3 VSPH 133/2012-B-32
MSPH 99 INS 18173/2011 3 VSPH 133/2012-B-32

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka: PSCo, spol. s r.o. se sídlem v Praze 3, Bořivojova 878/35, IČO 48113298, o odvolání věřitele: Českomoravská záruční a rozvojová banka, a.s. se sídlem v Praze 1, Jeruzalémská 964/4, IČO 44848943, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4.ledna 2012, č.j. MSPH 99 INS 18173/2011-B-10,

takto:

Odvolání se odmítá.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Městský soud v Praze (insolvenční soud) vyslovil, že se přihláška č. 2 věřitele č. 1 Českomoravská záruční a rozvojová banka, a.s. (Věřitel) ve výši 2.000,-Kč přihlášená do insolvenčního řízení dlužníka nepřezkoumává a v insolvenčním řízení nebude uspokojena.

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že usnesením č.j. MSPH 99 INS 18173/2011-A-17 ze dne 14.11.2011 byl zjištěn dlužníkův úpadek a nařízeno přezkumné jednání k přezkoumání přihlášených pohledávek. Konstatoval, že si Věřitel přihlásil v zákonné 30denní lhůtě ode dne rozhodnutí o úpadku pohledávku ve výši 2.000,-Kč z titulu zaplaceného soudního poplatku v insolvenčním řízení (dále též Pohledávka).

Cituje ustanovení § 170 písm. f) zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ), dospěl k závěru, že Věřitelem zaplacený soudní poplatek v insolvenčním řízení je nákladem účastníka, a proto rozhodl, jak uvedeno shora. Doplnil, že dle jeho názoru se jedná o rozhodnutí v rámci výkonu jeho dohlédací činnosti, přesto je vhodné ponechat Věřiteli možnost podat proti němu odvolání, a proto jej připustil.

Toto usnesení napadl Věřitel v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud zrušil. Vyjádřil nesouhlas se závěry soudu prvního stupně, neboť podle jeho názoru jsou jako náklady podle § 170 písm. f) IZ myšleny takové, jež vznikají např. zastoupením v insolvenčním řízení advokátem apod., nikoliv však vynaložené při zahájení insolvenčního řízení, kdy zaplacení soudního poplatku je předpokladem k projednání insolvenčního návrhu. Uzavřel, že opačný závěr by vedl k nepřípustné diskriminaci navrhovatele oproti dalším insolvenčním věřitelům, přičemž je zřejmé, že by insolvenční návrh měli podávat sami na sebe především dlužníci, a pokud tak neučiní a návrh podá jejich věřitel, činí tak v zájmu ostatních věřitelů a není namístě ho za takový postup sankcionovat; proto by mělo být připuštěno uspokojení takové pohledávky alespoň poměrně s ostatními pohledávkami jiných věřitelů.

Vrchní soud v Praze se nejprve zabýval tím, zda odvolání proti napadenému usnesení je přípustné, a dospěl k závěru, že tomu tak není.

Podle § 10 IZ insolvenční soud v insolvenčním řízení a) vydává rozhodnutí, jejichž vydání zákon ukládá nebo předpokládá, b) průběžně vykonává dohled nad postupem a činností ostatních procesních subjektů a rozhoduje o záležitostech s tím souvisejících (dále jen dohlédací činnost ).

Podle § 11 IZ při výkonu dohlédací činnosti insolvenční soud rozhoduje o záležitostech, které se týkají průběhu insolvenčního řízení, činí opatření potřebná k zajištění jeho účelu a ukládá povinnosti, týkající se činnosti jednotlivých subjektů řízení (odst. 1). Insolvenční soud je oprávněn vyžadovat od insolvenčního správce zprávy a vysvětlení o jeho postupu, nahlížet do jeho účtů a konat potřebná šetření. Je oprávněn dávat insolvenčnímu správci pokyny a uložit mu, aby si vyžádal k určitým otázkám stanovisko věřitelského výboru (odst. 2).

Z přihlášky odvolatele (P1-2) a z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že důvodem přihlášené pohledávky ve výši 2.000,-Kč byl Věřitelem zaplacený soudní poplatek z insolvenčního návrhu dne 21.10.2011, jehož úhrada mu byla uložena usnesením insolvenčního soudu č.j. MSPH 99 INS 18173/2011-A-9 ze dne 17.10.2011 podle § 4 odst. 1 písm. e) zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (SOP), v době před rozhodnutím o insolvenčním návrhu. Insolvenční řízení bylo zahájeno k insolvenčnímu návrhu Věřitele ze dne 4.10.2011 (doručen insolvenčnímu soudu 7.10.2011) a soudem prvního stupně citovaným rozhodnutím ze 14.11.2011 byl zjištěn úpadek dlužníka. Ze seznamu přihlášených pohledávek dlužníka zpracovaného insolvenčním správcem k datu 18.1.2012 dále odvolací soud zjistil, že do něj byla Věřitelova Pohledávka zařazena, z upraveného seznamu přezkoumaných pohledávek na přezkumném jednání dne 1.2.2012 se pak podává, že insolvenční správce uvedl, že nepopírá pravost, výši ani pořadí této pohledávky, avšak s poznámkou, že podle nepravomocného (odvoláním napadeného rozhodnutí) je tato pohledávka vyloučena z uspokojení podle § 170 písm. f) a § 189 odst. 1 IZ.

Podle § 189 odst. 1 IZ insolvenční správce sestaví seznam přihlášených pohledávek s tím, že do toho seznamu se nezařazují pohledávky, ke kterým se nepřihlíží, pohledávky vyloučené z uspokojení a další pohledávky, u kterých to stanoví zákon.

Z uvedeného plyne, že je na insolvenčním správci, aby při sestavení seznamu přihlášených pohledávek (který je podkladem přezkumného jednání) u každé z přihlášených pohledávek jednotlivě posoudil, zda je řádně uplatněna, způsobilá přezkoumání a zda není vyloučena uspokojení v insolvenčním řízení, a zda ji tedy lze zařadit na pořad přezkumného jednání jako pohledávku, která-v případě jejího zjištění-může být v rámci zvoleného způsobu řešení úpadku, podle svého pořadí, v insolvenčním řízení uspokojována. Jestliže u některé z přihlášených pohledávek správce zjistí, že na pořad přezkumného jednání nenáleží, do seznamu přihlášených pohledávek ji nezařadí a výslovně to uvede (s vysvětlením důvodu tohoto svého stanoviska).

Nesouhlasí-li věřitel s tím, že insolvenční správce jeho přihlášenou pohledávku do seznamu přihlášených pohledávek nepojal, tedy typicky nesouhlasí se správcovým úsudkem, že jde o pohledávku, která nepodléhá přihlášení, nebo že ohledně ní nastal následek nepřihlížení nebo že je z jiných důvodů vyloučena z uspokojení v insolvenčním řízení, může se tento věřitel domáhat nápravy návrhem na zařazení pohledávky do seznamu přihlášených pohledávek. Nejde o návrh, jímž se zahajuje samostatné řízení. Insolvenční soud o tomto návrhu rozhodne v rámci insolvenčního řízení usnesením, proti němuž se může odvolat jen věřitel, pokud mu nebylo vyhověno. Jde o závěry konstantní insolvenční judikatury, jež navazují na předchozí rozhodovací praxi vyjádřenou již v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1726/98 ze dne 24.5.2001, zveřejněném pod č. 76/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (R 76/2002). V souladu s tím Vrchní soud v Praze např. v usnesení sp. zn. KSUL 45 INS 15086/2010, 2 VSPH 461/2011-B ze dne 24.8.2011 vyslovil,

že neupravuje-li insolvenční zákon výslovně postup v případě sporu o to, zda se v konkrétním případě jedná o pohledávku vyloučenou z uspokojení v insolvenčním řízení dle § 170 IZ, či nikoli, tedy o samotném charakteru přihlášené pohledávky je namístě, aby insolvenční soud rozhodl o návrhu věřitele, jenž se domáhá zařazení přihlášené pohledávky do seznamu, usnesením, proti němuž je přípustné odvolání.

Z uvedeného vyplývá, že spor o to, zda přihlášená pohledávka má být zařazena do seznamu dle 189 odst. 1 IZ jako pohledávka způsobilá přezkoumání, může být nastolen až v důsledku stanoviska insolvenčního správce vyjádřeného-v rámci jeho kompetence-tím, že danou přihlášenou pohledávku do seznamu přihlášených pohledávek nezařadí. Není přitom vyloučeno, aby insolvenční soud, pokud má za nesprávný úsudek správce o tom, že určitá pohledávka má být do seznamu zařazena a nebo zda naopak k zařazení do seznamu způsobilá není, revidoval správcovo stanovisko a udělil mu v tom směru v rámci své dohledové pravomoci závazný pokyn. Přitom ale věřiteli pohledávky, který s nezařazením své pohledávky do seznamu nesouhlasí, vždy zůstává otevřena cesta domáhat se nápravy výše popsaným způsobem, tedy návrhem na zařazení přihlášené pohledávky do seznamu, jehož prostřednictvím si-v případě neúspěchu návrhu-může vynutit přezkoumání věci odvolacím soudem. Dokud však insolvenční správce seznam přihlášených pohledávek nesestaví, není důvodu, aby se insolvenční soud vyslovoval k tomu, zda ta či ona pohledávka má být do seznamu zařazena (tedy aby tuto otázku svěřenou primárně insolvenčnímu správci za něj předem řešil).

Uvedeným způsobem však soud prvního stupně v dané věci nepostupoval. Dříve, než insolvenční správce sestavil seznam přihlášených pohledávek, do kterého by Pohledávku Věřitele-dle svého úsudku o její procesní pozici-zařadil nebo nezařadil, soud vydal napadené usnesení, jímž vyslovil, že tato Pohledávka se nepřezkoumává a v insolvenčním řízení nebude uspokojena . Na takové rozhodnutí podle názoru odvolacího soudu nelze nahlížet jinak než jako na dohledové, byť předčasné, opatření insolvenčního soudu, jímž se (negativně) vyslovil ohledně způsobilosti Pohledávky Věřitele k zařazení do seznamu přihlášených pohledávek (který v té době ještě sestaven nebyl). Jde tudíž o rozhodnutí insolvenčního soudu učiněné při výkonu jeho dohlédací činnosti dle § 11 IZ, proti kterému podle § 91 IZ není odvolání přípustné.

Nutno dodat, že správce-navzdory vyjádřenému stanovisku soudu-do následně předloženého seznamu přihlášených pohledávek Pohledávku zařadil a vyznačil v něm, že ji uznává. V upraveném seznamu zaznamenávajícím výsledky přezkumného jednání konaného (za neúčasti věřitelů) dne 1.2.2012 nicméně správce (ke svému dříve vyznačenému uznávajícímu stanovisku) připojil poznámku, že Pohledávka je vyloučena z uspokojení na základě napadeného rozhodnutí. Za této situace, jakkoli správce Pohledávku ze seznamu výslovně (či jiným zjevným způsobem) nevyřadil, nelze dovozovat, že na ni i při přezkumném jednání nahlížel jako na pohledávku, kterou lze přezkoumat (která zůstává na pořadu přezkumného jednání). Popsanou procesní situaci lze interpretovat jedině tak, že k přezkumu Pohledávky (původně do seznamu zařazené) nakonec fakticky nedošlo, z pořadu přezkumného jednání byla při tomto jednání vyřazena.

Odvolací soud nicméně považoval za vhodné dodat, že sdílí názor soudu prvního stupně, podle nějž zaplacený soudní poplatek z insolvenčního návrhu představuje náklad spojený s účastí insolvenčního navrhovatele v insolvenčním řízení, který je dle § 170 IZ písm. f) vyloučen z uspokojení v insolvenčním řízení (účastník ho nese ze svého). Výjimkou je podle § 163 věty druhé IZ jen náhrada nákladů incidenčního sporu, která je zvláštní pohledávkou (jedinou pohledávkou toho druhu vzniklou v insolvenčním řízení), na niž se § 170 písm. f) IZ nevztahuje. Na uvedených závěrech nic nemění ani skutečnost, že o úhradě soudního poplatku Věřitelem mělo být rozhodnuto v daném případě až v rozhodnutí o úpadku, neboť podle § 4 odst. 1 písm. e) SOP vzniká poplatková povinnost v insolvenčním řízení uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o insolvenčním návrhu (buď jeho vyhověním nebo jeho zamítnutím) navrhovateli; poplatníkem je podle § 2 odst. 1 písm. a) SOP v daném případě Věřitel.

Pokud Věřitel přesto setrvá na svém názoru, že jeho Pohledávka není z uspokojení v insolvenčním řízení vyloučena a že proto jejímu přezkoumání nic nebrání, může tento svůj názor prosazovat, jak uvedeno shora, návrhem na zařazení Pohledávky do seznamu přihlášených pohledávek, který-pokud mu insolvenční soud nevyhoví-může věcně obhajovat i cestou odvolacího přezkumu.

Protože z výše uvedených důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že proti napadenému usnesení není odvolání přípustné, postupoval podle § 218 písm. c) o.s.ř. a odvolání Věřitele odmítl.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. f/ o.s.ř.).

V Praze dne 31.ledna 2013

JUDr. Michal Kubín, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová