3 VSPH 1329/2015-B-252
KSPH 40 INS 4666/2008 3 VSPH 1329/2015-B-252

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Michala Kubína ve věci dlužníka Martina anonymizovano , bytem V Chatách 119/11, Říčany-Pacov, za účasti státního zastupitelství, o návrhu dlužníka na zproštění funkce insolvenčního správce, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 40 INS 4666/2008-B-210 ze dne 30. dubna 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. dubna 2015, č.j. KSPH 40 INS 4666/2008-B-210, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze (dále jen soud) napadeným usnesením zamítl návrh dlužníka ze dne 11.6.2014 na zproštění funkce insolvenčního správce JUDr. Pavla Němce, Šumavská 5, Praha 2 (dále jen správce).

V odůvodnění soud uvedl, že dlužník Martin Hofman v insolvenčním řízení vedeném na jeho majetek podal dne 3.5.2015 návrh na zproštění funkce správce s odůvodněním, že jeho funkce zanikla dle § 40 odst. 2 zák. č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích (dále jen ZIS), s odkazem na § 31 odst. 3 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ), a též z důvodů, že se stále dopouští pochybení ve věci plnění svých povinností při své činnosti. Konstatoval, že uvedený návrh dlužníka zamítl usnesením z 29.5.2014 (B-130), dlužník však podáním z 11.6.2014 změnil právní kvalifikaci svého návrhu a podal návrh na zproštění správce funkce. V něm namítl, že insolvenční řízení probíhá neefektivně již déle než pět let a doposud nedošlo ke zhodnocení (prodeji) hodnotově nejzajímavější části majetkové podstaty, tj. nemovitostí, jež jsou nabízeny nedbale a neodborně, což může vyvolat klamné zdání obtížně prodejných nemovitostí, přestože se jedná o velmi atraktivní nemovitosti, a že nejsou činěny žádné kroky směřující k flexibilitě jejich nabídky, tedy k možnému prodeji celého souboru nemovitostí, tak i jednotlivých položek či menších souborů, že požadovaná cena za nemovitosti neodpovídá jejich skutečné tržní ceně a je bezdůvodně podhodnocena, takže jsou nabízeny de facto za cenu pozemků, nehledě nato, že jsou od 22.3.2009 neudržované, část z nich je bezdůvodně přístupná, částečně je demontováno či zničeno oplocení a po pozemcích se pohybují neznámé osoby, že se v objektech nacházelo velké množství dokumentů, projektové dokumentace, data klientů a jejich nabývací tituly k nemovitostem, elektronika, mobilní telefony, videokamery, fotoaparáty, nábytek na míru, luxusní zařizovací předměty, osobní doklady dlužníka včetně jeho několika cestovních pasů, sejf, vybavení domácnosti a kanceláře, velké množství ručního nářadí, zahradní a údržbová technika atd., přičemž část vnitřního vybavení nebyla v majetku dlužníka a majitelé se domáhají navrácení. Zcela nejasný, neprůhledný a zjevně ztrátový byl i prodej koní a veškerého provozního vybavení (sedla s příslušenstvím, uzdění s příslušenstvím atd.) s tím, že některé součásti vybavení nebyly ve vlastnictví dlužníka a jejich majitelé požadují jejich navrácení, převzetí nemovitostí a především movitých věcí insolvenčním správcem proběhlo nesprávným úředním postupem a v rozporu s platnými právními předpisy, o čemž svědčí videozáznamy stavu nemovitostí i jejich vybavení z období před dodáním dlužníka do výkonu trestu odnětí svobody, jež jsou k dispozici, takže srovnání s aktuálním stavem je naprosto tragické a dokazuje valnou část jeho tvrzení. Jako další důvod uvedl, že správce bezdůvodně odmítá hradit výživné na děti dlužníka, ač se jedná o pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou.

Soud dále uvedl, že správce ve vyjádření z 3.7.2014 požadoval návrh dlužníka na jeho zproštění zamítnout, neboť se jedná o podání s opakovanými důvody, ke kterým se insolvenční správce již dříve vyjádřil a o kterých již soud rozhodl pravomocně usnesením č.j. KSPH 40 INS 4666/2008-B-130 ze dne 29.5.2014, neboť neobsahuje žádné nové relevantní skutečnosti, které by odůvodňovaly jeho zproštění. Uvedené důvody uvedl dlužník v trestním oznámení o prošetření jeho činnosti správce, avšak Krajské státní zastupitelství v Praze ve vyjádření ze dne 28.5.2014, č.j. KZC 152/2010-91, konstatovalo, že nebyl v jeho činnosti shledán nezákonný postup a toto trestní oznámení bylo Obvodním státním zastupitelstvím pro Prahu 2 ze dne 6.2.2013, č.j. 2 ZN 302/2012-19 odloženo ad acta . K dalšímu podání dlužníka se vyjádřilo písemně dne 10.7.2014 Krajské státní zastupitelství v Praze (dále jen KSZ) tak, že z jeho strany nebylo shledáno žádné pochybení v jeho činnosti správce s tím, že oproti návrhu ze dne 3.5.2014 se dlužník domáhá zproštění funkce správce a že jeho názor na jím vykonávanou činnost správce vyslovený ve vyjádření z 28.5.2014 je neměnný.

Soud dále pokračoval, že usnesením ze dne 22.7.2014, č.j. KSPH 40 INS 4666/2008-B-145, návrh dlužníka zamítl, avšak k jeho odvolání bylo toto rozhodnutí zrušeno a věc mu byla vrácena usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 22.1.2015, č.j. 4 VSPH 2325/2014-B-183, se závěrem o jeho nepřezkoumatelnosti.

Soud konstatoval, že posoudil dlužníkův návrh z 11.6.2014, zhodnotil v něm jednotlivá tvrzení a provedl dokazování insolvenčním spisem a listinami v něm založenými a zjistil:

-že správce po svém ustanovení do funkce 25.3.2009 (po rezignaci předchozí správkyně) započal nezbytné kroky k sepsání a zajištění majetku dlužníka ve smyslu § 205 a násl. IZ, avšak dlužník mu neposkytl žádnou součinnost, přestože jej k ní již 20.11.2008 vyzval a uložil mu předložit soupis jeho majetku doložený příslušnými listinami, dlužník však na výzvu soudu nereagoval a soupis neprovedl; -že byl dlužník rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 2.5.2008, č.j. 1 T6/2008 odsouzen za trestný čin zpronevěry k trestu odnětí svobody v trvání 5,5 roků a dne

22.3.2009 byl dodán Policií ČR do výkonu trestu odnětí svobody, a aby vymohl povinnost dlužníka podle § 210 IZ, předvolal jej na žádost správce za účelem výslechu k prohlášení o jeho majetku, pohledávkách a závazcích, a to opakovaně na den 27.5.2009 a 29.7.2009. Dlužník odmítl uvést firmu, která mu vedla účetnictví a místo, kde se jeho účetnictví nachází, avšak přislíbil, že účetnictví správci předá prostřednictvím třetí osoby, což však dle sdělení správce neučinil. Rovněž neuvedl údaje o tom, že by vlastnil rozsáhlý movitý majetek, jak tvrdí ve svém podání, vyjma vlastnictví zbraní, výši svých pohledávek a závazků, a to včetně jeho případných závazků vůči jeho dětem, a soudu nepředložil žádné listiny, které by prokazovaly vlastnictví majetku, jeho závazky a pohledávky; -že správce tedy zjišťoval dlužníkův majetek z veřejně přístupných zdrojů a vlastním šetřením a provedl jeho soupis v souladu s § 211 a § 212 IZ a po jeho odsouhlasení věřitelským výborem ho předložil soudu; -že v majetku dlužníka jsou nemovitosti v kat. územích Pacov u Říčan, Holičky u Staré Hlíny a Rtyně v Podkrkonoší, jež správci dlužník nepředal a neumožnil mu do nich přístup, a proto byl nucen usnesením z 12.6.2009 vydat oprávnění správci ke vstupu a prohlídce dlužníkových nemovitostí; -že o prohlídce nemovitostí a movitých věcí, jež se v nich nacházely, byly pořízeny protokoly založené ve spisu za účasti přizvaných orgánů státní správy v Říčanech, v Třeboni a ve Rtyni v Podkrkonoší, nemovitosti byly otevřeny zámečnickými firmami, které následně vyměnily zámky a nemovitosti byly zajištěny a zabezpečeny; -že se z protokolu o prohlídce nemovitostí v kat. území Pacov u Říčan nepodává, že by se v nich nacházel movitý majetek, na nějž dlužník v návrhu odkazuje, ani osobní doklady dlužníka; -že dlužník byl mimo jiné chovatelem achaltekinských koní, jež správce v objektu dlužníka v kat. úz. Pacov u Říčan, kde se nacházela klisna s hříbětem a v nájemné stáji v Ohrazenicích další roční klisna, jež dle tvrzení bývalé manželky dlužníka byly dlužníkovým majetkem, což správce ověřil u Ministerstva zemědělství ČR, že koně byli předáni správci bývalou manželkou dlužníka za asistence veterinárního lékaře, neboť byli ve špatném zdravotním stavu a nacházeli se v naprosto nevyhovujících hygienických a klimatických podmínkách, a proto v součinnosti s věřitelským výborem bylo rozhodnuto, že jejich prodej bude uskutečněn v co nejkratším možném termínu podle § 283 odst. 2 IZ v souladu s řádem výběrového řízení schváleným věřitelským výborem, a že o vítězi výběrového řízení rozhodla výběrová komise složená ze členů věřitelského výboru a správce. Z uvedených důvodů tvrzení dlužníka o tom, že prodej koní nebyl uskutečněn za účasti odborníka a jeho výtěžnost tak byla nezanedbatelně snížena, nemůže obstát; -že prodej nemovitého majetku a movitých věcí dlužníka se uskutečnil v souladu s jeho usneseními ze dne 17.6.2010 a 7.6.2011 na základě návrhů správce a souhlasu věřitelského výboru za stanovených podmínek podle § 286 odst. 1 písm. c) IZ dle pravidel prodeje zpracovaných v organizačním řádu výběrového řízení odsouhlaseného věřitelským výborem a správcem, a že tyto věci byly znalecky ohodnoceny, přičemž při prodeji nemovitého majetku v kat. úz. Holičky u Staré Hlíny a v kat. úz. Rtyně v Podkrkonoší výsledná cena prodeje byla vyšší než cena stanovená znalcem; -že na základě návrhu zajištěného věřitele a insolvenčního správce odvolal souhlas se zpeněžením dosud nezpeněženého majetku mimo dražbu, a to usnesením ze dne 23.9.2014 s tím, že zbylé nemovitosti budou zpeněžovány v dražbě;

-že není namístě tvrzení dlužníka, že prodávané nemovitosti nebyly dostatečně prezentovány, neboť zjistil, že správce prováděl rozsáhlou akvizici prodávaných nemovitostí a oslovil i realitní kanceláře a pro tento účel zřídil webovou stránku www.nemovitostkonkurz.cz pro prezentaci prodávaných nemovitostí, včetně jejich fotografií a nabídky byly též zveřejněny na www.centralniadresa.cz.; -že v případě likvidace tří nákladních vozidel tov. zn. IFA se jednalo o nepojízdné vraky, které byly ekologicky zlikvidovány v souladu se zák. č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, a že vozidla zlikvidovala odborná firma bezúplatně, včetně jejich odvozu, s čímž rovněž vyslovil souhlas věřitelský výbor; -že písemnosti dlužníka byly zpracovány v souladu se zák. č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě, specializovanou firmou, která písemnosti vytřídila a listiny, u kterých to zákon ukládá, archivovala, avšak účetnictví dlužníka se mezi těmito listinami nenacházelo; -že z dílčích zpráv správce soudu se podává, že v době, kdy přejímal nemovitosti a movité věci dlužníka, byly nemovitosti neobývané, neobyvatelné a z velké části vyklizené, proto budovy zakonzervoval, aby nedocházelo průběžně k dalším škodám, a pozemky související s budovami byly udržovány, aby nedocházelo k jejich zásadnímu znehodnocování, a pokud došlo v průběhu insolvenčního řízení ke škodám na majetku dlužníka, ze spisu zjistil, že majetek dlužníka je pojištěn a správce tyto škody řešil jako pojistnou událost, respektive podával v této věci trestní oznámení.

Cituje § 32 odst. 1 IZ, soud uzavřel, že dlužník vyjma obecných stanovisek sice částečně konkretizoval svůj návrh, avšak nejsou důvodem pro zproštění správce funkce. Námitky, že insolvenční řízení probíhá neefektivně, netransparentně, že pořizovací cena nedopovídá skutečné tržní ceně, že nemovitosti jsou neudržovány, a že nemovitostí jsou nabízeny o částku 20.000.000,-Kč nižší, než je jejich skutečná cena považuje za ryze spekulativní a subjektivní a dlužník nijak neprokázal, jak k tomuto tvrzení dospěl. S odkazem na shora uvedené prodej dosud zpeněžených nemovitostí a movitých věcí byl vždy prováděn v souladu s jeho pokyny obsaženými v usneseních ze dne 17.6.2010 a 7.6.2011, v souladu s organizačním řádem výběrového řízení a podle rozhodnutí výběrové komise složené ze členů věřitelského výboru a správce; dosud nezpeněžené nemovitosti budou prodávány v souladu s § 287 odst. 1 IZ. Námitky dlužníka týkající se zjištění a převzetí jeho majetku a písemností správcem rovněž neobstojí, neboť správce postupoval v souladu s § 205 IZ. Dlužník byl opakovaně vyslýchán ohledně prohlášení ke svému majetku, avšak k movitým věcem, jež se měly nacházet v nemovitosti Pacov u Říčan, neuvedl ničeho, a proto má za prokázané, že se v ní nacházely jen věci uvedené v protokolu o prohlídce za účasti zaměstnance orgánu státní správy. V případě prodeje koní postupoval správce v souladu s § 283 IZ s ohledem na špatný zdravotní stav zvířat, u nichž by mohlo dojít k úhynu. K dlužníku tvrzenému videozáznamu, z něhož by měl být rozpoznán rozdíl ve vybavení nemovitostí před dodáním dlužníka do výkonu trestu odnětí svobody a stavem převzatým správcem konstatoval, že toto tvrzení nemá žádnou právní relevanci k pořízenému soupisu majetku dlužníka, neboť bylo prokázáno, že do nemovitostí dlužníka měl přístup blíže neurčený počet osob, minimálně bývalá manželka. Tvrzení dlužníka naopak usvědčuje v tom, že pokud tyto movité věci vlastnil a zatajil při výslechu o prohlášení svého majetku, mohl tím zkrátit uspokojení věřitelů.

K otázce výživného pro děti dlužníka soud konstatoval, že dlužník je v postavení povinného, a že ze zprávy Úřadu práce zjistil, že dlužník byl po podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody evidován jako uchazeč o zaměstnání, ze kterého byl následně sankčně vyřazen pro nespolupráci. Soud neobdržel žádné informace o příjmech dlužníka, které by se mohly následně stát součástí majetkové podstaty, dlužník na výzvy správce nereagoval, proto dne 22.5.2013 usnesením uložil dlužníku povinnost každé dva měsíce písemně informovat správce o všech jeho příjmech a výdajích a tyto skutečnosti dokládat příslušnými listinami; dlužník však tuto povinnost neplní. Konstatoval, že prohlášením konkursu na majetek dlužníka dle jeho názoru vlastní vyživovací povinnost rodiče vůči dítěti nezaniká, přičemž insolvenční správce je toliko prostředníkem, jenž hradí výživné místo povinného rodiče, že prohlášení konkursu na majetek otce dotyčného dítěte je totiž záležitostí toliko tohoto otce dítěte, takže tím nemohou být omezována práva třetích osob, a že dlužník je v takovém případě povinen jménem dítěte požádat insolvenčního správce o úhradu výživného k rukám oprávněné osoby; porušení zmíněné povinnosti může proto zakládat trestní odpovědnost otce dítěte za trestný čin zanedbání povinné výživy, jak se podává z usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.12.2010 č.j. 4 Tdo 1226/2010-31. Konstatoval, že tento názor není v rozporu se shora citovaným usnesením Vrchního soudu v Praze z 22.1.2015, a že ze zákonných ustanovení vyplývá, že vyživovací povinnost je ryze osobnostním právem ve vztahu mezi rodiči a dětmi a nelze toto právo převést na třetí osoby. Cituje § 169 odst. 1 písm. e), § 203 odst. 1 a 4 IZ vyslovil, že dle citovaných ustanovení vzniká zdánlivý rozpor, který je pouze zdánlivý a jiná právní konstrukce nebyla vzhledem k ustanovením IZ možná, a to v souvislosti s § 206, § 207 IZ a dále § 169 IZ. Ačkoliv je subjektem právní povinnosti placení výživného na své děti rodič-dlužník, nemůže tuto svoji povinnost plnit přímo, ale výhradně prostřednictvím správce, a to pořadem práva v souvislosti s ostatními pohledávkami za majetkovou podstatou, respektive pohledávkami jim postavenými na roveň. Je proto jeho povinností, aby v rozsahu své potencionality hradil výživné k rukám správce. Právní názor soudu v uvedené věci je v souladu s právním názorem insolvenčního správce a věřitelského výboru.

Dále soud odmítl námitky dlužníka, jimiž zpochybnil ustanovení správce do funkce a jeho zdravotní stav, neboť správce byl ustanoven do funkce v souladu s platnými právními předpisy a je proto oprávněn tuto funkci nadále vykonávat, a sám uvedl, že na jeho straně žádné zdravotní překážky, které by mu bránily ve výkonu funkce, neexistují. Uzavřel, že ze všech shora uvedených důvodů návrh dlužníka ze dne 11.6.2014 na zproštění správce funkce neshledal důvodným, a proto ho zamítl.

Proti tomuto usnesení podal dlužník v zákonem stanovené lhůtě odvolání, v němž namítl, že se soud prvního stupně opakovaně nevypořádal s jeho argumentací a uvádí nepravdivá tvrzení s tím, že v horizontu několika dní předloží podrobnou argumentaci a zdůvodnění, což neučinil.

Správce k odvolání dlužníka vyslovil souhlas se závěry soudu prvního stupně.

Vrchní státní zastupitelství v Praze (dále jen VSZ) ve vyjádření k odvolání dlužníka vyslovilo zejména znepokojení nad postupem správce ve vztahu k výživnému pro děti dlužníka. Vyjádřilo přesvědčení, že pravomocné rozhodnutí civilního soudu o schválení dohody o výživném nebo o určení výživného k tíži dlužníka je závazné i pro jeho správce, a proto je povinen podle tohoto rozhodnutí plnit, pokud má potřebné prostředky v podstatě bez ohledu na chování dlužníka, přičemž takové plnění není v žádném případě závislé na souhlasu věřitelského výboru nebo insolvenčního soudu, a pokud má správce výhrady k výši výživného s ohledem na aktuální příjmové poměry dlužníka, má sám u alimentačního soudu navrhnout jeho snížení s odvoláním na klausuli změněných poměrů (rebus sic stantibus). Dále též upozornil na skutečnost, že správce vypověděl smlouvu o provedení elektronické dražby dobrovolné dlužníkova majetku soudním exekutorem JUDr. Plášilem, neboť platnost této výpovědi se stala předmětem sporu a vytvořila situaci, kdy tu jsou zcela odlišná stanoviska na provedení dražby věřitelského výboru a zajištěného věřitele na jedné straně a insolvenčního správce na straně druhé, takže dochází ke zbytečným průtahům. Z uvedených důvodů navrhl změnu napadeného usnesení tak, že se insolvenční správce JUDr. Pavel Němec zprošťuje funkce.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 32 odst. 1 IZ, insolvenčního správce, který neplní řádně své povinnosti nebo který nepostupuje při výkonu své funkce s odbornou péčí anebo který závažně porušil důležitou povinnost, uloženou mu zákonem nebo soudem, může insolvenční soud na návrh věřitelského orgánu nebo dlužníka anebo i bez tohoto návrhu jeho funkce zprostit.

Na základě ustálené judikatury Vrchního soudu v Praze se za relevantní důvody, pro něž může insolvenční soud zprostit správce funkce, považuje zejména skutečnost, že při výkonu své funkce řádně neplní povinnosti vyplývající pro něj z § 36 IZ, liknavě provádí soupis majetkové podstaty, zpeněžuje majetek podstaty v rozporu s § 225 odst. 4, § 226 odst. 5, § 286 odst. 2, § 289 odst. 1 nebo § 293 IZ, nesplní povinnost uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu, která by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem funkce správce, nebo ve věci postupuje nekvalifikovaně. Důležitým důvodem pro zproštění funkce správce může být také skutečnost, že bezdůvodně nesplní závazný pokyn insolvenčního soudu nebo zajištěného věřitele anebo vykonatelný rozsudek týkající se vyloučení majetku z majetkové podstaty. V závislosti na míře a intenzitě pochybení správce může vést soud i zjištění ojedinělého, leč závažného porušení důležité povinnosti stanovené zákonem nebo uložené soudem k tomu, že rozhodne o jeho zproštění funkce, ale-obvykle jedná-li se o pochybení méně závažné-omezuje se na to, že využije svého oprávnění uložit správci pořádkovou pokutu.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že správce byl ustanoven do funkce usnesením ze dne 25.3.2009 (A-69, jež nabylo právní moci 1.5.2009) poté, co původně ustanovená správkyně JUDr. Lejnarová v rozhodnutí, jímž byl zjištěn úpadek dlužníka a na jeho majetek byl prohlášen konkurs, z funkce správkyně odstoupila.

Odvolací soud dále z insolvenčního spisu zjistil, že dlužník již v návrhu na odvolání správce z funkce učinil podání dne 3.5.2014 (B-118), o němž rozhodl soud prvního stupně usnesením z 29.5.2014 (B-130), proti němuž nebylo podáno odvolání, takže o návrhu dlužníka na odmítnutí odvolání správce podle § 31 IZ bylo již rozhodnuto.

Pokud dlužník učinil podání dne 11.6.2014 (B-132), zopakoval v něm a doplnil, co již uvedl v podání z 3.5.2014 a jím se domáhal zproštění JUDr. Němce funkce správce (vytýkal mu mimo jiné, že nehradí pohledávky na výživném dětem dlužníka, přestože se jedná o pohledávky za majetkovou podstatou, jež lze uspokojit kdykoli v průběhu řízení, při zpeněžování nemovitého majetku dlužníka nepostupuje s odbornou péčí a nemovitosti jsou nabízeny za částku o 20 milionů Kč nižší, než je jejich skutečná hodnota, koně byli prodáváni netransparentně, pod cenou a bez odborného dohledu, neboť nový majitel zvířata obratem zpeněžil 8x dráž, v souvislosti s prodejem koní byl zpeněžen majetek třetích osob-sedla, uzdy apod., nákladní automobily byly zlikvidovány, přičemž jen cena šrotu byla minimálně 60 tisíc Kč, nemovitý majetek není řádně zabezpečen, dochází k jeho devastaci a snižování hodnoty, byly rozkradeny movité věci dlužníka v hodnotě 1 milionu Kč, správce dlužníkovi přes jeho urgence nevydal věci osobní potřeby a neumožnil mu užívat po návratu z výkonu trestu dosud nezpeněžené nemovitosti k bydlení).

Odvolací soud konstatuje, že se lze, až na níže uvedené výjimky, ztotožnit se závěry soudu prvního stupně, pokud dovodil, že důvody uváděné dlužníkem pro zproštění správce funkce nejsou namístě. Dlužník, ač byl již dne 20.11.2008 (A-10) insolvenčním soudem vedle vyjádření se k insolvenčnímu návrhu též vyzván k předložení seznamu majetku, závazků a zaměstnanců (výzva mu byla doručena 3.12.2008), žádné seznamy soudu nepředal, a proto byl soudem k žádosti správce předveden k provedení výslechu o prohlášení majetku, jak se podává z protokolů ze dne 27.5.2009 (B-16) a 29.7.2009 (B-45), neboť se správcem nespolupracoval ve smyslu § 210 IZ a ani poté, co byl soudem předveden k prohlášení o majetku podle § 216 IZ, neboť fakticky neuvedl ke svým majetkovým poměrům ničeho. Proto nebylo možné činit jakékoliv závěry o jeho majetku, přičemž současně byl vyzván k předložení účetnictví, a přes jeho opakovaný příslib v průběhu insolvenčního řízení, že je předloží a výzev insolvenčního soudu, dosud tak neučinil a účetnictví nepředal, ani neoznačil firmu, jež mu ho vedla. Veškerá činnost správce při soupisu majetku byla odsouhlasena věřitelským výborem a insolvenčním soudem a z činnosti správce je zřejmé, že přistoupil k soupisu majetku bezprostředně po svém ustanovení do funkce a byl nucen sám činit veškeré úkony ke zjišťování jeho rozsahu. V případech soupisu majetku ve shora označených nemovitostech byl vždy pořízen protokol za účasti zaměstnanců místních obecních úřadů (u nemovitostí v kat. úz. Pacov u Říčan byl přítomen vedoucí právního odboru Městského úřadu v Říčanech, v kat. úz. Holičky u Staré Hlíny zaměstnanec finančního a majetkového odboru Městského úřadu v Třeboni a v kat. úz. Rtyně v Podkrkonoší tajemník Městského úřadu Rtyně v Podkrkonoší). Samotné zpeněžování majetku dlužníka správce činil v souladu s pokyny věřitelského výboru a v souladu s jím zpracovanými organizačními směrnicemi pro prodej (dokument B-122) a se souhlasem insolvenčního soudu. Rovněž KSZ opakovaně sdělilo, že neshledává v činnosti správce negativní poznatky (dokumenty B-128 a B-140). V případě VSZ namítaných nedostatků elektronické dražby pak insolvenční soud postup správce při výpovědi smlouvy o této dražbě schválil.

Naproti tomu, insolvenční správce zásadně pochybil, jestliže nevyplatil ani po opakovaných urgencích dětem dlužníka dlužné výživné a neumožnil bydlení dlužníku po návratu z výkonu trestu.

V případě dlužného výživného jsou nesprávné závěry správce, věřitelského výboru, a též insolvenčního soudu, jenž vyslovil souhlas s postupem správce v odpovědi na dotaz zástupce dlužníkových dětí (dokument B-104).

Podle zákonné úpravy se prohlášením konkursu na dlužníkův majetek stává insolvenční správce tzv. osobou s dispozičním oprávněním k majetkové podstatě dlužníka (§ 229 odst. 3 písm. c/ IZ), přičemž na insolvenčního správce prohlášením konkursu přechází nejen oprávnění nakládat s majetkovou podstatou, ale i výkon práv a plnění povinností, které přísluší dlužníkovi, pokud souvisí s majetkovou podstatou (§ 246 odst. 1 IZ). Odvolací soud nepochybuje o tom, že prohlášením konkursu na dlužníkův majetek přešla na správce povinnost platit výživné dlužníku stanovené soudem ve smyslu citovaného ustanovení, přestože je dlužník osobou povinnou, avšak jeho omezení nakládat s majetkovou podstatou mu plnění této povinnosti neumožňuje, neboť se nejedná o závazek dlužníka, který by měl hradit mimo konkurs. Není namístě úvaha správce, věřitelského výboru a insolvenčního soudu, že by nároky dlužníkových dětí na výplatu výživného měly být hrazeny, resp. uspokojovány shodně jako pohledávky ostatních do insolvenčního řízení přihlášených věřitelů, jak se podává z vyjádření správce. Jedná-li se o pohledávku na výživném ze zákona (v daném případě stanovené soudním rozhodnutím), měl správce postupovat v souladu s § 169 ods.t 1 písm. e) IZ, neboť výživné je pohledávkou postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou a uspokojuje se v plné výši kdykoli po rozhodnutí o úpadku (§ 169 odst. 2 IZ) po zapravení pohledávek za podstatou (§ 168 IZ). Ostatně insolvenční zákon pro plnění povinnosti správce platit výživné nevyžaduje souhlas věřitelského výboru nebo insolvenčního soudu, jak správně namítlo VSZ ve vyjádření k odvolání. Zejména za situace, kdy nároky na výživné za období před prohlášením konkursu na majetek dlužníka byly do insolvenčního řízení přihlášeny matkou nezletilých dětí dlužníka a byly při přezkumném jednání dne 27.5.2009 zjištěny v plné výši. Pokud pak v průběhu insolvenčního řízení byl postupně zpeněžován dlužníkův majetek a v jeho majetkové podstatě se nacházejí finanční prostředky, jež mohou uspokojit pohledávky na výživném, bylo na správci, aby tyto nároky uspokojil přednostně před nároky ostatních přihlášených věřitelů. Jak již však bylo řečeno, vyslovil-li insolvenční soud souhlas s postupem správce, jenž odmítá výživné, a to nejen dlužné, vyplatit dětem dlužníka, nemůže jít tato skutečnost k tíži správce a sankcionovat ho zproštěním funkce správce. Pokud jde o běžné výživné a stávající dlužníkovu schopnost jej hradit, souhlasí odvolací soud se závěry VSZ, že by se správce mohl u soudu domáhat event. změny jejich výše.

V případě námitky dlužníka, že mu správce neumožnil po návratu z výkonu trestu bydlení v nemovitosti, jež je dosud v jeho vlastnictví a v níž má trvalé bydliště, odvolací soud s dlužníkem souhlasí, že mu měl být přístup do jeho obydlí správcem umožněn. Tuto námitku vznesl dlužník až v návrhu na zproštění správce funkce a z obsahu spisu se nepodává, že by se dlužník u správce domáhal vstupu do jeho obydlí, resp. že by se obrátil na insolvenční soud, aby v rámci své dohledové činnosti správci uložil povinnost umožnit dlužníkovi bydlení v jeho nemovitosti. Nelze však přehlédnout, že správce při správě dlužníkova majetku musí plnit povinnosti stanovené v § 230 IZ, takže za situace, kdy dlužník byl ve výkonu trestu ve vězení, a nemovitosti nebyly obydleny, byl je správce nucen zabezpečit. Odvolací soud však nedospěl k závěru, že by uvedené jednání správce mělo být důvodem k jeho zproštění a lze jej řešit dohledem insolvenčního soudu, event. pořádkovou pokutou uloženou správci (§ 81 ods.t 2 IZ).

Za popsané situace odvolací soud dospěl k závěru, že správce v insolvenčním řízení sice učinil některá závažná pochybení, avšak pokud se řídil pokyny věřitelského výboru a insolvenčního soudu, přičemž v jeho činnosti neshledalo pochybení ani KSZ, pak nelze dovodit, že v daném stadiu insolvenčního řízení jsou zde důvody ke zproštění funkce správce.

Na základě shora uvedeného proto odvolací soud napadené usnesení jako věcně správné podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

I přes uvedené závěry insolvenční soud vydá pokyn správci k plnění povinností spojených s výživným dětí dlužníka, přičemž nepřehlédne, že vedle přihlášených nároků výživného pro děti dlužníka Patrici Hofmanovou a Šimona anonymizovano , vznesla v průběhu řízení podáním z 13.3.2014 (událost B-190) nárok na výživné dalšího dlužníkova dítěte Andreje Hájka, roz. anonymizovano , anonymizovano , matka Jana Hájková, s tvrzením, že výživné pro A. Hájka bylo stanoveno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 27.1.2005, č.j. 15 Nc 89/2004 a 14 C 142/2004, v právní moci 5.5.2005. Současně se bude zabývat námitkami dlužníka ohledně umožnění bydlení v jeho nemovitosti, jež nebyla dosud zpeněžena.

Poučení: Proti výroku I. tohoto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR, prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

V Praze dne 10. prosince 2015

JUDr. Jindřich H a v l o v e c , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková