § 81, avšak jen ve vztahu k členům nebo náhradníkům věřitelského výboru (odst. 1) nebo insolvenčnímu správci (odst. 2).

Podle § 53 o.s.ř. tomu, kdo hrubě ztěžuje postup řízení zejména tím, že se nedostaví bez vážného důvodu k soudu nebo neuposlechne příkazu soudu, nebo kdo ruší pořádek nebo kdo učinil hrubě urážlivé podání anebo nesplnil povinnosti uvedené v § 294 a § 295, může předseda senátu uložit usnesením pořádkovou pokutu do výše 50.000,-Kč (odst. 1). Uloženou pořádkovou pokutu může předseda senátu dodatečně, a to i po skončení řízení, prominout, jestliže to odůvodňuje pozdější chování toho, jemuž byla uložena (odst. 2).

Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že usnesením KSLB 57 INS 15672/2010-A-15 ze dne 1. února 2011 byl zjištěn úpadek dlužníka, na jeho majetek byl prohlášen konkurs a insolvenčním správcem byla ustanovena KOPPA, v.o.s. se sídlem v Liberci, a že dlužník byl usnesením tohoto soudu z 6.4.2011 předvolán k výslechu o prohlášení o majetku. Z protokolu o prohlášení majetku ze dne 18.5.2011 odvolací soud zjistil, že přítomný dlužník k dotazu soudu týkajícího se plátce jeho mzdy nebo jiného jeho příjmu postižitelného srážkami ze mzdy a výši této pohledávky uvedl, že plátcem mzdy je společnost Goldhammer GmbH Zittau, SRN, s tím, že bližší údaje nezná a je schopen je doložit, u této firmy pracuje od 3.1.2011, před tím byl nezaměstnaný, poslední výplatu obdržel ke konci února 2011 v částce 800 EUR čistého, nyní již dva měsíce čeká na výplatu; místem výkonu práce je okolí Stuttgartu, firma se zabývá elektroinstalacemi, pracovní smlouvu má uzavřenu na dobu neurčitou. V závěru tohoto jednání pak insolvenční soud uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 10 dnů doručil insolvenčnímu správci údaje týkající se identifikace zaměstnavatele dlužníka a dlužníkových účtů u finančních ústavů. Dlužníkův insolvenční správce (KOPPA, v.o.s.) pak podáním z 22.8.2011 sdělil soudu, že dlužník povinnosti uložené mu při jednání 18.5.2011 nesplnil, a proto si musel dotazem u bankovních institucí sám zjistit údaje o dlužníkových účtech, učinil rovněž dotaz u dlužníka ohledně aktuálního zaměstnavatele, avšak dlužník ho odmítl identifikovat s odůvodněním, že by tohoto zaměstnavatele obtěžoval, dlužník by mohl přijít o práci a tato informace by nikomu nepřinesla prospěch.

Odvolací soud konstatuje, že dlužník insolvenčním soudem uloženou povinnost sdělit údaje o svém zaměstnavateli insolvenčnímu správci nesplnil, přičemž za svého zaměstnavatele v odvolání označil jinou firmu, než jakou uvedl do protokolu o prohlášení o majetku dne 18.5.2011, aniž by tato svá rozporná tvrzení nějak vysvětlil. Za situace, kdy měl, jak tvrdil, uzavřenu pracovní smlouvu se svým zaměstnavatelem v SRN na dobu neurčitou, mu nebránilo nic v tom, aby ji předložil a údaje o zaměstnavateli se tak mohli stát insolvenčnímu správci a soudu dostupné. Pokud jde o e-mailovou korespondenci mezi insolvenčním správcem a dlužníkem, nemohl odvolací soud jejich obsah posoudit, neboť se v elektronickém insolvenčním spisu nenachází.

Požadavek soudu, aby dlužník označil svého zaměstnavatele a tyto údaje sdělil insolvenčnímu správci, byl zcela opodstatněný s ohledem na § 207 odst. 2 IZ, podle něhož do majetkové podstaty patří též příjmy dlužníka, a to ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Proto je dlužník povinen sdělit správci údaje o svém zaměstnavateli, aby ten mohl u tohoto plátce dlužníkových příjmů zajistit jejich zákonný postih ve prospěch majetkové podstaty dle citovaného ustanovení, popř. aby mohl zjistit, zda dříve nedošlo k výplatám mzdy dlužníku, které tento postih nerespektovaly, s tím, že v takovém rozsahu mzda, která byla dlužníku v průběhu konkursu vyplacena, je součástí majetkové podstaty.

Odvolací soud tak dospěl k závěru, že insolvenční soud důvodně postupoval podle § 53 o.s.ř., neboť dlužník svou povinnost nesplnil, a proto uložení pořádkové pokuty podle § 53 o.s.ř. bylo namístě, avšak její výši shledal nepřiměřenou, a má za to, že snížení pokuty je činěno s předpokladem, že i v této výši splní svůj účel a dlužník obratem splní své povinnosti, jejichž význam pro řádný průběh insolvenčního řízení si zřejmě neuvědomil, pokud mu nebyl insolvenčním soudem či správcem dostatečně vysvětlen či zdůrazněn. To při vědomí toho, že dlužníku uložená pokuta je pohledávkou představující mimosmluvní sankci, která sice je dle § 170 písm. e) IZ vyloučena z uspokojení v insolvenčním řízení, může však být po dlužníku vymáhána po jeho skončení. Z tohoto hlediska plní funkci prostředku sloužícího k vynucení povinnosti dlužníka, jejíž splnění je k řádnému postupu řízení nezbytné.

Na základě výše uvedených závěrů odvolací soud napadené usnesení změnil podle § 220 odst. 1 o.s.ř. za použití ustanovení § 167 odst. 1 o.s.ř. tak, že výši pořádkové pokuty přiměřeně snížil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 23. října 2012

JUDr. Michal K u b í n, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva