3 VSPH 1330/2012-A-24
MSPH 77 INS 2706/2012 3 VSPH 1330/2012-A-24

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka Karla anonymizovano , anonymizovano , bytem Praha 10, Janovská 398, IČO 10163689, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. července 2012, č.j. MSPH 77 INS 2706/2012-A-18, a ze dne 29. května 2012, č.j. MSPH 77 INS 2706/2012-A-15,

takto:

I. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. července 2012, č.j. MSPH 77 INS 2706/2012-A-18, se m ě n í tak, že se insolvenční řízení nezastavuje.

II. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. května 2012, č.j. MSPH 77 INS 2706/2012-A-15, se z r u š u j e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením ze dne 10. července 2012, č.j. MSPH 77 INS 2706/2012-A-18, zastavil insolvenční řízení ve věci dlužníka Karla anonymizovano (dále jen dlužník).

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že usnesením ze dne 29.5.2012, č.j. MSPH 77 INS 2706/2012-A-15, uložil dlužníku povinnost zaplatit ve lhůtě 5 dnů ode dne právní moci usnesení zálohu na náklady insolvenčního řízení. Zároveň jej poučil ve smyslu § 108 odst. 3 IZ, že nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit; neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání. Výše uvedené usnesení nabylo právní moci dne 27.6.2012 a poslední den lhůty k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení tak připadl na 2.7.2012. Vzhledem k tomu, že zálohu na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě dlužník nezaplatil, soud insolvenční řízení zastavil.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a namítal, že od podání insolvenčního návrhu mu bylo na jeho adresu doručeno oznámení o zahájení řízení a poté oznámení o zastavení řízení, Z tohoto důvodu dlužník požádal o nahlédnutí do spisu dne 16.8.2012 a zjistil, že veškerá další korespondence mu nemohla být doručena, protože byla doručována na adresu vzniku dluhů (Janovská 398, Praha 10) a nikoliv na jeho korespondenční adresu (Benešovská 207, Kamenice-Ládví 251 68). Vzhledem k tomu, že ze spisu dlužník zjistil, že mu insolvenční soud uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50 tis. Kč, žádá soud o snížení požadované zálohy, neboť tyto prostředky jsou vysoko nad jeho možnostmi. Ke dni 30. října 2010 dlužník ukončil svou podnikatelskou činnost a od té doby ji nikdy neobnovil a dosud žil v domnění, že jeho živnostenské oprávnění je od tohoto data zrušeno.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Z obsahu spisu se podává, že dlužník podal insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení na předepsaném formuláři, v němž uvedl jako svou adresu bydliště Prahu 10, Janovská 398, PSČ 109 00. Protože v připojených listinách byla uvedena adresa jiná, insolvenční soud dlužníka vyzval usnesením ze dne 7. února 2012, č.j. MSPH 77 INS 2706/2012-A-6, aby doplnil insolvenční návrh a uvedl místo, v němž se zdržuje trvale. Tuto výzvu soud doručoval na adresu uvedenou v insolvenčním návrhu; adresát zastižen nebyl, písemnost byla připravena k vyzvednutí od 20.2.2012 a adresátu zanechána výzva, aby si ji vyzvedl. Jelikož si adresát písemnost nevyzvedl a nebylo možné ji po uplynutí 10 dnů vložit do schránky, písemnost se dne 2.3.2012 vrátila soudu a byla ve smyslu § 80 IZ opětovně doručena vyhláškou dne 18.3.2012. Na výzvu soudu dlužník nikterak nereagoval. Usnesením ze dne 27.3.2012 (č.l. A-12) soud dlužníka vyzval, aby sdělil, zda je fyzickou osobou podnikající dle živnostenského zákona, označil závazky plynoucí z případné podnikatelské činnosti a doplnil seznam závazků a majetku. Uvedené usnesení soud doručoval na obě zjištěné adresy, přičemž z doručenky vyplývá, že toto usnesení bylo dlužníku doručeno na adresu Benešovská 207, Kamenice-Ládví. Dlužník na výzvu soudu reagoval podáním doručeném soudu dne 10.4.2012, v němž mimo jiné pouze uvedl, že bydlí v domě svého syna, zadarmo, kde má i trvalé bydliště.

Ze spisu dále plyne, že soud prvního stupně usnesením ze dne 29.5.2012, č.j. MSPH 77 INS 2706/2012-A-15, uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 5 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč. Usnesení soud zveřejnil a vyvěsil na úřední desku dne 30.5.2012, následně toto usnesení doručoval dle § 80 IZ opětovným doručením vyhláškou dne 21.6.2012. Ze spisu se podává, že pokyn soudce k doručení dlužníku na adresu pro doručování kanceláří splněn nebyl.

Podle § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Podle § 49 odst. 2 o.s.ř., jež upravuje doručování písemností do vlastních rukou, platí, že nezastihl-li doručující orgán adresáta písemnosti, písemnost uloží a adresátu zanechá vhodným způsobem písemnou výzvu, aby si písemnost vyzvedl. Nelze-li zanechat výzvu v místě doručování, vrátí doručující orgán písemnost odesílajícímu soudu a uvede, ve který den nebyl adresát zastižen. Odesílající soud vyvěsí na úřední desce výzvu k vyzvednutí písemnosti u soudu. Z odstavce třetího téhož ustanovení pak plyne, že se písemnost ukládá a) v provozovně provozovatele poštovních služeb, jestliže se písemnost doručuje jeho prostřednictvím, b) u soudu, jemuž byla písemnost vrácena z důvodu nemožnosti zanechat výzvu, c) v ostatních případech u okresního soudu, v jehož obvodu je místo doručení. Nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Doručující orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže soud i bez návrhu vyloučí vhození písemnosti do schránky. Není-li takové schránky, písemnost se vrátí odesílajícímu soudu a vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce soudu (§ 49 odst. 4 o.s.ř.).

Z výše citovaných ustanovení občanského soudního řádu je zřejmé, že postup, který aplikoval soud prvního stupně, lze použít v případě, kdy výzvu k vyzvednutí písemnosti nemohl doručující orgán, zanechat v místě doručení, a to zpravidla v domovní nebo jiné adresátem užívané schránce. V posuzované věci však takový závěr nelze učinit, neboť soud předmětné usnesení nedoručoval na žádnou jemu známou adresu, ale vyvěsil je na úřední desce soudu dne 30.5.2012.

Závěr soudu prvního stupně o tom, že dané usnesení nabylo právní moci dne 27.6.2012, neodpovídá proto dosavadním výsledkům řízení. Platí proto, že nebyly dány zákonné podmínky pro rozhodování o následcích nesplnění povinnosti, kterou soud prvního stupně dlužníkovi uložil usnesením ze dne 29.5.2012. Dlužník toto usnesení napadl včasným odvoláním; devolutivní účinky podaného odvolání bránily tomu, aby soud pro nesplnění povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení toto řízení zastavil. Odvolací soud proto napadené usnesení ze dne 10.7.2012, č.j. MSPH 77 INS 2706/2012-A-18, podle § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. změnil tak, že se řízení nezastavuje.

Z podnětu odvolání dlužníka odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně ze dne 29.5.2012, č.j. MSPH 77 INS 2706/2012-A-15, včetně předcházejícího řízení.

Povinnost navrhovatele zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle kterého insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Podle § 169 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) není-li stanoveno jinak, ve vyhotovení usnesení se uvede, který soud je vydal, jména a příjmení soudců a přísedících, označení účastníků, jejich zástupců a věci, výrok, odůvodnění, poučení o tom, zda je přípustný opravný prostředek nepočítaje v to žalobu na obnovu řízení a pro zmatečnost, a o lhůtě a místu k jeho podání, a den a místo vydání usnesení.

Podle odstavce druhého téhož ustanovení vyhotovení každého usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu na předběžné opatření, návrhu na zajištění důkazu, návrhu na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví nebo jinému návrhu, jemuž nikdo neodporoval, nebo usnesení, které se týká vedení řízení, anebo usnesení podle § 104a, nemusí obsahovat odůvodnění. Odůvodnění nemusí obsahovat rovněž usnesení, kterým bylo rozhodnuto nikoli ve věci samé, připouští-li to povaha této věci a je-li z obsahu spisu zřejmé, na základě jakých skutečností bylo rozhodnuto; v tomto případě se ve výroku usnesení uvedou zákonná ustanovení, jichž bylo použito, a důvod rozhodnutí.

Povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení lze uložit insolvenčnímu navrhovateli (který není osobou uvedenou v poslední větě § 108 odst. 1 IZ, či v § 368 odst. 1 IZ), anebo solidárně všem navrhovatelům, jedině pokud nelze předpokládat, že budoucí náklady insolvenčního řízení bude možno zcela uhradit z majetkové podstaty (tj. prostředky k jejich krytí nelze zajistit jinak než zálohou). Pro posouzení, zda je namístě zaplacení zálohy po navrhovateli požadovat a v jaké výši, je tudíž nutné vzít v úvahu skutkové a právní okolnosti dané věci, jež jsou podstatné především pro úsudek o tom, jaký způsob řešení dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku lze očekávat, jaké náklady, k jejichž krytí záloha slouží, si tento způsob pravděpodobně vyžádá, a zda či do jaké míry lze předpokládat uspokojení těchto nákladů z majetkové podstaty. Je přitom zřejmé, že výše nákladů insolvenčního řízení se odvíjí nejen od samotné povahy konkrétního způsobu řešení dlužníkova úpadku (konkursu, reorganizace nebo zvolené formy oddlužení), ale i v rámci téhož způsobu řešení úpadku je navíc ještě ovlivněna specifickými poměry dané věci. To platí i pro hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce, které vždy patří mezi náklady insolvenčního řízení a jejichž výše je pro jednotlivé způsoby řešení úpadku upravena ve vyhlášce č. 313/2007 Sb. odlišně. Tato odlišnost se týká i obou forem oddlužení, a tedy již z toho důvodu je při předpokládaném řešení úpadku oddlužením podstatné také to, jakou formou-zpeněžením majetkové podstaty či splátkovým kalendářem-bude nejspíše provedeno. K těmto souvislostem viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSUL 70 INS 6396/2009, 1 VSPH 697/2009-A ze dne 27.4.2010.

Z uvedených důvodů je namístě závěr, že rozhodnutí o povinnosti k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení dle § 108 IZ musí být odůvodněno, a to způsobem zákonem předepsaným (dle § 157 odst. 2 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř.) tak, aby z něj bylo patrné, z jakých konkrétních skutkových a právních závěrů soud při svém závěru o důvodech k zaplacení zálohy a o její potřebné výši vycházel, a na jakém podkladě tyto závěry učinil.

V daném případě však soud prvního stupně napadené usnesení řádným odůvodněním neopatřil, a tudíž nikterak nevysvětlil, z jakých důvodů shledal, že podmínky pro uložení povinnosti k zaplacení zálohy vymezené v § 108 odst. 1 IZ jsou dány, a že je nutno požadovat po dlužníkovi zálohu v maximální možné výši. Soud sice vysvětlil, že zálohu na náklady insolvenčního řízení ukládá proto, že jediným možným řešením dlužníkova úpadku je konkurs, neboť dlužník je fyzickou osobou podnikající dle živnostenského zákona, avšak k charakteru závazků dlužníka se nikterak nevyjádřil. Je totiž podstatné, zda skutečně závazky dlužníka mají původ v jeho podnikání, či nikoliv.

Odvolací soud proto napadené usnesení ze dne 29.5.2012, č.j. MSPH 77 INS 2706/2012-A-15, podle § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. zrušil a věc vrátil dle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 21. prosince 2012

JUDr. Jaroslav B u r e š, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová