3 VSPH 133/2011-B-39
MSPH 91 INS 2725/2009 3 VSPH 133/2011-B-39

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka Vladimíra anonymizovano , anonymizovano , bytem i místem podnikání v Praze 10, Holandská 10, identifikační číslo 70387940, o odvolání a) věřitele CHLUP, s.r.o. se sídlem v Praze 9-Vysočanech, Kolbenova 305/40, identifikační číslo 25799509, zast. JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, V Jirchářích 4, b) insolvenčního správce INSOLV, v.o.s. se sídlem v Praze 1, Nové Město, Růžová 1416/17, identifikační číslo 28398483, proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 91 INS 2725/2009-B-29 ze dne 10. ledna 2011,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 91 INS 2725/2009-B-29 ze dne 10. ledna 2011 se z r u š u j e a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 91 INS 2725/2009-B-29 ze dne 10.1.2011 v bodě I. výroku zrušil konkurs na prohlášený majetek Vladimíra anonymizovano (dále jen dlužník) z důvodu, že majetek podstaty je pro uspokojení věřitelů zcela nepostačující. V bodě II. výroku určil odměnu insolvenčního správce INSOLV, v.o.s. (dále též jen insolvenční správce) ve výši 18.102,80 Kč včetně DPH a hotové výdaje ve výši 1.897,20 Kč včetně DPH, v bodě III. výroku určil, že ze zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč budou uspokojeny hotové výdaje a odměna insolvenčního správce ve výši 20.000,-Kč, v bodě IV. výroku rozhodl, že zůstatek zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč se po právní moci usnesení vrací navrhovateli CHLUP, s.r.o., a v bodě V. výroku insolvenčnímu správci uložil, aby ve lhůtě 30 dnů od právní moci usnesení písemně soudu oznámil, zda uzavřel účetní knihy a sestavil účetní závěrku dlužníka.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně odkázal na usnesení č.j. MSPH 91 INS 2725/2009-A-26 ze dne 21.10.2009, kterým rozhodl o zjištění úpadku dlužníka a o prohlášení konkursu na jeho majetek, a uvedl, že podáním doručeným soudu dne 29.12.2010 navrhl insolvenční správce zrušení konkursu dle ustanovení § 308 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona (dále jen IZ), neboť majetek dlužníka je pro uspokojení věřitelů zcela nepostačující. K návrhu připojil souhlas zástupce věřitelů ze dne 26.11.2010. Své hotové výdaje insolvenční správce vyčíslil v návrhu částkou 3.511,20 Kč (cestovné, poštovné, výlohy s ukončením insolvenčního řízení) s tím, že je plátcem DPH, což doložil osvědčením o registraci plátce. Ze zprávy insolvenčního správce ze dne 29.12.2010 soud zjistil, že nebyl dohledán žádný majetek dlužníka. Záloha na náklady insolvenčního řízení byla insolvenčním navrhovatelem složena. Proto soud rozhodl o zrušení konkursu dle § 308 odst. 1 písm. d) IZ. O odměně a náhradě za hotové výdaje insolvenčního správce rozhodl podle § 38 odst. 1 IZ s tím, že mu přiznal účtované výdaje ve výši 1.897,20 Kč, když je shledal věcně správnými, a správcovu odměnu, již při absenci zpeněžení nelze stanovit podle § 1 odst. 1 až 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., určil částkou 15.085,66 Kč, s 20% DPH ve výši 3.017,13 Kč, podle § 5 téže vyhlášky. Přihlédl přitom k délce doby, rozsahu a náročnosti vykonávané činnosti insolvenčního správce, kterou měl za poměrně nenáročnou (správce přezkoumával jen 7 přihlášek věřitelů). V souladu s § 38 odst. 2 IZ soud rozhodl o použití části složené zálohy na úhradu hotových výdajů a odměny insolvenčního správce s tím, že zbytek zálohy bude vrácen věřiteli-navrhovateli.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se včas odvolal věřitel CHLUP, s.r.o. a insolvenční správce INSOLV, v.o.s.

Věřitel požadoval, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a rozhodl, že konkurs se nezrušuje, a aby soudu prvního stupně uložil v insolvenčním řízení pokračovat. Namítal, že závěr o naplnění podmínek pro zrušení konkursu pro nedostatek majetku je předčasný. Insolvenční správce nedostatečně zjišťoval majetek náležející do majetkové podstaty, s dlužníkem v potřebném rozsahu nekomunikoval a spokojil se s tím, že jeho pokus o kontaktování dlužníka a jeho účetního zůstal bez reakce. K výslechu dle § 214 IZ, jejž soud na návrh správce nařídil, se dlužník nedostavil. Podle zprávy ze dne 8.10.2010 pak insolvenční správce podal na dlužníka trestní oznámení. Jediné, co se správci podařilo zajistit, bylo daňové přiznání dlužníka za rok 2008. Podle něj dlužník za toto období vykázal zisk ve výši 1.802.668,70 Kč. Takový poznatek ovšem nesvědčí závěru, že dlužník žádný majetek nemá. Z uvedeného je podle odvolatele zřejmé, že insolvenční správce postupoval při výkonu své funkce laxně, nebyl schopen poradit si při zjišťování majetku podstaty s nesoučinností dlužníka, jež ovšem spočívala pouze v tom, že se vyhýbal osobnímu kontaktu se správcem a nereagoval na korespondenci. Přitom podle protokolu o jednání konaném dne 9.6.2010 je dlužník aktivní, jednoho z věřitelů telefonicky žádal o poskytnutí služeb v oblasti autodopravy. Je tedy zjevné, že se skrývá, jen pokud má dostát svým závazkům. Takové jednání je neakceptovatelné a nemůže být důvodem k tomu, aby věřitelé, jimž dlužník způsobil škodu, byli připraveni o svá práva, jež právě prostřednictvím insolvenčního řízení mají být chráněna. Namísto požadavku zrušení konkursu proto měl insolvenční správce nejprve vyčkat výsledků šetření trestního oznámení na dlužníka, nebo vůči němu použít jiných vynucovacích prostředků, které mu zákon poskytuje.

Insolvenční správce nesouhlasil s rozhodnutími pod body II., III. a IV. výroku a požadoval, aby je odvolací soud změnil a rozhodl tak, že určí jeho odměnu ve výši 54.000,-Kč a náhradu hotových výdajů ve výši 3.361,20 Kč, vše včetně DPH, s tím, že tyto nároky budou uspokojeny ve výši 50.000,-Kč ze zálohy na náklady insolvenčního řízení a ve zbývající části 7.361,-Kč z prostředků státu prostřednictvím insolvenčního soudu. Insolvenční správce zdůraznil, že se mu přes více než roční úsilí nepodařilo dohledat žádný majetek dlužníka, který by mohl zapsat do majetkové podstaty a zpeněžit. Popsal všechny své úkony, jež v tom směru učinil (pokusy o kontaktování dlužníka na všech zjištěných či ve veřejných rejstřících dostupných adresách a výzvy k součinnosti třetích osob sledující zjištění majetku dlužníka). Ve spolupráci s Policií ČR se mu podařilo zajistit jen trosky dokladů, které dlužník prezentoval jako daňovou evidenci; z těch ovšem o jeho majetku nebylo možno ničeho zjistit. Proto insolvenční správce požádal soud o předvolání dlužníka k výslechu a k prohlášení o majetku, k němuž se dlužník nedostavil. Proto podal na dlužníka trestní oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu podle § 225 a § 227 trestního zákoníku. Při šetření trestního oznámení podaného na dlužníka jedním z věřitelů pro podezření z trestného činu podvodu poskytl Policii ČR rozsáhlou součinnost. Správce je tedy přesvědčen o tom, že využil všechny dostupné prostředky ke zjištění majetku dlužníka a vyvinul veškeré úsilí, které lze po něm spravedlivě požadovat, aby věřitelé byli uspokojeni v co nejvyšší míře. Při výkonu své funkce postupoval zcela s odbornou péčí (řádně a včas soudu předložil seznam přihlášených pohledávek, pravidelně podával daňová přiznání a hlášení, komunikoval se správními a jinými úřady atd.). Přehled své dokumentované činnosti připojil k odvolání.

Dále insolvenční správce zdůraznil, že po celou dobu insolvenčního řízení neobdržel od věřitelů žádný konkrétní podnět stran dlužníkova majetku, ani od prvého odvolatele-insolvenčního navrhovatele. Při vědomí výše složené zálohy na náklady konkursu postupoval co nejhospodárněji, přičemž valnou část své činnosti financoval ze svého. Od soudu přitom (bez jakéhokoli vysvětlení) neobdržel celou požadovanou složenou zálohu, ale jen její část ve výši 20.000,-Kč. Z uvedených důvodů je přesvědčen o tom, že soud prvního stupně při stanovení jeho odměny postupoval v rozporu s § 38 IZ a § 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., neboť ke skutečnému rozsahu a náročnosti jeho činnosti vůbec nepřihlédl. Vycházel v tom směru jen z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek a bez řádného odůvodnění hodnotil činnost správce jako nenáročnou. Soud tedy při určení odměny a náhrady hotových výdajů insolvenčního správce zcela pominul kriteria, jež jsou pro posouzení jejich výše rozhodná. Přitom zjevně nebyl důvod ani ke snížení odměny dle § 38 odst. 3 IZ (správce neporušil žádnou svoji povinnost), ostatně takový postup soud se zástupcem věřitelů ani neprojednával.

Vrchní soud v Praze z podnětu podaných odvolání přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu vydání předcházející a dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro jeho potvrzení či změnu.

Podle ustanovení § 302 odst. 1 a 2 IZ v závěru zpeněžení majetkové podstaty insolvenční správce předloží insolvenčnímu soudu konečnou zprávu, která musí podat celkovou charakteristiku jeho činnosti s vyčíslením jejích finančních výsledků. Konečná zpráva musí obsahovat zejména a) přehled pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek jim na roveň postavených, které insolvenční správce již uspokojil a které ještě uspokojit zbývá, b) přehled výdajů vynaložených v souvislosti se správou majetkové podstaty se zdůvodněním výdajů, které nejsou obvyklé, c) přehled zpeněžení majetkové podstaty s výsledkem, jehož bylo dosaženo, d) uvedení majetku, který nebyl zpeněžen, s odůvodněním, proč k tomu došlo, e) výsledky částečného rozvrhu, pokud k němu došlo, f) přehled plnění zajištěným věřitelům s promítnutím do rozvrhu, g) přehled jednání a právních úkonů, významných pro průběh insolvenčního řízení.

Podle odstavce třetího citovaného ustanovení musí konečná zpráva insolvenčního správce vyústit ve vyčíslení částky, která má být rozdělena mezi věřitele, a v označení těchto věřitelů, s údajem o výši jejich podílů na této částce.

Současně s konečnou zprávou insolvenční správce předloží insolvenčnímu soudu i vyúčtování své odměny a výdajů. Vyúčtování své odměny a výdajů podá předběžný správce a další správci, kteří se podíleli na správě majetkové podstaty a jsou osobami rozdílnými od insolvenčního správce a jejich odměna netvoří součást jeho odměny (§ 303 odst. 1 a 2 IZ).

Podle ustanovení § 304 odst. 1 až 5 IZ insolvenční soud přezkoumá konečnou zprávu insolvenčního správce a jeho vyúčtování a odstraní po slyšení insolvenčního správce chyby a nejasnosti v ní obsažené. O konečné zprávě insolvenčního správce po její úpravě uvědomí insolvenční soud účastníky řízení tím, že ji zveřejní vyhláškou. Současně je uvědomí o tom, že do 15 dnů od zveřejnění konečné zprávy v insolvenčním rejstříku mohou proti ní podat námitky; námitky se podávají u insolvenčního soudu dvojmo s tím, že jedno vyhotovení se doručuje insolvenčnímu správci k vyjádření.

K projednání konečné zprávy insolvenčního správce a jeho vyúčtování nařídí insolvenční soud jednání. Termín a místo tohoto jednání uvede ve vyhlášce na úřední desce; předvolání k tomuto jednání insolvenční soud zvlášť doručí insolvenčnímu správci, dlužníku, věřitelům, kteří podali námitky proti konečné zprávě, a věřitelskému výboru. Na jednání o konečné zprávě a vyúčtování insolvenčního správce projedná insolvenční soud námitky, které byly proti ní vzneseny. Na základě toho rozhodne buď tak, že ji schválí, nařídí její doplnění nebo změnu, popřípadě odmítne ji přijmout.

Rozhodnutí podle odstavce 4 insolvenční soud vyvěsí na úřední desce soudu. Zvlášť toto rozhodnutí doručí insolvenčnímu správci, dlužníku a věřitelům, o jejichž námitkách bylo rozhodováno. Odvolání proti tomuto rozhodnutí mohou podat věřitelé, jejichž námitkám nebylo vyhověno.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že usnesením č.j. MSPH 91 INS 2725/2009-A-26 ze dne 21.10.2009 soud rozhodl o zjištění úpadku dlužníka, na jeho majetek prohlásil konkurs a insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Iva Kroužka. Toho usnesením č.j. MSPH 91 INS 2725/2009-B-6 ze dne 6.11.2009 odvolal z funkce a novým insolvenčním správcem ustanovil INSOLV, v.o.s. V daném insolvenčním řízení proběhlo dne 16.12.2009 přezkumné jednání a schůze věřitelů, insolvenční správce podával pravidelné zprávy o stavu insolvenčního řízení a dne 29.12.2009 podal soudu návrh na zrušení konkursu dle § 308 odst. 1 písm. d) IZ pro nedostatek majetku s vyúčtováním své odměny a hotových výdajů. Konečná zpráva však projednána nebyla, když nebyla insolvenčním správcem vůbec předložena a soud prvního stupně ji po něm ani nepožadoval.

Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně se nikterak nepodává, jakými úvahami byl veden, jestliže došel k závěru, že dané insolvenční řízení (či insolvenční řízení vůbec) umožňuje nerespektovat zákonná pravidla pro ukončení fáze zjišťování a zpeněžování majetkové podstaty, resp. pro rozhodnutí o tom, jak bude naloženo s výtěžkem zpeněžení. Základním stavebním kamenem těchto pravidel je projednání konečné zprávy při veřejném jednání soudu. Ustanovení § 304 odst. 3 IZ je jedním z několika-v zásadě výjimečných-ustanovení, které ve smyslu ustanovení § 85 odst. 1 IZ předepisuje, aby soud nařídil jednání.

Jak již vysvětlil Vrchní soud v Praze v usnesení č.j. MSPH 99 INS 6774/2009, 3 VSPH 512/2010-B-29 ze dne 20.12.2010, jednání nařízené k projednání konečné zprávy má v konkursu zcela zásadní význam. Insolvenční zákon sám v tomto směru vyzdvihuje veřejné projednání konečné zprávy při jednání soudu (§ 115 odst. 1 občanského soudního řádu, § 304 odst. 3 IZ). To platí zcela i v režimu nepatrného konkursu. Proto rozhodnutí soudu, kterým by jako další zákonem neupravenou odchylku nepatrného konkursu (§ 315 odst. 2 IZ) stanovil, že nebude nařízeno jednání k projednání konečné zprávy, by bylo vždy v rozporu se zákonem, protože je vždy v rozporu se zásadami insolvenčního řízení [zejména se zásadou spravedlnosti vyjádřenou v § 5 písm. a) IZ].

Nutno vyjít z toho, že teprve projednáním konečné zprávy se definitivně uzavírá fáze zjišťování a zpeněžování podstaty a sumarizují se výdaje a odměna správce, která se odvíjí od výše výtěžku zpeněžení. Tím se za účasti věřitelů staví najisto výsledky konkursu (co do aktiv i pasiv), jež pak indikují další postup konkursu; buď poměrné uspokojení pohledávek za podstatou (§ 297 ve spojení s § 305 odst. 2 IZ) a poté zrušení konkursu pro nedostatek majetku, nebo zrušení konkursu bez dalšího (není-li tu žádný nepoužitý výtěžek), s případným použitím zálohy na náklady insolvenčního řízení, anebo rozvrh. Ostatní mimořádné důvody zrušení konkursu při této úvaze odvolací soud ponechává pro větší srozumitelnost stranou.

Při projednání konečné zprávy musí insolvenční správce obhájit nejen své výdaje a další pohledávky za podstatou, které svou činností založil, a jimiž má být podstata zatížena, ale také, a to zejména musí obhájit, že majetek podstaty zpeněžil, jak nejlépe bylo možné, že jiný majetek do podstaty zahrnut být nemohl, popřípadě, že tu vůbec žádného majetku, který by mohl být zahrnut do podstaty, není. Tím má být též řečeno, že insolvenční správce je povinen podat konečnou zprávu a soud ji musí projednat, i když správce tvrdí (ve smyslu zejména tehdy), že žádný majetek nezjistil. Majetkem podstaty ovšem je vždy záloha složená dlužníkem na náklady insolvenčního řízení, stejně jako insolvenčním správcem převzaté finanční prostředky dlužníka; i ty podléhají právnímu režimu zpeněžení majetkové podstaty ve smyslu § 283 odst. 1 IZ. Nelze také přehlédnout, že k vyúčtování odměny a výdajů správce podle zákona slouží pouze institut konečné zprávy; jiný způsob vyúčtování možný není.

Lze shrnout, že výsledek konkursu musí být s konečnou platností vyřešen v rozhodnutí o konečné zprávě; ze zjištění v něm uvedených pak vychází další postup soudu, jenž naznačen shora. Zrušení konkursu pro nedostatek majetku vždy předchází schválení konečné zprávy, zahrnující i rozhodnutí o nárocích správce, k němuž je soud povinen vždy nařídit jednání.

Odtud plyne, že je pojmově vyloučeno-v konkursu vůbec a v režimu nepatrného konkursu zvlášť-rozhodnout o zrušení konkursu podle § 308 IZ, aniž by insolvenční soud nařídil jednání k projednání konečné zprávy insolvenčního správce a k němu zvlášť předvolal kromě správce a dlužníka též věřitelský výbor a ty z věřitelů, jež podali proti konečné zprávě námitky.

Jelikož v posuzovaném případě soud prvního stupně tato pravidla nerespektoval a rozhodl o zrušení konkursu pro nedostatek majetku, aniž by byla projednána a schválena konečná zpráva s vyúčtováním odměny a výdajů insolvenčního správce, podmínky pro vydání napadeného usnesení dány nebyly.

Odvolací soud proto podle § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V něm insolvenční správce-bude-li k tomu mít podmínky za splněné-předloží insolvenčnímu soudu řádnou konečnou zprávu s vyúčtováním své odměny a výdajů, které soud předepsaným způsobem projedná a rozhodne o nich.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 10. března 2011

JUDr. Jaroslav Bureš, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová